Richard Wright (hudebník)

Richard Wright
Richard Wright v roce 2006
Základní informace
Rodné jméno	Richard William Wright
Narození	28. července 1943 Hatch End, Anglie Spojené království Spojené království
Úmrtí	15. září 2008 (ve věku 65 let) Londýn, Anglie Spojené království Spojené království
Příčina úmrtí	rakovina
Žánry	progresivní rock, psychedelický rock, experimentální rock
Povolání	hudebník, skladatel
Nástroje	zpěv, klávesové nástroje, varhany, klavír, syntezátory
Aktivní roky	1963–2008
Vydavatelé	Capitol Columbia EMI Harvest
Příbuzná témata	Sigma 6 (The Screaming Abdabs, The Tea Set) (1963–1964) Pink Floyd (1964–1981; 1987–2008) Zee (1983–1985) David Gilmour (2002–2008)
Manžel(ka)	Juliette Gale (1964–1982)
Děti	Gala Wright
Významný nástroj
Hammond B3 varhany Farfisa VCS 3 Fender Rhodes Minimoog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard William „Rick“ Wright (28. července 1943, Hatch End, Middlesex – 15. září 2008, Londýn) byl britský klávesista a pianista známý především svým působením ve skupině Pink Floyd.

I když nebyl tak plodným skladatelem jako jeho spoluhráči Syd Barrett, Roger Waters a David Gilmour, napsal významné hudební party pro klasická alba Pink Floyd jako Meddle, The Dark Side of the Moon, Wish You Were Here a The Division Bell. Wrightův způsob hry na klávesy obohacoval a oživoval charakteristický zvuk skupiny Pink Floyd. Wright také často zpíval sbory a příležitostně i sóla na koncertech a při práci se skupinou Pink Floyd ve studiu (nejznámější jsou jeho sóla ve skladbách „Time“, „Echoes“ a na Barretově kompozici „Astronomy Domine“). Wright zemřel na rakovinu ve věku 65 let.^[1]

Biografie

Mládí a kariéra do roku 1983

Richard Wright vystudoval Haberdashers' Aske's Boys' School a Regent Street Polytechnic College of Architecture, kde poznal své budoucí spoluhráče Rogera Waterse a Nicka Masona. Wright se v roce 1964 stal zakládajícím členem hudební skupiny The Pink Floyd Sound. Předtím hrál i v kapelách Sigma 6 a The (Screaming) Abdabs, ze kterých se The Pink Floyd Sound vyvinuli.^[1]

Během počátků kapely Pink Floyd byl Wright jedním z hlavních skladatelů ve skupině (i když ne takovým, jako byl Syd Barrett, hlavní skladatel kapely a její frontman), během let 1967–1968 napsal a nazpíval několik vlastních skladeb. Ačkoliv není uveden na přebalu alba The Piper at the Gates of Dawn jako zpěvák, zpíval v Barrettových skladbách „Astronomy Domine“ a „Matilda Mother“ a působil jako vokalista v „Scarecrow“ a „Chapter 24“. Mezi jeho první kompozice patří písně „Remember a Day“ (album A Saucerful of Secrets), „Paintbox“ (B strana singlu „Apples and Oranges“) a „It Would Be So Nice“ (singl). Vzhledem k tomu, že se zvuk kapely a její cíle vyvíjely, Wright se přestal zajímat o skládání písní a primárně se zaměřil na svoje charakteristické příspěvky do rozsáhlých instrumentálních kompozic („Interstellar Overdrive“, „A Saucerful of Secrets“, „Careful with That Axe, Eugene“ nebo „One of These Days“) a k filmové hudbě (Soundtrack from the Film More, Zabriskie Point a Obscured by Clouds). Zásadně se rovněž podílel na dlouhých, epických kompozicích Pink Floyd jako jsou „Atom Heart Mother“, „Echoes“ (zde zpíval rovněž hlavní vokály) a „Shine On You Crazy Diamond“. Známé jsou také jeho skladby „The Great Gig in the Sky“ a „Us and Them“ z alba The Dark Side of the Moon (1973). Na tomto albu se také podílel na písních „Breathe“ a „Time“, kde zpíval společně s Davidem Gilmourem.

V září 1978 vydal Wright své první sólové album, Wet Dream, které ale nedosáhlo většího komerčního úspěchu. Kvůli osobním problémům a stupňujícímu se nepřátelství s Rogerem Watersem byl nucen opustit kapelu na podzim 1979 během nahrávání alba The Wall.^[2] Nicméně Wright hrál s kapelou Pink Floyd během následujícího turné The Wall Live v letech 1980–1981 jako najatý hudebník. Byl tak jediným „členem“ kapely, který na turné finančně vydělal, neboť zbývající hráči z Pink Floyd (Waters, Gilmour a Mason) museli doplatit ztráty z koncertů.^[2] Rick Wright rovněž nebyl pozván na premiéru filmové verze alba The Wall v roce 1982. Jediné album Pink Floyd bez Wrighta, The Final Cut, bylo vydáno v roce 1983.

Hudební kariéra od roku 1983

V roce 1984 založil Wright s Davem Harrisem skupinu Zee. Podepsali smlouvu s Harvest Records a vydali jediné album Identity, které však nebylo úspěšné ani prodejně a ani u kritiků.

Ke kapele Pink Floyd se Wright připojil poté, co Waters opustil skupinu v roce 1985. Kvůli smlouvě o svém odchodu z kapely ze začátku 80. let se nestal přímým členem, ale opět najatým hráčem (album A Momentary Lapse of Reason vydané 1987).^[3] Na světovém turné a živém záznamu z něj (album Delicate Sound of Thunder, 1988) již byl uveden jako řádný člen kapely. Na albu The Division Bell z roku 1994 se podílel spoluautorstvím na pěti skladbách, přičemž na „Wearing the Inside Out“ (hudebně čistě Wrightova píseň, text od Anthonyho Moora) zazpíval hlavní vokály. Během roku 1994 účinkoval i na posledním turné Pink Floyd (audio- i videozáznam vyšly pod názvem Pulse).

V roce 1996, inspirován úspěchem The Division Bell, vydal Wright své druhé sólové album s názvem Broken China (zazpívala na něm i Sinéad O'Connor).

V lednu 2002 hrál s Davidem Gilmourem na několika poloakustických koncertech v Londýně a Paříži.

2. července 2005 zahráli Wright, Gilmour a Mason společně s Rogerem Watersem (první společné vystoupení od roku 1981) krátký koncert v londýnském Hyde Parku v rámci celosvětové série koncertů Live 8.

V listopadu 2005 se Wright podrobil operaci na odstranění šedého zákalu a kvůli tomu se nemohl zúčastnit uvedení Pink Floyd do UK Music Hall of Fame (Britské hudební síně slávy). Přítomni byli pouze Gilmour a Mason, protože Roger Waters tehdy pobýval v Římě (kvůli zkouškám své opery Ça Ira) a byl spojen pomocí videopřenosu.

Rick Wright se podílel klávesovými party a vokály také na posledním sólovém albu Davida Gilmoura On an Island (2006). Zúčastnil se rovněž i navazujícího turné po Evropě a Severní Americe. Odmítl Watersovu a Masonovu nabídku, aby zahrál na Watersově turné The Dark Side of the Moon Live (2006) z důvodu práce na novém albu, které mělo vyjít v roce 2008.

Wrightovy klávesové nahrávky z let 1993 a 1994, jež pochází z nahrávacích frekvencí pro The Division Bell a které byly součástí nepoužitého materiálu, se v roce 2014 staly součástí alba Pink Floyd The Endless River. Tuto desku Nick Mason označil za poctu Ricku Wrightovi.^[4]

Osobní život

Jeho první ženou byla Juliette Gale, kterou si vzal v roce 1964. Spolu měli dvě děti (dceru Galu a syna Jamieho) a rozvedli se v roce 1982. Druhou ženu, Franku, si vzal v roce 1984, rozvedli se v roce 1994. Millie, svou třetí ženu, si Wright vzal v roce 1996 (věnoval jí své druhé sólové album Broken China). Jejich jediné dítě se jmenuje Ben.

V roce 1996 se Wrightova dcera Gala vdala za Guye Pratta,^[5] studiového hudebníka, který hrál po odchodu Rogera Waterse se skupinou Pink Floyd na baskytaru.

Úmrtí

Rick Wright zemřel ve věku 65 let 15. září 2008 ve svém domě v Británii na blíže nespecifikovaný typ rakoviny.^[1] Před svou smrtí pracoval na novém sólovém albu, které zamýšlel jako sérii instrumentálních skladeb.^[6]

Používané hudební nástroje

V počátcích skupiny hrál Wright na žesťové nástroje. Poté je vyměnil za varhany Farfisa, které se staly jeho hlavním nástrojem na koncertech (ve studiu k nim přidal Hammondovy varhany a klavír). Během krátkého období v roce 1969 použil Wright také v několika skladbách vibrafon a v písni „Biding My Time“ se na chvíli vrátil k žesťům, neboť v ní hrál na pozoun. Později (od té doby, co byla skladba „Echoes“ zařazena do koncertního repertoáru skupiny) začal používat Hammondovy varhany a klavír i na živých vystoupeních .

Během „klasického“ období Pink Floyd, v 70. letech (alba The Dark Side of the Moon, Wish You Were Here, Animals a The Wall), ustoupily varhany Farfisa do pozadí a Wright se zaměřil na elektrická piana Fender Rhodes, Wurlitzer a Hohner a syntezátory VCS 3, Minimoog, ARP String Ensemble a Prophet 5.

Od roku 1987 hrál Wright na digitální syntezátory Kurzweil a své oblíbené Hammondovy varhany C-3. Na Gilmourově turné „On an Island“ v roce 2006 používal i varhany Farfisa.

Diskografie

Sólová diskografie

• Wet Dream (1978)
• Broken China (1996)

S Pink Floyd

• viz diskografie Pink Floyd v letech 1967–1981 a od roku 1987

Se Sydem Barrettem

• Barrett (1970)

Se skupinou Zee

• Identity (1984)

S Davidem Gilmourem

• David Gilmour in Concert (2002, live DVD)
• On an Island (2006)
• Remember That Night (2007, live DVD)
• Live in Gdańsk (2008, live CD a DVD)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard Wright (musician) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Wright na Wikimedia Commons
• (anglicky) Fanouškovská stránka o Ricku Wrightovi