Robert Crippen
| Robert Laurel Crippen | |
|---|---|
 | |
| Astronaut NASA | |
| Státní příslušnost | Spojené státy |
| Datum narození | 11. září 1937 (85 let) |
| Místo narození |  Beaumont, Texas, USA |
| Předchozí zaměstnání | zkušební pilot |
| Hodnost | kapitán |
| Čas ve vesmíru | 23d 13h 46m |
| Kosmonaut od | 1966 |
| Mise | STS-1, STS-7, STS-41-C, STS-41-G |
| Znaky misí |     |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Robert Laurel Crippen (* 11. září 1937 Beaumont, Texas, USA[1]) je americký astronaut z programu Apollo a letů s raketoplány. Později se stal manažerem řady institucí a firem.
Život
Mládí a výcvik
Na texaské univerzitě University of Texas at Austin ukončil v roce 1960 studium leteckého a kosmonautického inženýrství. Téhož roku absolvoval letecký výcvik u námořnoctva a nastoupil jako stíhací pilot na letadlové lodi Independence,kde sloužil do roku 1964. Pak následovala škola zkušebních pilotů na letecké základně Edwards.
Kosmonautem
V roce 1966 byl vybrán pro vojenský program MOL, tehdy pod letectvem Spojených států amerických. Po jeho zrušení se roku 1969 stal členem oddílu kosmonautů u NASA.[2] Byl jmenován velitelem Skylab Medical Experiments Altitute Test. Později byl jmenován do záložních posádek Skylab 2, Skylab 3 a Skylab 4 a Sojuz-Apollo. Po ukončení programu Apollo se zacvičil v hodnosti kapitána vojenského námořnictva pro lety na raketoplánech. Oženil se a měl tři děti.[3]
Lety do vesmíru
V letech 1981–1984 absolvoval čtyři lety na raketoplánech Columbia a Challenger. Byl 102. člověk, který se dostal do vesmíru a strávil v něm 23 dní. Všechny čtyři starty byly na Floridě, mysu Canaveral, Kennedyho vesmírném středisku.
Poprvé letěl v dubnu 1981, přesně 20 let po letu Gagarina, na palubě Columbie. Byl to první, zkušební let raketoplánu, který trval jen dva dny. Přistáli na základně Edwards. Velitelem mu byl zkušený astronaut John Young.
O dva roky později letěl na raketoplánu Challenger již jako kapitán, v posádce měl tři muže (Frederick Hauck, John Fabian, lékař Norman Thagard) a jednu ženu Sally Rideovou. Během letu vypustili dvě družice a jednu zas později několikrát cvičně zachytili a nakonec se s ní vrátili k Zemi, na základnu Edwards.
O rok později odstartoval Crippen jako velitel Challengeru znovu, v posádce letu STS-41-C byl jeho pilot Francis Scobee a tři letoví specialisté George Nelson, Terry Hart a James van Hoften. Z nákladového prostoru raketoplánu vypustili družici LDEF (Long Duration Exposure Facility), pak pomocí manipulátoru RMS (Remote Manipulator System) zachytili poškozenou družici pro výzkum Slunce Solar Maximum Mission (SMM), v nákladovém prostoru raketoplánu ji opravili a funkční vypustili na oběžnou dráhu.[4]
Počtvrté letěl velitel Crippen na Challengeru ještě tentýž rok, tedy 1984. Pro něj to byl poslední let. V posádce STS-41-G bylo šest astrounatů, z nichž dva byli cizinci a dvě ženy (Paul Scully-Power z Austrálie, Marc Garneau z Kanady, Američanky Kathryn Sullivanová a Sally Rideová, dva Američané David Leestma a Jon McBride). Během letu vypustili družici ERBS. Přistáli v pořádku na Floridě.
- STS-1 (12. dubna 1981 – 14. dubna 1981)
- STS-7 (18. června 1983 – 24. června 1983)
- STS-41-C (6. dubna 1984 – 13. dubna 1984)
- STS-41-G (6. října 1984 – 13. října 1984)
Po ukončení letů
V NASA zůstal řadu let až do roku 1995 v různých řídících funkcích. V letech 1986 až 1989 byl zástupcem ředitele letů raketoplánů na Floridě. Další dva roky byl ředitelem letů ve Washingtonu. Roku 1991 z týmu kosmonautů odešel. V letech 1992 až 1995 byl ředitelem KSC.
Poté odešel do soukromé sféry a stal se viceprezidentem jedné z divizí firmy Lockheed Martin Information Systems. V roce 1999 se stal prezidentem Amerického institutu letectví a kosmonautiky.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti USA, s. 358.
- ↑ a b PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 428.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Američtí astronauti pro lety na raketoplánech, s. 454.
- ↑ KRUPIČKA, Josef; VÍTEK, Antonín. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 1999-12-26 [cit. 2011-09-18]. Kapitola STS-41-C: Zápas s družicí. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Crippen na Wikimedia Commons - (česky) Crippen, R.L. v Malé encyklopedii kosmonautiky
- (česky) Biografie v katalogu SPACE.40
Média použitá na této stránce
Mission patch for the STS-7 mission.
Astronaut Robert L. Crippen.
English : The April 12 launch at Pad 39A of STS-1, just seconds past 7 a.m., carries astronauts John Young and Robert Crippen into an Earth orbital mission scheduled to last for 54 hours, ending with unpowered landing at Edwards Air Force Base in California.
Français : Le lancement du 12 avril au Pad 39A de STS-1, quelques secondes après 7 heures du matin, transporte les astronautes John Young et Robert Crippen dans une mission orbitale terrestre prévue pour durer 54 heures, se terminant par un atterrissage sans moteur à la base aérienne d'Edwards en Californie.
STS-1 CREW PATCH
This is the official insignia for the first Space Shuttle orbital flight test (STS-1). Crew of the 102 Columbia on STS-1 was Astronauts John W. Young, commander, and Robert Crippen, pilot. The art work was done by artist Robert McCall.
The patch features a helmet visor of an astronaut performing an extravehicular activity. In the visor are reflected the sun's rays, the Challenger and its remote manipulator system (RMS) deploying the long duration exposure facility (LDEF), the Earth and blue sky, and another astronaut working at the damaged Solar Maximum Satellite (SMS). The scene is encircled by the surnames of the crewmembers.