Roberto Carballés Baena

Roberto Carballés Baena
Roberto Carballés Baena ve Wimbledonu 2018
Stát	Španělsko Španělsko
Datum narození	23. března 1993 (30 let)[1]
Místo narození	Tenerife, Španělsko[1]
Bydliště	Granada, Španělsko[1]
Výška	183 cm[1]
Hmotnost	77 kg[1]
Profesionál od	2011[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	3 499 476 USD
Tenisová raketa	Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů	83–104
Tituly	2 ATP, 10 challengerů, 9 ITF
Nejvyšší umístění	49. místo (10. dubna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2021)
French Open	3. kolo (2020)
Wimbledon	1. kolo (2018, 2019, 2021, 2022)
US Open	2. kolo (2018, 2020, 2021, 2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	25–43
Tituly	1 ATP, 4 ITF
Nejvyšší umístění	127. místo (2. března 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2019, 2022)
French Open	2. kolo (2018)
Wimbledon	1. kolo (2018)
US Open	2. kolo (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230410a10. dubna 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Carballés Baena (* 23. března 1993 Tenerife) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devatenáct titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 49. místě a ve čtyřhře v březnu 2020 na 127. místě. Trénují ho José María Garrido s Josém Maríou Arenasem. Dříve tuto roli plnil Pere Riba.^[3][1]

V juniorském tenise vyhrál čtyřhru na French Open 2011, když s krajanem Andrésem Artuñedem ve finále porazili Američany Mitchella Kruegera se Shanem Vinsantem. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v lednu 2011 na 8. příčce.^[2]

Španělsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde na úvod mužské dvouhry podlehl Gruzínci Nikolozi Basilašvilimu. Do mužské čtyřhry nastoupil s Pablem Andújarem. V prvním kole je vyřadil italský pár Lorenzo Musetti a Lorenzo Sonego.

Tenisová kariéra

Na okruhu ATP Tour debutoval po zisku divoké karty dubnovým Barcelona Open Banco Sabadell 2013. Na úvod dvouhry jej zdolal čtyřicátý první hráč žebříčku Nikolaj Davyděnko z Ruska. O týden později postoupil poprvé z kvalifikace až do semifinále, když na Grand Prix Hassan II 2014 v Casablance postupně vyřadil Davida Gofina, pátého nasazeného Joãa Sousu a Andreje Kuzněcova. Jeho cestu soutěží zastavil krajan a pozdější vítěz Guillermo García-López z šesté světové desítky. Do série Masters premiérově zasáhl na Miami Open 2016 v Key Biscayne, kam mu organizátoři udělili divokou kartu. V prvním kole však nenašel recept na Brita Aljaže Bedeneho, přestože získal úvodní sadu.^[4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěrečném kole přehrál Rumuna Maria Copila. V úvodním kole pařížské dvouhry však podlehl šťastnému poraženému kvalifikantovi Adamu Pavláskovi po pětisetové bitvě.^[4]

Do premiérového finále na túře ATP postoupil během antukového Ecuador Open Quito 2018. V semifinále vyřadil slovenského kvalifikanta Andreje Martina a ve finále favorizovaného krajana Alberta Ramose Viñolase, figurujícího na 21. místě žebříčku. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 76. místo. V kvalifikaci ekvádorského turnaje přitom vyhrál svůj vůbec první zápas v sezóně 2018. Stal se rovněž prvním Španělem od triumfu Almagra ve Valencii 2006, který získal trofej z pozice kvalifikanta.^[5] Na únorovém Chile Open 2020 pak vybojoval první deblový titul. V závěrečném utkání porazil s krajanem Alejandrem Davidovichem Fokinou salvadorsko-britské turnajové dvojky Marcela Arévala s Jonnym O'Marou.^[6][4]

Druhou singlovou trofej vybojoval ve 30 letech na antukovém Grand Prix Hassan II 2023 v Marrákeši. Na cestě do finále vyřadil tři nasazené, na úvod americkou pětku Maxima Cressyho, ve čtvrtfinále nizozermskou čtyřku Tallona Griekspoora a v semifinále britskou dvojku Daniela Evanse. V boji o titul pak zdolal Francouze Alexandra Müllera po více než tříhodinové bitvě ve třech setech. V následném vydání žebříčku se poprvé v kariéře stal členem první světové padesátky, když figuroval na 49. příčce.^[7]

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 2 (2–0)

Stav	Č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	11. února 2018	Quito, Ekvádor	antuka	Albert Ramos-Viñolas	6–3, 4–6, 6–4
Vítěz	2.	9. dubna 2023	Marrákeš, Maroko	antuka	Alexandre Müller	4–6, 7–6(7–3), 6–2

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeř ve finále	výsledek
vítěz	1.	1. března 2020	Santiago, Chile	antuka	Alejandro Davidovich Fokina	Marcelo Arévalo Jonny O'Mara	7–6(7–3), 6–1

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Dvouhra (19 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
1.	září 2010	Oviedo, Španělsko	antuka	Pablo Carreño Busta	6–4, 6–2
2.	duben 2011	Madrid, Španělsko	antuka	Gabriel Trujillo Soler	6–3, 7–6(7–4)
3.	květen 2011	Vic, Španělsko	antuka	Jordi Samper Montaña	5–7, 6–4, 6–1
4.	březen 2012	Badalona, Španělsko	antuka	David Estruch	6–2, 6–3
5.	duben 2012	Rovinj, Chorvatsko	antuka	Marc Sieber	6–4, 4–6, 7–5
6.	říjen 2012	Sabadell, Španělsko	antuka	Gerard Granollers Pujol	6–4, 6–1
7.	říjen 2013	Sant Cugat, Španělsko	antuka	Guillermo Olaso	6–3, 6–2
8.	říjen 2014	Sabadell, Španělsko	antuka	Pedro Cachín	6–4, 6–4
9.	říjen 2014	Sant Cugat, Španělsko	antuka	Alexis Musialek	6–4, 4–6, 6–2
10.	září 2015	Kenitra, Maroko	antuka	Oriol Roca Batalla	6–1, 5–1skreč
11.	říjen 2015	Mohammedia, Maroko	antuka	Kamil Majchrzak	7–6(7–4), 6–2
12.	červenec 2017	Cortina, Itálie	antuka	Gerald Melzer	6–1, 6–0
13.	srpen 2017	Manerbio, Itálie	antuka	Guillermo García-López	6–4, 2–6, 6–2
14.	říjen 2018	Barcelona, Španělsko	antuka	Pedro Martínez	1–6, 6–3, 6–0
15.	duben 2019	Murcia, Španělsko	antuka	Mikael Ymer	2–6, 6–0, 6–2
16.	květen 2019	Lisabon, Portugalsko	antuka	Facundo Bagnis	2–6, 7–6(7–5), 6–1
17.	duben 2021	Bělehrad, Srbsko	antuka	Damir Džumhur	6–4, 7–5
18.	květen 2022	Tunis, Tunisko	antuka	Gijs Brouwer	6–1, 6–1
19.	září 2022	Sevilla, Španělsko	antuka	Bernabé Zapata Miralles	6–3, 7–6(8–6)

Čtyřhra (4 tituly)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
1.	srpen 2011	Irun, Španělsko	antuka	Pablo Carreño Busta	Enrique López Pérez Jaime Pulgar-García	6–4, 6–2
2.	říjen 2011	Vilafranca, Španělsko	antuka	Gerard Granollers Pujol	Miguel Ángel López Jaén Gabriel Trujillo Soler	3–6, 6–3, [11–9]
3.	říjen 2013	Sant Cugat, Španělsko	antuka	Oriol Roca Batalla	Marcos Giraldi Requena Iván Gómez Mantilla	6–4, 6–2
4.	březen 2014	Santa Margherita di Pula, Itálie	antuka	David Vega Hernández	Filippo Baldi Pietro Licciardi	6–4, 6–4

Finále na juniorském Grand Slamu

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	2011	French Open	antuka	Andrés Artuñedo	Mitchell Krueger Shane Vinsant	5–7, 7–6, [10–5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Carballés Baena na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roberto Carballés Baena na Wikimedia Commons
• Roberto Carballés Baena na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Roberto Carballés Baena na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Roberto Carballés Baena v databázi Olympedia (anglicky)
• Roberto Carballés Baena na Twitteru
• Roberto Carballés Baena na Instagramu