Rituály ve výchově

Rituály ve výchově představují neustále opakující se vzorec chování. Jedná se o rutinní praktiku, u níž často smysl činností není součástí vědomí o činnosti[1]. Rituály působí v tomto celoživotním procesu ovlivněné převážně rodinou, která připravuje člověka pro osobní i společenský život. A tato činnost buduje řadu zautomatizovaných způsobů chování, tedy rituálů, které spojují kulturní společnost.

Funkce rituálů z různých hledisek

Celý život nás provází mnoho nenadálých situací a změn, abychom zachovali v životě řád uchylujeme se k rituálům. Rituály jsou však spíše záležitostí dospělých, děti pouze přebírají vzorce chování. Uvádí to i Kaščák: „Konečným cílem výchovy je vštípit dětem mýtus, jenž stmeluje identitu určité kultury nebo civilizace."[2] Působí na nás však rituály nejen vytvořené námi, ale i realizované prostředím, například školou či rodinou.

a. Rituály ve škole: Pro uklidnění žáků ve třídě nebo uvolnění atmosféry zahrnují vyučující do výuky rituály. Řadíme sem například zpívání písniček na začátku hodiny, posezení v kroužku nebo vztyk, když vejde vyučující do třídy.

b. Rituály v rodině: Sem řadíme ty činnosti, které mají pro členy rodiny takovou hodnotu, že je chtějí opakovat. Jsou to tedy tradice v rodině. Patří sem například ukládání dítěte do postýlky, čtení před spaním, společný nedělní oběd apod.

Přechodové rituály se prolínají mezi rodinou a školu a zahrnují narození, společenské dospívání, sňatek, otcovství, třídní postup, specializace, zaměstnání a smrt.

Přínosy rituálů

Rituály obecně navozují příjemný pocit – slučují zkušenosti a oproti předcházejícím stavům či situacím navozují individuální i sociální změny[1]. Problematické jsou jen v případě, že přecházejí ve zlozvyky.

Přínosy[3]:

  • slouží k začleňování jedinců do skupiny
  • uspořádání dne
  • orientace v čase
  • upevňování rodinných vztahů
  • poskytnutí pocitu bezpečí (přes všechny změny jsme to stále my)
  • vytvoření prostoru pro individuální tvořivost a volný čas (každý tráví určitý čas svými koníčky)
  • posilování pocitu vlastní hodnoty
  • posilování pocitu sounáležitosti k většímu celku
  • postupné odpoutávání od nejbližších osob
  • nacházení nových kontaktních osob
  • lepší zvládání strachu
  • přizpůsobení se skupině vrstevníků
  • rozvoji vnímání reality, nezbytné pro školu
  • rozvoji pozitivního vnímání své identity

Dva typy rituálů

Obecně lze rozdělit rituály na dvě kategorie:

a. Události pravidelné (měsíční, roční,…) situace, kdy se projeví zažitý stereotyp chování. Tyto rituály nám pomohou ke skupinové integraci, kdy předem daný způsob chování usnadňuje sociální začlenění.

Příklady: oslava narozenin, pohřeb, zapálení svíce při bohoslužbě, besídka, jarmark, advent,…

b. Opakované chování. Rutinní opakování určitého vzorce chování ve specifických situacích je rituálem, který nám pomáhá zvládat situace v běžném životě. Tento způsob chování má vliv na lidskou psychiku a zároveň jde o uspořádání dne do jasného celku

Příklady: společná snídaně, polibek na uvítanou, čtení před spaním,…

Zvláštní podkategorií jsou krizové rituály[3], které by měly pomoci překonat strach z nové situace, připustit a zpracovat strach, umožnit novou orientaci/nastavení na novou situaci a tím tedy dodat sílu k překonání krize.

Rituály ve výchově podle věku

Předškolní věk

Existující řád umožňuje dítěti orientaci v čase, tedy má jasno v tom, co se bude dít. V mateřských školách jsou rituály realizovány na základě rytmu roku (a prázdnin). Dítě ve věku od 3 do 6 let má přirozenou potřebu střídat: spánek – bdění a klid – aktivita. Proto jsou rituály v předškolní výchově specifické.

Školní věk

Pro zvládnutí dne je pro dítě (obzvlášť mladšího školního věku) důležité rozdělení dne na školu, přípravu do školy a hraní si. Tento návyk učí dítě hospodaření s časem a posiluje jeho samostatnost.

Puberta

Velká změna, kterou přechod z dítěte v dospělého bezesporu je, může být pro jedince snadnější s pomocí ritualizovaného chování. To pomůže zvládnout situace jako je změna vzhledu, hlasu nebo první menstruace. Díky předem danému vzorci chování má adolescent možnost více upevnit svou identitu a naučit se překonávat strach.

Reference

  1. ↑ a b KAŠČÁK, Ondrej. Ritály a skryté kurikulum alebo kam v pedagogike zaradit rituálné študie?. Studia Paedagogica [online]. [cit. 2015-12-05]. Roč. 14, čís. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-16. 
  2. ↑ KAŠČÁK, Ondrej. Význam a miesto rituálov v pedagogickej teórii a praxi. Pedagogická orientace. 2009, roč. 19, čís. 2, s. 38–52. 
  3. ↑ a b KAUFMANN-HUBER, Gertrud. Děti potřebují rituály. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 94 s. (Rádce pro rodiče a vychovatele). ISBN 80-7178-203-3. 

Literatura

  • FULGHUM, Robert. Od začátku do konce: naše životní rituály. Vyd. 2. Praha: Argo, 2010, 191 s., [19] s. text. příl. ISBN 9788025702451.
  • KAŠČÁK, Ondrej. Deti v kultúre – kultúry detí. Prešov: Rokus, 2009, 145 s. ISBN 978-80-89055-93-7.
  • KAŠČÁK, O. Význam výročných a situačných rituálov v školskom prostredí. Acta Fac. Paed. Univ. Tyrnaviensis [online]. Ser. D, 2008, roč. 12, s. 12–19. Dostupné na: http://pdfweb.truni.sk/down/ACTAFP/2008/2008d.pdf
  • KOPŘIVA, Pavel. Respektovat a být respektován. 3. vyd. Kroměříž: Spirála, 2008, 286 s. ISBN 978-80-904030-0-0.
  • KUNZE, Petra a Catharina SALAMANDER. Malé děti potřebují rituály. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 126 s. ISBN 978-80-251-3405-4.
  • MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997, 144 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-85850-24-9.
  • RATCLIFF, D. Rituals in a School Hallway: Evidence of a Latent Spirituality of Children. In Annual Meeting of University of Georgia’s Qualitative Interest Group (QUIG), Athens: Georgia, 2001, s. 3–23.