Robert Peary
Robert Peary | |
---|---|
Robert Peary | |
Narození | 6. května 1856 Cresson, Spojené státy americké |
Úmrtí | 20. února 1920 (ve věku 63 let) Washington, D.C., Spojené státy americké |
Místo pohřbení | Arlingtonský národní hřbitov |
Alma mater | Bowdoinova kolej Portland High School |
Povolání | objevitel, důstojník, výzkumník a spisovatel |
Ocenění | Cullumova geografická medaile (1896) Medaile patrona (1898) medaile Charlese P. Dalyho (1902) Livingstone Medal (1903) Hubbardova medaile (1906) … více na Wikidatech |
Choť | Josephine Diebitsch Peary[1] |
Děti | Marie Ahnighito Peary[1] Robert Peary Jr. |
Rodiče | Charles Nutter Peary[2] a Mary Webster Wiley Peary[2] |
Příbuzní | Edward Peary Stafford a Peary D. Stafford (vnoučata) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Robert Edwin Peary (6. května 1856, Cresson, Pensylvánie – 20. února 1920, Washington (D.C.)) byl americký polárník, který byl prohlášen za prvního člověka, který dosáhl severního pólu (1909). Jeho prvenství bylo zpochybněno Frederickem Cookem, který jej měl dosáhnout o rok dříve. Novějším zkoumáním bylo zpochybněno, zda Peary do oblasti severního pólu skutečně doputoval.
Život
Robert Peary se narodil 6. května 1856 v Pensylvánii v Cressonu. Vyrůstal sám s matkou, otec zemřel, když mu byly tři roky. [3] Vystudoval Portlandskou střední školu a později absolvoval Bowdoinskou vysokou školu. V roce 1877 nastoupil k americkému námořnictvu jako stavební inženýr. V jeho službách se v roce 1884 účastnil vyměřování v Nikaragui. Touto zemí měl původně vést kanál spojující Atlantský a Tichý oceán (později vybudovaný v Panamě a známý jako Panamský průplav). [3]
S manželkou Josephinou měl dvě děti; dceru Marii (narodila se v Grónsku v roce 1893) a syna Roberta. Jako průzkumník byl Peary často pryč celé roky. Během prvních 23 let jejich manželství strávil se svou ženou a rodinou pouze tři roky. Měl dva nemanželské syny s mladou eskymáckou dívkou z osady Etah.[3]
Jeho životním cílem bylo dobytí severního pólu. V dubnu 1886 napsal pro Národní akademii věd práci, v níž navrhl dvě metody pro překonání grónského ledovce. V roce 1897 vytvořil společnost Peary Adriatic Club, která měla podporovat a financovat polární výpravy. Nezapomínal při tom ani na obchodní prospěch. Již v roce 1894 objevil v Grónsku několikatunový meteorit, který přepravil do USA a prodal muzeu. [3]
V roce 1910 byl povýšen do hodnosti námořního kapitána. V roce 1911 získal zvláštní ocenění Kongresu USA za dosažení severního pólu a titul kontradmirála. Ještě téhož roku odešel do penze a usadil se v domě na ostrově Eagle v zátoce Casco v Maine, který byl v jeho majetku od roku 1881. Od roku 1916 se angažoval v organizacích podporujících využívání letadel ve vojenských a poštovních službách.
V roce 1914 koupil dům ve ve Washingtonu, kde žil až do své smrti. Zemřel 20. února 1920 na anémii a je pohřben na Arlingtonském hřbitově.
V roce 1967 jeho rodina darovala ostrov Eagle, který je součástí města Harpswell, obyvatelům státu Maine. V roce 2014 byl ostrov i s Pearyho domem prohlášen za národní historickou památku.
Polární výpravy
První výpravu podnikl v roce 1886 do Grónska, které hodlal přejít napříč se svým černošským sluhou Hensonem. Výprava ale skončila neúspěchem.
Druhá Pearyho výprava do Grónska v letech 1891–1892 byla úspěšná. Zúčastnili se jí čtyři muži (Henson, lékař Frederick Cook, Nor Astrup, John Verhoeff) a Pearyho manželka Josephina. Výzkumníci projeli celý ostrov na saních (1100 km) a dostali se k fjordu Independence. Během těchto výprav studoval místní obyvatelstvo – Inuity a jejich zkušenosti s přežíváním v extrémních podmínkách. Peary také spoléhal na Inuity jako lovce a vodiče psů na svých výpravách. Byl průkopníkem systému využití podpůrných týmů a zakládání zásobovacích meziskladů.
V roce 1898 se vydal na další výpravu s jediným cílem – dosáhnout severní pól. Expedice skončila neúspěchem, on sám navíc kvůli omrzlinám přišel o osm prstů na nohou.[3] V severních oblastech pobyl do roku 1902, během této doby zkoumal pobřeží Grónska. Zjistil, že Grónsko je vlastně velký ostrov, který končí na 83° 40´ severní šířky. Získal cenné poznatky o pohybu ledu a dalších předpokladech nutných pro úspěšný postup k pólu.
V roce 1905 se do Arktidy vydal s lodí Roosevelt. Vlivem nepříznivého počasí a rychlého driftu ledových ker nemohl postupovat plánovanou rychlostí a musel se vrátit. Peary prohlásil, že výprava dosáhla nového rekordu 87° 06´ severní šířky, ale tento údaj byl později zpochybněn.
V červenci 1908 se vydal na další výpravu k pólu, opět s lodí Roosevelt. Stejně jako při předchozí výpravě vyrazil koncem února 1909 z Grantovy země, ze Sheridanova mysu. 6. dubna 1909 se výprava dostala na vzdálenost pouhých 9 km od pólu. Tuto vzdálenost překonal pouze na lehkých saních a se čtyřmi Eskymáky a černošským sluhou Hensonem. Podle měření se dostali až na 89° 57´ severní šířky.[3] Zde vyvěsili americkou vlajku a zanechali plechovou krabici se zprávou. Stal se tak prvním člověkem, který stanul na severním pólu.
Pochybnosti
Jeho prvenství zpochybnil Frederick Albert Cook, který tvrdil, že severního pólu dosáhl o rok dříve, 21. dubna 1908 (svoje prvenství mohl ale ohlásit teprve v roce 1909, neboť byl nucen v Arktidě přezimovat).[3] Ve sporu o prvenství nakonec rozhodovala dánská komise, která označila za prvního člověka na severním pólu Pearyho. Toto prvenství později potvrdil i americký Kongres. Ovšem důkazy o jeho prvenství nejsou stoprocentní, neboť plechová krabice, kterou na pólu umístil se vinou pohybu ledové masy (severní pól není na pevnině) ztratila.
Pochybnosti byly vzneseny o závěrečné etapě cesty k pólu. Peary nezaznamenával data při zjišťování polohy a ve skupině nebyl nikdo další se znalostmi navigace schopný správnost zjištěné polohy dosvědčit. Nalezeny byly také nesrovnalosti v cestovní rychlosti, která se měla v tomto úseku cesty velice výrazně zvýšit.
První výpravou, jež prokazatelně dobyla severní pól pozemní cestou, byla expedice čtyř polárníků v čele s Američanem Ralphem Plaistedem 19. dubna 1968.[4]
V květnu 1926 přeletěla přes severní pól ve vzducholodi Norge mezinárodní expedice vedená Roaldem Amundsenem, aniž by však na přistála na led.[5]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Peary na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Find a Grave. Dostupné online. [cit. 2020-07-17].
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b c d e f g ŠIMÁČKOVÁ, Milana. Přemožitelé času sv. 14. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Robert Edwin Peary, s. 151–155.
- ↑ Dosáhl polárník Peary jako první severního pólu, či nikoli?. Česká televize [online]. [cit. 2023-05-15]. Dostupné online.
- ↑ BÁRTL, Stanislav. První na pólu I. - Peary, Byrd a vzducholodi. Sever [online]. 2009-11-15 [cit. 2023-05-15]. Dostupné online.
Literatura
- WILLIS, Thayer; HINDLEY, Geoffrey; PROUJAN, Carl. Kde končí země. Praha: Albatros, 1980. 81-89 s. Kapitola Dobytí severního pólu.
Externí odkazy
- Galerie Robert Peary na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Peary na Wikimedia Commons
- Osoba Robert Edwin Peary ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Robert Peary
- Popis expedic na treking.cz
- Další informace na rozhlas.cz Archivováno 14. 4. 2008 na Wayback Machine.
- Slavné dny - Peary na severním pólu
Média použitá na této stránce
Семья Роберта Пири: (1856 - 1920)
Robert Edwin Peary, north pole explorer
- Scope and content: Explorer Robert E. Peary was obsessed with becoming the first person to reach the North Pole. Peary claimed that he and his party reached the North Pole on April 6, 1909. Doubt was cast on this claim almost immediately. Some experts maintain that Peary may have missed the Pole by as much as 50 miles, while others disagree. Individuals seeking to verify Peary's claim are drawn to his own records of the polar expeditions. During his earlier polar expeditions, Peary devised a relay system of crossing great distances over the ice: trailblazing parties would carry provisions, forge a trail, build igloos, then turn back at varying intervals, enabling the main party to travel faster and lighter. This diary entry reflects the obsession that drove Peary for more than 23 years.
- General notes: Exhibit History: "American Originals," December 1996 - December 1997, National Archives Rotunda, Washington, DC, Exhibit No. 624.0143.
Robert Peary (1856-1920) Self-Portrait, Cape Sheridan, Canada, 1909, gelatin silver print
Robert Peary.