Robert Stopford

Admirál Sir Robert Stopford
Admirál Sir Robert Stopford jako vrchní velitel ve Středomoří (Frederick Richard Say, 1840, Národní námořní muzeum, Greenwich)
Admirál Sir Robert Stopford jako vrchní velitel ve Středomoří (Frederick Richard Say, 1840, Národní námořní muzeum, Greenwich)
Vrchní velitel RN ve Středozemním moři
Ve funkci:
1837 – 1841
PředchůdceSir Josias Rowley
NástupceSir Edward Owen
Vrchnív velitel v Portsmouthu
Ve funkci:
1827 – 1830
PředchůdceSir George Martin
NástupceSir Thomas Foley
Vojenská služba
SlužbaVlajka Spojeného království Spojené království
SložkaVojenské loďstvo Royal Navy
Hodnostadmirál 1825, viceadmirál 1812, kontradmirál 1808, komodor 1802
Narození5. února 1768
Richmond
Úmrtí25. června 1847 (ve věku 79 let)
Místo pohřbeníEast Greenwich Pleasaunce
TitulSir 1815
ChoťMary Fanshawe (od 1809)
RodičeJames Stopford a Mary Stopford, Countess of Courtown
DětiRobert Fanshawe Stopford
Christiana Fanshawe Stopford
Henrietta Maria Stopford
James John Stopford
Charlotte Anne Stopford
PříbuzníEdward Stopford[1], James Stopford[1] a Richard Bruce Stopford (sourozenci)
Arthur Fanshawe (švagr)
Montagu Stopford (synovec)[1]
Edward Stopford (synovec)
Richard Henry Stopford (synovec)[1]
Mary Louisa Stopford[2], Eleanor Anna Stopford[2], Robert Wilbraham Stopford[2], Arthur Bouverie Stopford[2], William Edward Stopford[2], Frederick George Stopford[2] a Francis James Stopford[2] (vnoučata)
Alma materEtonská kolej
Profesenámořní důstojník a politik
OceněníŘád lázně, Řád sv. Michala a sv. Jiří
CommonsRobert Stopford (Royal Navy officer)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Robert Stopford (5. února 1768 – 25. června 1847 Richmond, Anglie) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od dětství a jako příslušník vysoce postaveného šlechtického rodu prodělal rychlou kariéru, již ve dvaadvaceti letech dosáhl hodnosti kapitána (1790). Vyznamenal se válkách proti revoluční Francii a později napoleonských válkách, kdy byl guvernérem a námořním velitelem v různých částech britské koloniální říše. V roce 1825 dosáhl hodnosti admirála a svou kariéru završil jako vrchní velitel ve Středomoří (1837–1841).

Životopis

Kapitán Robert Stopford (William Beechey, 1790, Národní námořní muzeum v Greenwichi)

Pocházel z irského šlechtického rodu, narodil se jako třetí syn Jamese Stopforda, 2. hraběte z Courtownu (1731–1810) a jeho manželky Mary, rozené Powys (1736–1810), po matce byl mimo jiné synovcem vlivného politika vikomta Sydneye.[3] Studoval v Etonu a v roce 1780 vstoupil do námořnictva jako kapitánský sluha, již o rok později byl praporčíkem. Nejprve sloužil u Gibraltaru, v rámci války proti USA se zúčastnil bitvy u Saintes (1782). Poté působil u břehů Kanady a ve Středozemním moři, kde již získal velení menších plavidel. V roce 1785 byl povýšen na poručíka a v roce 1789 získal hodnost komandéra. V době španělského vyzbrojování v roce 1790 získal v pouhých dvaadvaceti letech hodnost kapitána a krátce velel řadové lodi III. třídy HMS Fame s posádkou 550 mužů, poté ale velel znovu menším lodím.

V době válek proti republikánské Francii se zúčastnil bitvy Slavného 1. června (1794)[4] a následné bitvy u ostrova Groix (1795), v letech 1794–1799 velel řadové lodi HMS Phaeton s posádkou 270 mužů. Poté byl velitelem lodi HMS Excellent (1799–1802),[5] s níž se odplavil do Karibiku a v hodnosti komodora zastával několik měsíců v roce 1802 funkci dočasně úřadujícího guvernéra na Závětrných ostrovech.[6] Jeho další vlajkovou lodí byla HMS Spencer s posádkou 640 námořníků (1803–1808).[7] V té době byl přidělen k flotile admirála Nelsona a s doživotními následky byl zraněn v bitvě u San Dominga (1806).[8] Po návratu do Evropy se zúčastnil druhé bitvy u Kodaně (1807) a poté podnikl útok na francouzský přístav Rochefort.

Řadová loď HMS Princess Charlotte, vlajková loď admirála Stopforda jako vrchního velitele ve Středozemním moři (1837–1841)

Mezitím získal čestnou hodnost plukovníka námořní pěchoty (1805) a v letech 1806–1807 byl krátce také poslancem Dolní sněmovny.[9] V parlamentu patřil ke straně whigů a zastupoval město Ipswich, ve volbách v roce 1807 již nekandidoval.[10] V roce 1808 byl povýšen do hodnosti kontradmirála a jako velitel řadové lodi HMS Caesar vedl eskadru dvou řadových lodí a pěti fregat, s nimiž operoval ve Středozemním moři. V roce 1810 byl převelen do jižní Afriky a stal se velitelem námořní základny v Kapském Městě (Commander-in-Chief, Cape Good Hope Station), odkud řídil bojové operace na Jávě. Po návratu do Evropy byl povýšen do hodnosti viceadmirála (1812), za zásluhy na Jávě obdržel poděkování parlamentu a dalších čtrnáct let strávil mimo aktivní službu. Jako nositel Řádu lázně získal nárok na šlechtický titul Sir (1815; jako mladší syn hraběte zároveň od mládí měl nárok na oslovení Honourable). V roce 1825 byl povýšen na admirála[11] a v letech 1827–1830 byl vrchním velitelem v Portsmouthu,[12] jeho vlajkovou lodí byla v té době slavná HMS Victory.[13]

Do aktivní služby se naposledy vrátil v roce 1837, kdy byl jmenován vrchním velitelem Royal Navy ve Středozemním moři (Commander-in-Chief, Mediterranean Fleet),[14] při této příležitosti zároveň obdržel velkokříž Řádu sv. Michala a sv. Jiří. Jako velitel ve Středomoří v roce 1840 významně zasáhl do konfliktu mezi egyptským místokrálem Muhammadem Alím a Osmanskou říší (označovaném jako tzv. druhá syrská válka). Stopford v součinnosti s tureckým a rakouským loďstvem vedl bombardování přístavu Akko (1840) a v následujícím roce byla válka ukončena. Admirál Stopford za tyto zásluhy obdržel mimo jiné čestné občanství v Londýně (1840) a v roce 1841 odešel definitivně do penze. V letech 1841–1847 zastával čestnou funkci guvernéra špitálu v Greenwichi. Zemřel v Richmondu (dnes součást Londýna), pohřben byl v Greenwichi.

Rodina

Portrét admirála Stopforda z roku 1840 (sbírky Národní portrétní galerie v Londýně)

V roce 1809 se oženil s Mary Fanshawe (1788–1866), která pocházela z početné rodiny kapitána Roberta Fanshawa (1740–1823). Z manželství se narodilo pět dětí, nejstarší syn Robert Fanshawe Stopford (1811–1891) dosáhl u námořnictva hodnosti admirála (1871).[15] Námořním důstojníkem byl také mladší syn James John Stopford (1817–1868), který dosáhl hodnosti kontradmirála (1861).[16] Nejmladší z potomstva byla dcera Charlotte Anne (1825–1904), která byla manželkou vlivného anglikánského kněze Roberta Gregoryho (1819–1911), děkana katedrály sv. Pavla a člena londýnské školské rady.

Robertův nejstarší bratr James George Stopford, 3. hrabě z Courtownu (1765–1835), byl před vstupem do Sněmovny lordů dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a zastával funkce ve vládě, v letech 1793–1806 a 1807–1812 byl pokladníkem královského dvora (Treasurer of the Household). Další bratr Edward Stopford (1766–1837) sloužil v armádě, v závěru napoleonských válek byl těžce zraněn ve Francii (1814) a později dosáhl hodnosti generálporučíka (1821). Nejmladší z bratrů Richard Bruce Stopford (1774–1844) byl církevním hodnostářem, kanovníkem ve Windsoru a osobním kaplanem královny Viktorie.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Stopford, Robert (NBD). In: A Naval Biographical Dictionary.
  2. ↑ a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Sir Robert Stopford na webu thepeerage dostupné online
  4. ↑ KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; s. 189 ISBN 978-80-7557-145-8
  5. ↑ Seznam velitelů HMS Excellent dostupné online
  6. ↑ Seznam guvernérů na Závětrných ostrovech na webu worldstatesmen dostupné online
  7. ↑ Seznam velitelů HMS Spencer dostupné online
  8. ↑ KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl Revoluční a napoleonské války na moři; Praha, 2022; s. 336–342 (kapitola Bitva u Santo Dominga) ISBN 978-80-7497-418-2
  9. ↑ Sir Robert Stopford na webu The History of Parliament dostupné online
  10. ↑ Volební obvod Ipswich na webu The History of Parliament dostupné online
  11. ↑ Služební postup Sira Roberta Stopforda na webu threedecks dostupné online
  12. ↑ Seznam velitelů v Portsmouthu dostupné online
  13. ↑ Seznam velitelů HMS Victory dostupné online
  14. ↑ Seznam vrchních velitelů Royal Navy ve Středozemním moři dostupné online
  15. ↑ Profesní biografie admirála Roberta Fanshawe Stopforda dostupné online
  16. ↑ Profesní biografie admirála Jamese Johna Stopforda dostupné online

Literatura

  • KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl (Revoluční a napoleonské války na moři); Praha, 2022; 396 s. ISBN 978-80-7497-418-2
  • KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; 200 s. ISBN 978-80-7557-145-8
  • ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Admiral Sir Robert Stopford.jpg
A three-quarter length portrait to right wearing admiral’s undress uniform, with the ribbon and star of the GCB and the ribbon of the San Domingo Medal. His right hand is on his hip and his left rests on a parapet.
Sir Robert Stopford from NPG.jpg
This set of images was gathered by User:Dcoetzee from the National Portrait Gallery, London website using a special tool. All images in this batch have an unknown author, but there is strong evidence it was first published before 1923 (based mainly on the NPG's estimated date of the work).
Princess Charlotte. English Camp at Djouni Syria 1840. Shows HMS Powerful RMG PW8043.jpg
Princess Charlotte. English Camp at Djouni Syria 1840. Shows Powerful RMG PW8043. A view of the ‘Princess Charlotte’ at the English camp at Djouni, Syria in 1840. The tents can be seen in the background on the right. A two-decker sailing vessel, probably the 'Powerful', is anchored on the left of the picture. During the Syrian operations, she was the flagship of Admiral, the Honorable Sir Robert Stopford when he was C.I.C. Coloured lithograph.
Robert Stopford.jpg
Caption from the museum's website

A half-length portrait to the left, in a painted oval, wearing captain's full-dress uniform, 1787-95. He was promoted to captain at the age of 22 and fought at the Battle of the Glorious First of June in 1794. He received a gold medal for his conduct at the Battle of San Domingo in 1806, took part in the Rio and Copenhagen expeditions of 1806-07, attacked Rochefort in 1808, was Commander-in-Chief at the Cape of Good Hope in 1808 and reduced Java in 1811. His last active post was as commander-in-chief of the Mediterranean fleet and he was present at the Bombardment of Acre in 1841. From that year until his death he was Governor of Greenwich Hospital, in the rank of Admiral.
The artist trained as a lawyer before entering the Royal Academy Schools, London, in 1772 where he may have studied with Johan Zoffany. He first exhibited at the Royal Academy in 1776, and throughout his career, he produced competent portraits since he had no shortage of clients. In 1793, he was named portrait painter to Queen Charlotte and undertook a number of royal commissions. His straightforward style perfectly suited the stolid and conventional taste of the Royal family. In 1795, John Opie described Beechey's pictures as 'of that mediocre quality as to taste & fashion, that they seemed only fit for sea captains & merchants'.