Robert McFarlane (fotograf)

Robert McFarlane (1942 – 19. července 2023) byl australský fotograf a fotografický kritik.^[1]

Mládí

Narodil se v Adelaide v jižní Austrálii v roce 1942 a v devíti letech dostal od svých rodičů Billa a Poppy McFarlaneových Kodak Box Brownie. O pět let později, když na Brighton High School (dnes známá jako Brighton Secondary School) na jižním předměstí Adelaide,^[2] použil nedávno zakoupený středoformátový dálkoměrný fotoaparát Durst k zachycení snímku učitele, který na školním shromáždění udeřil žáka.

Ačkoli byl McFarlane talentovaný v angličtině a historii, byl nevýrazným studentem a školu opustil v šestnácti letech a našel si práci jako praktikant elektrického svářeče.^[2] Byl hluboce ovlivněn putovní výstavou dokumentárních fotografií Lidská rodina, která dorazila do Adelaide v roce 1959.

Kariéra

Povzbuzen svými zaměstnavateli během krátkého působení v reklamní agentuře, začal vážněji pracovat jako fotoreportér a získal zakázku od Walkabout fotografovat profesora Johna Bishopa, spoluzakladatele Adelaide Festival of Arts. Na stejném úkolu také vytvořil snímky autora Patricka Whitea, tanečníka a choreografa Sira Roberta Helpmanna, herce Johna Bella a malíře Sidneyho Nolana.

V roce 1963 se McFarlane přestěhoval do Sydney, kde pracoval pro The Bulletin a australský Vogue. S umělkyní Kate Burnessovou, která se později stala jeho první manželkou, odcestoval do Londýna a v roce 1969 působil na volné noze pro The Daily Telegraph, The Sunday Times Magazine^[3] a časopis NOVA. V roce 1973 se vrátil se do Sydney a v roce 2007 nakonec do Adelaide. McFarlane se později znovu oženil s divadelní režisérkou Mary-Ann Vale. Měl dvě děti, Morgan (1974–1994, Kate Burness) a Billyho (* 1990, Mary-Ann Vale).

Ačkoli se McFarlane specializoval na sociální otázky – pracoval na knize dokumentující duševně nemocné. Pořídil také portréty řady významných osobností australského a mezinárodního života. Patří mezi ně kolegové fotografové W. Eugene Smith, Don McCullin, Jeff Carter, Max Dupain, David Moore, Trent Parke a Stephen Dupont; politické osobnosti jako Bob Hawke, Gough Whitlam, Charlie Perkins^[2][3] a Pauline Hanson; proslulý chirurg sir Edward „Weary“ Dunlop; jazzový houslista Stéphane Grappelli; boxer Henry Cooper; a spoluzakladatel Atlantic Records Ahmet Ertegun. Jeho divadelní práce mu umožnila zpracovat řadu her se Stevenem Berkoffem a fotografoval raná představení Geoffreyho Rushe, Cate Blanchettové a Robyna Archera. McFarlane také pracoval jako fotograf pro filmové režiséry jako Bruce Beresford, John Duigan, Gillian Armstrong, Esben Storm, Phillip Noyce a PJ Hogan.

V roce 1985, před dvoustým výročím osídlení Austrálie v roce 1988, byl McFarlane mezi 21 fotografy vybranými, aby žili a pracovali ve vzdálených komunitách domorodců v projektu, který se stal známým jako After 200 Years: Photographic Essays of Aboriginal And Islander Australia Today.^[4] Zůstává největším samostatným fotografickým projektem v australské historii a byl publikován jako putovní výstava i jako kniha.

McFarlaneovo dílo se nachází ve stálých sbírkách National Portrait Gallery (Canberra),^[5] Australská národní galerie,^[6] Umělecká galerie Nového Jižního Walesu,^[7] Jihoaustralská umělecká galerie^[8] a Australská národní knihovna. Významnou výstavou byla Received Moments, 48letá kariérní retrospektiva, která začala cestovat po Austrálii v prosinci 2009^[3] a skončila v Adelaide koncem roku 2011. McFarlane byl významným přispěvatelem do Candid Camera: Australian Photography 1950–1970 v Jihoaustralské umělecké galerii (květen až srpen 2010), která také představovala práce klíčových australských fotografek a fotografů Maxe Dupaina, Davida Moorea, Jeffa Cartera, Mervyna Bishopa, Rennieho Ellise, Carol Jerremsové a Rogera Scotta.^[2]

McFarlane hodně psal o fotografii pro řadu australských publikací a více než 25 let byl fotografickým kritikem pro Sydney Morning Herald. Napsal a spravoval také webovou stránku s názvem OzPhotoReview, blog zaměřený především na výtvarné umění a dokumentární fotografii v Austrálii a zároveň diskutoval o technickém vývoji.

Rozhodující okamžik

Ačkoli McFarlane sám na toto téma příliš nepsal, jeho myšlenka „ozhodujícího okamžiku“ přitahovala pozornost médií a kurátorů. V určitém vztahu k „rozhodujícímu okamžiku“ Henriho Cartiera-Bressona byla McFarlaneova formulace vnímána jako „jemnější, kontemplativní“.^[9] Tím, že naznačuje, že fotograf potřebuje zůstat otevřený okolnímu světu, má také tu výhodu, že obsahuje zárodek fotografické metody. Gael Newton, hlavní kurátor fotografie v Australské národní galerii, napsal o McFarlaneově přístupu a cituje ho, že prohlásil: „Vidím vytváření obrázků jako příjem obrazu. To, kde stojíte, jak fyzicky, tak emocionálně, rozhoduje o tom, jaký druh obrazu budete prostřednictvím fotoaparátu přijímat.“^[10]

Smrt

Robert McFarlane zemřel 19. července 2023.^[11]

Ocenění

V roce 2017 získal cenu Jima Bettisona a Helen Jamesové, kterou uděluje filmový festival v Adelaide ve spolupráci s nadací Bettison and James Foundation.^[12]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert McFarlane (photographer) na anglické Wikipedii.

Literatura

• McFarlane, Robert "Robert McFarlane Photos" website
• Newton, Gael "Robert McFarlane – Celebrated Australian Photographer", s. 69, Antiques & Art in NSW, May–September 2009
• Newton, Gael "Robert McFarlane, Received Moments: Photography 1961–2009", Manly Art Gallery & Museum catalog essay[1]
• Newton, Gael "Shades of Light: Photography and Australia 1839–1988", 1988 Australian National Gallery
• Robinson, Julie "Candid Camera: Australian Photography 1950s–1970s" Art Gallery of South Australia exhibition booklet

Související články

• Fotografie v Austrálii

Externí odkazy

• Fotografie Roberta McFarlana
• OzPhotoReview
• Galerie Josefa Lebovic