Rob Nilsson

Rob Nilsson
Rob Nilsson (2007)
Rodné jménoRobin Nelson
Narození29. října 1939 (84 let)
Rhinelander, Wisconsin, USA
Aktivní rokyod 60. let
Manžel(ka)Indira Nilsson
RodičeKenneth Norman Nelson
Margaret Emelie Nelson
DětiRobindira Nilsson Unsworth
SídloBerkeley
Oficiální webhttps://www.robnilsson.net/
Významná dílaNorthern Lights, Heat and Sunlight
Umělecké ceny
MFF Cannes
Zlatá kamera
1979 – Northern Lights

FF Sundance
Velká cena poroty za nejlepší hraný film
1987 – Heat and Sunlight

Rob Nilsson, rodným jménem Robin Nelson, (* 29. října 1939 Rhinelander, Wisconsin) je americký filmový režisér, scenárista, herec, producent, básník a malíř. Natočil více než pětatřicet celovečerních hraných filmů a několik dokumentů. Jeho nejznámějšími filmy jsou Northern Lights (1978) a Heat and Sunlight (1987). Za první z nich, natočený ve spolupráci s Johnem Hansonem, získal Zlatou kameru na Filmovém festivalu v Cannes, za druhý Velkou cenu poroty na Filmovém festivalu Sundance. Naprostou většinu svých filmů uvedl až ve vyšším věku; do svých šedesáti let natočil pouze šest celovečerních hraných filmů, z toho jeden televizní. Většinu svých filmů natočil v San Franciscu a okolí, několika málo výjimkami jsou filmy natočené v Japonsku, Jihoafrické republice, Jordánsku a také v rodném Wisconsinu.

Valná většina jeho filmů měla premiéru na malém Filmovém festivalu v Mill Valley a do širší distribuce se nedostala. Je zastáncem filmování bez pevného scénáře, jeho filmy nejsou v první řadě zaměřeny na příběh, ale na charaktery postav. Přesto některé své filmy natočil podle standardních scénářů a rovněž psal scénáře pro jiné režiséry. Jako herec vystupoval – kromě svých vlastních filmů – v devíti filmech Bobbyho Rotha, v několika televizních seriálech včetně Miami Vice a Beverly Hills 90210 a v několika filmech nezávislých filmařů ze svého okolí. V sedmdesátých letech působil v krátce existujícím filmařském kolektivu Cine Manifest. Vydal dvě knihy, sbírku básní a soubor textů o svých filmových názorech a postupech. Pořádá workshopy pro začínající filmaře.

Mládí

Rob Nilsson se narodil ve městě Rhinelander na severu amerického státu Wisconsin jako Robin Nelson (profesionálně používá pošvédštěnou formu příjmení[1]) do rodiny švédsko-norského původu. Jeho otcem byl Kenneth Norman Nelson (1912–1990) a matkou Margaret Emelie Nelson (roz. Holmboe; 1912–1974). Měl mladšího bratra Gregoryho Geralda (1946–2001). Jeho dědou z matčiny strany byl Frithjof Holmboe (1879–1966), narozený v Norsku a od 80. let 19. století žijící v USA, později fotograf a filmař, který natáčel převážně propagační filmy o životě v Severní Dakotě.[2] V roce 1954 se rodina usadila v Mill Valley v Kalifornii, kde Robin absolvoval Tamalpaisskou střední školu a rovněž se učil hře na trubku.[3] V roce 1957 nastoupil na Harvardovu univerzitu, kterou úspěšně dokončil v roce 1962 s diplomem z angličtiny.[1] Ještě předtím, v roce 1960, však studia na jeden rok přerušil a inspirován Kerouacovým románem Na cestě cestoval autostopem po USA a později pracoval na lodích; navštívil mimo jiné několik jihoamerických zemí a autostopem procestoval Evropu; několik měsíců žil v Paříži.[4][5]

Během studií začal psát básně a malovat a rovněž se začal angažovat v hnutí za občanská práva. Později vstoupil do Mírových sborů (vybral si Mírové sbory, aby se vyhnul odvodu do Vietnamské války[3][6]) a v roce 1965 odjel do Nigérie, kde pracoval jako učitel angličtiny na škole v Okeagbe. Tam se seznámil s Davidem Schickelem, dalším Američanem z Mírových sborů, s nímž sdílel zájem o filmy.[7] O film se Nilsson začal zajímat poté, co v New Yorku uviděl Cassavetesův snímek Stíny, o kterém později uvedl, že „[m]ísto toho, aby se pokoušel předložit dokonalé obrazy, jako většina filmů, které jsem viděl, byl drsný a texturovaný – nefiltrovaný portrét skutečného lidského chování.“[8] Svůj první film The Lesson natočil Nilsson v Nigérii na 8mm kameru značky Bell & Howell. Premiéru měl v roce 1967 v Lagosu, ale poté, co se Nilsson usadil v Bostonu, byla jediná kopie ukradena z jeho bytu a již nikdy nenalezena.[5] V Bostonu se živil jako noční taxikář, volný čas trávil malováním. Rovněž natočil další hraný film nazvaný The Country Mouse (1968) a dokument Bag (1969), natočený při práci na ulicích a taxikářských stanovištích.[5] Roku 1970 natočil šestiminutový film Gotta Be Otto v rámci soutěže sponzorované režisérem Ottem Premingerem. Nilsson se svým filmem soutěž, jejíž hlavní cenou byla odměna ve výši 1000 dolarů, vyhrál, ale peníze nikdy nedostal.[9] V roce 1967 se mu a jeho manželce Indiře narodila dcera Robindira.[3]

Kariéra

Počátkem sedmdesátých let se vrátil do Kalifornie a začal pracovat jako učitel umění na Marin Country Day School.[9] Spolu se šesticí dalších filmařů, sdílejících politické přesvědčení založené na marxismu – Eugenem Correm, Peterem Gessnerem, Johnem Hansonem, Judy Irolou, Stephenem Lighthillem a Stevem Waxem – působil v kolektivu Cine Manifest (1972–1978). Ze spolupráce jeho členů vzešly dva celovečerní filmy: první ve spolupráci Corra, Gessnera, Waxe a Lighthilla, druhý režírovali Nilsson s Hansonem a kameramankou byla Irola. Šlo o film Northern Lights, částečně založený na vzpomínkách farmáře a odboráře Henryho Martinsona. Odehrává se na počátku 20. století a popisuje strasti farmářů, převážně švédských a norských přistěhovalců, a počátky hnutí Nonpartisan League.[10] Většinu postav – s výjimkou tří –, stejně jako v Nilssonových pozdějších filmech, ztvárnili neherci.[9] Snímek byl uveden na 32. ročníku Filmového festivalu v Cannes a získal Zlatou kameru za nejlepší filmový debut.[11] Ze spolupráce režisérské dvojice vzešla rovněž trojice krátkých dokumentárních filmů, označovaná jako Prérijní trilogie (Prairie Trilogy), zabývající se týmž tématem; jde o filmy Prairie Fire (1976), Survivor (1980) a Rebel Earth (1980).[12]

Hudebník John Cale, o kterém Nilsson natočil dokumentární film a později jej obsadil do jednoho ze svých hraných filmů.

Nilssonovým dalším celovečerním filmem, prvním, který režíroval sám, je Signal Seven z roku 1984, inspirovaný jeho vlastními zkušenostmi z dob, kdy se živil jako taxikář.[4] Pojednává o kolektivu sanfranciských taxikářů při noční směně; ti jezdí po městě, na stanovišti hrají karty a povídají si, když se dozvědí, že jejich kolega byl zavražděn (signál 7 z názvu filmu je rádiové volání taxikáře v nesnázích). Příběh filmu byl předem daný, ale dialogy vzešly z improvizací (Nilsson se inspiroval Cassavetesovými filmy a Signal Seven je věnovaný právě jemu).[13] Premiéra filmu proběhla v roce 1984, ale do širší distribuce se dostal až v roce 1986, nedlouho po uvedení Nilssonova dalšího filmu On the Edge. Ten pojednává o muži (Bruce Dern) účastnícím se běžeckého závodu navzdory zákazu a vyprodukovala jej společnost New Front Films, kterou založil spolu s Hansonem.[14][p 1] Svůj další film Heat and Sunlight, v němž zároveň ztvárnil hlavní roli, uvedl Nilsson v roce 1987. Pojednává o americkém fotožurnalostovi Melu Hurleym, vracejícím se do San Francisca z Biafry (stát v Nigérii existující koncem šedesátých let), který se poté, co se nedočkal své milenky na letišti, bezcílně toulá městem. Snímek byl uveden na Filmovém festivalu Sundance, kde získal velkou cenu poroty za nejlepší hraný film.[15] Jak v Heat and Sunlight, tak i v Signal Seven, ztvárnil menší role David Schickele; po jeho smrti v roce 1999 mu Nilsson většinu svých filmů věnuje. Roku 1988 režíroval první čtyři epizody detektivního seriálu The Street.[16] V roce 1989 natočil dokumentární film Words for the Dying sledující hudebníky Johna Calea a Briana Ena během nahrávání jejich společného stejnojmenného alba.[17] Téhož roku byl rovněž uveden snímek The Method, který podle Nilssonova scénáře natočil Joseph Destein.[18]

Od konce osmdesátých let hrál Nilsson v několika filmech a televizních seriálech, převážně v režii Bobbyho Rotha, pokud není uvedeno jinak: Baja Oklahoma (1988), Dead Solid Perfect (1988), Rainbow Drive (1990), Love Can Build a Bridge (1995), Copycat (r. Jon Amiel; 1995), Amanda (1996), The Inheritance (1997), Tell Me No Secrets (1997), Clouds (r. Don Thompson; 2000), Dancing at the Harvest Moon (2002) a Berkeley (2005); po jedné epizodě v seriálech Miami Vice (1986), Beverly Hills 90210 (1992) a Případ pro Sam (1997). V roce 1992 začal ve čtvrti Tenderloin v San Franciscu, notoricky známé obrovskou kriminalitou a bezdomovectvím, pořádat herecký workshop pro bezdomovce a i další zájemce z řad veřejnosti, zpočátku nazývaný Tenderloin Action Group, později Tenderloin yGroup.[19] Spolu s nimi v roce 1993 natočil film Chalk, uvedený až v roce 1996.[20] Jedním z důvodů, proč se začal stýkat s bezdomovci, byla snaha najít svého mladšího bratra Grega, v té době deset let nezvěstného.[1][21] Nakonec se mu to podařilo a dokonce jej obsadil do malé role ve filmu Chalk.[22][23] V roce 1998 režíroval televizní film, remake o čtyřicet let staršího stejnojmenného snímku, A Town Has Turned to Dust podle scénáře Roda Serlinga.[24] Následně se vrátil k práci s neherci z jeho workshopů a vytvořil filmový cyklus 9@Night – devět celovečerních snímků, vždy začínajících v devět hodin večer a odehrávajících se během následné noci.[6] Každý z nich sleduje jiné hlavní postavy, ale vedlejší osoby se prolínají z filmu do filmu.[6] Sérii tvoří filmy Noise (2002), Used (2007), Attitude (2003), Singing (2000), Stroke (2000), Scheme C6 (2001), Need (2005), Pan (2006) a Go Together (2007).[25][p 2] Přestože většinu rolí ztvárnili neherci nebo lidé z užšího okruhu filmařů kolem Nilssona, najde se několik výjimek, například Bill Ackridge, Ron Perlman a Robert Viharo. Rovněž je autorem scénáře k filmu Bill's Gun Shop (2001).[26]

Roky produktivity

Po šedesátce, kdy začal točit filmy s ještě nižším rozpočtem než do té doby, zažíval Nilsson období produktivity. Kromě devítidílného cyklu 9@Night (2000–2007), natočil několik filmů při workshopech v různých vzdálených částech světa. Tyto filmy byly vymyšleny, improvizační metodou nazkoušeny a natočeny během několika dnů. Prvním z nich je snímek Winter Oranges (2000) natočený v Japonsku, na malém ostrově nedaleko Hirošimy.[27] Pojednává o muži, kterého již nebaví žít na malém ostrově a sní o odchodu do Tokia. Film byl natočen během tří dnů.[28] Film Security (2005) vychází z doby Nilssonova působení na Kalifornské univerzitě v Berkeley v roce 2002, které přijal za účelem natočení filmu. Popisuje paranoiu a nejistotu studentů po teroristických útocích ze září 2001. Výsledný film byl sestříhán z pětadvaceti hodin materiálu natočených při improvizovaných zkouškách.[29] Film Samt (2004), natočený v Jordánsku, pojednává o tamní rodině a řeší mimo jiné postavení ženy ve společnosti.[30] Film Opening (2006), natočený během tří dnů, vznikl ze spolupráce s festivalem Kansas City Filmmakers Jubilee. Odehrává se na vernisáži první velké výstavy mladé malířky a sleduje zákulisní problémy.[31][32] Snímek Frank Dead Souls vznikl v Jihoafrické republice a sleduje počínání skupiny novinářů poté, co se jim při cestě na teambuildingové setkání rozbije uprostřed ničeho autobus. Podobně jako u ostatních filmů Nilsson o Frank Dead Souls uvedl, že do Jihoafrické republiky přijel bez jakéhokoliv nápadu, o čem by film, který hodlá natočit, měl pojednávat.[33] Převážná část filmu A Leap to Take (2013), jehož premiéra proběhla na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě, byla natočena během pouhých tří a půl hodiny.[34] Snímek Next Week in Bologna (2016) byl vymyšlen, obsazen a natočen během sedmi dnů s dvaceti studenty na Nilssonově master classu v Bologni.[35]

V roce 2008 byl uveden film Presque Isle, který byl na rozdíl od většiny ostatních Nilssonových filmů natočen podle standardního scénáře.[33] Pojednává o muži, který se po rozpadu milostného vztahu vydává do svého rodiště v severním Wisconsinu (rovněž Nilssonovo rodiště) a uprostřed lesů se vypořádává s bolestí.[36][37] Následujícího roku byl uveden film Imbued, ve kterém hlavní roli postaršího gamblera ztvárnil hollywoodský herec Stacy Keach.[38][39] I ten vychází ze standardního scénáře, ale jsou v něm i improvizované dialogy.[40] Snímek Sand (2010) pojednává o přátelství staré ženy a homosexuálního čtyřicátníka bez domova.[41] Dokument What Happened Here? (2011) je filmovou esejí o Nilssonově vztahu k Lvu Trockému, režisér v něm cestuje do revolucionářova rodiště a snaží se pochopit kořeny pro vznik jeho filozofie.[42][43] Téhož roku byl uveden hraný film The Steppes vyprávějící o ženě, nyní majitelce hotelu v Tenderloinu, jejíž rodina zemřela při hladomoru na Ukrajině v letech 1932 až 1933.[19]

V říjnu 2012 byl uveden další Nilssononův film, Maelstrom, sledující mladý francouzsko-portugalský pár při pobytu v Marin County.[44][45] Collapse (2013) sleduje bývalého hlavního tanečníka baletního souboru, který se vrací, aby představil nový balet; naráží však na neřešitelné finanční obtíže.[46] Další film, A Bridge to a Border (2014), se odehrává výhradně v noci a sleduje skupinu aktivistů, kteří plánují odstřelit Bay Bridge.[47] Dalším Nilssonovým filmem je Permission to Touch (2015). Nilsson si v něm po sedmadvaceti letech zopakoval roli fotografa Mela Hurleyho z filmu Heat and Sunlight. Snímek byl natočen během jediného dne, aniž by jediná scéna musela být opakována.[48] Film Love Twice (2016) pojednává o scenáristovi, neúspěšně se snažícím dokončit scénář. V menších rolích v něm hráli John Cale a Carl Lumbly.[34][49]

Děj filmu The Fourth Movement (2017) se odehrává 8. listopadu 2016, v den prezidentských voleb, a rovněž den, kdy je otevřen nový jazzový klub, v němž vystupuje sextet Freda Randolpha a návštěvníci čekají na výsledky voleb.[41] O dva roky později, v říjnu 2019, se dočkal premiéry Nilssonův další film, Arid Cut. Režisér se v něm vrací k problematice bezdomovectví, které se věnoval již v cyklu 9@Night. Hlavní roli v něm ztvárnil Nighttrain Schickele, syn Davida Schickeleho.[7] Jde o první část tzv. Nomádské trilogie (Nomad Trilogy), kterou dále tvoří filmy Center Divide (2021) a Faultline (2022). První z nich měl premiéru v říjnu 2021.[50]

Řada Nilssonových filmů měla své premiéry na Filmovém festivalu v Mill Valley; jde o filmy Singing (2000), Stroke (2000), Scheme C6 (2001), Samt (2004), Need (2005), Pan (2006), Used (2007), Go Together (2007), Frank Dead Souls (2008), Presque Isle (2008), Imbued (2009), Sand (2010), What Happened Here? (2011), Maelstrom (2012), A Bridge to a Border (2014), Permission to Touch (2015), Love Twice (2016), The Fourth Movement (2017), Arid Cut (2019) a Center Divide (2021).[51]

V roce 2021 ztvárnil hlavní roli ve videoklipu „Thirsty“ od písničkáře Alexise Hartea. Režisérem klipu je Josh Peterson, který hrál v několika Nilssonových filmech.[52] Dále hrál v několika dalších filmech, často režírovaných spolupracovníky z jeho vlastních filmů: Raise Your Kids on Seltzer (2015; r. Daniel Kremer), Sacred Blood (2015; r. Christopher Coppola), Ezer Kenegdo (2017; r. Daniel Kremer a Deniz Demirer), Overwhelm the Sky (2018; r. Daniel Kremer) a Odds (2018; r. Jeff Kao). V roce 2007 vydal sbírku básní From a Refugee of Tristan da Cunha.[3] Roku 2013 vydal knihu Wild Surmise: A Dissident View, ve které přibližuje své názory a postupy ve světě kinematografie.[53]

Vzory a styl

John Cassavetes, Nilssonův primární vzor.

Největším filmařským vzorem Roba Nilssona je americký režisér řeckého původu John Cassavetes, kterého obdivuje již od jeho prvního filmu Stíny (1958).[8] Ke konci jeho života (zemřel v r. 1989) se s ním dokonce spřátelil, jeden svůj film mu věnoval a dostalo se mu od něj chvály.[6] Druhým z jeho největších vzorů je Švéd Ingmar Bergman.[6] Mezi jeho další oblíbené režiséry patří Andrej Tarkovskij, Satjádžit Ráj, obzvlášť jeho trilogie o Apuovi (Žalozpěv stezky, Nezdolný a Hlas krve; 1955–1959), François Truffaut a Tony Richardson, v případě těchto dvou pouze jejich rané filmy.[6] Je odpůrcem velkých hollywoodských filmů, a to jak soudobých, tak i klasických. Uvedl, že ze starého Hollywoodu uznává deset nebo dvanáct filmů a zbytek mu nic neříká.[6] V roce 2012 uvedl, že „nejlepší američtí filmaři jsou Angličané“, narážeje na dva jeho oblíbené filmy Mikea Figgise, Leaving Las Vegas (1995) a Timecode (2000).[19] Jako básníka jej ovlivnili Conrad Aiken, Vladimir Majakovskij, Osip Mandelštam a Walt Whitman.[54]

Nilsson natáčí filmy bez účasti velkých filmových společností a studií, patří tedy mezi tzv. „nezávislé“ filmaře. Sám toto označení však v oblibě nemá, označuje se za „závislého“ – závislého na životě, který denně pozoruje ve svém okolí.[4][50][55] Po celou svou kariéru se Nilsson, inspirován Cassavetesem, ve svých filmech snaží znázorňovat životy obyčejných lidí.[8] Svůj styl nazývá Direct Action (tj. přímá akce) – příběhy a postavy z jeho filmů vychází ze skutečných lidí a jejich vlastností.[6] Jeho filmy často pojednávají o neúspěchu;[6] zabývá se tématy bezdomovectví, prostituce a života na okraji společnosti. Často natáčí přímo na ulicích s lidmi, kteří nejsou profesionálními herci.[8] Říká, že není nutné najímat herce velkých jmen, ale stačí vyjít na ulici; v roce 2003 k tomu řekl: „Lidé mají talent být sami sebou. Jsou to talentovaní lháři, jsou talentovaní pravdomluvci, jsou to talentovaní lidé se srdcem a hlubokým citem. Jsou schopni všech forem emocionální výměny. Proč? Protože to děláme každý den.“[6] Později mimo jiné uvedl, že takoví lidé nemusí být nutně schopní zahrát Shakespearea nebo jediný předem napsaný řádek, ale díky schopnosti improvizace mohou překonat i toho největšího scenáristu.[4] Většina jeho filmů nemá standardní psané scénáře, ale jen nástin příběhu, přičemž vše ostatní vzniká za intenzivního zkoušení prostřednictvím improvizace.[8] Chce tím dosáhnout toho, že filmy vychází „ne z autorů, ale z interpretů.“[6] V titulcích jeho filmů v naprosté většině není uváděn žádný scenárista, ale formulace typu „improvizováno herci“.[6] Jeho filmy nejsou primárně zaměřeny na příběh, ale na charaktery postav; v souvislosti s tím jsou záběry často velmi blízko obličejům herců.[56]

Od osmdesátých let nenatáčí na klasický film, ale na digitální kamery. Už film Signal Seven (1984) byl natočen na videokameru a později pro kinodistribuci převeden na 35mm film.[3] Na moderním digitálním filmu vyzdvihuje jeho flexibilnost. Například když natáčí bez úředního povolení uprostřed noci na neuzavřené ulici, je mnohem snazší natáčet na malou ruční kameru, s velkou by byla scéna příliš nápadná a mohla by přilákat například policii. Pokud není možné natáčet přímo v lokaci ani s malou kamerou, využil Nilsson v několika případech greenscreenového studia; například nebylo možné získat povolení pro zastavení automobilu na mostu při natáčení filmu A Bridge to a Border a scéna byla natáčena ve studiu.[56] Nevýhodou byla (v raných dobách digitálu) mnohem horší kvalita obrazu; Nilsson však prohlašuje, že pro jeho příběhy se méně kvalitní, tedy „drsnější“ kvalita, hodí více.[6] Se zlepšením kvality kamer natáčel filmy na digitální zrcadlovky a dokonce na chytré telefony, schopné dodat záběry v rozlišení 4K, a to díky moderním senzorům i v téměř naprosté tmě.[4] Díky tomu, že většinou neřeší oficiální povolení, neplatí hvězdné herce a točí na dostupné kamery, je schopný natočit film téměř bez peněz, tj. nikoliv „nízkorozpočtově“, ale téměř „bezrozpočtově“.[4]

Většina jeho filmů je černobílých a velké množství z nich se odehrává v noci; podle Nilssona je noční natáčení snazší mimo jiné kvůli absenci stínů a neměnnosti slunečního světla, které se ve dne neustále mění; zároveň však preferování nočních souvisí s tím, že lidé jsou – podle Nilssona – v noci zranitelnější a otevřenější.[56]

Dílo

Filmografie[p 3]

RokFilmFunkcePoznámky
RežisérScenáristaProducentHerec
1967The LessonAno—AnoAno
1968The Country MouseAno—Ano—Krátkometrážní film.
1969BagAno———
1970Gotta Be OttoAno———Krátkometrážní film.
1976Prairie FireAno———
1978Northern LightsAnoAnoAnoNe
1980Rebel EarthAno———
1980SurvivorAno—Ano—
1984Signal SevenAno—NeNe
1986On the EdgeAnoAnoAnoNe
1986Miami ViceNeNeNeAnoTelevizní seriál; epizoda „Better Living Through Chemistry“.
1987Heat and SunlightAno—NeAno
1988Baja OklahomaNeNeNeAno
1988Dead Solid PerfectNeNeNeAno
1988The StreetAno——NeTelevizní seriál; čtyři epizody.
1989The MethodNeAnoNeNe
1990Rainbow DriveNeNeNeAno
1990Words for the DyingAno——AnoDokumentární film.
1992Beverly Hills 90210NeNeNeAnoTelevizní seriál; epizoda „Wild Horses“.
1995Naomi & Wynonna: Love Can Build a BridgeNeNeNeAno
1995CopycatNeNeNeAno
1996AmandaNeNeNeAno
1996ChalkAnoAnoNeNe
1997Tell Me No SecretsNeNeNeAno
1997The InheritanceNeNeNeAno
1998A Town Has Turned to DustAnoNeNeNe
1998ProfilerNeNeNeAnoTelevizní seriál; epizoda „Birthright“.
2000CloudsNeNeNeAno
2000StrokeAno—AnoNe
2000SingingAno—AnoNe
2000Winter OrangesAno—AnoNe
2001Scheme C6Ano—AnoNe
2001Bill's Gun ShopNeAnoAnoNe
2002Dancing at the Harvest MoonNeNeNeAno
2002NoiseAno—AnoAno
2002AttitudeAno——Ne
2004SamtAno—Ano—
2005SecurityAno———
2005NeedAno—NeAno
2005BerkeleyNeNeNeAno
2006OpeningAno———
2006PanAno—AnoNe
2006Cine ManifestNeNeNeAnoDokumentární film.
2007UsedAno—AnoAno
2007Go TogetherAno—AnoAno
2007Sophisticated AcquaintanceNeNeNeAnoVypravěč.
2008…and on the 7th Day, God RockedNeNeNeAno
2008Presque IsleAnoAnoAnoNe
2008Frank Dead SoulsAno—Ano—
2009ImbuedAnoAnoAnoNe
2010SandAno———
2011The SteppesAno———
2011What Happened Here?Ano—AnoAnoDokumentární film.
2011SkipperNeNeNeAno
2012MaelstromAno—Ano—
2012The WillAno——AnoKrátkometrážní film.
2012394 Whiskey/JulietAno—Ano—Krátkometrážní film.
201299%NeNeNeAno
2013A Leap to TakeAno—Ano—
2013CollapseAno—Ano—
2013What Mad Pursuit?NeNeNeAnoDokumentární film.
2014A Bridge to a BorderAno—AnoNe
2014Eshu Chant for DavidAno—Ano—
2015Permission to TouchAno—AnoAno
2015Raise Your Kids on SeltzerNeNeNeAno
2015Sacred BloodNeNeNeAno
2016Love TwiceAno—AnoAno
2016Next Week in BolognaAno—AnoAno
2016DevisedAno———
2017The Fourth MovementAno—AnoAno
2017Ezer KenegdoNeNeNeAno
2018Overwhelm the SkyNeNeNeAno
2018OddsNeNeNeAno
2019Arid CutAno—Ano—
2021Center DivideAno—Ano—
2021Alexis Harte: ThirstyNeNeNeAnoHudební videoklip.
2022FaultlineAno—Ano—
2022A Direct Action StoryNeNeNeAnoPost-produkce. Dokumentární film.
2022Children Born of the WaterAno———Pre-produkce.

Bibliografie

  • NILSSON, Rob. From a Refugee of Tristan da Cunha. Bloomington: AuthorHouse, 2007. 256 s. ISBN 978-1-4343-1505-2. (anglicky) 
  • NILSSON, Rob. Wild Surmise: A Dissident View. Bloomington: AuthorHouse, 2013. 261 s. ISBN 978-1-4918-2551-8. (anglicky) 

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jediným dalším filmem společnosti byl Wildrose (1984) v Hansonově režii.[1]
  2. ↑ Řazeny dle oficiálního pořadí podle dějové osy a produkce, nikoliv podle data uvedení.[21]
  3. ↑ Jde o převážnou část jeho filmografie. Kromě níže uvedených filmů Nilsson dle vlastních slov natočil ještě řadu dalších krátkometrážních filmů a hrál v řadě nezávislých filmů převážně od filmařů z okolí San Francisca, o kterých nejsou dostupné informace.[3]

Reference

  1. ↑ a b c d BLAIR, Doniphan; HAKIM, David. Rob Nilsson: Indie Master [online]. Cine Source, 2008-08-08 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Binding and shocking wheat video [online]. Digital Horizons [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f BLAIR, Doniphan. Rob Nilsson: Enfant Terrible, Old Master of the Indie [online]. Cine Source, 2019-02-09 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f The Black And White Epic No Budget Digital Feature Film [online]. Senses of Cinema, 2021-07 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c NILSSON, Rob. The Way of Seeming [online]. Cine Source, 2016-09-17 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m TEO, Stephen. Making Films like a Viking Marauder – Interview with Rob Nilsson [online]. Senses of Cinema, 2003-05 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b ERIKSMOEN, Curtis. Eriksmoen: 15-year-old Fargo orchestra conductor became a movie actor, director [online]. Inforum, 2019-09-07 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e HUNTER, D. Lyn. Lights! Camera!! Direct Action Cinema!!! [online]. Berkeleyan, 2002-10-02 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c GRADY, Pam. SF filmmaker Rob Nilsson reflects on 1970s heyday of Cine Manifest [online]. San Francisco Chronicle, 2019-06-16 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ CANBY, Vincent. Film: 'Northern Lights,' Story of Early Labor Wars:A Look at Long Ago [online]. The New York Times, 1979-09-26 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ HANSON, John. “It’s a Nice Little Movie, But It Isn’t Commercial:” The Theatrical Self-Distribution of Northern Lights [online]. Filmmaker, 2013-09-13 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ KENNY, Glenn. Review: In ‘Prairie Trilogy,’ All-American Stories of Socialism [online]. The New York Times, 2018-07-26 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ DARNTON, Nina. Screen: Rob Nilsson Directs 'Signal Seven' [online]. The New York Times, 2021-05-30 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ DARNTON, Nina. Screen: 'On the Edge' Depicts Runner's Effort [online]. The New York Times, 1986-05-16 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ WILMINGTON, Michael. Movie Review : 'Heat and Sunlight' Echoes Cassavetes - Los Angeles Times [online]. Los Angeles Times, 1991-05-03 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ TERRY, Clifford. A Savvy New Cop Show Hits the Street for WPWR [online]. Chicago Tribune, 1988-04-18 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ MITCHELL, Tim. Sedition and Alchemy: A Biography of John Cale. Ilustrace Dave McKean. London: Peter Owen, 2003. 239 s. ISBN 0-7206-1132-6. S. 179. (anglicky) 
  18. ↑ CANBY, Vincent. Review/Film; Escape to Fame and Fortune [online]. The New York Times, 1989-10-20 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b c MCWAY, Michael. Nilsson Not Slowing [online]. Cine Source, 2012-04-26 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ KEHR, Dave. 'Chalk': A Down and Out Tale of a Pool Hustler and a $10,000 Bet [online]. The New York Times, 2000-08-25 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b HARVEY, Dennis. Nine Questions for Rob Nilsson [online]. San Francisco Film Society, 2007-10-05 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ AXELROD, Howard. Moving Pictures, Hard Questions: A film cycle from San Francisco’s Tenderloin [online]. Harvard Magazine, 2008 [cit. 2021-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-20. (anglicky) 
  23. ↑ NILSSON, Rob. Wild Surmise: A Dissident View. Bloomington: AuthorHouse, 2013. 261 s. ISBN 978-1-4918-2551-8. S. 110. (anglicky) Dále jen Wild Surmise. 
  24. ↑ ROBERTS, Jerry. Encyclopedia of Television Film Directors. Lanham: Scarecrow Press 862 s. ISBN 978-0-8108-6138-1. S. 419. (anglicky) 
  25. ↑ CARNEY, Ray. Surviving on the Margin: Rob Nilsson’s “9 @ Night” Series [online]. Ray Carney's News and Events, 2007 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ HARVEY, Dennis. Bill’s Gun Shop [online]. Variety, 2001-10-26 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ KEEFE RHODES, Nancy. Rob Nilsson and Cine Manifest at Anthology Film Archives [online]. Fanzine, 2010-01-22 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ HARVEY, Dennis. Winter Oranges [online]. Variety, 2000-10-29 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ World Premiere: Security [online]. BAM/PFA, 2005 [cit. 2020-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-03. (anglicky) 
  30. ↑ HARVEY, Dennis. Samt [online]. Variety, 2004-10-14 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ ROBERTS, Rob. New Wonderscope director to keep focus on fundraising [online]. Shawnee Dispatch, 2013-01-02 [cit. 2021-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-22. (anglicky) 
  32. ↑ Rob Nilsson: Opening [online]. Redcat, 2007-05-06 [cit. 2021-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-20. (anglicky) 
  33. ↑ a b ADAMS, Kyle. Syracuse Film Festival: Q&A with director Rob Nilsson [online]. Syracuse.com, 2009-05-04 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ a b BLAIR, Doniphan. Rob Nilsson: Enfant Terrible, Old Master, Part II [online]. Cine Source, 2018-11-13 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ LEVY, Emanuel. Nilsson, Rob: Indie Director (Heat and Sunlight) [online]. Emanuel Levy, 2016-09-12 [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Presque Isle – Feature Film [online]. San Francisco Film School, 2012-12-14 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ BUTLER, Robert W. "Presque Isle": Bay Area filmmaker Rob Nilsson is known for improvised movies cast with nonprofessionals [online]. The Kansas City Star, 2009-04-19 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ NILSSON, Rob. Survival of Imbued: On Location with Nilsson [online]. Cine Source, 2008-05-02 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ redakce. SYRFILM presents Stacey Keach, Rob Nilsson for screening of ‘Imbued’ [online]. Syracuse University, 2010-02-23 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ BLAIR, Doniphan. Nilsson on Burning Man and Four or Five New Films [online]. Cine Source, 2009-11-04 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ a b Filmography [online]. Rob Nilsson [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Wild Surmise, s. 143–163.
  43. ↑ MANSHOURI, Atissa. Nilsson Journeys from the Political to the Personal at MVFF34 [online]. Patch, 2011-10-04, rev. 2011-10-06 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ DAVIS, KD. Maelstrom [online]. Cafilm.org [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  45. ↑ BLAIR, Doniphan. Big Year for Nilsson’s Citizen Cinema [online]. Cine Source, 2010-12-17 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ DAVIS, KD. Collapse [online]. California Film Institute, 2013 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  47. ↑ HART, Hugh. Director builds bridges while characters plot to take one down [online]. San Francisco Chronicle (SFGate.com), 2014-10-01 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Feature: Keeping it reel [online]. Pacific Sun, 2015-10-07 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Love Twice [online]. Cafilm.org, 2016 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ a b GILBERT, Andrew. Berkeley director Rob Nilsson’s nomadic quest film has smoky roads, a shadowy father and a subtle take on the pandemic [online]. Berkeley Side, 2021-10-07 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Rob Nilsson [online]. GAIFF, 2009 [cit. 2021-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-23. (anglicky) 
  52. ↑ GILBERT, Andrew. West Berkeley’s cinematic response to an era of drought and disaster [online]. Berkeley Side, 2021-06-13 [cit. 2021-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Rob Nilsson [online]. Senses of Cinema [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ GEVORGYAN, Lena. Rob Nilsson: It always has to be our choice [online]. Mediamax, 2015-07-17 [cit. 2013-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ VIHARO, Will. Movie-making maverick Rob Nilsson: Citizen Can [online]. Examiner, 2011-02-17 [cit. 2021-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. (anglicky) 
  56. ↑ a b c FOX, Michael. Rob Nilsson Heads to the Border [online]. Fandor, 2014-10-10 [cit. 2021-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-02. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

John Cassavetes Johnny Staccato 1959.jpg
Photo of John Cassavetes as Johnny Staccato from the television program of the same name.
John Cale (49386836863).jpg
Autor: Paul Hudson from United Kingdom, Licence: CC BY 2.0
John Cale
Rob Nilsson 2007.jpg
Autor: BAVC, Licence: CC BY-SA 2.0
Filmmaker Rob Nilsson