Riva San Vitale

Riva San Vitale
Radnice
znak
Poloha
Souřadnice	45°54′18″ s. š., 8°58′12″ v. d.
Nadmořská výška	273 m n. m.
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Ticino
Okres	Mendrisio
Riva San Vitale Riva San Vitale, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	6,05 km²
Počet obyvatel	2 626 (31.12.2020)
Hustota zalidnění	434 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.rivasanvitale.ch
PSČ	6826
Označení vozidel	TI
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Riva San Vitale je obec ve švýcarském kantonu Ticino. Žije zde více než 2 500 obyvatel. Leží na břehu Luganského jezera, asi 11 kilometrů jižně od Lugana.

Geografie

Obec se nachází v regionu Sottoceneri (jižní Ticino) a leží na východním úpatí hory Monte San Giorgio na jižním konci ramene Luganského jezera, do kterého se vlévá řeka Laveggio. Nadmořská výška obce se pohybuje okolo 275 metrů.

Historie

Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 774 pod názvem Primo Sobenno; roku 1115 se pak již objevuje jako Ripa Sancti Vitalis.^[1]

Z četných nálezů, které svědčí o souvislém osídlení pravděpodobně od neolitu, mají zvláštní význam nálezy římského původu. Na stéle z doby před 3. stoletím n. l. jsou obyvatelé osady Riva San Vitale označeni jako subinates. V roce 1115 vlastnilo benediktinské opatství Sant'Abbondio v Comu majetek v Rivě San Vitale. Během desetileté války mezi Comem a Milánem (1118–1127) tvořil přístav Riva San Vitale důležitou základnu pro comské lodě. V pozdním středověku musela Riva San Vitale, která je v městské listině města Como z roku 1335 zmíněna jako burgus, přenechat své prvenství v obchodním ruchu Capolagu, ale i nadále se těšila různým výsadám a daňovým úlevám, které trvaly až do raného novověku. V 15. století bylo krátce také tržním městem.^[1]

Farní kostel San Vitale, poprvé zmiňovaný mezi lety 962–966, pochází velmi pravděpodobně z počátků christianizace jižního alpského podhůří. V letech 1756–1759 byl pozdně barokně přestavěn a naposledy restaurován v letech 1993–1995. Křtitelnice San Giovanni, postavená na základech římské stavby, pochází z raně křesťanských dob (kolem roku 500), byla restaurována v letech 1919–1926 a 1953–1955 a je nejstarším kompletně zachovaným bohoslužebným místem ve Švýcarsku. Kostel Santa Croce, který darovala rodina Della Croce, byl postaven v letech 1582 až 1591 a je jednou z nejvýznamnějších pozdně renesančních sakrálních staveb ve Švýcarsku.^[1]

Hlavním zdrojem příjmů bylo dříve zemědělství, rybolov a výroba cihel. Od roku 1869 byla v Segomě v provozu továrna na soukání hedvábí, která v roce 1889 zaměstnávala asi 100 dělníků. Ve druhé polovině 20. století zažila Riva San Vitale průmyslový rozmach a rozvinula se v rezidenční obec. V roce 2000 dojížděly z Rivy San Vitale za prací přibližně tři čtvrtiny pracovních sil, především do Lugana, Mendrisia a Chiassa.

Obyvatelstvo

Obec se nachází v jižní části kantonu Ticino, která je jednou z italsky mluvících oblastí Švýcarska. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.

Doprava

Silniční spojení do obce zajišťují pouze regionální silnice nižších tříd; nejbližší dálniční spojení představuje dálnice A2 (Basilej – Lucern – Gotthard – Lugano – Chiasso) s nejbližším sjezdem v Mendrisiu.

Na území obce se nenachází žádná železnice; v těsné blízkosti však v obci Capolago (součást města Mendrisio) leží železniční stanice Capolago-Riva San Vitale na Gotthardské dráze.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Riva San Vitale na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Riva San Vitale na Wikimedia Commons
• (italsky) [1] – oficiální stránky