Robert Zajonc
| Robert Zajonc | |
|---|---|
| Narození | 23. listopadu 1923 Lodž,  Polsko |
| Úmrtí | 3. prosince 2008 (ve věku 85 let) Stanford, Kalifornie,  USA |
| Příčina úmrtí | rakovina slinivky |
| Povolání | psycholog a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Michiganská univerzita (do 1954) |
| Témata | sociální psychologie |
| Ocenění | Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1978) William James Fellow Award (1989) AAAS Prize for Behavioral Science Research Guggenheimovo stipendium |
| Manžel(ka) | Hazel Rose Markus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Robert Bolesław Zajonc (23. listopadu 1923, Łódź – 3. prosince 2008, Stanford) byl polsko-americký psycholog, představitel sociální psychologie, profesor University of Michigan, 35. nejcitovanější psycholog 20. století.[1]
Proslul především svými výzkumy tzv. sociální facilitace (tedy vlivu přítomnosti jiných lidí na výkon). Prokázal přitom, že přítomnost jiných jedinců svého druhu na výkon je měřitelná i u švábů, z čehož odvodil, že není výsledkem vyšších poznávacích procesů.
Často citovaný je též jeho model vlivu velikosti rodiny na IQ dětí, podle nějž ve větších rodinách s každým dalším dítětem mírně (o 3 body IQ) klesá inteligence později narozených. Zajonc to vysvětloval rodinným prostředím - mnohočetná rodina je k rozvoji inteligence o trochu méně vhodná než rodina jaderná.
V tisku se stal velmi populární jeho výzkum, který se pokusil změřit, jak a zda se manželé, kteří spolu žijí 25 a více let, k sobě fyziologicky připodobňují, přesněji zda získávají podobné rysy obličeje. Výzkum skutečně prokázal, že dlouho spolu žijící páry získávají podobné rysy ve tváři (zejm. strukturu vrásek). Dvě nejpravděpodobnější vysvětlení, k nimž se Zajonc přiklonil, byla, že lidé si k dlouhodobému soužití vybírají partnera, v němž vidí již při seznámení podobné rysy, druhé vysvětlení (preferované Zajoncem) bylo, že u dlouho spolu žijících párů existuje vysoká míra empatie, díky níž páry snadno sdílejí emoce, a dlouhodobě podobné emoce pak formují i rysy tváře.
Odkazy
Reference
- ↑ Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152
