Robert Lowe

Robert Lowe, vikomt Sherbrooke
Portrét z roku 1874 (Národní portrétní galerie Londýn)
Ministr vnitra Spojeného království
Ve funkci:
9. srpna 1873 – 20. února 1874
PředchůdceHenry Austin Bruce
NástupceRichard Assheton Cross
Ministr financí Spojeného království
Ve funkci:
9. prosince 1868 – 11. srpna 1873
PředchůdceGeorge Ward Hunt
NástupceWilliam Gladstone
Ministr školství Spojeného království
Ve funkci:
24. června 1859 – 26. dubna 1864
PředchůdceCharles Adderley
NástupceHenry Austin Bruce
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana

Narození4. prosince 1811
Bingham
Úmrtí27. července 1892 (ve věku 80 let)
Warlingham
Místo pohřbeníBrookwoodský hřbitov
ChoťGeorgiana Orred (1836–1884)
Caroline Anne Sneyd (1885–1892)
RodičeRobert Lowe a Ellen Pyndar
Alma materUniverzitní kolej
Profesepolitik, barrister, editor novin a newspaper proprietor
Oceněnívelkokříž Řádu lázně (1885)
společník Královské společnosti
CommonsRobert Lowe, Viscount Sherbrooke
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Lowe, 1. vikomt Sherbrooke (Robert Lowe, 1st Viscount Sherbrooke) (4. prosince 1811, Bingham, Anglie27. července 1892, Warlingham, Anglie) byl britský politik, právník, novinář a spisovatel. Po studiích v Oxfordu žil v Austrálii, kde se uplatnil jako advokát a regionální politik. Po návratu do Anglie se prosadil jako novinář a poté byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny (1852–1880). Patřil k předním osobnostem Liberální strany a v několika vládách zastával různé funkce. Byl mimo jiné ministrem financí (1868–1873) a ministrem vnitra (1873–1874). V roce 1880 získal titul vikomta a stal se členem Sněmovny lordů.[1]

Životopis

Karikatura Roberta Lowe (1869)

Pocházel ze středostavovských poměrů, jeho otcem byl kněz reverend Robert Lowe (1779–1845). Od narození trpěl albinismem a slabozrakostí. Středoškolské vzdělání získal ve Winchester College a poté s vyznamenáním vystudoval v Oxfordu. Jako student se angažoval ve vedení oxfordské univerzity, později zde působil i jako pedagog. V roce 1841 přesídlil do Londýna a měl v plánu věnovat se advokacii. Na doporučení lékařů ale ze zdravotních důvodů odcestoval do kolonií a několik let žil v Novém Jižním Walesu, kde se prosadil jako úspěšný advokát. V Austrálii se zapojil i do veřejného života, byl členem legislativní rady Nového Jižního Walesu a později poslancem za Sydney.

Do Anglie se vrátil v roce 1850 a zúročil své zkušenosti z kolonií i předchozí pedagogické působení na oxfordské univerzitě. Stal se uznávaným dopisovatelem deníku The Times a v roce 1852 byl poprvé zvolen do Dolní sněmovny. Poslancem zůstal až do roku 1880, přičemž od roku 1868 zastupoval nově zřízený volební obvod Londýnské univerzity. Patřil k Liberální straně, ale v některých případech se přiklonil ke konzervativcům. V Aberdeenově vládě byl v letech 1853–1855 státním podsekretářem kolonií a zároveň komisařem kontrolního úřadu Východoindické společnosti.[2] V následujícím kabinetu lorda Palmerstona byl viceprezidentem obchodního úřadu a zároveň generálním intendantem armády (Paymaster General, 1855-1858), v roce 1855 se také stal členem Tajné rady. Jako náměstek ministra obchodu se podílel na vzniku zákona o akciových společnostech a bývá označován za jednoho ze zakladatelů moderního obchodního práva. V druhé Palmerstonově vládě zastával funkci viceprezidenta výboru Tajné rady pro školství (de facto ministr školství, 1859–1864).[pozn. 1]

Erb vikomta Sherbrooke

V polovině šedesátých let se jako poslanec a stále i jako novinář přiklonil ke konzervativcům, protože volební reformu z roku 1867 považoval za příliš demokratickou.[3] V první liberální vládě Williama Gladstona nicméně získal post ministra financí (respektive lorda kancléře pokladu, 1868–1873).[4] V této funkci nastolil úsporná opatření, která často narážela na odpor veřejnosti, Lowe ale zdůrazňoval úspěchy v daňových úsporách. V navrhované dani za zápalky se v roce 1873 dostal do přímého sporu s královnou Viktorií a úřad ministra financí musel v srpnu 1873 opustit. Přešel do funkce ministra vnitra, kterou zastával do konce Gladstonova kabinetu v únoru 1874.[pozn. 2] Do dalšího sporu s královnou Viktorií se dostal odmítnutím zákona o královských titulech z roku 1876 (jednalo se o přiznání titulu indické císařovny pro britskou panovnici). Po vítězství liberálů ve volbách v roce 1880 (Lowe s výraznou převahou obhájil svůj mandát za volební obvod Londýnské univerzity) si královna Viktorie výslovně vymínila, že se nestane členem vlády.[5] Téhož roku byl na návrh premiéra Gladstona (a přes nesouhlas královny) povýšen na vikomta a z Dolní sněmovny přešel do Sněmovny lordů. V této době se již veřejného života spíše stranil a žil na venkově ve Warlinghamu poblíž Londýna. V roce 1885 obdržel velkokříž Řádu lázně. V roce 1886 vyjádřil svou podporu nově vzniklé Liberálně unionistické straně. Zemřel ve Warlinghamu v červenci 1892 ve věku 80 let a pohřben byl v Brookwoodu v hrabství Surrey. Od roku 1836 byl ženatý s Georgianou Orredovou (1806–1884), manželství ale zůstalo bez potomstva a titul vikomta tak zanikl. Jako významná osobnost 19. století má Robert Lowe umístěnou bustu ve Westminsterském opatství.[6] Od roku 1871 byl též členem Královské společnosti.

Odkazy

Poznámky

  1. Pro oblast vzdělávání byl v roce 1839 zřízen zvláštní výbor Tajné rady pro školství. Jeho předsedou byl lord prezident Tajné rady, dalšími členy byli ministři financí, vnitra a zahraničí. K modifikaci působnosti výboru došlo v roce 1857, kdy byla ustavena funkce viceprezidenta výboru Tajné rady pro školství. V čele výboru stál nadále formálně prezident Tajné rady, faktickým správcem resortu školství byl ale viceprezident výboru (Vicepresident of the Committee of the Council on Education), označovaný již v této době jako ministr školství. K další úpravě došlo v roce 1899 školským zákonem a zřízením samostatného úřadu pro školství.
  2. Nucený odchod Roberta Lowe z čela ministerstva financí v srpnu 1873 vyvolal širší obměnu vládního kabinetu. Správu financí převzal premiér William Gladstone. Lowe přešel na ministerstvo vnitra, zatímco dosavadní ministr vnitra Henry Austin Bruce přešel do úřadu prezidenta Tajné rady. Tehdejší prezident Tajné rady markýz z Riponu se dočasně ocitl mimo vládu, ale po dalším volebním vítězství liberálů v roce 1880 se stal místokrálem v Indii.

Reference

  1. Ottův slovník naučný, díl 16.; Praha, 1900 (reprint 1999); heslo Lowe, s. 386–387 ISBN 80-7185-237-6
  2. Personální obsazení úřadu viceprezidenta úřadu pro obchod na webu British History Online dostupné online
  3. JENKINS, Roy: Gladstone. Portrét politika viktoriánské Anglie.; Praha, 2000; s. 209 ISBN 80-7260-040-0
  4. Personální obsazení úřadu ministra financí Spojeného království na webu British History Online dostupné online
  5. JENKINS, Roy: Gladstone. Portrét politika viktoriánské Anglie.; Praha, 2000; s. 331 ISBN 80-7260-040-0
  6. Robert Lowe na webu westminster-abbey dostupné online

Literatura

  • JENKINS, Roy: Gladstone. Portrét politika viktoriánské Anglie; Praha, 2000; 536 s. ISBN 80-7260-040-0

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Robert Lowe, Vanity Fair, 1869-02-27.jpg

Statesmen No.4: Caricature of The Rt Hon Robert Lowe.

Caption reads: "An enemy to democracy, yet a professor of liberal principles, which tend to democracy; the combination will one day make him Prime Minister of England [sic]".
Sherbrooke Escutcheon.png
Autor: Robin S. Taylor, Licence: CC BY-SA 4.0
Shield of arms of The Viscount Sherbrooke