Roberto Donadoni

Roberto Donadoni
V roce 2009.
Osobní informace
Datum narození	9. září 1963 (60 let)
Místo narození	Cisano Bergamasco, Itálie
Výška	173 cm
Hmotnost	68 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník (1981–2000) Fotbalový trenér (2001–2020)
Mládežnické kluby
1981–1986 Atalanta
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1981–1986 1986–1996 1996–1997 1997–1999 1999–2000 Atalanta Milán N.Y. MetroStars Milán Al Ittihad 09600(5) 2630(18) 04900(6) 02400(0) 01500(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1986–1996 Itálie 06300(5)
Trenérská kariéra
Roky Klub 2001–2002 2002–2003 2003 2005–2006 2006–2008 2009 2010–2011 2012–2015 2015–2018 2019–2020 Lecco Livorno Janov Livorno Itálie Neapol Cagliari Parma Bologna Shenzhen
Úspěchy
Mistrovství světa 1990 Itálie 1994 Itálie Mistrovství Evropy 1988 Itálie Mistrovství Evropy U21 1986 Itálie 1. italská fotbalová liga 1987/88 Milán 1991/92 Milán 1992/93 Milán 1993/94 Milán 1995/96 Milán 1998/99 Milán 1. saúdskoarabská fotbalová liga 1999/00 Al Ittihad Liga mistrů UEFA 1988/89 Milán 1989/90 Milán 1992/93 Milán 1993/94 Milán 1994/95 Milán Superpohár UEFA 1989 Milán 1990 Milán 1993 Milán 1994 Milán Interkontinentální pohár 1989 Milán 1990 Milán 1993 Milán 1994 Milán
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Donadoni (9. září 1963, Cisano Bergamasco, Itálie) je bývalý italský fotbalový záložník a trenér.

Jako fotbalista byl rychlý, inteligentní, takticky flexibilní fotbalista, pravý křídelník, který dvanáct let působil v Miláně, se kterým vyhrál celkem 18 trofejí. Získal šest titulů v lize (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99), odehrál pět finálových utkání o trofej v LM z toho tři vyhrál (1988/89, 1989/90, 1993/94).

Za reprezentaci hrál na čtyřech velkých turnajů a získal v nich stříbro (1994) a bronz (1990) z MS a bronz (1988) z ME.

Jako trenér vedl v letech 2001 až 2020 celkem osm klubů a v letech 2006 až 2008 byl trenérem italské reprezentace se kterým se dostal do čtvrtfinále na ME 2008.

Svou fotbalovou kariéru začal v Atalantě. Za dospělé odehrál první zápasy již v sezoně 1982/83 ve druhé lize. V následující sezoně pomohl k vítězství a k postupu do nejvyšší ligy. Za Atalantu odehrál ještě dvě sezony a po celkem 123 utkání odešel do Milána.

V létě 1986 Milán koupil Berlusconi a Roberto byl první fotbalista kterého koupil. Stál 10 miliard lir. Za Rossoneri hrál celkem 12 sezon a získal celkem 18 trofejí. Do roku 1996 slavil pět titulů v lize (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96), čtyři krát vyhrál Italský superpohár (1988, 1992, 1993, 1994). V Evropských pohárech hrál pětkrát finále v Lize mistrů, z toho třikrát ji vyhrál (1988/89, 1989/90, 1993/94). Také vyhrál tři Evropské superpoháry (1989, 1990, 1994) a dva Interkontinentální poháry (1989, 1990). Poté odešel na dva roky do USA, kde hrál za N.Y. MetroStars.^[1] Dne 13. října 1997 se vrátil do Milána.^[2] Tady slavil v sezoně 1998/99 svůj šestý titul v lize. Kariéru zakončil saúdskoarabském klubu Al Ittihad^[3] se kterým slavil titul v lize.

Za Milán nastoupil celkem do 390 utkání (288 v Serii A) a vstřelil 23 branek (18 v Serii A).

^[4]

• z Atalanta do Milan za 8 000 000 Euro

Za reprezentaci odehrál 63 utkání a vstřelil 5 branek. První utkání odehrál ve 23 letech 8. října 1986 proti Řecku (2:0).^[7] Byl povolán na ME 1988 i na domácí MS 1990. Z obou turnajích měl bronzové medaile. S příchodem nového trenéra Sacchiho stále byl základním pilířem v národním týmu a byl také na stříbrném MS 1990. Také odehrál všechna utkání na ME 1996. Po turnaji ukončil reprezentační kariéru.

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1988	1 zápas ve skupině	10. 6.	NSR	90	0	1:1[8]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Španělsko	90	0	1:0[9]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Dánsko	85	0	2:0[10]
		Semifinále	22. 6.	SSSR	90	0	0:2[11]
	MS 1990	1 zápas ve skupině	9. 6.	Rakousko	90	0	1:0[12]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	USA	90	0	1:0[13]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	ČSSR	51	0	2:0[14]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Irsko	90	0	1:0[15]
		Semifinále	3. 7.	Argentina	120	0	1:1 (3:4) na pen.[16]
	MS 1994	1 zápas ve skupině	18. 6.	Irsko	90	0	0:1[17]
		3 zápas ve skupině	28. 6.	Mexiko	25	0	1:1[18]
		Osmifinále	5. 7.	Nigérie	120	0	2:1 v prodl.[19]
		Čtvrtfinále	9. 7.	Španělsko	90	0	2:1[20]
		Semifinále	13. 7.	Bulharsko	90	0	2:1[21]
		Finále	17. 7.	Brazílie	120	0	0:0 (2:3) na pen.[22]
	ME 1996	1 zápas ve skupině	11. 6.	Rusko	45	0	2:1[23]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Česko	90	0	1:2[24]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	Německo	90	0	0:0[25]

^[26]

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)	Výsledek	Soutěž
010	15. 11. 1986	Stadio Giuseppe Meazza, Milán,	Švýcarsko	01:0 00(1.)	3:2	kvalifikace na ME 1988
02	1. 5. 1991	Stadio Arechi, Salerno,	Maďarsko	01:0 00(4.)	3:1	kvalifikace na ME 1992
03	1. 5. 1991	Stadio Arechi, Salerno,	Maďarsko	02:0 00(16.)	3:1	kvalifikace na ME 1992
04	19. 2. 1992	Stadio Dino Manuzzi, Cesena,	San Marino	02:0 00(42.)	3:0	Přátelské utkání
05	13. 10. 1993	Stadio Olimpico, Řím,	Skotsko	01:0 00(3.)	3:1	kvalifikace na MS 1994

• 6× vítěz 1. italské ligy (1987/88, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1995/96, 1998/99)
• 1× vítěz 2. italské ligy (1983/84)
• 1× vítěz 1. saúdskoarabské ligy (1999/00)
• 4× vítěz italského superpoháru (1988, 1992, 1993, 1994)
• 3× vítěz Ligy mistrů (1988/89, 1989/90, 1993/94)
• 3× vítěz evropského superpoháru (1989, 1990, 1994)
• 2× vítěz interkontinentálního poháru (1989, 1990)

• 2× na MS (1990 – bronz, 1994 – stříbro)
• 2× na ME (1988 – bronz, 1996)
• 1× na ME 21 (1986 – stříbro)

• All Stars team v americké lize (1996)

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)^[27]

První angažmá získal v roce 2001 v třetiligovém Leccu, ale vydržel zde do prosince a byl odvolán za špatné výsledky. Jenž v březnu 2002 se tam opět vrátil a klub dostal na 10. místo. V následující sezoně jej angažoval druholigový klub z Livorna se kterým skončil na 10. místě. Další jeho angažmá bylo v Janově, jenže po třech porážkách v řadě byl odvolán.

První zkušenost v nejvyšší lize měl od sezony 2004/05. To jej klub Livorno angažoval po odvolání trenéra v lednu 2005. V lize skončil na 9. místě a zasloužil si pokračovat. Jenže v únoru 2006 odstoupil.^[28]

V létě 2006 po rezignaci Lippiho u reprezentace nastoupil na jeho místo.^[29] Nezačal velmi dobře. První tři utkání prohrál, ale později se podařilo zlepšit hru a nakonec postoupili na ME 2008. Tam nakonec prohráli ve čtvrtfinále a po turnaji byl odvolán.^[30]

Další angažmá získal v březnu 2009 v Neapoli.^[31] Ve zbývajících 11 ligových zápasech zaznamenal tolik bodů a pouze dvě vítězství, čímž dovedl ke konečnému 12. místu. V následující sezoně byl po 7 kolech odvolán.^[32] Dne 15. listopadu 2010 přebral Cagliari, které dovedl ke konečnému 14. místu. Měl ji trénovat i další sezoně, jenže dva týdny před začátkem soutěže byl odvolán, kvůli neshodám s prezidentem klubu.^[33] Dne lednu 2012 převzal Parmu^[34] a vydržel zde 4 sezony. Nejlepšího umístění dosáhl v sezoně 2013/14. Bylo to 6. místo, ale kvůli finančním problémům nemohla startovat v evropských soutěží. Finanční situace je tak špatná, že v další sezoně obsadí poslední místo a klub je navíc přežazen do čtvrté ligy. On sám v klubu již nepokračuje.

V říjnu 2015 byl jmenován trenérem Boloně^[35] a zůstal tady tři roky. Klub dovedl ke 14. a dvakrát k 15. místu v tabulce. Dne 30. července 2019 jej angažoval čínský klub Shenzhen, ale za rok jej klub propustil.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Donadoni na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roberto Donadoni na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů
• Seznam trenérů italské fotbalové reprezentace

Trenér italské fotbalové reprezentace
Předchůdce: Marcello Lippi	2006–2008 Roberto Donadoni	Nástupce: Marcello Lippi