Roberto Di Matteo

Roberto Di Matteo
Osobní informace
Datum narození	29. května 1970 (52 let)
Místo narození	Sciaffusa Švýcarsko Švýcarsko
Výška	178 cm
Hmotnost	74 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník (1988–2002) Fotbalový trenér (2008–2016)
Mládežnické kluby*
19??–19?? Schaffhausen
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1988–1991 1991–1992 1992–1993 1993–1996 1996–2002 Schaffhausen Curych Aarau Lazio Chelsea 05000(2) 03400(6) 03300(1) 08800(7) 1190(15)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1994–1998 Itálie 03400(2)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2008–2009 2009–2011 2011–2012 2012 2014–2015 2016 MK Dons West Bromwich Chelsea (asistent) Chelsea Schalke Aston Villa
Úspěchy
1. švýcarská fotbalová liga 1992/93 Aarau Liga mistrů UEFA 2011/12 Chelsea - trenér Pohár PVP 1997/98 Chelsea Superpohár UEFA 1998 Chelsea Anglický fotbalový pohár 1996/97 Chelsea 1999/00 Chelsea Anglický ligový pohár 1997/98 Chelsea Anglický superpohár 2000 Chelsea
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Di Matteo (* 29. května 1970 Schaffhausen) je bývalý italský fotbalista a pozdější trenér. Během své kariéry (hrával na pozici záložníka) hrál ve švýcarských klubech FC Schaffhausen, FC Zürich a FC Aarau, v italském Laziu Řím a anglické Chelsea. Ve 34 zápasech nastoupil za italskou reprezentaci (vstřelil 2 góly), s níž se zúčastnil Mistrovství Evropy v roce 1996 a Mistrovství světa v roce 1998. Hráčskou kariéru ukončil v roce 2002 ve věku 31 let kvůli zranění.^[1]

Trénoval poté Milton Keynes Dons, West Bromwich Albion a od 4. března 2012 Chelsea FC, s níž vyhrál anglický FA Cup 2011/12 a triumfoval též v Lize mistrů UEFA 2011/12. Tím se stal vůbec prvním trenérem Chelsea, který Ligu mistrů UEFA vyhrál.^[2][3] V letech 2014–2015 působil na lavičce německého FC Schalke 04. V červnu 2016 podepsal trenérskou smlouvu s Aston Villa FC.^[4]

Hráčská kariéra

Švýcarsko

Roberto Di Matteo se narodil italským rodičům z Pagliety (oblast Abruzzo) ve švýcarském Schaffhausenu. Svou fotbalovou kariéru začal v místním klubu FC Schaffhausen, poté se přes FC Zürich dostal do FC Aarau, s nímž v sezóně 1992/1993 získal titul ve švýcarské nejvyšší soutěži Super League. Ve stejné sezóně obdržel ocenění „nejlepší hráč švýcarské ligy“.

Itálie

V létě roku 1993 přestoupil do italského klubu Lazio Řím. Propracoval se do základní sestavy Lazia a díky svým výkonům se dostal i do italské fotbalové reprezentace. Po třech sezónách strávených v dresu Lazia Řím na Stadiu Olimpico odešel v roce 1996 za 4,9 milionu £ (liber)^[1] do Premier League do anglické Chelsea FC, kde ho přivítal tehdejší hrající trenér (player-manager) londýnského klubu Ruud Gullit.

Anglie

Hned při svém debutu v domácím zápase zajistil Di Matteo svému týmu vítězství proti Middlesbrough.^[5] Jeho kvalitní rozehrávka a přesná střelba na větší vzdálenost znamenala pro Chelsea výrazné obrození na konci 90. let. 20. století. Hráč zaznamenal ve své první sezóně v Anglii celkem 9 branek, čímž pomohl Chelsea ke konečnému 6. místu v ligové tabulce (šlo o nejlepší umístění klubu od sezony 1989/1990). Roberto Di Matteo pomohl i k vítězství v FA Cupu v roce 1997. Ve finále vstřelil gól proti Middlesbrough z více než 25 m už ve 43. sekundě od zahájení zápasu. Chelsea porazila Middlesbrough 2:0 (druhý gól přidal v 83. minutě Eddie Newton) a Di Matteův gól vstoupil do historie jako nejrychlejší ve finále FA Cupu, dokud nebyl v roce 2009 překonán Louisem Sahou z Evertonu (Saha docílil branky už ve 25. sekundě utkání právě proti Chelsea, Chelsea stihla otočit skóre na 2:1 a FA Cup vyhrála).

V dalším ročníku dokazoval Di Matteo opět svou cenu pro tým – vsítil 10 gólů a přihrál na další. Chelsea v roce 1998 vyhrála Anglický ligový pohár opět proti Middlesbrough (v prodloužení dala 2 góly, druhý z nich vstřelil ve 107. minutě zápasu Di Matteo) a následně i Pohár vítězů pohárů, když 13. května 1998 porazila německé mužstvo VfB Stuttgart nejtěsnějším rozdílem 1:0.

V ročníku 1998/99 hrával Di Matteo ve středové řadě společně s Dennisem Wisem, uruguayským záložníkem Gustavo Poyetem a rumunským záložníkem Danem Petrescu, klub skončil třetí v lize za Manchesterem United a Arsenalem.

Většinu sezóny 1999/00 byl Di Matteo mimo hru pro zranění, ale v závěru se vrátil na hřiště a střílel důležité góly včetně rozhodujícího ve finále FA Cupu proti Aston Ville (Chelsea vyhrála 1:0). V urputném utkání využil Roberto Di Matteo chyby brankáře Aston Villy Davida Jamese a skóroval v 71. minutě zápasu. Přispěl tak k zisku čtvrté trofeje během 3 sezón.

Na začátku sezóny 2000/01 utrpěl Roberto Di Matteo zlomeninu nohy v Poháru UEFA v zápase se švýcarským klubem FC St. Gallen a octl se na 18 měsíců mimo hru. V únoru 2002 se vzdal naděje na návrat a ve věku 31 let ukončil kariéru hráče.^[1]

Z „vděčnosti za fotbalistův příspěvek k přeměně klubu“ pověřil trenér Claudio Ranieri Di Mattea přivést hráče Chelsea na hřiště k utkání finále FA Cupu v r. 2002 (který Chelsea prohrála se svým městským rivalem Arsenalem 0:2).^[6]

Během svých 6 sezón v Chelsea nasbíral Roberto Di Matteo 175 startů a vstřelil 26 gólů (z toho je 15 gólů a 19 startů v ligové soutěži). Zajímavostí je, že nikdy neprohrál na stadioně Old Trafford.^[7]

Trenérská kariéra

Milton Keynes Dons FC

Di Matteo pokračoval v Anglii v trenérské roli. Ve své první sezóně dovedl anglický klub Milton Keynes Dons ke třetímu místu v soutěži League One za Leicesterem City a Peterborough. V semifinále se Scunthorpe prohrál Milton Keynes Dons v penaltovém rozstřelu.

West Bromwich Albion FC

V první sezóně ve druhé nejvyšší anglické soutěži Football League Championship skončil tým vedený Di Matteem druhý za Newcastle United, což klubu zajistilo účast v Premier League.

Hned v prvním utkání Premier League 2010/11 (14. srpen 2010) zavítal Roberto Di Matteo v roli hlavního kouče na půdu svého bývalého klubu Chelsea na Stamford Bridge. West Bromwich však utrpěl debakl 6:0. Zlepšené výsledky v následujících zápasech vedly k nejlepšímu vstupu do sezóny Premier League v historii WBA a Di Matteo obdržel cenu „Trenér měsíce v Premier League“ za září 2010.^[8] V prosinci 2010 a lednu 2011 se West Bromwich Albion potýkal se slabší formou, když vyhrál pouze 1 zápas z deseti. Většina fanoušků přesto zachovávala trenérovi přízeň, ale po porážce 0:3 s Manchesterem City 5. února 2011 byl Di Matteo odvolán a prozatímním trenérem byl jmenován Michael Appleton.^[9] West Bromwich Albion dokončil sezónu na 11. místě.

Chelsea FC

Po neúspěšném pokusu o pozici trenéra Birminghamu City se Roberto Di Matteo stal 29. června 2011 asistentem nového kouče Chelsea André Villas-Boase.^[10][11]

4. března 2012 byl Villas-Boas po neuspokojivých výsledcích propuštěn a jeho pozici hlavního trenéra převzal do konce sezóny dosavadní asistent Di Matteo.^[12] Začal úspěšně, Chelsea porazila Birmingham City v pátém kole FA Cupu; Stoke City v Premier League a postoupila přes italský klub SSC Neapol do čtvrtfinále Ligy mistrů.^[13]

Následoval postup přes Tottenham do finále FA Cupu a přes Benficu Lisabon do semifinále Ligy mistrů. 24. dubna 2012 se Chelsea podařilo v semifinále této soutěže vyřadit vysoce favorizovanou Barcelonu po výsledcích 1:0 na Stamford Bridge a 2:2 na barcelonském stadionu Camp Nou.

Finále FA Cupu vyhrála Chelsea pod taktovkou Di Mattea na stadionu ve Wembley proti Liverpoolu výsledkem 2:1.

19. května 2012 přivedl Roberto Di Matteo Chelsea k historickému vítězství v Lize mistrů UEFA. Chelsea porazila Bayern Mnichov 2:1, přičemž se muselo rozhodovat až v penaltovém rozstřelu.^[14] Chelsea získala svou první trofej v Lize mistrů a zároveň se stala prvním londýnským klubem, kterému se to podařilo. Toto vítězství také znamenalo, že Chelsea FC se kvalifikovala do ročníku 2012/2013 Ligy mistrů přímo, i když skončila v domácí lize na šesté příčce. Jako obhájce trofeje tak překazila případnou účast v Lize mistrů UEFA svému londýnskému rivalovi Tottenham Hotspur, jenž skončil v Premier League na čtvrtém místě (Tottenham by hrál předkolo Ligy mistrů, kvůli triumfu Chelsea v LM byl přeřazen do základní části Evropské ligy, neboť v LM se mohly představit maximálně 4 celky z anglické nejvyšší soutěže).

V červnu 2012 podepsala Chelsea s Di Matteem smlouvu na další dvě sezóny^[15], ale v listopadu 2012 byl po prohře 0:3 v Lize mistrů s italským Juventusem odvolán z trenérské funkce.^[16]

FC Schalke 04

Další trenérskou štaci přijal až začátkem října 2014, kdy převzal po Jensi Kellerovi německý tým FC Schalke 04, kde podepsal smlouvu do roku 2017.^[17]

Aston Villa FC

Nicméně již v červnu 2016 podepsal trenérskou smlouvu s anglickým klubem Aston Villa FC, který zrovna sestoupil z Premier League 2015/16.^[4]

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Roberto Di Matteo sehrál celkem 34 utkání za italskou fotbalovou reprezentaci (v letech 1994–1998). Debutoval pod trenérem Arrigo Sacchim 16. listopadu 1994 v Palermu na Sicílii proti Chorvatsku, v 55. minutě vystřídal na hřišti Albertiniho (Itálie prohrála tento kvalifikační zápas o Euro 1996 1:2).^[19] Na Euru 1996 hrál v základní skupině ve dvou utkáních – proti Rusku (výhra Itálie 2:1) a Německu (remíza 0:0), proti ČR (prohra Itálie 1:2) ve skupině nenastoupil a Itálie na šampionátu v této fázi skončila.

Byl také členem národního mužstva na Mistrovství světa ve fotbale 1998, kde nastoupil také ke dvěma utkáním, proti Chile^[20] a Kamerunu^[21].

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1996	1 zápas ve skupině	11. 6.	Rusko	90	0	2:1[22]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	Německo	67	0	0:0[23]
	MS 1998	1 zápas ve skupině	11. 6.	Chile	57	0	2:2[24]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	Kamerun	28	0	3:0[25]

Reprezentační góly

V národním dresu vsítil Di Matteo 2 góly. První na stadionu San Paolo v Neapoli proti Polsku 30. dubna 1997 v kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 1998, když ve 24. minutě otevíral skóre (utkání skončilo výsledkem 3:0). Druhý gól vstřelil Di Matteo na stadionu Angela Massimina v Catanii 28. ledna 1998 proti Slovensku v přátelském zápase (zvyšoval na konečných 3:0 pro Itálii).

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)[p. 1]	Výsledek[p. 2]	Soutěž
010	30. 4. 1997	stadion San Paolo, Neapol, Itálie	Polsko	01:000(24.)	3:0	kvalifikace na MS 1998[26]
02	28. 1. 1998	stadion Angela Massimina, Catania, Itálie	Slovensko	03:000(63.)	3:0	přátelské utkání[27]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 1× vítěz švýcarské ligy (1992/93)
• 2x vítěz anglického poháru (1996/97, 1999/00)
• 1x vítěz anglického ligového poháru (1997/98)
• 1x vítěz anglického superpoháru (2000)
• 1x vítěz poháru PVP (1997/98)
• 1x vítěz evropského superpoháru (1998)

Reprezentační

• 1× na MS (1998)
• 1× na ME (1996)

Trenérské úspěchy

Klubové

• 1x vítěz anglického poháru (2011/12)
• 1x vítěz ligy mistrů UEFA (2011/12)

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Di Matteo na italské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roberto Di Matteo na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National football teams
• Roberto Di Matteo na Fotbalportal.cz

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů