Robert Kvaček

prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc.
Prof. PhDr. Robert Kvaček, DrSc (2017)
Narození	5. července 1932 Dvorce Československo Československo
Úmrtí	27. dubna 2024 (ve věku 91 let) Lomnice nad Popelkou Česko Česko
Povolání	pedagog, historik a vysokoškolský učitel
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (1951–1956)
Témata	dějiny, dějiny diplomacie, kulturální historie a literatura faktu
Ocenění	Medaile Za zásluhy I. stupně (2021)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Kvaček (5. července 1932 Dvorce – 27. dubna 2024^[1] Lomnice nad Popelkou^[2]) byl český historik specializující se na období 19. a 20. století. Mezi jeho přední zájmy patřily dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století.^[1] Působil na českých univerzitách (Univerzita Karlova v Praze, Technická univerzita v Liberci) a pořádal přednášky pro veřejnost, jeho publikační činnost mu vynesla několikanásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. Byl ženatý s paní Olgou, která předčasně zemřela a s níž má jednoho syna.^[3] Znovu se oženil v druhé půli 90. let, a to s paní Miladou. Žil v Jičíně, byl členem Česko-slovenské komise historiků.

Robert Kvaček se narodil ve vesnici Dvorce u Jičína. V září 1945 přestoupil z jičínské reálky na jičínské Lepařovo gymnázium do tercie a studium ukončil maturitou v roce 1951.^[4] Téhož roku byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na tento okamžik později vzpomínal takto: „Když předseda komise … zjistil, že přicházím z ,Lepařova‘, řekl mi, že by mne vzal už kvůli němu. Byl to podle něho ústav, který dbal na úroveň absolventů…“^[5]

Ještě během studií na Karlově univerzitě působil jako asistent na Husově Ústavu československých dějin.^[6] Po úspěšném absolvování v roce 1956 se plně zapojil do vědecké práce. Na konci 50. let byl vyslýchán Státní bezpečností z důvodu jeho badatelství o osobě Edvarda Beneše v nedostatečně negativním podání. Roku 1967^[6] byl jmenován docentem Karlovy univerzity. V době normalizace mu bylo zakázáno přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků^[6] vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po sametové revoluci. Vedle působení na Karlově univerzitě se podílel na vzdělávání studentů na FAMU, DAMU a na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci.^[6]

Robert Kvaček byl členem řady vědeckých společností (Česko-slovenská komise historiků, Pekařova společnost Českého ráje...), byl rovněž členem literárních organizací (Klub autorů literatury faktu, K 89), podílel se na tvorbě učebnic dějepisu pro základní školy, podporoval různé vzdělávací projekty (projekt jičínské 1. základní školy Protektorat Böhmen und Mähren a my^[7], při kterém uspořádal pro žáky besedu; projekt jičínských základních škol k 17. listopadu Zpátky ni krok) a ochotně přednášel pro veřejnost (vzhledem ke svému věku přednášení omezil; vzpomínána je přednáška Diskuze s minulostí, která se konala v Jičíně na podzim roku 2012 při příležitosti Kvačkových 80. narozenin – přednáška se mj. týkala Kvačkových vzpomínek na studia, zamýšlela se nad nelehkou prací historika, člověka, který musí být vzdělán nejen v dějinách, musí také ovládat jazyky, umět s historickými prameny správně pracovat a osvojit si základy pomocných věd historických). Za svou aktivní pedagogickou kariéru vychoval nespočet historiků a vedl řadu diplomových prací. K činnostem, kterými se snažil napomoci učitelům ve výuce dějepisu, lze zařadit i účast na tvorbě výukového DVD Obrazy z českých dějin 1914 až 2004 (přesný název: Česká společnost v novodobé Evropě -osudy, vazby, vzdálení, sjednocování 1914-2009), na kterém se po odborné stránce podílel.

• Cena Egona Erwina Kische – za nejlepší literaturu faktu (1996 – Causa Emil Hácha, 1997 – Generál Alois Eliáš, 2000 – Obžalována je vláda, 2012 – Poslední den)
• od roku 2004 člen Učené společnosti ČR^[8]
• Cena města Jičína^[9] – udělena za celoživotní dílo a vynikající reprezentaci města (2007, společně s jičínským historikem Vladimírem Úlehlou jako historicky první držitelé tohoto ocenění)
• Cena Slovenské republiky za literaturu faktu^[9] (2007)
• několikerá nominace na cenu Jivínský Štefan^[10]
• Stříbrná medaile předsedy Senátu (2012)
• Vyznamenání Zlaté lípy, vojenské ocenění za mimořádný přínos pro rozvoj obrany a bezpečnosti České republiky (2015)^[11]
• Medaile města Liberec (2018)^[12]
• Medaile Za zásluhy I. stupně (2021)
• Historická pamětní medaile Univerzity Karlovy (2022)^[2]

• Osudná mise (1958)
• Nad Evropou zataženo. Československo a Evropa 1933–1937 (1966)
• Konec diktátora (1968) – s Miloslavem Svobodou
• Historie jednoho roku (1976)
• Cesty ke svobodě (1981)
• K dějinným tradicím (1984)
• A změněn svět (1987)
• Diplomaté a ti druzí. K dějinám diplomacie za 2. světové války (1988)
• Causa Emil Hácha (1995) – s Dušanem Tomáškem, ISBN 978-80-85821-30-7
• Generál Alois Eliáš. Jeden český osud (1996) – s Dušanem Tomáškem, ISBN 978-80-902129-5-4
• Obžalována je vláda (1999) – s Dušanem Tomáškem, ISBN 978-80-85821-68-0
• Češi na cestě stoletím. Příběhy, osudy, dramata (2001) – s Romanem Cílkem, Miloslavem Moulisem a Karlem Richterem, ISBN 978-80-86160-47-4
• První světová válka a česká otázka (2003), ISBN 978-80-7387-635-7
• Dva diktátorovy pády (2008), ISBN 978-80-87027-55-4
• Poslední den. Mnichov – Praha, konec září 1938 (2011), ISBN 978-80-7425-064-4

• V srdci Evropy^[13] (1968) – odborný poradce dokumentárního filmu o padesátileté historii Československé republiky

• Obrazy z českých dějin 1914 až 2004 (2008) – výukové DVD, na kterém se Robert Kvaček podílel po odborné stránce, materiál vznikl v rámci projektu Technické univerzity v Liberci

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Kvaček na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Robert Kvaček
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Článek ke Kvačkovým osmdesátinám^{[nedostupný zdroj]} od jeho dlouholetého kolegy z Filozofické fakulty UK Martina Kováře
• Medailonek o Robertu Kvačkovi od Evy Bílkové, jeho bývalé studentky^{[nedostupný zdroj]}
• Rozhovor s Robertem Kvačkem při příležitosti jeho 75. narozenin na webu ČT24
• Rozhovor s Robertem Kvačkem v časopise Naše rodina k příležitosti 90. výročí vzniku republiky