Rjúdžó (1869)

Rjúdžó na dobové fotografii
Rjúdžó na dobové fotografii
Základní údaje
Vlajka japonského císařského námořnictva
TypObrněná korveta
TřídaRjúdžó (jediná jednotka)
Jméno podle龍驤 ~ vzpínající se drak
ObjednánaAlexander Hall and Company[1], Aberdeen
Spuštěna na voduleden[2] 1864[3][4]
nebo 27. března 1869[1]
Uvedena do služby27. dubna 1869 (dokončena)[4][3]
nebo 24. července 1869[5][6]
Osud2. prosince 1893 vyškrtnuta (poprvé);[4][5]
rozebrána 1904,[3]
nebo 1908,[4]
nebo prodej v roce 1908[1][2]
a poté rozebrána[1]
Cena42 032 £[1]
Takticko-technická data
Výtlak1429 T normální[4][3]
1864 T plný[3]
nebo 2571 t[7] (2530 T[6][8][9])
Délkacca 64,25 m mezi svislicemi[3]
nebo 64 m (211 ft)[9]
nebo 64,5 m[7]
nebo 65,9 m[8]
Šířkacca 11,85 m[3]
nebo 12,5 m[7] (41 ft[9])
nebo 12,8 m[8]
Ponorcca 5,59 m[3]
nebo 6 m[7]
Pohonplné oplachtění[3][1][p 1]
1 dvouválcový pístový sdružený parní stroj[3][7]
1 lodní vrtule[3][7]
800 k indikovaný (588,4 kW)[3][4][7][8][9][p 2]
Palivo280 t[1] nebo 350 t[4] uhlí
Rychlost9 uzlů (16,7 km/h)[4][3]
nebo 6 uzlů[7]
Posádka275[4][3] (v říjnu 1873)[10]
Pancíř4½″ (114,3 mm) pás na vodorysce[4][3][1]
4″ (101,6 mm) baterie[3]
VýzbrojPo dokončení:
2× 6½″ (165 mm)[4][3]
10× 5½″ (140 mm)[4][3]

Od 1894:
1× 6,7″ (170,2 mm) Krupp[3]
5× 6,3″ (160 mm)[3]

Údaje o výzbroji se rozchází – viz text

Rjúdžó (龍驤) byla šroubová paroplachetní[p 1] obrněná korveta japonského císařského námořnictva. Byla dokončena roku 1869 v Británii pro japonský Kumamoto han (熊本藩 ~ knížectví Kumamoto; dnes zhruba prefektura Kumamoto) a v západních pramenech vystupuje i jako Ihosho Maru/Jho Sho Maru.[p 3] V roce 1870 byla předána nově vzniklému císařskému námořnictvu a přejmenována na Rjúdžó. Jako největší loď nového námořnictva (až do příchodu obrněnce Fusó) se stala vlajkovou lodí císařského námořnictva. Byla nasazena při potlačení povstání v počátcích období Meidži a roku 1874 byla vlajkovou lodí trestné výpravy na Tchaj-wan. Roku 1894 byla přestavěna na dělostřeleckou výcvikovou loď a vyřazena 1895 nebo 1898.

Pozadí vzniku

Thomas Blake Glover

Během období Edo byla v Japonsku zakázaná stavba lodí schopných plavby po širém moři. Po nuceném otevření Japonska (1853-54) tedy na ostrovech neexistovala loděnice, která by měla zkušenost se stavbou moderních oceánských plavidel. Jednotlivá knížectví (藩 han) pozdního šógunátu proto hledala své první válečné lodě v zámoří.

Skotský obchodník Thomas Blake Glover, který působil v Japonsku od roku 1859, objednal v aberdeenské loděnici Alexander Hall and Company stavbu dvou plavidel: větší paroplachetní obrněné korvety Jho Sho Maru pro Kumamoto han a menší paroplachetní šalupy Hóšó Maru pro Čóšú han (長州藩 ~ knížectví Čóšú).

Kdy došlo k položení kýlu prameny neuvádějí a i v tom, kdy mělo dojít ke spuštění na vodu, se rozcházejí: podle Jentschury a Nišidy měla být Jho Sho Maru spuštěna už v roce 1864,[4][3] ale podle aberdeenships.com se tak mělo stát až 27. března 1869.[1]

Když už byla Jho Sho Maru na vodě, propukl nad ránem 29. května 1869 požár. Hořet začalo na pile, která sousedila s kotvištěm Jho Sho Maru. Při hašení zemřel čtyřiašedesátiletý majitel loděnice James Hall, který se pokoušel novou loď zachránit před plameny.[11]

Kvůli chybě ve výpočtu ceny prodělala loděnice na stavbě 500 £.[12]

Konstrukce

Trup a pancéřování

Trup byl smíšené dřevěno–ocelové konstrukce (z nelegované oceli)[3] a opatřen pancéřovým pásem, který chránil vodorysku po celé délce. Pancéřový pás o tloušťce 4½ palce (114,3 mm) se skládal ze dvou plátů o celkové šířce šesti stop (1524 mm) a hmotnosti 130 T (132,086 t).[1]

Kasematy dělostřelecké baterie kryl pancíř o tloušťce čtyř palců (101,6 mm).[3][1]

Pohon

Jho Sho Maru/Rjúdžó byla třístěžňový plnoplachetník[p 1] – tzn. nesla příčné plachty i na bezanu nad vratiplachtou. Peň každého stěžně a dolní ráhna (ráhna hlavních/kurzových plachet) byly z nelegované oceli.[1]

Jako pomocný pohon byl (podle Jentschury a Nišidy) instalován dvouválcový sdružený parní stroj o indikovaném výkonu 800 koňských sil (588,4 kW).[3][4][p 2] Podle aberdeenships.com se ale mělo jednat o dva horizontální parní stroje o nominálním výkonu 280 k (208,8 kW)[p 4], které napřímo poháněly jednu lodní vrtuli.[1]

Komín byl umístěn mezi předním a hlavním stěžněm.

Výzbroj

Hlavní výzbroj podle Jentschury a Nišidy tvořily dva 6½″ (165 mm) zezadu nabíjené kanóny, které doplňovalo deset 5½″ (140 mm) zadovek.[3][4] Podle aberdeenships.com ale měly hlavní výzbroj tvořit dvě zepředu nabíjené stolibrovky a osm zepředu nabíjených 64-librovek.[1]

Když byla Rjúdžó roku 1894 přestavěna na loď pro výcviku dělostřelců, byla její výzbroj nahrazena jedním 6,7″ (170,2 mm) zezadu nabíjeným kanónem firmy Krupp a pěti 6,3″ (160 mm) zepředu nabíjenými kanóny s drážkovanou hlavní.[3] Podle Rengó Kantai Gunkan Meimei Den a Nihon Gunkan Ši se mělo jednat o šest 64-librovek Krupp.[6][7]

Služba

Poručík Horse a jeho dělostřelci ve výcviku na palubě Rjúdžó, 1871

Dne 11. srpna 1869 vyplula Jho Sho Maru ze severoskotského Thurso a zamířila do Nagasaki,[1] kam doplula v lednu 1870.[3] Na krátkou dobu se stala největší (a prakticky jedinou) jednotkou malého námořnictva klanu z Kumamoto. Již 8. května 1870 ale byla zařazena do vznikajícího císařského námořnictva a přejmenována na Rjúdžó.[3] Podle Rengó Kantai Gunkan Meimei Den a Nihon Kaigun Ši se znaky 龍驤 měly číst nejprve jako Rjóšó a teprve později jako Rjúdžó (hiraganou りょうしょう vs. りゅうじょう).[6][2]

Jako největší loď nového císařského námořnictva Rjúdžó několikrát navštívil sám císař éry Meidži.[1]

Dne 3. března 1873 se velitelem Rjúdžó stal čúsa (中佐 ~ fregatní kapitán) Takanori Fukušima.[13]

Počátkem roku 1874 se loď zúčastnila potlačení povstání v prefektuře Saga a v květnu téhož roku byla vlajkovou lodí japonské tchajwanské expedice. V roce 1877 se zúčastnila potlačení sacumského povstání, přičemž se podílela na obsazení přístavu Kagošima a následně podporovala pozemní jednotky v bitvě o Širojamu.

Příchod nových a modernějších plavidel odsunul Rjúdžó z prvoliniové služby a tak se od roku 1881 věnovala i cvičným plavbám kadetů (少尉候補生 šó'i kóhosei) Kaigun heigakkó (海軍兵学校 ~ japonská císařská námořní akademie). V rámci těchto transoceánských cvičných plaveb navštívila jihovýchodní Asii, Austrálii, Chile, Peru i Havajské ostrovy.[1]

Roku 1888 byl demontován parní stroj a loď měla být překlasifikována na výcvikovou loď pro dělostřelce.[1] 2. prosince 1893 byla vyškrtnuta,[1][4] ale nadále sloužila pro výcvik dělostřelců (ovšem již bez posádky).[1] Za tím účelem byla roku 1894 přezbrojena.[3] Po vypuknutí první čínsko-japonské válka byla 12. září 1894 reaktivována jako plovoucí baterie s posádkou 127 mužů u vjezdu do jokosuckého přístavu. Ještě před koncem války ale byla 17. února 1895 opět deaktivována.[1] Podle Jentschury měla být vyškrtnuta až 1898 a k roku 1902 ji Jentschura zmiňuje jako hulk, který měl být rozebrán 1904.[3] Sumihiro Sano uvádí, že teprve v září 1906 se dělostřelci přesunuli z Rjúdžó na pevninu[1] a loď byla rozebrána až roku 1908.[1][4]

Císařská pečeť z přídě je vystavena v muzeu na hradě Kumamoto.[1]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b c ABERDEEN BUILT SHIPS: JHO SHO MARU [online]. aberdeenships.com [cit. 2015-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-13. (anglicky)  v úvodu a ABERDEEN BUILT SHIPS: Items related to JHO SHO MARU [online]. aberdeenships.com [cit. 2015-01-30]. Dostupné online. (anglicky)  v popisku uvádějí, že se mělo jednat o loď s barkovým oplachtěním. Fotografie i samotný model ale ukazují dvě patra příčných plachet nad vratiplachtou na bezanu. Že se jednalo o plnoplachetník potvrzuje i Jentschura.
  2. ↑ a b Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon pohonu u císařského námořnictva definován. Ve druhé polovině 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu, ale přechod na ni uzákonilo až 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  3. ↑ Jméno v původním (anglickém) přepisu, jak jej uvádí Jentschura (Ihosho Maru) a aberdeenships.com (Jho Sho Maru). Druhý přepis je, vzhledem k japonským slabikám, problematický (viz slabičné abecedy hiragana a katakana). To dává prostor i pro přepis Jo Sho Maru. Český přepis by byl asi Ihošo Maru, či Džošo Maru. Vzhledem k chybějícímu japonskému zápisu (kandži/kana) nelze správný přepis zcela přesně určit.
  4. ↑ Pro přepočet výkonu strojů podle skotského dodavatele bylo použito vztahu pro imperiální koňskou sílu

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 龍驤 (コルベット) na japonské Wikipedii a Japanese ironclad Ryūjō na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x ABERDEEN BUILT SHIPS: JHO SHO MARU [online]. aberdeenships.com [cit. 2014-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-13. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Nihon Kaigun Shi. Redakce Kaigun Rekishi Hozon Kai (水交会/Suikō Kai). 7. vyd. [s.l.]: Daiichi Hōki Shuppan, 1995. ISBN 4-474-10058-1. S. 464–465. (japonsky) 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 12. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q NISHIDA, Hiroshi. Ryujo ironclad [online]. [cit. 2014-12-11]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  5. ↑ a b Nihon Kaigun Shi. Redakce Kaigun Rekishi Hozon Kai (Suikō Kai). 7. vyd. [s.l.]: Daiichi Hōki Shuppan, 1995. ISBN 4-474-10058-1. S. 224–225, 464–465. (japonsky) 
  6. ↑ a b c d Daiji Katagiri. Rengō Kantai Gunkan Meimei Den. [s.l.]: 潮書房光人社/Usho Shobō Kōjin Sha, 2014 (originál 1993). ISBN 978-4-7698-1565-5. S. 188. (japonsky) 
  7. ↑ a b c d e f g h i 世界の艦船/Ships of the World No. 500 Extra No. 44 "Nihon Gunkan Shi". [s.l.]: 海人社/Kaijin Sha, 1995. ISBN 4-905551-53-6. (japonsky) 
  8. ↑ a b c d Nihon Kaigun Shi. Redakce Kaigun Rekishi Hozon Kai (Suikō Kai). 7. vyd. [s.l.]: Daiichi Hōki Shuppan, 1995. ISBN 4-474-10058-1. S. 224–225. (japonsky) 
  9. ↑ a b c d Nihon Kinsei Zōsen Shi. Redakce Zōsen Kyōkai. [s.l.]: Kōdōkan, 1911. Dostupné online. S. 188. (japonsky) 
  10. ↑ Kaigun Seido Enkaku vyd.10-1. Redakce Kaigunšó. Meiji Hyaku Nen Shi Sōsho vyd.182. vyd. [s.l.]: 原書房/Hara Shobō, 1972 (originál 1940). (japonsky) 
  11. ↑ Find A Grave: James Hall [online]. findagrave.com, 2014-11-20 [cit. 2014-12-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-05. (anglicky) 
  12. ↑ Alexander Hall and Company [online]. aberdeenships.com [cit. 2015-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ NISHIDA, Hiroshi. Deck officers, in the cradle era: Fukushima, Takanori [online]. [cit. 2015-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-04. (anglicky) 

Literatura

  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 12. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Japanese Ironclad warship Ryujo.jpg
Japanese ironclad warship Ryujo
Thomas Blake Glover.jpg
Thomas Blake Glover (1838 – 1911)
Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
RyujoAndHorse.jpg
Imperial Japanese Navy naval trainees on the Ryujo, around Lieutenant Horse. 1871 photograph.