Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu

Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu
Portrét z roku 1596 (Marcus Gheeraerts mladší, sbírky Národní portrétní galerie (Londýn)
Místokrál v Irsku
Ve funkci: 12. března 1599 – 24. září 1599
Nejvyšší maršálek Anglie
Ve funkci: 1597 – 1601
Nejvyšší štolba Anglie
Ve funkci: 1588 – 1601
Předchůdce	Robert Dudley, 1. hrabě z Leicesteru
Nástupce	Edward Somerset, 4. hrabě z Worcesteru
Narození	10. listopadu 1565 Bromyard
Úmrtí	25. února 1601 (ve věku 35 let) Tower
Příčina úmrtí	poprava stětím
Místo pohřbení	Church of St Peter ad Vincula, Tower Hamlets
Choť	Frances Walsingham (1590–1601)
Rodiče	Walter Devereux, 1st Earl of Essex a Lettice Blount
Děti	Robert Devereux, 3. hrabě z Essexu Walter Devereux Frances Seymour, Duchess of Somerset Dorothy Stafford
Příbuzní	Dorothy Percy[1] a Penelope Rich[1] (sourozenci) Robert Devereux[2] (vnuk)
Alma mater	Trinity College
Profese	voják a politik
Ocenění	Podvazkový řád
Commons	Robert Devereux, 2nd Earl of Essex
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu (Robert Devereux, 2nd Earl of Essex, 3rd Viscount Hereford, 9th Baron Bourchier, 11th Baron Ferrers of Chartley) (10. listopadu 1565 Netherwood, Herefordshire, Anglie – 25. února 1601 Londýn, popraven)^[3] byl anglický šlechtic, vojevůdce, státník a dvořan. Díky příbuzenským konexím zastával od mládí vysoké funkce v armádě a u dvora, patřil k oblíbencům královny Alžběty I. a významným osobnostem závěrečné fáze její vlády. Vrcholem jeho kariéry byla funkce místokrále v Irsku (1599), kde však selhal v boji proti povstalcům vůči anglické nadvládě. Po návratu do Anglie byl souzen a po propuštění v roce 1600 inicioval vzpouru proti Alžbětě I. Vzápětí byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a popraven v Toweru.^[4]

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Devereuxů, jehož historie sahá do normanského osídlení Anglie (původní jméno d'Evreux). Narodil se jako jediný syn Waltera Devereuxe, 1. hraběte z Essexu (1541–1576) a jeho manželky Lettice Knollys (1540–1634), po matce byl mimo jiné spřízněn s rodinou Anny Boleynové, druhé manželky Jindřicha VIII. a matky královny Alžběty I. Po předčasném úmrtí otce převzal Robertovu výchovu královnin ministr William Cecil. Robertova matka se v roce 1578 podruhé provdala za královnina oblíbence 1. hraběte z Leicesteru, což později urychlilo Robertovu kariéru. Vystudoval na univerzitě v Cambridge (1581)^[5] a po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů, téhož roku získal Řád lázně (1586). Pod velením svého nevlastního otce hraběte z Leicesteru se zúčastnil bojů v Nizozemí a již v roce 1587 byl jmenován do hodnosti generála jízdy.

Po úmrtí svého nevlastního otce hraběte z Leicesteru byl jmenován do funkce nejvyššího štolby království (Master of the Horse, 1588-1601), téhož roku obdržel nejvyšší vyznamenání, Podvazkový řád.^[6] Stal se vlivným oblíbencem královny Alžběty I., i když často jednal proti její vůli a nezřídka k ní nechoval náležitý respekt (odvolával se na svůj původ v královské rodině Plantagenetů). Historické prameny dokládají několik inzultací Alžběty I. vůči Essexovi, několikrát jej veřejně profackovala, když ji fakt nasral. V roce 1591 velel pomocnému vojenskému sboru v tažení francouzského krále Jindřicha IV. proti Španělsku. V roce 1591 byl zároveň jmenován členem Tajné rady a od roku 1593 byl i jejím lordem prezidentem. Proti Španělsku bojoval i v následujících letech a v roce 1596 proslul dobytím Cádizu, jeho další samostatné akce však skončily neúspěchem. Přesto byl v roce 1597 jmenován do funkce správce zbrojního arzenálu, respektive generálního polního zbrojmistra (Master General of the Ordnance).

Přestože se dostával do sporů s královnou Alžbětou I. a prvním ministrem Sirem Robertem Cecilem, prosadil své jmenování do funkce irského místokrále, kde měl za úkol potlačit povstání hraběte z Tyrone proti anglické nadvládě. Essex se svým vojskem operoval především v jižní části Irska, plýtval financemi a rozdával šlechtické tituly svým přívržencům, zatímco povstalci bez problémů opanovali severní Irsko. Se vzbouřenci uzavřel mírovou smlouvu, která však v Londýně byla vnímána jako velezrada. Narychlo se vrátil do Anglie a své působení v Irsku se snažil obhájit před Alžbětou I., bylo mu ale uloženo domácí vězení. Stanul před soudem, ale v srpnu 1600 byl osvobozen. O půl roku později se ze svého londýnského sídla Essex House pokusil vyvolat vzpouru proti Alžbětě I., na příkaz Roberta Cecila byl prohlášen za zrádce, uvězněn a 25. února 1601 popraven v Toweru. Tzv. Essexova vzpoura byla za dlouhé vlády Alžběty I. posledním v řadě neúspěšných pokusů o její sesazení z trůnu. Rodině byly odňaty šlechtické tituly, ale po úmrtí Alžběty I. a nástupu skotského krále Jakuba I. na anglický trůn byla všechna jejich privilegia obnovena (1604).

Zastával také řadu dalších čestných funkcí, v hrabstvích, kde vlastnil statky, byl nejvyšším sudím (custos rotulorum) (Staffordshire, Pembrokeshire), v hrabství Staffordshire byl od roku 1594 také lordem-místodržitelem (Lord-lieutenant). Od roku 1598 byl lordem kancléřem univerzity v Cambridge,^{[pozn. 1]} po jmenování do funkce irského místokrále se stal i kancléřem univerzity v Dublinu (1598–1601). Již v roce 1585 dostal do pronájmu ostrov Alderney v Lamanšském průlivu, kde byl v roce 1590 jmenován guvernérem. Požíval také značných finančních výhod v hrabství Essex.

V roce 1590 se oženil s Frances Walsinghamovou (1569–1631), dcerou ministra Francise Walsinghama. Z jejich manželství pocházely tři děti. Dcera Frances (1599–1679) se provdala za 2. vévodu ze Somersetu. Dědicem titulů byl jediný syn Robert Devereux, 3. hrabě z Essexu (1592–1646), který byl významným vojevůdcem v době občanské války.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• STRACHEY, Lytton: Alžběta a Essex; Praha, 1994; 167 s. ISBN 80-204-0455-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Earl of Essex Robert na Wikimedia Commons
• Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu na webu tudorplace
• Rodokmen Devereuxů v linii hrabat z Essexu