Robert Desnos

Robert Desnos
Narození	4. července 1900 Paříž Francie Francie
Úmrtí	8. června 1945 (ve věku 44 let) Terezín Československo Československo
Příčina úmrtí	břišní tyfus
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Alma mater	Lycée Turgot
Povolání	básník, spisovatel, scenárista, novinář a francouzský odbojář
Ocenění	zemřel pro Francii
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Desnos (4. července 1900 Paříž – 8. června 1945 Terezín) byl francouzský básník. Jeho dílo a život jsou spjaty s vývojem surrealismu v meziválečné Francii.

Robert Desnos prožil téměř celý život v Paříži. Narodil se v ní roku 1900 v domě na rue Saint-Martin. Stejně jako ulice i celá čtvrť je pojmenovaná po svatém Martinovi a Desnos na tuto část města, kde prožil své mládí, pak odkazuje i ve své poezii. Vystudoval obecnou a následně obchodní školu, ale na univerzitě již nestudoval. Během první světové války se rozhádal se zbytkem rodiny. Odstěhoval se pryč z rue Saint-Martin a vystřídal mnoho zaměstnání. V roce 1925 se nakonec usadil v ateliéru v rue Blomet, kde před ním bydlel André Masson.

V roce 1930 se seznámil s Lucií Badoul zvanou „Jouki”, ženou japonského malíře Cuguhary Fudžity. Fudžita svou manželku během roku 1931 opustil a odjel do Jižní Ameriky. Z Jouki a Desnose se stal pár. Nejdříve spolu žili v ulici Lacretelle, ale v roce 1934 se odstěhovali do bytu v rue Mazarine 19, který se stal místem pravidelných sobotních setkávání umělců, básníků, spisovatelů, cestovatelů atd. Mezi návštěvníky těchto setkání byli např. Pablo Picasso, Joan Miró, Jean-Louis Barrault.

V roce 1932 a 1935 podnikl Desnos s Jouki cesty po Španělsku. Při druhé cestě je hostil Pablo Neruda, který byl v té době chilským konzulem v Madridu.

Roku 1939 vypukla 2. světová válka. Robert Desnos narukoval. Nejdříve působil v Nantes, poté byl převelen do Alsaska. Byl však zajat a po uzavření příměří (22. června v Compiègne) se vrátil do civilu a do Paříže. Nezůstal nečinný a v roce 1942 se stal členem ilegální skupiny AGIR.

Dne 22. února 1944 byl Desnos zatčen gestapem a internován ve Fresnes, poté v Compiègne a pak nedaleko saského města Flöha. Z Flöh byl na konci války přesunut do českého Terezína. Desnos se sice dožil osvobození tábora, ale v té době již trpěl tyfovou nákazou následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Zemřel 8. června 1945.

Dne 20. října 1945 předala česká delegace vedená Františkem Halasem v Paříži urnu s básníkovými ostatky. Ta byla uložena do rodinné hrobky na Montparnasském hřbitově.

S literární tvorbou začal Desnos už na studiích. V roce 1917 (tedy v jeho 17 letech) poprvé vydal své básně a to časopisecky (převážně v revui La Tribune des Jeunes). Po první světové válce začal spolupracovat s revuí Le Trait d'Union (Zde uveřejnil své básně, které se dají někdy označit za provokativní nebo nonkonformní např. Óda na kokain. Některé jeho pozdější práce byly i zcenzurovány jako „nemravné“ např. Svoboda nebo láska).

V roce 1920 se seznámil s Benjaminem Péretem, který ho představil dadaistickému hnutí (mimo jiné s Tristanem Tzarou a André Bretonem). Po rozpadu dadaistického hnutí se podílel na vzniku hnutí surrealistického. V roce 1925 byla zahájena první surrealistická výstava. Desnos byl spolu s Bretonem autorem předmluvy v katalogu k výstavě. V tomto období publikoval v revuí La Révolution surréaliste, ale vycházely mu i samostatné sbírky (např. Smutek za smutek). V roce 1930 se vyhrotily jeho vztahy s Bretonem – napsal proti němu spolu s dalšími surrealistickými básníky text s názvem Mrtvola a s nimi taky vydal 3. manifest surrealismu (také směřovaný proti osobě André Bretona).

I během druhé světové války nadále psal a publikoval. V roce 1942 vydáal sbírku Fortunes, která shrnuje jeho dílo za období 1930–1937. V následujících letech už publikoval pod pseudonymy (např. Lucien Gallois). I po jeho uvěznění a následné smrti byly nadále vydávány jeho básně, které do té doby nestihl vydat.

Kromě básnické činnosti se Desnos věnoval i próze a filmu. Pro Paris-Journal psal články o filmu a filmové recenze. Podle jeho básně Mořská hvězda natočil Man Ray film. V roce 1930 vydal v Revue du cinéma filmový scénář Úskalí lásky. V roce 1933 je pak podle jeho dalšího scénáře natočen film Ve vepřové pečínce jsou připínáčky. Ještě v roce 1944 vstoupil do pařížských kin Desnosův film Dobrý večer, dámy, dobrý večer, pánové.

Spolupracoval také s rozhlasem, pro který vytvořil pásmo Fantomas (1933). Psal i texty pro zhudebnění: Kantáta čtyř živlů, Kantáta k otevření muzea. Hudbu k nim složil Darius Milhaud.

Československá a česká vydání:

• Básně (1947)
• Láhev v řece (1948)
• Od mramorovej ruže k ruži železnej (1965)
• Zpěvobajky a květomluva (1971)
• Prostory spánku (1984)
• Zítra se bude mluvit řečí květin (2000)
• Nedopitá láhev (2002)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Desnos na Wikimedia Commons