Richterova vila

Richterova vila
Richterova vila, pohled z Chotkových sadů
Základní informace
Slohklasicismus
ArchitektJosef Peschka
StavebníkKarel Emanuel Richter
Současný majitelČeský stát
Poloha
AdresaNa Opyši 251, Praha 1, ČeskoČesko Česko
UliceNa Opyši
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky39261/1-699 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richterova vila je dům čp. 251/III postavený na skále nad Klárovem, na pražské Malé Straně při hranici čtvrti Hradčany v městské části Praha 1, nedaleko od východní brány Pražského hradu. Má dvě adresy: v ulici Na Opyši č.5 a Staré zámecké schody 6. Byla postavena u Svatováclavské vinice nad druhým Richterovým domem U Verdugů.

Situace a přístup

Do vily se vchází ze dvou směrů. Buďto se chodí z jihu vchodem ze Starých zámeckých schodů nebo alternativně novou brankou od Černé věže z Pražského hradu. Jde o jednu z nejvýznamnějších klasicistních stavebních památek v Praze, od roku 1964 je zapsána do seznamu kulturních památek.[1]

Dějiny

Roku 1799 koupil Tomáš František Richter malostranský dům čp. 147/III U Verdugů (Teyflovský) Pod bruskou 3 (u vstupu na Staré zámecké schody) a přikoupil k němu vinařský domek čp. 148/III.[2] Jeho syn, Karel Emanuel Richter (1775–1856), pozdější zemský rada, je zdědil a rozhodl se k výstavbě dvou objektů, spodního činžovního domu a na místě vinařského vily a v jeho okolí dal postavit vilu.

Stavbu vily navrhl v roce 1832 architekt Josef Peschka, plány se nedochovaly. [3] Vilu zdědili Richterovi synové, prvorozený stejnojmenný Karel Emanuel (̈* 1841) a Josef (* 1848) a jejich potomci, kteří se hlásili k německé národnosti. Krátce po druhé světové válce byla budova Richterově rodině zkonfiskována státem a budova sloužila pro diplomatické účely, sídlilo zde Kubánské velvyslanectví, později objekt využívala Státní bezpečnost a Hradní stráž. Od roku 1992 vilu definitivně získala Správa Pražského hradu. V 90. letech byly zdejší prostory využívány pro různé kulturní a společenské akce. V roce 2004 proběhla veřejná soutěž na obnovu objektu včetně nově vysazené přilehlé Svatováclavské vinice. Rekonstrukce pak byla zahájena v roce 2006. Od roku 2008 jsou vila i vinice opět přístupná veřejnosti.

V objektu se v současnosti nachází jeden z TOP 100 Pražských restaurantů Piano Nobile. Objekt je také známý pro svou popularitu v pořádání svateb pro české i zahraniční klienty. Součástí areálu vily je také vinice, jejíž historie sahá do desátého století a je jednou z nejstarších v ČR. Jsou zde vysazeny dvě základní odrůdy révy vinné: Ryzlink rýnský a Rulandské modré (Pinot noir) – dvě nejušlechtilejší odrůdy severních vinařských oblastí. Kromě toho je podél vyhlídkové cesty vysazeno 35 odrůd révy vinné zapsaných v Odrůdové knize ČR.

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 151284 : Richtrův letohrádek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha, 1999, s.246-247
  3. Emanuel Poche, Prahou krok za krokem. Praha 1983

Literatura

  • VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Vyd. 1. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0538-2, s. 352–353.
  • RUTH, František: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, III., 1904, s. 981.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“