Rinaldo (opera)

Rinaldo
Armida nad spícím Rinaldem - jedna z klíčových scén příběhu na obrazu Nicolase Poussina
Armida nad spícím Rinaldem - jedna z klíčových scén příběhu na obrazu Nicolase Poussina
Základní informace
SkladatelGeorg Friedrich Händel
LibretistaGiacomo Rossi, Aaron Hill
Počet dějství3
Originální jazykitalština
Literární předlohaTorquato Tasso: Osvobozený Jeruzalém
Datum vznikuprosinec 1710 a leden 1711
Premiéra24. února 1711, Londýn, Queen's Theatre
Česká premiéra4. dubna 2009, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rinaldo (HWV 7)[1] je opera seria Georga Friedricha Händela z roku 1711. Je to první Händelova londýnská opera. Libreto napsali Giacomo Rossi a Aaron Hill na náměty z eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém z doby první křížové výpravy. Premiéra proběhla 24. února 1711 v Queen's Theatre (dnes Her Majesty's Theatre) v Londýně.

Vznik opery

Händelův portrét od Balthasara Dennera

Po úspěchu svých prvních oper AlmiraNeroHamburku odjel tehdy jedenadvacetiletý Händel do Itálie. I zde slavil úspěchy v Římě, Neapoli a v Benátkách. Představení Händelovy opery Agrippina se v Benátkách zúčastnil i hannoverský kurfiřt Georg Ludwig[2], který nabídl Händlovi místo kapelníka. Ten na toto místo nastoupil v roce 1710. Ještě téhož roku odejel na studijní cestu do Londýna (dlouhodobé studijní cesty měl vymíněny ve smlouvě). Zde ho předcházela skvělá pověst skladatele italských oper a tak se na něho obrátil divadelní podnikatel Aaron Hill a objednal u něho operu na námět z Osvobozeného Jeruzaléma. Hillův námět přebásnil do italštiny Giacomo Rossi. Händel operu složil během prosince 1710 a ledna 1711. Jak bylo v té době běžným zvykem, použil při skladbě částí svých dřívějších děl (z oper Almira, Agrippina, Ezio, Rodrigo a dále ze svých oratorií, serenád a instrumentálních skladeb).

Queen's Theatre v Londýně,
kresba William Capon

Opera slavila neobyčejný úspěch u publika i u kritiky pro svou krásnou hudbu a skvělé pěvecké provedení italskými zpěváky (kastráti Niccolo „Nicolini“ Grimaldi, Valentino „Valentini“ Urbani, Giuseppe Cassani, zpěvačky Elisabetta Pilotti-Schiavonetti a Francesca Vanini-Boschi). Dále se představení proslavilo i scénickými efekty (létající draci, živé ptactvo v zahradách, bitva apod.) nebo virtuózními improvizacemi samotného autora na cembalo. Opera měla čtrnáct repríz a hrála se ještě v letech 1712, 1713, 1714 a 1717. Přepracovanou verzi opery uvedl Händel v Londýně i v roce 1731.

Dílo, které bylo v roce 1711 obdivováno se po několika desetiletích stalo symbolem zastaralé formy a terčem posměchu. Některé scény z Rinalda jsou zesměšňovány v Žebrácké opeře (The Beggar's Opera) z roku 1728  Johna Gaye. Rinaldo pak upadl na dvě stě let do zapomnění.

Zvýšený zájem o tzv. dobově poučenou interpretaci barokní hudby vrátil operu zpět na operní jeviště. Po úspěchu v MET v roce 1984 byla několikrát uvedena na předních scénách a několikrát nahrána (viz přehled).

Postavy

  • Goffredo, vojevůdce křižácké armády[3] - mezzosoprán / kontratenor / soprán[4]
  • Almirena, jeho dcera, snoubenka Rinaldova - soprán
  • Rinaldo, křesťanský rytíř, snoubenec Almirenin - kontratenor / soprán / mezzosoprán[4]
  • Eustazio, bratr Goffredův[5] - kontratenor / alt[4]
  • Argante, král Jeruzaléma, milenec Armidin - bas
  • Armida, kouzelnice a královna Damašku, milenka Argantova – soprán
  • Žena – soprán[6]
  • Křesťanský kouzelník - kontratenor / bas[4]
  • Dvě Sirény - soprány
  • Hlasatel - bas

Obsah opery

Opera se odehrává v době první křížové výpravy a zpracovává smyšlenou příhodu z básnické knihy Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém, kdy pohanská kouzelnice a královna Damašku Armida má svému bratru pomoci proti křižákům tím, že zavraždí rytíře Rinalda. Při pohledu na jeho krásu k němu ale vzplane láskou a čin nevykoná.

Křižáci před hradbami Jeruzaléma od Gustava Doré

První jednání

Křesťanské vojsko obléhá Jeruzalém. Vojevůdce Goffredo hovoří s rytířem Rinaldem o budoucí bitvě. Rinaldo žádá o ruku Goffredovy dcery Almireny. Goffredo mu ji slibuje ale až po vítězné bitvě. Almirena a Eustazio žádají Rinalda, aby se před bojem nerozptyloval city.

Ozvou se fanfáry a Herold ohlašuje příchod jeruzalémského krále Arganta. Král přijíždí s pompou a pyšně žádá o třídenní příměří. Goffredo velkomyslně svoluje a odchází.

Argante volá na pomoc kouzelnici Armidu, damašskou královnu a svou milenku. Armida přilétá na voze, taženém draky. Prozrazuje Argantovi věštbu, že křesťané zvítězí díky rytíři Rinaldovi. Slibuje, že ho sama zneškodní.

Rinaldo a Almirena si vyznávají lásku v zahradě. Armida pomocí kouzel unese Almirenu. Přicházejí Goffredo a Eustazio a zoufalý Rinaldo jim líčí své neštěstí. Eustazio vypráví o moudrém křesťanském kouzelníku, který žije na úpatí hory a který jim jistě poradí. Všichni tři se za ním odeberou.

Druhé jednání

Goffredo, Eustazio a Rinaldo jdou po mořském břehu k hoře, na jejímž vrcholu je Armidin zámek a na úpatí sluj, kde žije křesťanský kouzelník. Na břehu je loďka a Sirény lákají Rinalda, že ho odvezou za Almirenou. Goffredo i Eustazio jej přemlouvají, aby nedbal lákání, Rinaldo je ale neuposlechne a odplouvá.

V kouzelné zahradě Armidina paláce pláče Almirena. Dojatý Argante jí vyznává lásku a slibuje jí propuštění.

Armida nechává svými duchy přivést Rinalda, který se dožaduje navrácení své nevěsty. Armida mu vyhrožuje, záhy ji ale oslňuje Rinaldova krása a její nenávist se mění v lásku. Rinaldo odmítá její vyznání a proto se Armida kouzlem promění v Almirenu. Rinaldo se k ní vrhá, ale záhy pozná lest a odchází. Armida v Almirenině podobě za ním spěchá, ale potkává Arganta. Ten znovu vyznává domnělé Almireně lásku. Armida se vrátí do své podoby, Argante se přiznává ke své lásce k Almireně a odchází. Armida slibuje všem pomstu za své potupení.

Třetí jednání

Goffredo a Eustazio přicházejí k hoře, kde je kouzelník informuje o tom, že Almirena i Rinaldo jsou v zajetí v kouzelném zámku. Bojovníci se snaží zámek dobýt, ale kouzelné obludy je zahánějí zpět. Kouzelník jim dává čaromocné pruty, které dokážou zlomit Armidina kouzla a vojáci se vydávají znovu na horu.

Ve své zahradě chce Armida zabít Almirenu. Rinaldo se ji pokouší obměkčit a poté jí v činu zabránit, je ale opět přemožen obludami. Vchází Goffredo a Eustazio a pomocí čarovných prutů ruší všechna kouzla. Armida ale uniká. Goffredo vybízí Rinalda, aby v nastávající bitvě hrdinstvím odčinil svá pochybení.

Argante a Armida si před bitvou navzájem odpouštějí svá milostná vzplanutí. Nastává bitva. Rinaldo dobude města a přivádí před Goffreda zajatého Arganta. Eustazio přivádí zajatou Armidu. Almirena a Rinaldo se těší na svatbu. Argante a Armida uznávají svou porážku a podrobují se. Goffredo jim velkomyslně daruje svobodu.

Stejný nebo podobný námět zpracovali ve svých operách rovněž další skladatelé, viz článek Armida.

Slavné árie

italskyčesky[7]postavajednání / scéna
Augelletti, che cantatePtáčkové, jež tu zpíváteAlmirenaI. / 6.
Cara sposaDrahá nevěstoRinaldoI. / 7.
Il vostro maggioSvůj nejkrásnější věkduet SirénII. / 3.
Lascia ch'io piangaNech mne oplakávatAlmirenaII. / 4.
Andate, o fortiTak jděte, ó siláciKřesťanský kouzelníkIII. / 2.
Or la trombaTeď mě trubka slavnostně zveRinaldoIII. / 9.

Novodobá uvedení a nahrávky (výběr)

Divadelní uvedení

Nahrávky

  • Nuova Era 1990, Rinaldo: Marilyn Horne (mezzosoprán), Almirena: Cecilia Goodie (soprán), Goffredo: Ernesto Palaclo (tenor), Armida: Christine Weidinger (soprán), Argante: Natale de Carolis (basbaryton), Křesťanský kouzelník: Carlo Colombara (bas), Sirény: Catarina Calvi (soprán) Cosetta Tosetti (soprán), Hlasatel: Fabio Tartari (bas), orchestr divadla La Fenice, Benátky, dirigent: John Fisher.[8]
  • Decca, 2000, Rinaldo: David Daniels (kontratenor), Almirena: Cecilia Bartoli (mezzosoprán), Argante: Gerald Finley (baryton), Armida: Luba Orgonasova (soprán), Křesťanský kouzelník: Bejun Mehta (kontratenor), Hlasatel: Mark Padmore (tenor), Eustazio: Daniel Taylor (kontratenor), Goffredo: Bernarda Fink (mezzosoprán), Sirény, Žena: Catherine Bott, Ana-Maria RineOn (soprány), orchestr: Academy of Ancient Music, dirigent: Christopher Hogwood[9]
  • Harmonia Mundi, 2002, Rinaldo: Vivica Genaux (mezzosoprán), Almirena: Miah Persson, soprán, Armida: Inga Kalna (soprán), Goffredo: Lawrence Zazzo (tenor), Argante: James Rutherford (baryton), Eustazio: Christophe Dumaux (kontratenor), Křesťanský kouzelník: Dominique Visse (kontratenor), Freiburger Barockorchester, dirigent: René Jacobs[10]
  • Naxos 2006, Goffredo: Marion Newman (mezzosoprán), Almirena: Laura Whalen (soprán), Rinaldo: Kimberly Barber (mezzosoprán), Eustazio: Jennifer Enns Modolo (mezzosoprán), Argante: Sean Watson (baryton), Armida: Barbara Hannigan (soprán), Kouzelník: Giles Tomkins (basbaryton), Žena: Nicole Bower (soprán), Siréna: Catherine Affleck (soprán), Siréna: Melinda Delorme (soprán), Hlasatel: Lenard Whiting (tenor), orchestr: Aradia Ensemble (Toronto), dirigent: Kevin Mallon, nahráno 2004[11]

Odkazy

Poznámky

  1. číslo podle seznamu Händelova díla Händel-Werke-Verzeichnis
  2. budoucí anglický král Jiří I.
  3. předlohou postavy byl Godefroy z Bouillonu
  4. a b c d Hlasové obsazení opery se měnilo již během různých uvedení za Händelova života.
  5. předlohou postavy byl Eustach III. z Boulogne
  6. Tato postava bývá často sloučena s partem jedné ze Sirén.
  7. české názvy árií podle překladu Marie Kronbergové
  8. recenze nahrávky Gramophone 3/1990 Archivováno 16. 7. 2011 na Wayback Machine, str. 126
  9. recenze nahrávky Gramophone 1/2001 Archivováno 23. 7. 2011 na Wayback Machine, str. 96
  10. recenze nahrávky Harmonie 6/2003
  11. Robert Hugill: recenze nahrávky

Literatura

  • MAŇOUROVÁ, Lucie. Händelův Rinaldo. In: Beno Blachut ml. Georg Friedrich Händel: Rinaldo. Praha: Národní divadlo, 2009. ISBN 978-80-7258-307-2.
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 50–52. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

London Kings Theatre Haymarket.jpg
A reproduction as a postcard of the Italian Opera House (King's Theatre), built by John Vanbrugh, at the Haymarket before it was destroyed by a fire on 17 June 1789. The original print was earlier published in Charles John Smith's Historical and Literary Antiquities,[1] Messrs Bernard Quaritch, Ltd.[2] The book and print was republished as: Smith, Charles John (1875) Historical and Literary Curiosities, Londýn: Chatto and Windus, Piccadilly, pp. Plate 97 Retrieved on 10. února 2011. The original print measures 18 cm x 21.3 cm and is under the H. R. Beard Collection F94-14. TM 376. Victoria and Albert Museum, London