Rožmberkové

Rožmberkové
Rožmberský erb
ZeměČeské královstvíČeské království České království
Mateřská dynastieVítkovci
ZakladateléVítek z Prčice
Mytický zakladatelVítek z Prčice
Rok založení12. století
Vymření po meči1611
Poslední vládcePetr Vok z Rožmberka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rožmberkové, případně páni z Rožmberka (německy Rosenberger, Herren von Rosenberg), byli starý český šlechtický rod, jeden z tzv. rozrodů Vítkovců, který do 14. století vybudoval v jižních Čechách silné feudální panství (rožmberské dominium), a který konkuroval královské moci v českých zemích. Od roku 1418 byl vládnoucí člen rodu titulován jako „vladař domu rožmberského“.

Historie

Vítek z Prčice se svými syny
Původní erb pánů z Rožmberka tvoří pětilistá růže, stejně jako u ostatních Vítkovců

Praotec vítkovského rodu Vítek I. z Prčice zemřel v roce 1194 a podle legendy měl pod krumlovským hradem během slavnostního aktu, nazývaného Dělení růží (původní erb pánů z Rožmberka tvoří pětilistá růže), rozdělit své panství mezi pět svých synů, kteří poté založili vlastní rodové linie. Za zakladatele rodu Rožmberků je považován Vítkův syn Vítek III. z Prčice a Plankenberka. Jméno tato větev Vítkovců získala nejspíše podle hradu Rožmberk, který založil jeho syn Vok I. z Rožmberka. Tento hrad zase nejspíš získal jméno podle růže, která byla v různých barevných provedeních znakem všech Vítkovců.

Postupem času vzrůstala moc a majetek tohoto rodu. Tomu napomohlo nejen dědictví po jiné větvi Vítkovců – rodu pánů z Krumlova (např. Zvíkov) v roce 1302, ale také zásada dědičnosti statku pro nejstaršího syna, čímž se zabránilo dělení majetku. Postupem času tak došlo k vytvoření dominia (panství), které bylo urbanizováno, mělo své purkrabství, vlastní urbář. Vznikla zde tzv. Rožmberská kniha, což je nejstarší česky psaná práce právního charakteru.

Základy největšího panství v českém státě vznikly na přelomu 12. a 13. století, kdy se vytvořila důležitá rodová centra, např. Prčice, Vyšší Brod, Soběslav, Veselí nad Lužnicí či hrad Blankenberg v Horních Rakousích, kde vznikla další panství, která se zrodila i ve Slezsku či na Moravě. Později přidali Nové Hrady, Třeboň, Strakonice, Sedlčany a další panství na Plzeňsku a dalších částech země.

Rožmberský epitaf nad rodovou hrobkou (Vyšší Brod)

Oldřich II. († 1462) jako schopný politik z pozadí řídil jednání po smrti Ladislava Pohrobka, snažil se zvednout prestižní postavení rodu paděláním majestátu z roku 1360.

Oldřichův syn, Jindřich IV., se stal vrchním hejtmanem ve Slezsku, další Oldřichův syn, Jošt II., působil jako vratislavský biskup, kníže niský a generální převor řádu johanitů.

Minoritský klášter v Českém Krumlově založený Rožmberky roku 1350

V roce 1350 založila Kateřina z Rožmberka (rozená z Vartemberka) vdova po nejvyšším komorníkovi Českého království Petru z Rožmberka, se svými čtyřmi syny Petrem II., Joštem, Oldřichem a Janem minoritský klášter v Českém Krumlově.

Rožmberkové patřili k mocenské elitě, která se často byla schopna postavit moci krále. Zastávali vysoké funkce, působili jako místodržící, nejvyšší komorníci i maršálové, nevyhýbali se duchovním hodnostem. V 16. století zaujímal rožmberský vladař nejpřednější místo v hierarchickém systému české šlechty.[1] Ve druhé polovině 16. století drželi Roudnici nad Labem, Bechyni, Vimperk a Libeň u Prahy.

Mimo české země byly představitelům Rožmberků prokazovány pocty vyhrazené knížatům, v samotných Čechách však z důvodu konzervativní politiky Rožmberkové lpěli na titulu pán.[2] O Vilémovi z Rožmberka (1535–1592) se dokonce roku 1573 uvažovalo jako o kandidátovi na polský trůn.[3] Předtím vykonával funkci nejvyššího komorníka, patřil mezi čelné představitele českých stavů, od roku 1570 byl nejvyšším purkrabím. Byl čtyřikrát ženatý s členkami evropských rodů, Kateřinou Brunšvickou z rodu Welfů, Žofií Braniborskou z Hohenzollernu, Annou Marií Bádenskou a Polyxenou z Pernštejna. Přesto nezplodil potomka a dědictví připadlo jeho bratru Petru Vokovi. Jejich majetku se vyrovnaly pouze rody, jako byli Pernštejnové, ale i ti jenom v určitých obdobích. Není u nás rod, který by se ve středověku mohl poměřovat s tímto rodem.

Posledním potomkem rodu byl Petr Vok, který zemřel v Třeboni roku 1611 a který kvůli dluhům musel prodat dvě třetiny rodového majetku, například císař Rudolf II. od nich koupil Český Krumlov, proto se novým sídlem Rožmberků stala Třeboň. I přes dluhy patřili k nejbohatší české šlechtě. Po jeho smrti rodové jmění podle smlouvy z 9. prosince 1484 připadlo Švamberkům[4], na jednotu dominia navázali Eggenberkové a později Schwarzenbergové.

Pohřebiště Rožmberků

Seznam pohřbených ve Vyšším Brodě

Podrobnější informace naleznete v článku Rožmberská hrobka (Vyšší Brod).

Většina příslušníků rodu je pohřbena v cisterciáckém klášteře Vyšší Brod, část v klášterním kostele sv. Jiljí v Třeboni, Vilém z Rožmberka (1535–1592) byl pochován se svojí třetí manželkou Annou Marií Bádenskou (1562–1583) v kostele sv. Víta v Českém Krumlově.

Seznam pohřbených v Třeboni

Podrobnější informace naleznete v článku Rožmberská a schwarzenberská hrobka (Třeboň).

Erb

V erbu je červená pětilistá šípková růže. Vilém z Rožmberka přidal červeno-stříbrné kosmé pruhy, které měly upozorňovat na údajnou příbuznost s italský rodem Ursiniů.

Rožmberská růže je v současnosti užívána např. na znaku Českého Krumlova nebo na symbolech Jihočeského kraje.[6]

Příbuzenstvo

Spojili se s Vartenberky, pány z Kravař, z Lipé, Lichtenštejny, Hohenzollerny, Welfy, Pernštejny, Bavory ze Strakonic, Roggendorfy, Zrinskými ze Serynu, či pány z Hlohova.

Odkazy

Reference

  1. ↑ MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500-1700). 1. vyd. Praha: NLN, 2004. ISBN 80-7106-312-6. [dále jen Maťa (2004)]. Str. 54.
  2. ↑ Maťa (2004). Str. 64.
  3. ↑ JANÁČEK, Josef. Rudolf II. a jeho doba. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1987. Str 84n.
  4. ↑ http://monasterium.net/mom/CZ-SOAT/CizyRody/260/charter
  5. ↑ HLINOMAZ, Milan; KOLDA, Vlastimil. Vyšebrodský klášter - nekropole Rožmberků, JSH 4/1988. České Budějovice: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 1998. 
  6. ↑ Zpravodaj Vexilologie č. 127 (III/2003)

Literatura

  • BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků. I. Život Viléma z Rožmberka : padesátní letopis, to jest poznamenání některých věcí pamětihodných pana Viléma z Rožmberka za padesáte a sedm let zběhlých .... Praha: Svoboda, 1985. 371 s. 
  • BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků. II. Život Petra Voka z Rožmberka : letopisy osvíceného knížete a pána ... : pátý díl Historie rožmberské o panu Petru Vokovi, posledním vladaři domu rožmberského. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374-905) s. 
  • BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže : všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 315 s. Dostupné online. ISBN 80-204-0651-4. 
  • BŮŽEK, Václav, a kol. Světy posledních Rožmberků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 790 s. ISBN 978-80-7422-092-0. 
  • BŮŽEK, Václav, a kol. Život na dvoře a v rezidenčních městech posledních Rožmberků. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1993. 409 s. (Opera historica 3). ISBN 80-7040-073-0. 
  • BÚŽEK, Václav; JAKUBEC, Ondřej. Kratochvíle posledních Rožmberků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 312 s. ISBN 978-80-7422-174-3. 
  • FUČÍKOVÁ, Eliška; GAŽI, Martin; LAVIČKA, Roman, a kol. Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. 752 s. ISBN 978-80-85033-31-1. 
  • HAJNÁ, Milena. Rožmberkové : cestovní průvodce. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2011. 302 s. ISBN 978-80-85033-32-8. 
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Rožmberka, s. 129–132. 
  • KAVKA, František. Zlatý věk Růží : kus české historie 16. století. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993. 203 s. ISBN 80-204-0382-5. 
  • KLEISNER, Tomáš; HOLEČKOVÁ, Zuzana. Mince a medaile posledních Rožmberků : Vilém (1535-1592) a Petr Vok z Rožmberka (1539-1611) = Coins and medals of the last Rosenbergs : William (1535-1592) and Peter-Vok of Rosenberg (1539-1611). Praha: Národní muzeum, 2006. 108 s. Dostupné online. ISBN 80-7036-206-5. 
  • KUBÍKOVÁ, Anna. Oldřich II. z Rožmberka. České Budějovice: Veduta, 2004. 215 s. ISBN 80-86829-00-6. 
  • KUBÍKOVÁ, Anna. Rožmberské kroniky : krátký a sumovní výtah od Václava Břežana (komentovaná edice). České Budějovice: Veduta, 2005. 294 s. ISBN 80-86829-10-3. 
  • LAVIČKA, Roman; ŠIMÚNEK, Robert. Páni z Rožmberka 1250–1520 : jižní Čechy ve středověku : kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách. České Budějovice: Veduta, 2011. 356 s. ISBN 978-80-86829-70-8. 
  • MÍKA, Alois. Osud slavného domu : rozkvět a pád rožmberského dominia. České Budějovice: Růže, 1970. 200 s. 
  • NĚMEC, Bohumír. Rožmberkové : životopisná encyklopedie panského rodu. České Budějovice: Veduta, 2001. 111 s. ISBN 80-903040-0-1. 
  • PÁNEK, Jaroslav. Poslední Rožmberk : životní příběh Petra Voka. Praha: Brána, 1996. 231 s. ISBN 80-85946-47-5. 
  • PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka : politik smíru. Praha: Brána ; Knižní klub, 1998. 315 s. ISBN 80-85946-86-6. 
  • VESELÁ, Lenka. Knihy na dvoře Rožmberků. Praha: Knihovna Akademie věd ČR ; Scriptorium, 2005. 359 s. ISBN 80-86675-06-8, ISBN 80-86197-60-3. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Rosenberg-Wappen.png
Autor: Adolf Matthias Hildebrandt , Licence: CC0
Stammwappen der Herren von Rosenberg (tschechisch Páni z Rožmberka, Plural Rožmberkové), im 15. Jh. einflussreichstes Adelsgeschlecht in Böhmen, dem Geschlecht der Witigonen entstammend, erloschen 1611.
Rožmberkové.jpg
Coat of arms of Rosenberg family
Epitaf Hohenfurt.jpg
Autor: Acoma, Licence: CC BY-SA 3.0
Rožmberský epitaf ve Vyšším Brodě
Dělení růží.jpg
Autor: Anton Streer (painter), Licence: CC BY-SA 3.0
Dělení růží