Richterova stupnice

Richterova stupnice (nebo také místní magnitudo zemětřesení, škála = měřítko, stupnice) představuje jediné číslo, kterým se popisuje velikost (síla) zemětřesení. Je to logaritmická stupnice o základu 10 počítaná z vodorovné amplitudy největšího posunu od nuly na seismografu. Rozdíl amplitud způsobený vzdáleností epicentra zemětřesení od seismometru je opravený odečtením logaritmu předpokládané amplitudy zemětřesení o místním magnitudu 0 v té vzdálenosti. Tato oprava umožňuje používat toto číslo jako absolutní měřítko pro velikost zemětřesení.

Příklady zemětřesení

Oblast severně od Alp je geologicky poměrně klidná. V Česku seismografy zaznamenávají i desítky slabých zemětřesení denně, které však lidé neregistrují. V některých oblastech Česka (Karlovarsko, Trutnovsko) pociťují slabší otřesy i několikrát za život. Nejsilnější zemětřesení na českém území měly magnitudu od 4,6 (Chebsko v roce 1985) do 4,9 (Český Těšín v roce 1786).^[1]

Zemětřesení o magnitudě 4,5 a více jsou dostatečně silná, aby je zaznamenaly seismografy po celém světě. Velmi velká zemětřesení jsou zaznamenána v průměru jednou ročně. Nejsilnější zatím zaznamenané zemětřesení bylo Velké chilské zemětřesení 22. května 1960, které mělo sílu 9,5 Richterovy škály.

V geologické minulosti planety se například následkem srážky s planetkou (asteroidem) mohla vyskytnout extrémně silná zemětřesení, překračující hodnotu 11 stupňů. K takovému zemětřesení došlo prokazatelně například před 66,0 miliony let po dopadu planetky Chicxulub do oblasti dnešního Mexického zálivu (událost spojená s hromadným vymíráním na konci křídy).^[2]

Richterova stupnice

Richterovu škálu vymyslel roku 1935 Charles Richter ve spolupráci s Benem Gutenbergem na Kalifornském technologickém institutu (Caltech). Škála měla být původně používána při studiu kalifornských zemětřesení analýzou seismografů zaznamenaných Woodovým-Andersonovým torzním seismometrem. Richter původně zaokrouhloval naměřené hodnoty k nejbližším čtvrtinám jednotek, ale později se začala používat desetinná čísla. Motivací k vytvoření této škály byla snaha o oddělení velkého počtu menších zemětřesení od několika větších zemětřesení, která v té době byla v Kalifornii zaznamenána. Inspirací byla škála hvězdných velikostí používaná v astronomii pro popis jasnosti hvězd a dalších objektů na obloze.

Richter vybral za magnitudo 0 událost, která by na seismogramu zaznamenaném Woodovým-Andersonovým torzním seismometrem umístěném 100 km od epicentra zemětřesení ukázala maximální vodorovný posun 1 mikrometr. Richter předpokládal, že díky tomu nebudou zaznamenávána záporná magnituda, nicméně Richterova škála nemá žádnou horní nebo dolní hranici. Moderní citlivé seismografy dnes běžně zaznamenávají záchvěvy s negativním magnitudem.

Protože původní Woodův-Andersonův torzní seismometr používaný při vzniku škály má konstrukční limity, zemětřesení silnější než 6,8 nemohla být z měření vypočítávána. Mnoho vědců navrhlo různá rozšíření této škály.

Účinky zemětřesení dle Richterovy stupnice

Následující tabulka popisuje typické účinky zemětřesení různých magnitud blízko epicentra, ale měla by být přijata s velkou opatrností, neboť intenzita, a tím pádem i účinky na povrchu, nezávisejí jen na magnitudu, ale také na vzdálenosti od epicentra a geologických podmínkách v jeho okolí. Některé geologické struktury, např. sedimentární pánve, mohou pohyby půdy zesílit.

Kritika

Hlavní problém Richterovy škály je nejednoznačný vztah k fyzikálním charakteristikám zdroje zemětřesení. Navíc, okolo hodnot 8,3 až 8,5 nastává saturační efekt, který způsobuje, že tradiční metody měření naleznou stejné magnitudo pro zemětřesení očividně rozdílných velikostí. Podobně je hodnota 7 zlomová mezi malými a velkými způsobenými škodami.^[5]

Jiné stupnice

Na začátku 21. století se většina seismologů shodla, že původní Richterova škála je zastaralá a nahradila ji fyzikálně smysluplnějším seismickým momentem, který má bližší vztah k fyzikálním parametrům zemětřesení, jako je energie při něm uvolněná.

V roce 1979 seismolog Hiroo Kanamori, také z Caltechu, navrhl momentovou škálu, která vyjadřuje seismický moment ve formě, která se blíží tradičnímu měření síly zemětřesení.

Magnituda by neměla být zaměňována s intenzitou. Intenzita (například Rossiho-Forelova a modifikovaná Mercalliho škála) závisí na podmínkách v místě zemětřesení a nepopisuje tak absolutní velikost zemětřesení.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

• Seznam zemětřesení v Česku

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Richterova stupnice