Robert Broom
| Robert Broom | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. listopadu 1866 Paisley |
| Úmrtí | 6. dubna 1951 (ve věku 84 let) Pretorie |
| Alma mater | Glasgowská univerzita |
| Povolání | paleontolog, paleoantropolog, vysokoškolský učitel, lékař a spisovatel |
| Zaměstnavatelé | Stellenbosch University Iziko South African Museum Ditsong National Museum of Natural History |
| Ocenění | Croonian Lecture (1913) Královská medaile (1928) medaile Daniela Girauda Elliota (1946) Wollastonova medaile (1949) společník Královské společnosti |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Robert Broom (30. listopadu 1866 Paisley – 6. dubna 1951 Pretorie) byl skotsko-jihoafrický paleontolog, který přinesl průlomové objevy vysvětlující evoluci savců, plazů i hominidů.
Život
Vystudoval lékařství na univerzitě v Glasgow a následně lékařskou praxi vykonával po celý život, a to i v době, kdy se zabýval paleontologií. Pro ni se nadchl, jakmile spatřil fosílie dinosaurů, které do Británie přivezl z Jižní Afriky Harry Govier Seeley. Přijal hypotézu, že ještěři jsou klíčem v otázce prapředka savců. Vydal se zkoumat fosílie do Austrálie a později do jižní Afriky, do oblasti Karru, kde se natrvalo usadil. Během několika let způsobil v paleontologii revoluci, když dokázal, že spojovacím článkem mezi ještěry a savci jsou therapsidi, zejména pak pelycosauria.[1] Jeho úspěchy umožnily, že se v roce 1920 mohl stát členem Královské společnosti.
V závěru života ho však stále více přitahoval vývoj člověka. V roce 1936, kdy mu bylo již 70 let, se rozhodl podepřít názory svého kolegy Raymonda Darta, jenž objevil tzv. Taungské dítě, první známou lebku hominidů rodu Australopithecus, a tak se vydal hledat podobné fosílie. Známým se stal zejména jeho objev zvaný často „Paní Plesová”, což je nejkompletnější lebka australopitéka, jaká kdy byla v jižní Africe nalezena; objevil ji v proslulé jeskyni Sterkfontein. Ačkoli sám uvažoval o novém druhu (“plesianthropus”), časem byly tyto lebky přiřazeny k druhu australopithecus africanus a staly se klíčovými při dokazování Dartovy základní teze, že australopitéci byli hominidé (a možná prapředci rodu homo).[2]
Navzdory svým vědeckým úspěchům byl však zároveň silně náboženským člověkem. Ostře kritizoval darwinismus i lamarckismus a ve 30. letech 20. století přišel s vlastní “idiosynkratickou evoluční teorií”, která za hybatele evolučních procesů označovala “duchovní síly”.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Dr. Robert Broom, F.R.S. Nature. 1947-05-01, roč. 159, čís. 4044, s. 598. Dostupné online [cit. 2019-05-10]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/159598a0. (anglicky)
- ↑ Biographies: Robert Broom. www.talkorigins.org [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online.
- ↑ RICHMOND, Jesse. Design and dissent: religion, authority, and the scientific spirit of Robert Broom. Isis; an International Review Devoted to the History of Science and Its Cultural Influences. 2009-9, roč. 100, čís. 3, s. 485–504. PMID: 19960839. Dostupné online [cit. 2019-05-10]. ISSN 0021-1753. PMID 19960839.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Broom na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Portrait of Robert Broom (1866-1951)