Roberto Mancini

Roberto Mancini
V roce 2021
Osobní informace
Datum narození	27. listopadu 1964 (60 let)
Místo narození	Jesi, Itálie
Výška	179 cm
Hmotnost	78 kg
Přezdívka	il Mancio
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník (1981–2001) Fotbalový trenér (2000–)
Současná funkce	bez angažmá
Mládežnické kluby*
1977–1981 Bologna
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1981–1982 1982–1997 1997–2001 2001 Bologna Sampdoria Lazio Leicester 03000(9) 4240(132) 0870(15) 00400(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1982–1986 1984–1994 Itálie U21 Itálie 02600(9) 03600(4)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2001–2002 2002–2004 2004–2008 2009–2013 2013–2014 2014–2016 2017–2018 Fiorentina Lazio Inter Manchester City Galatasaray Inter Zenit Petrohrad
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace 2018–2023 2023–2024 Itálie Saúdská Arábie
Úspěchy
Mistrovství světa 1990 Itálie Mistrovství Evropy 1988 Itálie 2020 Itálie – trenér Mistrovství Evropy U21 1984 Itálie 1986 Itálie Liga národů UEFA 2020/21 Itálie – trenér Liga mistrů UEFA 1991/92 Sampdoria Pohár UEFA 1997/98 Lazio Pohár PVP 1988/89 Sampdoria 1989/90 Sampdoria 1998/99 Lazio Superpohár UEFA 1990 Sampdoria 1999 Lazio Italská fotbalová liga 1990/91 Sampdoria 1999/00 Lazio 2005/06 Inter – trenér 2006/07 Inter – trenér 2007/08 Inter – trenér Anglická fotbalová liga 2011/12 Manchester City – trenér Italský fotbalový pohár 1984/85 Sampdoria 1987/88 Sampdoria 1988/89 Sampdoria 1993/94 Sampdoria 1997/98 Lazio 1999/00 Lazio 2000/01 Fiorentina – trenér 2003/04 Lazio – trenér 2004/05 Inter – trenér 2005/06 Inter – trenér Anglický fotbalový pohár 2010/11 Manchester City – trenér Turecký fotbalový pohár 2013/14 Galatasaray – trenér
Další informace
Povolání	fotbalista a fotbalový trenér
Děti	Andrea Mancini Filippo Mancini
Web	www.robertomancini.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k – ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k – *** Trenérské působení aktuální k 24. 10. 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Mancini (27. listopad 1964, Jesi, Itálie) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový záložník.

Ve 13 letech se stal hráčem Boloně. V roce 1981, ve věku 16 let (šestým nejmladším hráčem, který debutoval v Serii A), hrál první utkání v nejvyšší lize. Celou sezonu odehrál ve výborném style a vstřelil 9 branek. Sezonu ale nezachránil před sestupem do druhé ligy.^[1]

Prezident Sampdorie Paolo Mantovani jej chtěl koupit za každou cenu. A tak se stalo, že v létě 1982 byl koupen za 2,5 miliardy lir plus 4 hráče (Giancarlo Galdiolo, Giorgio Roselli, Stefano Brondi a Antonio Logozzo).^[2] Již od začátku kariéry u Dorie byl velmi oblíbeným hráčem a to vydrželo až do konce kariéry v klubu v roce 1997.

První branku vstřelil v utkání v italském poháru proti Brescii (4:0).^[3] V Dorii vytvořil se spoluhráčem Viallim super útok, kterým se začalo říkat gólová dvojčata.^[2] První trofej získal v sezoně 1984/85 a to Italský pohár. V roce 1986 přišel nový trenér Boškov a začali hrát ještě lépe. Do roku 1992 vyhrál celkem 6 trofejí. Na domácí scéně získal tři vítězství v italském poháru (1987/88, 1988/89, 1993/94) a také se mu podařilo vybojovat titul v lize v sezoně 1990/91 a italský superpohár. V evropských pohárech nejprve prohrál ve finále poháru PVP 1988/89, ale v následující sezoně 1989/90 ji vyhrál. Také si zahrál finále v LM 1991/92, ale Barcelona vyhrála v prodloužení 1:0.^[4] Poslední sezona v Dorii byla 1996/97 a vstřelil v ní 15 branek. Celkem zde odehrál 566 utkání (424 v Serii A) a vstřelil 171 branek (132 v Serii A).

Do Lazia odešel v létě 1997. V první sezoně vyhrál již svůj pátý Italský pohár (1997/98). Další trofej mohl získat v poháru UEFA, jenže prohrál s Interem (0:3).^[5] V následující sezoně, nejprve vyhrál italský superpohár, ale titul v sezoně prohrál v posledním kole boj o titul s Milánem o jeden bod. Alespoň vyhrál v posledním ročníku o pohár PVP. Titulu se dočkal ve své poslední sezoně 1999/00. K němu přidal ještě vítězství své rekordní 6 vítězství v italském poháru a také vyhrál evropský superpohár. Dne 23. května 2000 ukončil fotbalovou kariéru ^[6] a přijal nabídku být asistentem trenéra v Lazia.

Dne 18. ledna 2001 překvapivě podepsal smlouvu na pět měsíců s anglickým Leicesterem.^[7] Jeho pobyt trval jen jeden měsíc, během kterého dokázal nastoupit na hřiště ve čtyřech zápasech v lize a jeden v poháru. Dne 22. února 2001 ukončil definitivně fotbalovou kariéru a přijal nabídku trenéra ve Fiorentině.^[8]

Poprvé jej do reprezentace pozval trenér Bearzot v roce 1984, v pouhých 19 letech u příležitosti přátelského turné v Severní Americe. První utkání tak odehrál jako střídající hráč 26. května 1984 při výhře nad Kanadě.^[9] Během téhož zámořského výletu však některé disciplinární excesy vedly trenéra k tomu, že jej okamžitě vyřadil ze soupisky a již jej nepovolával po zbytek jeho mandátu.^[10]

Natrvalo do reprezentace vrátil v roce 1986. Byl nominován na ME 1988. Zde vstřelil 10. června 1988 svůj první gól proti NSR (1:1). S národní týmem došel do semifinále, kde prohrál se SSSR (0:2).

Po turnaji postupně ztrácel místo v základní sestavě kvůli konkurenci Sereny, Baggia a Carnevalea. Byl však mezi nominovanými na MS 1990, které se hrálo v Itálii. Do turnaje ale do žádného zápasu nezasáhl ale na krk si pověsil bronzovou medaili.

Nový trenér Sacchim, s ním příliš se nepočítal do sestavy ale občas jej využíval jako hrotového útočníka, aby mohl spolupracovat s Baggiem. Během kvalifikace na MS 1994 vstřelil své poslední 3 góly, ale do závěrečné nominace byl upřednostněn Gianfranco Zola.^[11] Poslední utkání tedy odehrál proti Německu (1:2) 23. března 1994. Celkem tak odehrál 36 utkání a vstřelil 4 branky.

Jakmile ukončil hráčskou kariéru, zůstal v Laziu a 19. července 2000 zahájil svou trenérskou kariéru jako asistent Erikssena a hned po boku švédského trenéra vyhrál domácí superpohár.

Dne 26. února 2001, po krátkém návratu k hraní v anglickém Leicesteru, byl ve věku 36 let najat Fiorentinou, aby nahradil odvolaného tureckého Terima.^[12] Toto zadání vyvolalo mezi odborníky kontroverzi, neboť ještě v té době nevlastnil trenérskou licenci první kategorie a především byl již na aktuální ročník registrován již v Laziu. V takovém případě však vzhledem k tomu, že byl pouze asistentem trenéra a nikoli přímým trenérem týmu Biancoceleste, na bývalého hráče výše uvedené pravidlo neplatilo. Ve zbytku sezóny 2000/01, pomohl k postupu do finále domácího poháru, který dokázal vyhrát. V lize skončil na 9. místě.

V následujícím sezoně se klub potýkal s finančními problémy a musel tak zvládnout výrazně oslabenou hráčskou základnou s minimálním cílem pro sezonu. Začal prohrou v domácím superpoháru s Římem. Jako trenér v sezoně debutoval v poháru UEFA, kde byl vyřazen ve 3. kole. Dne 11. ledna 2002, po 17 ligových zápasech a po domácí porážce s Perugií, rezignoval na funkci trenéra.^[13]

Dne 1. července 2002 se vrátil do Lazia, kde podepsal dvouletou smlouvou.^[14] I když klub postihly různé finanční problémy, které vyvrcholily rezignací tehdejšího prezidenta Sergia Cragnottiho, tak dosáhl dobrých výsledků. V prvním sezoně se dostal na 4. místo v lize, čímž se dostal do LM poté, co také určitou dobu bojoval o titul. Dostal se také do semifinále domácího poháru i poháru UEFA, ve kterém byl vyřazen Portem (celkem 1:4), který soutěž později vyhrál.

Ve své druhé sezoně vyhrál svůj druhý trenérský domácího pohár, když porazil Juventus. V lize skončil na 6. místě a v LM neprošel základní skupinou do play off. Dne 7. července 2004 opustil Lazio a připojil se k Interu^[15].

První sezóna na lavičce Nerazzurri znamenala po několika letech k návratu k vítězství tohoto týmu, který v vyhrál domácí pohár nad Římem (celkem 3:0). V lize ukončil sezonu na 3. místem, když prohrál jen dva zápasy, ale také zazanmenal 18 remíz. V LM skončil ve čtvrtfinále, když jej vyřadil městský rival Rossoneri.

Sezonu 2005/06 zahájil vítězstvím v domácím superpoháru. Také obhájil vítězství v domácím poháru, když znovu porazil Řím. V LM opět skončil ve čtvrtfinále, když jej vyřadil Villarreal. V lize opět ukončil sezonu na 3. místem, jenže po korupčním skandálu^[16] se později radoval s prvního trenérského titulu.

V sezoně 2006/07 byl jeho tým lize prohlášen za velkého favorita, protože Juventus byl ve 2. lize a týmy jako Milán, Lazio a Fiorentina měli bodový odečet, kvůli korupčním skandálu. Ale i tak si pro titul šel zaslouženě. Vyhrál 17 utkání v řadě a s jednou porážkou. Také opět vyhrál domácí superpohár a v domácím poháru překvapivě prohrál Římem (celkem 4:7). V LM byl již vyřazen v osmifinále, když nestačil na Valencii.

Sezona 2007/08 začal prohrou v domácím superpoháru a v domácím poháru opět nestačil na Řím (1:2). V lize slavil třetí titul v řadě, když měl o tři body více než Řím. V LM byl opět vyřazen v osmifinále, když nestačil na Liverpool. A tak 29. května 2008 byl odvolán prezidentem Morattim. Oobdržel odstupné ve výši 8 milionů Euro.^[17]

Dne 19. prosince 2009 podepsal smlouvu s anglickým Manchesterem City za 3,5 milionu Euro na sezónu a nahradil tak vyhozeného Hughese.^[18] Tým, který dlouho bojoval o konečné 4. místo v lize. Nakonec skončil na 5. místě s místenkou do EL.

Ve snaze zlepšit pozici, kterou právě získali, dokázal do klubu přivést další skvělé hráče: Mario Balotelli, David Silva, Yaya Touré a také Joe Hart, který se vrátil z hostování. Dokázal vyhrát anglický pohár, když porazil Stoke a přinesl tak "Citizens" první vítězství po 35 letech ^[19]. V EL byl vyřazen v osmifinále, když nestačil na Kyjev (celkem 1:2). Alespoň se tým soustředil na ligu a skončil na 3. místě s místenkou do LM.

Následující sezónu začal prohrou v domácím superpoháru, když jej porazil městský rival United (2:3). V LM skončil na 3. místě ve skupině a tak mohl pokračovat v EL, kde skončil již v osmifinále, když nestačil na Sporting. Všechno úsilí směřoval na ligu, kterou vyhrál v posledním kole a díky skóre byl v tabulce lepší než městský rival.^[20] Poté prodloužil smlouvu o 5 let.^[21]

Sezonu 2012/13 začal výhrou v domácím superpoháru, když porazil Chelsea (3:2). V LM totálně propadl, když získal jen 3 body za 3 remízy. Také v lize nehrál výborný fotbal a po prohraném finále anglického poháru, které překvapivě prohrál s Wiganem (0:1), byl 13. května 2013, jen dvě kola před koncem ligy] byl odvolán.^[22][23]

Koncem září 2013 podepsal tříletou smlouvu Turecko|tureckým týmem Galatasaray, kde nahradil odvolaného Terima.^[24] V lize skončil na 2. místě, ale vítězství slavil v tureckém poháru. V LM byl vyřazen v osmifinále, když jej vyřadilo Chelsea (celkem 1:3). I tak se v červnu 2014 dohodl na ukončení smlouvy.^[25]

Dne 14. listopadu 2014, nahradil odvolaného Mazzarriho.^[26] Svou druhou zkušenost s Nerazzurri otevřel remízou v derby. V domácím poháru vypadl ve čtvrtfinále, což se mu u Nerazzurri stalo poprvé. V EL byl vyřazen již v osmifinále. když nestačili na německý Wolfsburg (celkem 2:5). V Serie A 2014/2015|lize skončil na 8. místě, což bylo jeho nejhorší umístění od sezony 2000/01.

Do evropských pohárů se tedy nedostali a tak všechny síly daly do domácích soutěží. V lize se Nerazzurri dostali na začátku roku 2016 do krize a on dostal červenou kartu v derby (0:3). Nakonec klub obsadil 4. místo a v domácím poháru vypadl v semifinále. V létě oznámil, že chce zůstat na lavičce týmu, ale třenice s novým vlastníkem ho přesvědčily k ukončení smlouvy.^[27]

Poté, co zůstal jednu sezónu bez trénování, podepsal 1. června 2017 smlouvu s ruským Petrohradem.^[28] Toto angažmá bylo ale velmi nepovedené. V ruském poháru skončil hned v prvním utkání. V EL sice vyhrál svou skupinu, ale byl vyřazen v osmifinále, když nestačil na Lipsko (celkem 2:3). A v lize dokončil sezonu na 5. místě. Dne 13. května 2018 ukončil po vzájemné dohodě s klubem smlouvu aby se stal trenérem Italské reprezentace.^[29]

Dne 14. května 2018 byl jmenován trenérem italského národního týmu.^[30] Byl povolán k oživení národního týmu, protože reprezentace byla ve vážných potížích, protože se nedostalo na MS 2018. On sám přistoupil od počátku k velké generační obměně, vyřadil z týmu řadu veteránů a poskytl více prostoru mladým fotbalovým talentům.^[31] Debut si odbyl 28. května 2018, když v přátelském utkání porazil Saúdskou Arábii (2:1). Poté pět utkání nevyhrálo a jen dvakrát remizovalo. První ostré vítězství bylo 14. října v Polsku (1:0). V LN skončil na 2. místě a nesestoupilo.

Kvalifikace na ME 2020 vyšla na výbornou. V deseti zápasech neztratil ani bod a bez problémů slavil postup do turnaje. Vítězství nad Lichtenštejnskem (5:0), bylo deváté v řadě a vyrovnalo tak rekord v počtu po sobě jdoucích vítězství zaznamenaný v roce 1938, když byl trenérem Vittorio Pozzo.^[32] Rekord byl poté překonán následujícím zápase proti Bosně a Hercegovině (3:0) a proti Arménii vyhráli rekordně 9:1.^[33]

Po vypuknutí pandemie COVID-19 se ME 2020 odložilo o jeden rok.^[34] On sám byl také během pandemie nakažen.^[35] V dalším ročníku LN, bez prohry vyhrál svou skupinu a postoupil do podzimního finále. V březnu 2021 se rozehrála kvalifikace na MS 2022. Všechna tři utkání se vyhrálo. Dne 17. května 2021 podepsal pětileté prodloužení s národním týmem do roku 2026.

V červnu 2021 odstartovalo odložené ME 2020. Skupinová fáze se zvládla na výbornou. Všechny tři zápasy vyhráli se skórem 7:0, což se ještě nikom nepodařilo. V osmifinále proti Rakousku (2:1 v prodl.), překonal rekord v neporazitelnosti, když již 31 utkání neprohrál (dříve byl v letech 1935-1939), a 11 utkání po sobě vyhrál. Také reprezentace zaznamenala rekord bez inkasovaného gólu (1168 minut, dříve 1 143 zaznamenaným Itálií v letech 1972-1974). Další rekordy přišli po finále turnaje, kam se Azzurri dostali. Dne 11. července se Azzurri stali mistry Evropy díky úspěchu ve finále nad Anglií (1:1, 3:2 na pen.).^[36] Bylo to přesně po 39 letech od vítězství na MS 1982.

V září 2021 prodloužil sérii Azzurri bez porážky na 37 zápasů (30 vítězství a 7 remíz). Dlouhá série neporazitelnosti (37 utkání) skončila 6. října 2021, kdy se prohrála 1:2 v Miláně proti Španělsku v semifinále LN. Utkání o 3. místo porazilo Belgii. Tímto úspěchem dosáhl dalšího rekordu a stal se trenérem, který nejrychleji dosáhl milníku 30 vítězství se seniorským národním týmem ve všech soutěžích, a to v pouhých 44 zápasech.

V posledních dvou kvalifikačních zápasech na MS 2022 dosáhla Itálie dvou neuspokojivých remíz proti Švýcarsku a Severnímu Irsku, což týmu bránilo v přímém postupu na turnaj. Muselo se do baráže a v ní prohrál doma se Severní Makedonií (0:1) a podruhé po sobě se tak nekvalifikoval na MS.^[37]

V červnu 2022 se rozjela skupinová fáze LN a po nejistém začátku, vyvrcholilo porážkou 2:5 s Německem. Nakonec svou skupinu vyhrála a postoupila do finále, kde obhájil 3. místo díky vítězství nad Nizozemskem (3:2), které se odehrálo 18. června 2023. To byl také poslední odtrénovaný zápas v reprezentaci.^[38] Za pět let odtrénoval celkem 61 utkání a jen v 9 zápasech prohrál.

Dne 27. srpna 2023 byl oficiálně angažován jako nový trenér Saúdské Arábie, se kterou podepsal smlouvu v hodnotě 25 milionů Euro čistého ročně do roku 2027.^[39] Na lavičce debutoval 8. září 2023 v přátelském utkání prohrála 1:3 v Newcastlu proti Kostarice.

Na MA 2023 se dostal do osmifinále, kde jej vyřadila Jižní Korea na penalty.

Po špatných výsledcích se vedení svazu rozhodlo smlouvu po vzájemné dohodě ukončit.^[40]

Sezóna	Klub	Liga			Ligové poháry			Kontinentální poháry			Celkem
		Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly
1981/82	Boloňa	Serie A	30	9	IP	1	0	-	0	0	31	9
1982/83	Sampdoria	Serie A	22	4	IP	5	1	-	0	0	27	5
1983/84		Serie A	30	8	IP	8	2	-	0	0	38	10
1984/85		Serie A	24	3	IP	11	3	-	0	0	35	6
1985/86		Serie A	23	6	IP	11	4	PVP	4	2	38	12
1986/87		Serie A	26+1[41]	6	IP	5	0	-	0	0	31	6
1987/88		Serie A	30	5	IP	13	3	-	0	0	43	8
1988/89		Serie A	29	9	IP+IS	11+0	5	PVP	8	0	48	14
1989/90		Serie A	31	11	IP+IS	3+1	2+0	PVP	9	2	44	15
1990/91		Serie A	30	12	IP	10	2	PVP+ES	5+2	2+0	47	16
1991/92		Serie A	29	6	IP+IS	6+1	2+1	LM	9	4	45	13
1992/93		Serie A	30	15	IP	2	0	-	0	0	32	15
1993/94		Serie A	30	12	IP	7	0	-	0	0	37	12
1994/95		Serie A	31	9	IP+IS	2+1	1+0	PVP	4	2	38	12
1995/96		Serie A	26	11	IP	2	1	-	0	0	28	12
1996/97		Serie A	33	15	IP	2	0	-	0	0	35	15
Celkem za Sampdorii			425	132	-	101	27	-	41	12	567	171
1997/98	Lazio	Serie A	34	5	IP	8	1	PU	10	3	52	9
1998/99		Serie A	33	10	IP+IS	6+1	2+0	PVP	7	0	47	12
1999/00		Serie A	20	0	IP	7	3	LM+ES	9+1	0	37	3
Celkem za Lazio			87	15	-	22	6	-	27	3	136	24
2001	Leicester	Premier League	4	0	AP	1	0	-	0	0	5	0
Celkem			546	156	-	125	33	-	68	15	739	204

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1988	1 zápas ve skupině	10. 6.	NSR	90	1	1:1[42]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Španělsko	68	0	1:0[43]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Dánsko	67	0	2:0[44]
		Semifinále	22. 6.	SSSR	46	0	0:2[45]
	MS 1990	Neodehrál žádné ze 7 utkání

Branky za A-tým Itálii

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre	Výsledek	Soutěž
010	10. 6. 1988	Rheinstadion, Düsseldorf, NSR	NSR	0:1	1:1	ME 1988 - skupina
02	24. 3. 1993	Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie	Malta	4:0	6:1	Kvalifikace na MS 1994
03	24. 3. 1993	Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie	Malta	6:1	6:1	Kvalifikace na MS 1994
04	22. 9. 1993	Kadrioru Staadion, Tallin, Estonsko	Estonsko	0:2	0:3	Kvalifikace na MS 1994

Sezóna	Klub	Liga						Ligové poháry						Kontinentální poháry						Celkem
		Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Umístění	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Soutěž	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry	Úspěch	Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry
2001	Fiorentina	Serie A	14	4	4	6	Nastoupil v bře., 9. místo	IP	2	1	1	0	-	-	0	0	0	0	-	16	5	5	6
2001/02		Serie A	18	4	3	11	Propuštěn v led.	IP+IS	2+1	0	0	2+1	-	PU	6	2	2	2	3. kolo	27	6	5	16
Celkem za Fiorentinu			32	8	7	17	-	-	5	1	1	3	-	-	6	2	2	2	-	43	11	10	22
2002/03	Lazio	Serie A	34	15	15	4	4. místo	IP	6	3	1	2	Semifinále	PU	12	6	4	2	Semifinále	52	24	20	8
2003/04		Serie A	34	16	8	10	6. místo	IP	8	6	2	0		LM	8	3	2	3	Zákl. skupina	50	25	12	13
Celkem za Lazio			68	31	23	14	-	-	14	9	3	2	-	-	20	9	6	5	-	102	49	32	21
2004/05	Inter	Serie A	38	18	18	2		IP	8	7	1	0		LM	12	6	4	2	Čtvrtfinále	58	31	23	4
2005/06		Serie A	38	23	7	8		IP+IS	8+1	4+1	4	0	+	LM	12	7	3	2	Čtvrtfinále	59	35	14	10
2006/07		Serie A	38	30	7	1		IP+IS	8+1	6+1	1	1	+	LM	8	3	3	2	Osmifinále	55	40	11	4
2007/08		Serie A	38	25	10	3		IP+IS	8+1	6+1	1	1	+	LM	8	5	0	3	Osmifinále	54	34	12	8
2009/10	Manchester City	Premier League	21	11	5	5	Nastoupil v pro., 5. místo	AP+ALP	4+2	2+1	1+0	1+1	-	-	0	0	0	0	-	27	14	6	7
2010/11		Premier League	38	21	8	9		AP+ALP	8+1	6+0	2+0	0+1		EL	12	7	3	2	Osmifinále	59	34	13	12
2011/12		Premier League	38	28	5	5		AP+ALP+AS	1+5+1	0+3+0	0+1+0	1+1+1	-	LM+EL	6+4	3+3	1+0	2+1	Zákl. skupina + Osmifinále	55	37	7	11
2012/13		Premier League	36	22	9	5	Propuštěn v kvě.	AP+ALP+AS	6+1+1	5+0+1	0	1+1+0	+	LM	6	0	3	3	Zákl. skupina	50	28	12	10
Celkem za Manchester City			132	81	27	24	-	-	30	18	4	8	-	-	28	13	7	8	-	189	113	38	40
2013/14	Galatasaray	Süper Lig	28	16	7	5	Nastoupil v září,	TP	11	7	3	1		LM	7	2	2	3	Osmifinále	46	25	12	9
2014/15	Inter	Serie A	27	10	9	8	Nastoupil v lis., 8. místo	IP	2	1	0	1	-	EL	6	2	2	2	Zákl. skupina	35	13	11	11
2015/16		Serie A	38	20	7	11	4. místo	IP	4	3	0	1	Semifinále	-	0	0	0	0	-	42	23	7	12
Celkem za Inter			217	126	58	33	-	-	40	27	8	5	-	-	46	23	12	11	-	303	176	78	49
2017/18	Zenit Petrohrad	Prem'er-Liga	30	14	11	5	5. místo	RP	1	0	0	1	-	EL	14	8	2	4	Osmifinále	45	22	13	10
Celkově			508	278	133	97	-	-	101	62	19	20	-	-	121	57	31	33	-	730	398	182	150

Rok	Národní tým	Soutěž	Umístění	Statistika
				Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry
2018/19	Itálie	Liga národů UEFA Liga A	2. místo ve skupině 3	4	1	2	1
2019		Kvalifikace ME 2020	1. místo ve skupině	10	10	0	0
2020		Liga národů UEFA Liga A	1. místo ve skupině 1	6	3	3	0
2021		Liga národů UEFA Finále		2	1	0	1
2021		ME 2020		7	5	2	0
2021/22		Kvalifikace MS 2022	2. místo ve skupině + baráž	8+1	4	4	0+1
2021		ME 2020		7	5	2	0
2022		Finalissima 2022		1	0	0	1
2022		Liga národů UEFA Liga A	1. místo ve skupině 3	6	3	2	1
2022		Liga národů UEFA Finále		2	1	0	1
2023		Kvalifikace ME 2024	Nedokončil	2	1	0	1
2018–2023		Přátelské utkání	-	12	8	2	2
Celkem				61	37	15	9

Rok	Národní tým	Soutěž	Umístění	Statistika
				Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry
2023–	Saúdská Arábie	Kvalifikace MS 2026	Propuštěn	10	5	3	2
2024		MA 2023	Osmifinále	4	2	2	0
2023–		Přátelské utkání	-	7	2	2	3
Celkem				21	9	7	5

• vítěz italské ligy (2x)
  

Sampdoria: 1990/91
Lazio: 1999/00

• vítěz italského poháru (6x)
  

Sampdoria: 1984/85, 1987/88, 1988/89, 1993/94
Lazio: 1997/98, 1999/00

• vítěz italského superpoháru (2x)
  

Sampdoria: 1991
Lazio: 1998

• vítěz poháru PVP (2x)
  

Sampdoria: 1989/90
Lazio: 1998/99

• vítěz superpoháru UEFA (1x)
  

Lazio: 1999

• 1× na MS (1990 - bronz)
• 1× na ME (1988 - bronz)
• 2× na ME U21 (1984 - bronz, 1986 - stříbro)

• 2x vítěz ankety Guerin d'oro (1987/88, 1990/91)
• nejlepší fotbalista v lize (1997)
• nejlepší italský fotbalista v lize (1997)

• vítěz italské ligy (3x)
  

Inter: 2005/06, 2006/07, 2007/08

• vítěz anglické ligy (1x)
  

Manchester City: 2011/12

• vítěz italského poháru (4x)
  

Fiorentina: 2000/01
Lazio: 2003/04
Inter: 2004/05, 2005/06

• vítěz anglického poháru (1x)
  

Manchester City: 2010/11

• vítěz tureckého poháru (1x)
  

Galatasaray: 2013/14

• vítěz italského superpoháru (2x)
  

Inter: 2005, 2006

• vítěz anglického superpoháru (1x)
  

Manchester City: 2012

• 1× na ME (2020 - zlato)
• 1× na LN (2020/21 - bronz)

• 1× na MA (2023)

• nejlepší trenér v lize (2007/08)
• nejlepší trenér podle World Soccer (2021)
• nejlepší trenér podle Globe Soccer Awards (2021)
• nejlepší trenér podle IFFHS (2021)
• člen síně slávy italského fotbalu (2015)
• člen Golden Foot (2017)

Stříbrná medaile za atletickou statečnost (1990)

Řád zásluh o Italskou republiku (30. 9. 1991) z podnětu Prezidenta Itálie^[46]

Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie^[47]

Čestný akademický titul (23. 7. 2021) z podnětu Univerzity Urbino "Carlo Bo"^[48]

Čestný občan města Jesi (29. 7. 2021) z podnětu Městské rady města Jesi^[49]

Zlatá palma za zásluhy (20. 12. 2021)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Mancini na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roberto Mancini na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil trenéra na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Robert Mancini na Instagramu

• Seznam italských fotbalových reprezentantů
• Seznam trenérů italské fotbalové reprezentace

Trenér italské fotbalové reprezentace
Předchůdce: Luigi Di Biagio	2018–2023 Roberto Mancini	Nástupce: Luciano Spalletti

Trenér saúdskoarabské fotbalové reprezentace
Předchůdce: Hervé Renard	2023–2024 Roberto Mancini	Nástupce: