Robert (olomoucký biskup)

Jeho biskupská Milost Robert
Biskup olomoucký
Robert Angličan (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	olomoucká
Sídlo	Olomouc
Jmenování	1201
Uveden do úřadu	1201
Období služby	1201–1240
Předchůdce	Jan V. Bavor
Nástupce	Vilém (biskup olomoucký)
Titulární kostel	Katedrála svatého Václava
Osobní údaje
Datum narození	12. století
Místo narození	Hertfordshire
Datum úmrtí	17. října 1240
Místo úmrtí	Olomouc Moravské markrabství Moravské markrabství
Místo pohřbení	Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Alma mater	Pařížská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert zvaný Angličan (německy Robert von England; † 17. října 1240 Olomouc) byl olomoucký biskup v letech 1201–1240, převor cisterciáckého kláštera na Zelené hoře u Nepomuku v západních Čechách, český královský kaplan. Podle tradice pokládán za Angličana z Hertfordshire,^[1] pravděpodobněji však pocházel odněkud z Porýní, které mělo k Anglii vazby.

V mládí prošel studiem na pařížské universitě a po příchodu do Čech se stal cisterciáckým mnichem v klášteře řádu Zelená hora u Nepomuku, kde byl později i jeho převorem. Stal se velkým příznivcem českého krále Přemysla Otakara I., v jeho službách se stal obratným diplomatem. Za svou věrnost získal Robert úřad královského kaplana. V roce 1198 zastupoval českého krále ve sporu s papežskou kurii ve věci rozvodu Přemysla Otakara I. s Adlétou Míšeňskou. Za své služby byl českým králem po zásluze odměněn, byl jmenován olomouckým biskupem. Český král si vážil jeho loajality, v době nepřítomnosti krále byl pověřen jeho zastupováním jako místodržící na Moravě.

Dne 10. května 1204 zachvátil olomouckou katedrálu požár, který zničil i vnitřní vybavení. Biskup Robert dal okamžitě zahájit obnovu biskupského kostela a ambitu. Získal pro katedrálu i mnoho velmi cenných relikvií. Nechal si v Olomouci postavit palác (dnes částečně zachovalý) s výzdobou románských okenních oblouků. Dal vystavět kamenný hrad v Pustiměři, který byl spolu s dříve postavenou rotundou významným místem Moravy. Ve své závěti činí jistý odkaz pustiměřské románské rotundě.

Biskup Robert dobře vycházel i s královým bratrem moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem. Biskupovo sepětí s pražským dvorem i královskou kanceláří vyneslo olomoucké diecézi důležité výsady. V roce 1206 zaručil Přemysl Otakar I. olomoucké kapitule i právo svobodné volby biskupa.

Biskup Robert se účastnil IV. lateránského koncilu v Římě, ale jeho ideje ho neovlivnily. Byl zaměřen racionalisticky a světských požitků se zcela nezříkal. Blízké kontakty s králem určovaly Robertův postoj k tehdy probíhajícímu boji církve o vymanění se z područí světské moci.

K výzvám kurie zůstával chladným, nikdy nepodpořil pražského biskupa Ondřeje a vždy stál na straně krále. Stal se dokonce předmětem kritiky samotného papeže, když poté, co pražský biskup Ondřej vyhlásil roku 1210 nad celou diecézí interdikt a opustil zemi, celebroval biskup Robert v katedrále sv. Víta v Praze slavnostní bohoslužby.

V roce 1205 se spolupodílel na založení prvního moravského cisterciáckého kláštera, a to na Velehradě, jehož vlastním donátorem byl moravský markrabě Vladislav Jindřich. Roku 1207 založil při sv. Petru v Olomouci klášter augustiniánek a nadal ho majetkem. Jako cisterciácký mnich byl velký propagátor tohoto řádu v českých zemích.

Roku 1219 byl opatem premonstrátského kláštera v Želivě Vilémem obviněn z vraždy a páchání smilstva s jeptiškami. Papež jmenoval vyšetřovací komisi, jež se ale pravděpodobně postavila za biskupa Roberta, protože zůstal ve svém úřadu.

Když roku 1225 Heilvida (Heilwidis) ze Znojma založila klášter Vallis Sanctae Mariae v Oslavanech, účast biskupa Roberta při založení dokládá listina třebíčského opata Lukáše, král Přemysl Otakar I. pak potvrdil založení kláštera dne 26.6.1225.

V roce 1228 se konalo slavnostní vysvěcení kostelů obou zmíněných klášterů, 7.11. oslavanského a 27.11. velehradského. Na obou místech byl světitelem biskup Robert a slavnostních událostí se zúčastnili jak král Přemysl Otakar I. a královna Konstancie, tak čerstvý moravský markrabí Přemysl.

Dne 31.10.1234 připojil biskup Robert svou pečeť k listině markraběte Přemysla ohledně kláštera Porta coeli a někdy v létě 1239 daroval tomuto klášteru patronátní právo ke kostelu sv. Václava v Tišnově.

V roce 1240 Robert těžce onemocněl a rozhodl se ke dni 17. ledna 1240 na úřad Olomouckého biskupa rezignovat. Je možné, že tato rezignace nebyla dobrovolná. Nasvědčoval by tomuto postup papeže, který rezignaci urychleně přijal a navíc nařídil hradišťskému opatovi a doubravnickému proboštovi, aby biskupa k odstoupení i donutili, kdyby se rozhodl jinak. Důvody k takovému jednání lze hledat v Robertově podpoře panovníka, ve finančních nepořádcích, jež zjistila v olomoucké kapitule vizitace mohučského arcibiskupa Sigfrieda III. von Eppsteina, nebo také v biskupově vystupování proti hlásání stigmat sv. Františka.

Biskup Robert zemřel uprostřed zmatků kolem jeho úřadu 17.10.1240 a byl pohřben na vlastní přání v bazilice velehradského kláštera. Jeho mramorový náhrobek se nacházel před oltářem sv. Kříže.^[2]

• Milan M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, Logik s.r.o. Praha, 2000
• Aleš Flídr, PORTA COELI, diplomová práce

• Životopis Roberta na www.e-stredovek.cz