Robert Burns

Robert Burns
Narození	25. ledna 1759 Alloway
Úmrtí	21. července 1796 (ve věku 37 let) Dumfries
Příčina úmrtí	vrozená srdeční vada
Místo pohřbení	St Michael's Church, Dumfries Burns Mausoleum
Povolání	básník
Národnost	skotská
Období	preromantismus
Žánr	lyricko-epická poezie, píseň, balada
Významná díla	Auld Lang Syne (Dávno již), píseň známá jako Valčík na rozloučenou, To a mouse (Polní myšce), Scots Wha Hae (Skotové, kteří...), Tam o'Shanter
Manžel(ka)	Jean Armourová (1764–1834)
Rodiče	William Burnes (1721–1784) a Agnes Burnesová (1732–1829)[1]
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Burns (25. ledna 1759 Alloway, Skotsko – 21. července 1796, Dumfries, Skotsko) byl preromantický básník. Je považován za skotského národního básníka^[2] a za nejznámějšího básníka píšícího ve skotštině. Psal převážně ve skotském nářečí z krajů Skotska sousedících s Anglií, ale také v angličtině a ve skotské angličtině.^[3]

Pocházel z rodiny malého sedláka a od dětství pracoval na otcově poli. Základní vzdělání získal především od otce a matky, která mu vypravovala skotské pověsti a zpívala staré národní písně. Hodně četl klasické autory a básně psal již od mládí. Z té doby také pochází jeho píseň O once I lov'd a bonnie lass (1774, Já míval hezkou dívku rád).^[2]

Po smrti svého otce roku 1784 si s bratrem pronajal statek nedaleko Mauchline, protože nedokázal otcovo hospodářství udržet. Měl zde celou řadu milostných afér se ženami označovanými jako The Belles of Mauchline, jejichž jména se později objevovala i v jeho básních, například v básních Highland Mary (1782, Marie z hor) a To Mary In Heaven (1789, Marii na nebesích) o své milence Mary Campbellové, která zemřela roku 1786 na tyfus. Byla mezi nimi i Jane Armourová, s níž se seznámil pravděpodobně roku 1785 a která se stala roku 1788 jeho manželkou.^[4]

Tvrdé podmínky rolnické existence dovedly Burnse k tomu, že se stal obhájcem myšlenek Francouzské revoluce. Neustálé finanční problémy jej přinutily uvažovat o vystěhování na Jamajku. Aby získal peníze na cestu, vydal roku 1786 v Kilmarnocku sbírku básní Poems, Chiefly in the Scottish Dialect (Básně převážně ve skotském dialektu), která jej okamžitě proslavila. Hovořilo se o něm jako o „Ayrshirském oráči“ a bardovi skotského lidu, takže z cesty na Jamajku sešlo. Stal se oslavovanou osobností na literární a společenské scéně v Edinburghu, kde také vyšlo roku 1787 druhé a roku 1793 další rozšířené vydání jeho básní. Z té doby se také datuje jeho sklon k alkoholu.^[3]

Začátkem roku 1787 se v Edinburghu setkal s rytcem a hudebním nakladatelem Jamesem Johnsonem, který se zajímal o staré skotské písně. Výsledkem jejich spolupráce byla sbírka The Scots Musical Museum (1787–1803, Skotské hudební muzeum), v níž se objevilo 160 vlastních Burnsových písní.^[2]

Roku 1788 si Burns pronajal statek Ellisland nedaleko přístavního města Dumfries a zabýval se psaním písní pro Select Collection of Original Scottish Airs (Vybraná sbírka skotských popěvků), kterou v letech 1793–1811 vydával hudební nakladatel George Thomson. Tato sbírka obsahovala kolem 114 jeho písní.^[5]

V zemědělské práci byl ale opět neúspěšný a skrovný výtěžek větším dílem promrhával nestřídmým životem. Přijal proto místo celního úředníka v Dumfries.^[3] K jeho povinnostem patřilo i ochutnávání alkoholu, což zvýšilo jeho pijácké sklony a uspíšilo jeho předčasnou smrt na vrozenou srdeční vadu.^[6]

Burns patří k největším britským tvůrcům písní a k největším světovým lyrikům. Inspiroval se jednak středověkou skotskou poezií, zejména dílem William Dunbara, jednak lidovou slovesností rodné jihoskotské nížiny a také biblickou a anglickou literaturou. Jeho styl se vyznačuje spontánností a upřímností.^[6]

V Burnsově poezii se objevují protesty proti společenské nespravedlnosti. Zdůrazňuje v ní hodnotu člověka bez ohledu na majetek nebo postavení. Jeho přírodní lyrika líčí přírodu tak, jak se jevila skotskému rolníkovi, když ji přetvářel svou prací. V jeho básních se objevuje humor i kousavá satira narážející na skutečné osoby, které však nejmenoval. Jím přepsané a přetvořené staré písně a balady jsou tak zdařilé, že znárodněly a jejich starší verze byly zapomenuty. V milostných písních dokázal hluboce proniknout do nitra zamilovaného muže nebo dívky. Vyjadřuje se v nich s mimořádnou něhou i vášnivostí, přičemž se nevyhýbá otevřeností lidového vyjadřování.^[7]

Svým dílem výrazně ovlivnil první generaci anglických romantických básníků, především Williama Wordswortha a Samuela Taylora Coleridge.^[8]

• Za počátek Burnsovy zralé tvorby lze považovat řadu satirických básní namířených proti kalvinismu vzniklých v roce 1785. Na náboženské pokrytectví útočí Holy Willie's Praye (Svatouškova modlitba), The Holy Fair (Svatá pout) poukazuje na prostopášnosti na církevních shromážděních, kalvínské učení o pekle napadá Address to the Deil (Ďáblovi).
• The Jolly Beggars (1785, Veselí žebráci), oslava svobody, nezávislosti a družnosti společenských vyděděnců.
• Address To The Unco Guid (1786, Krajně spravedlivým), další báseň odhalující náboženské pokrytectví.
• K nejznámějším ze 63 básní ve sbírce Poems, Chiefly in the Scottish Dialect (1786, Básně převážně ve skotském dialektu) patří:
  • The Twa Dogs (Dva psi), výsměšná zvířecí bajka popisující dialog mezi psem urozeného pána a psem chudáka.
  • The Cotter's Saturday Night (Chalupníkův svatvečer), oslava prostoty venkovanů a jejich lásky k půdě.
  • To A Mouseh (Polní myšce)), báseň o nečekaných nehodách, které mohou postihnout člověka stejně jako zvířátko.
  • To a Mountain Daisy (Horské chudobce), metafora zhrzené lásky.
  • To a Louse (Vešce), báseň o tom, že před veškou jsme si všichni rovni, protože napadá bohaté stejně jako chudé.
  • Halloween, podle Burnse je Halloween nocí, kdy čarodějnice, ďáblové a jiné bytosti tropí neplechu na svých zlověstných půlnočních výpravách.
  • Tam o'Shanter, příběh opilce, kterého se u zřícenin kostela v Alloway snaží zmocnit čarodějnice.
• Ve sbírcey starých skotských písní The Scots Musical Museum (1787–1803, Skotské hudební muzeum), na níž spolupracoval s rytcem a hudebním nakladatelem Jamesem Johnsonem, se objevilo 160 vlastních Burnsových písní. Burns psal nová slova na staré melodie a mnoho písní připisovaných Burnsovi má daleko starší kořeny. K nejznámějším z nich patří:
  • Auld Lang Syne (Staré dobré časy), píseň napsaná na tradiční skotskou melodii patří k nejznámějším v anglicky mluvícím světě. Jejím tradičním použitím je rozloučení se starým rokem o půlnoci, kdy začíná nový rok. Josef Václav Sládek její název přeložil jako Dávno již, Jiří Valja jako Zašlý čas. Nejčastěji je píseň známa pod názvem Valčík na rozloučenou.
  • My love is like a Red, Red Rose (Má milá je jak růžička), milostná píseň.
  • The Battle of Sherramuir (Bitva u Sherramuiru), píseň je psána jako popis bitvy dvěma pastýři, kteří mají opačné názory na výsledek bitvy mezi jakobity a vojsky britského krále Jiřího I. z roku 1715, o které se nedá říci, kdo v ní opravdu zvítězil.
  • Scots Wha Hae (Skotové, kteří...), vlastenecká píseň, která po staletí sloužila jako neoficiální hymna Skotska, napsaná jako projev Roberta Bruceho před bitvou u Bannockburnu, v níž porazil Angličany a stal se pak skotským králem. J. V. Sládek její název přeložil jako Před bitvou u Bannockburnu a J. Valja jako My krváceli.
  • Sweet Afton (Sladký Afton). J. V. Sládek název přeložil jako Na Aftonu a J. Valja jako Řeka Afton.
  • The Banks O 'Doon (Břehy Doonu), milostná píseň.
  • Ae Fond Kiss (Ještě jedno políbení), milostná píseň, J. Valja název přeložil jako Polibkem se rozloučíme.
• Ve sbírce Select Collection of Original Scottish Airs (Vybraná sbírka skotských popěvků), kterou v letech 1793–1811 vydával hudební nakladatel George Thomson, je uvedeno kolem 114 Burnsových písní.
• Posmrtně vydaná sbírka The Merry Muses of Caledonia (1800, Veselé múzy Skotska) obsahuje básníkovy světácké, často velmi obhroublé písně, založené na lidových vzorech.

• První překlad Burnsových básní se objevil v časopise Lumír roku 1853 v překladu Edmunda Břetislava Kaizla.
• Písně Roberta Burnse, Rodinná kronika 5, 1864, 12. S. 142.
• Výbor z písní a ballad, Praha: Jan Otto 1892, přeložil Josef Václav Sládek.
• Překlady několika básní uveřejnil Jaroslav Vrchlický ve své knize Moderní básníci angličtí, Praha: Josef R. Vilímek 1898.
• Písně a balady, Praha: SNKLHU 1959, přeložil Josef Václav Sládek.
• Darebné verše Roberta Burnse, Praha: SNKLU 1963, přeložil Jiří Valja.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Robert Burns
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Burns na Wikimedia Commons
• Autor Robert Burns ve Wikizdrojích
• Autor Robert Burns ve Wikizdrojích (anglicky)
• Osoba Robert Burns ve Wikicitátech
• Osoba Robert Burns ve Wikicitátech (anglicky)
• Plné texty děl autora Robert Burns na projektu Gutenberg (anglicky)
• (anglicky) Robert Burns Country: the official Robert Burns site
• (anglicky) Robert Burns - Poetry Foundation
• (anglicky) Robert Burns - Scottish Poetry Library
• (anglicky) Robert Burns Birthplace Museum
• (anglicky) Robert Burns at the British Library Archivováno 29. 11. 2020 na Wayback Machine.
• (anglicky) Robert Burns at Internet Archive
• Robert Burns v Databázi knih