Rožmberská hrobka (Vyšší Brod)

Rožmberská hrobka ve Vyšším Brodě
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, ve kterém se hrobka nachází
Základní informace
Sloh	raná gotika
Výstavba	mezi 1259 a poč. 14. století
Stavebník	Vok I. z Rožmberka (klášter), hrobka asi až Jindřich I. z Rožmberka[1]
Poloha
Adresa	Vyšší Brod, Česko Česko
Ulice	Klášter
Souřadnice	48°37′15,42″ s. š., 14°18′25,61″ v. d.
Další informace
Kód památky	25193/3-1489 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Vyšebrodský klášter)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rožmberská hrobka je pohřebiště českého šlechtického rodu Rožmberků a jejich příbuzných pánů z Krumlova v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vyšebrodském klášteře. V klášteře bylo mezi lety 1262 a 1612 pohřbeno 37 příslušníků rodu Rožmberků z deseti generací a čtyři členové rodu pánů z Krumlova. Hrobku spravují vyšebrodští cisterciáci, veřejnosti není přístupná.

Vyšebrodský klášter, který se nachází asi 30 kilometrů od hlavního rožmberského sídla Českého Krumlova, byl založen z iniciativy Voka I. z Rožmberka († 1262) v roce 1259 pro cisterciáky, kteří přišli z Wilheringu. Podle legendy se jednalo o akt poděkování, že se Vok zachránil z vln rozbouřené Vltavy, když se ji snažil na koni přebrodit a strhl ho proud.^[2] Fundaci potvrdil pražský biskup Jan III. z Dražic 1. června 1259.^[3] Kromě jiných funkcí plnil klášter už od svého založení roli rožmberské nekropole.

V hrobce se pohřbívalo po dobu 350 let. Patrně na začátku 16. století se kapacita hrobky naplnila, proto byly ostatky zasypány, a tak vzniklo nové patro pro pohřbívání. V roce 1583, kdy zemřela třetí manželka Viléma z Rožmberka, již v hrobce ovšem znovu nebylo místo, proto Vilém nechal zbudovat novou hrobku v presbytáři kostela sv. Víta v Českém Krumlově. Sám v ní byl také pochován.^[4] Petr Vok si chtěl jako nekatolík zbudovat vlastní hrobku v kostele sv. Trojice (sv. Jošta) v Českém Krumlově, ovšem v roce 1601 byl donucen kvůli vysokým dluhům Český Krumlov prodat císaři Rudolfu II, proto se rozhodl pro pohřby ve Vyšším Brodě.^[5] Ve stejném roce zemřela Kateřina z Ludanic. Tehdy asi z nouze došlo k úpravám hrobky, prkna ze starých rakví byla vyrovnána ve východní části hrobky a kosterní pozůstatky pietně uloženy stranou. Vznikl tak prostor pro poslední dva pohřby.^[6]

Pravděpodobně hned v roce 1612 po posledním pohřbu byl vstup do hrobky zasypán a zazděn.^[7] Nekropole nebyla později ani v průběhu válečných let vyrabována, protože se nevědělo, kde přesně se nachází. Lidé do ní krátce nahlédli až v roce 1902. Důvodem k probourání klenby hrobky bylo hledání příčin poklesu schodů u oltáře.^[8] Nedestruktivní průzkum hrobky proběhl v letech 2009, 2011 a 2021.^[7] Primárním účelem bádání však nebyla hrobka samotná, nýbrž získání informací o podzemních dutinách a podmínkách v nich před plánovanou rekonstrukcí kostela.^[9]

Podle legendy členové rodu (nebo jen vladaři) nebyli pohřbeni v rakvích, ale sedí ve velkém podzemním sále v křeslech u kulatého stolu. Legendu vylíčil např. jezuitský literát a historik Bohuslav Balbín (1621–1688).

Dozvěděl jsem se také já od starců v klášteře vyšebrodském, kteří to spatřili, že i zde na stejný způsob rozmístění lze uzřít členy rožmberského rodu, přesněji řečeno jejich mrtvoly a kostry, sedět na stolicích ve velké komoře pod kněžištěm kostela. (Bohuslav Balbín)^[10]

Ze světa legend je také tradovaná informace, že si ve své závěti poslední Rožmberk Petr Vok vymínil, že po jeho pohřbu do hrobky nikdo nevstoupí. Měl tak zabránit odhalení svých skandálních činů. Údajně totiž své předky sám obral o cennosti a prodal je, aby mohl umořit vysoké dluhy (podle článku v časopisu Zápisník č. 26 z roku 1968). Zachovaná závěť ovšem žádný zákaz neobsahuje.^[9] Jiná varianta pověsti tvrdila, že tajemství rožmberské hrobky smí být rozluštěno teprve 400 let po smrti Petra Voka.^[11]

Hrobka se nachází v severní třetině presbytáře a sama pohřební komora má rozlohu přibližně 15 metrů čtverečních. Vchod do pohřební komory byl od západu z příčné lodi přes obdélnou vstupní šachtu, ve které bylo příkré schodiště s asi deseti stupni.^{[pozn. 1]} Šachta byla druhotně zasypána písčitohlinitým sedimentem. Vstup v úrovni podlahy kryl kdysi velký náhrobní kámen, který se však nezachoval.^[12]

Pohřební komora má půdorys 5,3 x 2,8 metru a výšku až 2,6–2,7 metru.^[13] Svými rozměry je srovnatelná s panovnickými hrobkami. Valená klenba, na které jsou patrny otisky dřevěného šalování, je vyzděna z lomového kamene.^[14] Na západní straně komory se nachází vstupní otvor o velikosti 0,7 x 0,89 metru lemovaný nezdobeným žulovým ostěním, později uzavřený velkými kamennými deskami. Jedná se asi o nejmladší stavební úpravy až po pohřbu Petra Voka. Otvor je příliš malý, aby jím sarkofág velmože prošel.^[15]

Podzemní místnost se skládá ze dvou podlaží, z dolního zasypaného a horního volného s dochovanými sarkofágy. Původní podlahu v hloubce 3,52 metru pod podlahou chóru tvoří kamenný štět.^[16] V této úrovni se původně ukládaly dřevěné rakve s ostatky. Patrně na počátku 16. století byla hrobka zaplněna.^[4] Proto byla zavezena hlinitopísčitým sedimentem do výšky 1,25 metru. Tato zavážka v největší hloubce o mocnosti 35 cm obsahuje zbytky zetlelého dřeva z rozpadlých rakví a větší obsah fosfátů z rozložených lidských těl.^[16]

Horní nezasypané podlaží má výšku pouhých 1,5 m.^[17] Podlahu tvoří zhutněný zásyp,^[18] na kterém jsou úlomky zetlelých rakví. Vrchol klenby je ve výšce 1,5 m.^[17] V 16. století zde mohlo být uloženo kolem deseti dřevěných rakví,^[4] jejichž zbytky se nacházejí ve východní části komory.^[19] Naskládaná prkna dosahují výšky až 60 cm.^[20] V západní polovině uprostřed místnosti jsou dva cínové sarkofágy, z nichž pravý (jižní) patří Petru Vokovi. Levý (severní) sarkofág, který stojí přímo u zdi, je dva metry dlouhý, 70 cm široký 64 cm vysoký.^[21] Je zdoben horizontálními a vertikálními lištami a reliéfními maskarony s železnými kruhy v tlamách. Erby po stranách nebyly objeveny.^[22] Původně byl asi sarkofág zamýšlený pro Kateřinu z Ludanic.^{[pozn. 2]} Nakonec v něm mohly být společně uloženy ostatky z degradovaných dřevěných rakví právě před pohřbem Kateřiny z Ludanic, pro kterou se hledalo místo.^[23] Na levém sarkofágu byla před pohřbem Petra Voka položena dubová rakev identifikovaná jako místo posledního odpočinku Kateřiny z Ludanic.^[24]

Cínový sarkofág měří 209 cm na délku a 64 cm na výšku. Rozšiřuje se, proto má šířku od 71 cm u nohou do 84 cm u hlavy nebožtíka. Nespočívá na nosných nohách.^{[pozn. 3]} Snad předpokládali, že by se truhla zabořila do násypu. Dno a víko jsou zdobeny jednoduše profilovanými lištami, z nichž vycházejí lizény – čtyři rohové, po dvou na každém čele a po šesti na každé straně. Užší pole mezi lizénami zdobí cínové plastiky maskaronů, do jejich tlam byly připevněny pocínované železné kruhy, které byly určeny k přenášení sarkofágu. Celkem jich je osm – po jednom v čelech a po třech na bočnicích. Pole s držáky jsou dále zdobeny technikou rytí a tepání. Opakuje se v nich symbol Ω (omegy) – posledního písmene řecké alfabety. Středová pole bočnic zdobí celkem čtyři erby Petra Voka s knížecí korunkou v oválných vavřínových věncích bez polychromie. Jsou symbolicky připevněny hlavou dolů, což připomíná vymření rodu. Ústředním motivem víka je reliéf Ukřižování Krista. K víku je připevněn železnými šrouby právě v těch místech, kde byl Ježíš ukřižován. Výška kříže je 120 cm, zatímco samotná figura Krista měří 66 cm. V horní části nad horizontálním břevnem kříže je páska s nápisem INRI. Písmena jsou 3 cm vysoká. V dolní části kříže je páska s nápisem SANGVIS . JESV . CHRISTI . FILII . / DEI . PVRGAT . NOS . ABOMNI . PECATO, to znamená Krev Ježíše Krista, Syna Božího, nás očišťuje od každého hříchu. Písmena jsou 14–17 mm vysoká. U paty kříže je reliéf lidské lebky s dvojicí zkřížených kostí.^{[pozn. 4]} Nad Ukřižováním je velká nápisová kartuše o velikosti 55 x 19 cm.

ILLVSTRIS[SIMVS] : PRINCEPS : ET . DOMINVS . D[OMI]N[VS].
PETRVS . WOK. VRSINVS . GVBERNATOR . RO
SENBERGIACAE . DOMVS . VLTIMUS. VITAM
CVM . MORTE . COMMVTAVIT . IN . ARCE . SVA .
TREBONENSI . V. DIE . NOVEMB[RIS] . ANTE . DILV
CVLVM . ANNO . CHRISTI . M.DC.XI . HIC . SEPVLT[VS]

Nápis v latině může být přeložen do češtiny jako Nejosvícenější kníže a pán, pan Petr Vok Ursinus, poslední vladař dobu rožmberského zaměnil život za smrt na svém třeboňském zámku dne 5. listopadu, před svítáním, léta Kristova 1611. Zde je pohřben. V textu je 18 ligatur (spojených dvouznaků), zde znázorněny podtržením. Kontrakce měla praktický účel, aby se text vešel do omezeného prostoru. Ze stejného důvodu jsou v prvním řádku dvě slova zkrácena suspenzí. Písmena jsou 2 cm vysoká. Sarkofág odlil konvář Jáchym ze Soběslavi, podepsal se na předním čele v pravém rohu zkratkou IM.^[27]

Petr Vok měl při pohřbu nasazen na levé ruce prsten, po jeho pravém boku byl položen meč a rožmberské pečetě v červeném aksamitovém sáčku.^[28]

Podle zpráv Václava Březana bylo tělo Kateřiny z Ludanic uloženo ve dvou dřevěných rakvích. Vnitřní rakev byla vystlána vonnými bylinkami a kořením. Na vnitřní stranu víka vnější rakve Petr Vok napsal jakýsi vzkaz, který nikdo neměl spatřit.^{[29][pozn. 5]} Na víko vnější rakve byly připevněny plechové (měděné) desky.^{[pozn. 6]} Na horní byl text Blahoslavení mrtví, kteříž v Pánu umírají; duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich. V Zjevení v XIV. kapitole. Pod textem byl krucifix a klečící zesnulá s textem Beránku boží, v ruce tvé poroučím duši mú. Dále hlavní informace Kateřina Rožmberská z Ludanic život svůj v Pánu dokonala léta Páně 1601 v pátek po Božím těle, jinak 22. dne měsíce června, ráno tři čtvrti před hodinou sedmou na půl orloji, v letech věku svého třiceti čtyřech. Pán Bůh rač jí veselé a utěšené vzkříšení dáti. Následoval erb. Pod ním text 1. Kor. XV v. 56: Musí zajisté toto porušitedlné tělo obléci neporušitedlnost a smrtedlné toto obléci nesmrtedlnost. Augustinus: Kdo žádá rozdělení s tělem a býti s Kristem, není mu těžko umříti, ale těžko mu živu býti, a ten s utěšením libě umírá.^[30][32]

Pouze v této rakvi byly při průzkumech v letech 2011 a 2021 viditelné kosterní ostatky.^[33]

Na víku sarkofágu Petra Voka byl v roce 2011 nalezen renesanční zlatý dámský prsten, který musel vypadnout ze sousední dřevěné rakve. Zdobí ho drahé kameny a barevný email.^[19] Řadí se ke snubním prstenům, tento konkrétní typ se označuje jako gimmel ring, který byl v 15. a 16. století oblíbený hlavně v Anglii a německých zemích.^{[34][pozn. 7]} Výraz gimmel pochází z latinského gemellus neboli dvojče.^[35] Fakticky se jedná o dvojici prstenů, které jsou navrženy tak, že do sebe zapadají. Tyto snubní prsteny nosili snoubenci obvykle do svatby, poté si oba navlékla novomanželka a oba na jednom prstu utvořily celek.^[34] Při spojení prstenů vzniká tvar šestiúhelníku.^[36] Dá se předpokládat, že druhý prsten je v rakvi Petra Voka,^{[pozn. 8]} protože jeho osobní pečetní prsten se safírem je uložen v třeboňském archivu.^{[38][pozn. 9]}

Vedle cínové truhly Petra Voka se nahoře nachází mohutná dubová rakev, ze které bylo v minulosti odstraněno víko a ve které se kromě luxusních dámských šatů a jiných textilií nachází masivní zlatý řetěz, jehož podoba odpovídá šperku na portrétu Evy z Rožmberka († 1591), sestry Petra Voka.^[40]

Pozdně gotický rožmberský epitaf z červeného mramoru asi z poslední třetiny 15. století je zazděný v severní zdi kněžiště klášterního kostela poblíž rožmberské hrobky. Ústředním motivem je rožmberský jezdec, motiv, který je znám i z pečetí. Jezdec v plné zbroji drží v pravé ruce meč a v levé stříbrný štít s červenou růží. Stejně barevná růže zdobí jako klenot rytířovu přilbu. Rytíř je zasazený do iluzivní gotické architektury, tvořené několika oblouky, fiálami, kraby a křížovou kytkou. V horním pravém rohu je erb zakladatele kláštera Voka I. z Rožmberka a v levém jeho manželky Hedviky ze Schaunbergu. Epitaf zdobí i znaky příbuzných. Nad jezdcem je na levém svorníku arkatury zpodobněn erb pánů z Hradce (zlatá růže na modrém poli) a na pravém erb pánů z Ústí (černá růže na zlatém poli). V pravém zkoseném horním rohu desky je erb pánů z Landštejna (stříbrná růže na červeném poli) a v dolním opět erb pánů z Ústí. Levé zkosené rohy zdobí maskarony.^[41][42]

Vpravo od jezdce je nápisová páska ve tvaru písmene S s vyrytým zlaceným nápisem v latině Wok d´rosnberk primus fundator huius loci, to znamená Vok z Rožmberka první zakladatel tohoto místa. Na zešikmených obrubách desky je dole, vpravo a nahoře původní plastický zlacený nápis Primate originis princi / pum De ursinis generosurum de Rosenbergk fundatorum / huius loci hic est sepultura, to znamená Zde je hrob pánů z Rožmberka, zakladatelů tohoto místa, s předností původu od knížat Orsini. Na levé obrubě je dopsaný, nikoliv vyrytý nápis Ultimus Fundator Petrus Wok moritur A. Mdcxi. Orate pro eis, to jest Poslední zakladatel (míněno Rožmberk), Petr Vok, zemřel roku 1611. Modlete se za něj.^[43][42] Text je psán gotickou minuskulou.^[44] Autor epitafu pravděpodobně pocházel z Horních Rakous nebo Bavorska.^[45][42]

V klášteře bylo pohřbeno 24 mužů a 17 žen z rodu pánů z Rožmberka a Krumlova.^[46] Někteří, především ti z prvních generací, nemuseli být pohřbeni přímo v této hrobce, ale někde jinde v klášterním komplexu. Např. tělo a hlava popraveného Záviše z Falkenštejna byly pohřbeny odděleně v kapitulní síni.^[1] Zakladatel kláštera Vok I. z Rožmberka byl pravděpodobně pohřben na čestném místě v ose kostela přímo před hlavním oltářem.^[47] Je možné, že velká pohřební komora byla zbudována teprve Vokovým synem Jindřichem I., protože jistě do ní byla pohřbena až v roce 1307 Alžběta z Dobrušky.^[1] V hrobce samotné tak bylo pravděpodobně uloženo 35 těl.^[1]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.^[48][49][50] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Rožmberků, modře pánů z Krumlova, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do obou rodin. Červeně jsou vyznačeni rožmberští vladaři. Generace jsou počítány od Vítka I. z Prčice († 1194). U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

Po-řa-dí	Gene-race	Jméno pohřbeného	Datum a místo narození	Otec	Datum a místo sňatku, choť	Pohřeb a uložení do hrobky	Poznámky
			Datum a místo úmrtí	Matka
1.	3.	Vok I. z Rožmberka		Vítek III. z Prčice a Plankenberka před 1194 – po 1244	Hedvika ze Schaunbergu † 1315	Asi pohřben v hrobu v ose kněžiště.[47]	Zakladatel kláštera s rodovou nekropolí, vnuk Vítka I. z Prčice († 1194). Nejvyšší maršálek Českého království (1255–1262). Narodily se mu následující děti: 1. Hedvika 2. Jindřich I. († 1310; č. 8) 3. Vítek VI. († 1277; č. 2) Manželka byla pohřbena v klášteře Rein.
			3. 6. 1262 Štýrský Hradec	Kunhuta z Schönheringu
2.	4.	Vítek VI. z Rožmberka		Vok I. z Rožmberka (č. 1)
			22. 9. 1277	Hedvika ze Schaunbergu † 1315
3.	5.	Záviš z Falkenštejna z rodu pánů z Krumlova	snad 1250	Budivoj I. z Krumlova před rokem 1220 – kolem roku 1272	asi 1281: Kunhuta Uherská (Haličská) z rodu Rurikovců 1245 – 9. 9. 1285 Praha	Pohřben v kapitulní síni.[1][pozn. 10]	Jeho manželka Kunhuta byla českou královnou (1261–1278), dále rakouskou, štýrskou, korutanskou a kraňskou vévodkyní. Byla pohřbena v Anežském klášteře v Praze. Jejím prvním mužem byl pátý český král Přemysl Otakar II. (králem 1253–1278).
			24. 8. 1290 Hluboká nad Vltavou	Perchta (Berta) z Falkenštejna	4. 5. 1288: Alžběta Kumánka (Uherská) z rodu Arpádovců snad 1255 – 1322
4.	(5.)	Ofka			Jindřich z Krumlova (č. 5)
			6. 6. 1300
5.	5.	Jindřich z Krumlova		Vítek I. z Krumlova před rokem 1220–1277	Ofka (č. 4)
			6. 5. před r. 1302	Sibyla
6.	5.	Vok II. z Krumlova		Vítek I. z Krumlova před rokem 1220–1277			Ultimus familiae.
			5. 1. 1302	Sibyla
7.	(4.)	Alžběta z Dobrušky			Jindřich I. z Rožmberka (č. 8)		Narodily se jí následující děti: 1. Johana, provd. z Michalovic († 1317; č. 9) 2. Markéta, provd. ze Strakonic († 1357; č. 13) 3. Anežka, provd. z Lipé 4. dcera, provd. z Kravař 5. Jindřich 6. Petr I. († 1347; č. 11)
			22. 1. 1307
8.	4.	Jindřich I. z Rožmberka		Vok I. z Rožmberka (č. 1)	Alžběta z Dobrušky (č. 7)		Nejvyšší zemský komorník Českého království (1301–1310).
			4. 7. 1310	Hedvika ze Schaunbergu † 1315
9.	5.	Johana z Rožmberka		Jindřich I. z Rožmberka (č. 8)	Jan I. z Michalovic † 1306
			3. 2. 1317	Alžběta z Dobrušky (č. 7)
10.	(5.)	Viola Těšínská z rodu Piastovců	1290 Těšín	Měšek I. Těšínský 1252/1256 – 27. srpna 1315	5. 10. 1305 Brno: Václav III. z rodu Přemyslovců 6. 10. 1289 Praha – 4. 8. 1306 Olomouc		Česká a polská královna (1305–1306).
			21. 9. 1317		Petr I. z Rožmberka (č. 11)
11.	5.	Petr I. z Rožmberka, zv. Kajícník		Jindřich I. z Rožmberka (č. 8)	Viola Těšínská (č. 10)		Hlava rodu (1310–1347), nejvyšší zemský komorník Českého království (1310–1319, 1325–1347). Je považován za druhého fundátora Vyšebrodského kláštera. Mecenáš devíti deskových obrazů Mistra vyšebrodského oltáře.
			14. 10. 1347	Alžběta z Dobrušky (č. 7)	Kateřina (snad) z Vartenberka (č. 12)
12.	(5.)	Kateřina (snad) z Vartenberka			Petr I. z Rožmberka (č. 11)		Narodily se jí následující děti: 1. Kateřina, provd. ze Šternberka 2. Anna, provd. z Lipé a poté z Hradce († 1388) 3. Marcela "Mecela", provd. z Leuchtenbergu († 1380) 4. dcera, provd. z Kunštátu 5. dcera, provd. z Potštejna 6. dcera, provd. z Kamenice 7. Jindřich II. († 1346, padl v bitvě u Kresčaku) 8. Petr II. († 1384) 9. Jan I. († 1389; pohřben v hrobce v kostele sv. Jiljí v Třeboni) 10. Oldřich I. († 1390; č. 17) 11. Jošt I. (1343–1369)
			7. 4. 1355
13.	5.	Markéta z Rožmberka		Jindřich I. z Rožmberka (č. 8)	Bavor III. ze Strakonic († 1318)		Manžel byl pohřben v klášteře Zlatá Koruna.[50]
			14. 6. 1357	Alžběta z Dobrušky (č. 7)
14.	6.	Jošt I. z Rožmberka		Petr I. z Rožmberka (č. 11)	Anežka z Wallsee (č. 19)		Hlava rodu (1347–1369), nejvyšší zemský komorník Českého království (1347–1351).
			24. 6. 1369	Kateřina z Vartenberka (č. 12)
15.	6.	Petr II. z Rožmberka	1326 Český Krumlov	Petr I. z Rožmberka (č. 11)	Anežka z Wallsee (č. 19)		Probošt kolegiální kapituly Všech svatých na Pražském hradě (1355–1384).
			16. 11. 1384 Vyšší Brod	Kateřina z Vartenberka (č. 12)
16.	(6.)	Alžběta (Eliška) z Vartenberka			Oldřich I. z Rožmberka (č. 17)		Narodily se jí následující děti: 1. Anna, provd. z Monfortu († po 1409) 2. Anežka, provd. z Walsee († po 1408) 3. Jindřich III. (1361–1412; č. 20)
			12. 3. 1387
17.	6.	Oldřich I. z Rožmberka		Petr I. z Rožmberka (č. 11)	Alžběta z Vartenberka (č. 16)		Hlava rodu (1369–1390).
			4. 3. 1390	Kateřina z Vartenberka (č. 12)
18.	(7.)	Barbora ze Schaunbergu			1380:[50] Jindřich III. z Rožmberka (č. 20)		Narodily se jí následující děti: 1. Lidmila († mladá) 2. Petr III. (1381–1406)
			6. 3. 1398
19.	(6.)	Anežka z Wallsee			Petr II. z Rožmberka (č. 15)
			12. 5. 1402
20.	7.	Jindřich III. z Rožmberka		Oldřich I. z Rožmberka (č. 17)	1380:[50] Barbora ze Schaunbergu (č. 18)		Hlava rodu (1390–1412), nejvyšší purkrabí Českého království.
			28. 7. 1412	Alžběta z Vartenberka (č. 16)	1399:[50] Alžběta z Kravař (č. 21)
21.	(7.)	Alžběta (Eliška) z Kravař (z Plumlova)			1399: Jindřich III. z Rožmberka (č. 20)		Narodily se jí následující děti: 1. Oldřich II. (1403–1462; č. 23) 2. Kateřina, provd. z Wallsee (1405 – po 1454) 3. Jan (1407–1462)
			25. 7. 1444
22.	9.	Jindřich IV. z Rožmberka		Oldřich II. z Rožmberka (č. 23)	Anežka ze Schaunbergu † před 13. 5. 1461		2. vladař domu rožmberského (1451–1457), vrchní hejtman ve Slezsku.
			25. 1. 1457	Kateřina z Vartenberka † 1436
23.	8.	Oldřich II. z Rožmberka	13. 1. 1403	Jindřich III. z Rožmberka (č. 20)	Kateřina z Vartenberka † 1436		Hlava rodu od roku 1412, 1. vladař domu rožmberského (1418–1451), nejvyšší purkrabí Českého království. Narodily se mu následující děti: 1. Anežka († 1488; pohřbena v hrobce v kostele sv. Jiljí v Třeboni) 2. Lidmila, provd. Švamberková 3. Perchta, provd. z Liechtensteinu, zv. "Bílá Paní" (1425–1476, pohřbena ve Vídni) 4. Jindřich IV. (1427–1457; č. 22) 5. Jošt II. (1430–1467; pohřben v katedrále sv. Jana Křtitele ve Vratislavi) 6. Jan II. (1434–1472; č. 24)
			28. 4. 1462	Alžběta (Eliška) z Kravař (č. 21)
24.	9.	Jan II. z Rožmberka, zv. Pokojný		Oldřich II. z Rožmberka (č. 23)	1454:[50] Anna Hlohovská (č. 25)		3. vladař domu rožmberského (1457–1472), vrchní hejtman ve Slezku.
			8. 11. 1472	Kateřina z Vartenberka † 1436
25.	(9.)	Anna Hlohovská z rodu Piastovců		Jindřich IX. Starší Hlohovský † 1467	1454:[50] Jan II. z Rožmberka (č. 24)		Narodily se jí následující děti: 1. Jindřich V. (1456–1489; č. 26) 2. Kateřina, provd. Šternberková (1457–1521; pohřbena v hrobce v kostele sv. Jiljí v Třeboni) 3. Vok II. (1459–1505; č. 28) 4. Markéta (1460–?), jeptiška 5. Barbora, provd. Biberštejnová (1460 – po 1474) 6. Petr IV. (1462–1523; č. 30) 7. Hedvika, provd. z Grafeneggu, poté z Boskovic, naposledy ze Starhembergu (1464–1520) 8. Eliška, provd. Hardeggová (1466–1507) 9. Johana (1467–1482; pohřbena v hrobce v kostele sv. Jiljí v Třeboni) 10. Oldřich III. (1471–1513)
			17. 12. 1483	Hedvika Slezská
26.	10.	Jindřich V. z Rožmberka	25. 6. 1456	Jan II. z Rožmberka (č. 24)			4. vladař domu rožmberského (1472–1475), dušenvě nemocný.[52]
			21. 5. 1489 Rožmberk nad Vltavou[52]	Anna Hlohovská (č. 25)
27.	(10.)	Alžběta (Eliška) z Kravař a ze Strážnice			Petr IV. z Rožmberka (č. 30)		Narodila se jí dcera Barbora, která však zemřela v mládí.
			1. 5. 1500
28.	10.	Vok II. z Rožmberka	18. 7. 1459	Jan II. z Rožmberka (č. 24)	Markéta z Gutštejna † 1524[50]		5. vladař domu rožmberského (1475–1493), zemský hejtman v Čechách. Narodily se mu následující děti: 1. Sidonie "Zikuna" 2. Jan III. (1484–1532; č. 34) 3. Jindřich VI. (1487–1494; pohřben v hrobce v kostele sv. Jiljí v Třeboni) 4. Jošt III. (1488–1539; č. 35) 5. Petr V. (1489–1545; č. 36) 6. Jindřich VII. (1496–1526; č. 31)
			1. 9. 1505	Anna Hlohovská (č. 25)
29.	10.	Oldřich III. z Rožmberka	17. 1. 1471	Jan II. z Rožmberka (č. 24)
			4. 11. 1513	Anna Hlohovská (č. 25)
30.	10.	Petr IV. z Rožmberka	17. 1. 1462	Jan II. z Rožmberka (č. 24)	Alžběta z Kravař (č. 27)		6. vladař domu rožmberského (1493–1523), zemský hejtman v Čechách.
			9. 10. 1523	Anna Hlohovská (č. 25)
31.	11.	Jindřich VII. z Rožmberka	15. 1. 1496	Vok II. z Rožmberka (č. 28)	7. 11. 1520: Magdaléna ze Šternberka † 28. 6. 1521		7. vladař domu rožmberského (1523–1526).
			18. 8. 1526	Markéta z Gutštejna † 1524	26. 11. 1522: Anna z Hradce[pozn. 11] po 5. 10. 1570
32.	(11.)	Bohunka (Vendelína) ze Starhembergu			1529: Jošt III. z Rožmberka (č. 35)		Narodila se jí dcera: Anna "Alžběta", provd. z Hradce (1530–1580)
			27. 1. 1530
33.	12.	Ferdinand Vok z Rožmberka	27. 4. 1531	Jošt III. z Rožmberka (č. 35)
			9. 12. 1531	Anna z Rogendorfu (č. 38)
34.	11.	Jan III. z Rožmberka	24. 11. 1484	Vok II. z Rožmberka (č. 28)			8. vladař domu rožmberského (1526–1532), nejvyšší převor českých johanitů.
			29. 2. 1532	Markéta z Gutštejna † 1524
35.	11.	Jošt III. z Rožmberka	30. 6. 1488	Vok II. z Rožmberka (č. 28)	1529: Bohunka (Vendelína) ze Starhembergu (č. 32)		9. vladař domu rožmberského (1532–1539).
			15. 10. 1539	Markéta z Gutštejna † 1524	17. 7. 1530 Augsburg: Anna z Rogendorfu (č. 38)
36.	11.	Petr V. z Rožmberka, zv. Kulhavý	17. 12. 1489	Vok II. z Rožmberka (č. 28)			10. vladař domu rožmberského (1539–1545).
			6. 11. 1545	Markéta z Gutštejna
37.	(12.)	Kateřina Brunšvická	28. 5. 1534 Münden	Erich I. Brunšvicko-Kalenberský	28. 2. 1557 Münden:[53] Vilém z Rožmberka 10. 3. 1535 zámek Schützendorf, Horní Rakousy – 31. 8. 1592 Praha	[pozn. 12]	Byla luteránského vyznání, bezdětná. Sestra Ericha II.
			10. 5. 1559 Karlovy Vary[55]	Alžběta Braniborská
38.	(11.)	Anna z Rogendorfu		Volfgang z Rogendorfu 29. 1. 1483 – srpen 1540 Budín, padl	17. 7. 1530 Augsburg: Jošt III. z Rožmberka (č. 35)		Narodily se jí následující děti: 1. Ferdinand (*/† 1531; č. 33) 2. Alžběta (1532–1576) 3. Oldřich (1534–1535) 4. Vilém (1535–1592; pohřev v Rožmberské hrobce v kostele sv. Víta v Českém Krumlově) 5. Bohunka, provd. Lobkowiczová (1536–1557) 6. Eva, provd. Zrinská a podruhé Gassoldová (1537–1591) 7. Petr Vok (1539–1611; č. 41)
			5. 9. 1562	Alžběta z Liechtensteinu asi 1483 – 21. 8. 1517
39.	(12.)	Žofie Braniborská z Hohenzollernu	14. 12. 1541 Berlín	Jáchym II. Braniborský z rodu Hohenzollernů	14. 12. 1561 Berlín:[56] Vilém z Rožmberka 10. 3. 1535 zámek Schützendorf, Horní Rakousy – 31. 8. 1592 Praha		Byla luteránského vyznání, bezdětná. Zemřela po dvoudenní nemoci ve věku 22 let.[57]
			27. 6. 1564 Český Krumlov[57]	Hedvika Jagellonská
40.	(12.)	Kateřina z Ludanic	asi 1567	Václav z Ludanic	14. 2. 1580 Bechyně:[58] Petr Vok z Rožmberka (č. 41)	Její tělo bylo po tři dny vystaveno v Erbovní světnici na zámku v Českém Krumlově,[pozn. 13] 20. 7. 1601 tělo přeneseno do kostela sv. Trojice na Latránu,[30] ve Vyšším Brodě pohřbena 29. 3. 1602 za přítomnosti manžela, Volfa Novohradského z Kolowrat a Jana Zrinského ze Serynu.[4][60][5]	Ultima familiae, dědička helfštýnského panství, bezdětná. Zemřela ve věku 34 let.[30]
			22. 6. 1601 Český Krumlov[5]	Johana Meziříčská z Lomnice
41.	12.	Petr Vok z Rožmberka	1. 10. 1539 Český Krumlov	Jošt III. z Rožmberka (č. 35)	14. 2. 1580 Bechyně:[58] Kateřina z Ludanic (č. 40)	Tělo bylo pitváno a nabalzamováno, od 8. 11. 1611 bylo tělo vystaveno v chladné přízemní místnosti, 15. 11. bylo uloženo do dřevěné rakve, 17. 12. bylo uloženo do cínové rakve, 30. 1. 1612 se konal smuteční průvod s rakví po Třeboni ze zámku přes náměstí do kostela sv. Jiljí a konečně 1. 2. byly ostatky uloženy do hrobky ve Vyšebrodském klášteře.[61][62][pozn. 14][pozn. 15]	Ultimus familiae, 12. vladař domu rožmberského (1592–1611). Zemřel na zámku v Třeboni ve věku 72 let v přítomnosti svých dědiců – novoutrakvisty Jana Jiřího ze Švamberka na Orlíku († 1617) a Jana Zrinského ze Serynu (č. x612).[28]
			6. 11. 1611 Třeboň	Anna z Rogendorfu (č. 38)

Synovec Viléma a Petra Voka z Rožmberka Jan Zrinský ze Serynu byl pohřben pod podlahou kaple sv. Benedikta. Přestože nebyl katolického vyznání, byl pohřben v cisterciáckém klášteře. Generace je uvedena v rožmberské linii po matce.

Po-řadí	Gene-race	Jméno pohřbeného	Datum a místo narození	Otec	Datum a místo sňatku, choť	Pohřeb a uložení do hrobky	Poznámky
			Datum a místo úmrtí	Matka
x612.	(13.)	Jan Zrinský ze Serynu	1565 Čakovec	Mikuláš Zrinský ze Serynu asi 1518 – 7. 9. 1566 Szigetvár	7. 11. 1600 Český Krumlov: Marie Magdaléna Novohradská z Kolowrat † 1660[65][66][pozn. 16]	Tělo bylo pitváno a nabalzamováno, poté vystaveno v zámecké kapli hradu Rožmberk,[67] 11. 4. 1612 uloženo do cínové rakve a téhož dne pochováno ve Vyšebrodském klášteře. Nad hrobkou byla zavěšena jeho osobní zbroj a posmrtný štít.[68][pozn. 17]	Evangelík. V roce 1593 byl přijat do českého panského stavu. Vlastnil hrad a panství Rožmberk (od roku 1597), dále pak Libějovice a patronátní právo k Vyššímu Brodu (krátce v letech 1611–1612). Zemřel 23 dní po pohřbu svého strýce Petra Voka. Jeho pohřeb uspořádal dědic Jan Jiří ze Švamberka.[71]
			24. 2. 1612 Rožmberk nad Vltavou[72]	Eva z Rožmberka 12. 4. 1537 Český Krumlov – srpen 1591 Mantova

Hrobku zdobí honosný figurální náhrobek z červeného mramoru. Zhotovil ho kameník Jan Baptista Späcz z Lince, práci dokončil asi rok po úmrtí Zrinského. Deska má rozměry 1,28 x 2,28 metru, je sofistikovaně zapuštěna v dlažbě kaple a zakryta jednokřídlými padacími dveřmi o rozměrech 0,98 x 1,98 metru v úrovni podlahy. Pod dveřmi je deska prohloubena o třicet centimetrů a v ní je ve vysokém reliéfu vytesána 1,98 metru vysoká ležící postava hraběte. Jan Zrinský je zpodobněn jako muž s knírem a krátkou bradkou, je oděn do ozdobného plátového brnění maxmiliánského typu, jeho hlava spočívá na polštáři a kolem krku má španělské okruží. Nalevo je opásán dlouhým mečem, napravo dýkou. Jeho zkřížené ruce, které spočívající na břiše, jsou oblečeny do plátových rukavic. U nohou v rohu vpravo je helmice, zatímco vlevo je svisle půlený erb Zrinských (čtyři perutě a věž na hradební zdi s cimbuřím mezi dvěma hvězdami). Kolem náhrobku v úrovni podlahy a dveří je latinský nápis ILLVSTR + AC + GENEROS + D + D + IOANNES + COMES + A + ZRINIO + IN + CHZIAKATHVRV + ET + EVERAV + DNS + IN + ROSENBERG + S. C. M. A. + CONS + OBIIT + 24 FEBR + ANO + DNI + MDCXII.^[73]

• HLINOMAZ, Milan. K interpretaci, době vzniku a původci tzv. rožmberského náhrobku ve Vyšším Brodě. In: Jihočeský sborník historický 56. [s.l.]: [s.n.], 1987. S. 71–80.
• HLINOMAZ, Milan; KOLDA, Vlastimil. Vyšebrodský klášter – nekropole Rožmberků. In: Jihočeský sborník historický 57. [s.l.]: [s.n.], 1988. S. 173–184.
• ŠINDELÁŘ, Jiří, a kol. Rožmberská hrobka. Příběh hledání. Mladá Vožice: Naše historie z. s., 2022. 208 s. ISBN 978-80-11-02311-9. 

• Rožmberská a schwarzenberská hrobka (Český Krumlov)
• Rožmberská a schwarzenberská hrobka (Třeboň)