Robin Haase

Robin Haase
Robin Haase na US Open 2016
Robin Haase na US Open 2016
StátNizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Datum narození6. dubna 1987 (36 let)[1]
Místo narozeníHaag, Nizozemsko[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost77 kg[1]
Profesionál od2005
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek8 287 392 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů234–272
Tituly2 ATP, 13 challengerů, 2 ITF
Nejvyšší umístění33. místo (30. července 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2011)
French Open2. kolo (2011, 2012, 2013, 2014, 2017)
Wimbledon3. kolo (2011)
US Open2. kolo (2011, 2015, 2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2012, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů215–223
Tituly8 ATP, 12 challengerů, 2 ITF
Nejvyšší umístění29. místo (22. května 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2013)
French Open3. kolo (2014, 2019, 2021)
Wimbledončtvrtfinále (2018)
US Openčtvrtfinále (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2012, 2016)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240224a24. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robin Haase (* 6. dubna 1987 Haag) je nizozemský profesionální tenista. Na grandslamu prohrál finále čtyřhry Australian Open 2013 v páru s krajanem Igorem Sijslingem. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a osm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2012 na 33. místě a ve čtyřhře v květnu 2023 na 29. místě. Trénuje ho Raymond Knaap.[3][1]

V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2006 světovou baráží proti Česku, v níž podlehl Tomáši Berdychovi a v závěrečné dvouhře porazil Jana Hernycha. Nizozemci odešli poraženi 1:4 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti osmi mezistátním utkáním s bilancí 32–15 ve dvouhře a 10–10 ve čtyřhře.[4]

Nizozemsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v londýnském All England Clubu, kde na úvod dvouhry podlehl Francouzi Gasquetovi. Do mužské čtyřhry zasáhl s Jeanem-Julienem Rojerem. Vypadli však v prvním kole s Indy Paesem a Vardhanem.

Zúčastnil se také Her XXXI. olympiády v Riu de Janeiru, kde jej v prvním zápase singlové soutěže vyřadil Portugalec João Sousa. Opět s Rojerem zasáhli do mužského debla, v němž na úvod skončili s pozdějšími olympijskými šampiony Rafaelem Nadalem a Marcem Lópezem ze Španělska.

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista2013Australian OpentvrdýNizozemsko Igor SijslingUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 4–6

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–3 Č)
ATP Tour 500 (1–2 Č)
ATP Tour 250 (2–3 D; 7–8 Č)

Dvouhra: 5 (2–3)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.srpen 2011Kitzbühel, RakouskoantukaŠpanělsko Albert Montañés6–4, 4–6, 6–1
Vítěz2.červenec 2012Kitzbühel, Rakousko (2)antukaNěmecko Philipp Kohlschreiber6–7(2–7), 6–3, 6–2
Finalista1.červenec 2013Gstaad, ŠvýcarskoantukaRusko Michail Južnyj3–6, 4–6
Finalista2.říjen 2013Vídeň, Rakouskotvrdý (h)Německo Tommy Haas3–6, 6–4, 4–6
Finalista3.červenec 2016Gstaad, ŠvýcarskoantukaŠpanělsko Feliciano López4–6, 5–7

Čtyřhra: 23 (8–15)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.červenec 2007Amersfoort, NizozemskoantukaNizozemsko Rogier WassenArgentina Juan Pablo Brzezicki
Argentina Juan Pablo Guzmán
2–6, 0–6
Finalista2.leden 2011Čennaí, IndietvrdýUSA David MartinIndie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
2–6, 7–6(7–3), [7–10]
Vítěz1.únor 2011Marseille, Francietvrdý (h)Spojené království Ken SkupskiFrancie Julien Benneteau
Francie Jo-Wilfried Tsonga
6–4, 6–7(4–7), [13–11]
Finalista3.červen 2011Halle, NěmeckotrávaKanada Milos RaonicIndie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší
6–7(8–10), 6–3, [9–11]
Finalista4.leden 2013Australian Open, Melbourne, AustrálietvrdýNizozemsko Igor SijslingUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 4–6
Finalista5.květen 2014Řím, ItálieantukaŠpanělsko Feliciano LópezKanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
4–6, 6–7(2–7)
Vítěz2.červenec 2014Gstaad, ŠvýcarskoantukaNěmecko Andre BegemannAustrálie Rameez Junaid
Slovensko Michal Mertiňák
6–3, 6–4
Finalista6.srpen 2015Kitzbühel, RakouskoantukaFinsko Henri KontinenŠpanělsko Nicolás Almagro
Argentina Carlos Berlocq
7–5, 3–6, [9–11]
Finalista7.únor 2017Marseille, Francietvrdý (h)Spojené království Dominic InglotFrancie Julien Benneteau
Francie Nicolas Mahut
4–6, 7–6(11–9), [5–10]
Vítěz3.leden 2018Puné, IndietvrdýNizozemsko Matwé MiddelkoopFrancie Pierre-Hugues Herbert
Francie Gilles Simon
7–6(7–5), 7–6(7–5)
Vítěz4.únor 2018Sofie, Bulharskotvrdý (h)Nizozemsko Matwé MiddelkoopChorvatsko Nikola Mektić
Rakousko Alexander Peya
5–7, 6–4, [10–4]
Vítěz5.červenec 2018Umag, ChorvatskoantukaNizozemsko Matwé MiddelkoopČesko Roman Jebavý
Česko Jiří Veselý
6–4, 6–4
Finalista8.leden 2019Dauhá, KatartvrdýNizozemsko Matwé MiddelkoopBelgie David Goffin
Francie Pierre-Hugues Herbert
7–5, 4–6, [4–10]
Finalista9.duben 2019Monte-Carlo, MonakoantukaNizozemsko Wesley KoolhofChorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Franko Škugor
7–6(7–3), 6–7(3–7), [9–11]
Vítěz6.červenec 2019Umag, ChorvatskoantukaRakousko Philipp OswaldRakousko Oliver Marach
Rakousko Jürgen Melzer
7–5, 6–7(2–7), [14–12]
Finalista10.červenec 2019Hamburk, NěmeckoantukaNizozemsko Wesley KoolhofRakousko Oliver Marach
Rakousko Jürgen Melzer
2–6, 6–7(3–7)
Finalista11.srpen 2019Montréal, KanadatvrdýNizozemsko Wesley KoolhofŠpanělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
5–7, 5–7
Vítěz7.únor 2022Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h)Nizozemsko Matwé MiddelkoopJižní Afrika Lloyd Harris
Německo Tim Pütz
4–6, 7–6(7–5), [10–5]
Finalista12.červenec 2022Gstaad, ŠvýcarskoantukaRakousko Philipp OswaldBosna a Hercegovina Tomislav Brkić
Portugalsko Francisco Cabral
4–6, 4–6
Vítěz8.únor 2023Montpellier, Francietvrdý (h)Nizozemsko Matwé MiddelkoopUSA Maxime Cressy
Francie Albano Olivetti
7–6(7–4), 4–6, [10–6]
Finalista13.květen 2023Řím, ItálieantukaNizozemsko Botic van de ZandschulpMonako Hugo Nys
Polsko Jan Zieliński
5–7, 1–6
Finalista14.červen 2023Mallorca, ŠpanělskotrávaRakousko Philipp OswaldIndie Juki Bhambri
Jižní Afrika Lloyd Harris
3–6, 4–6
Finalista15.únor 2024Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h)Nizozemsko Botic van de ZandschulpNizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
3–6, 5–7

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (13 D; 12 Č)
ITF (2 D; 2 Č)

Dvouhra (15 titulů)

Č.datumturnajpovrchporažený finalistavýsledek
1.listopad 2005Aškelon, IzraeltvrdýIzrael Dekel Valtzer6–1, 3–6, 6–2
2.březen 2006Rock Forest, Kanadatvrdý (h)USA Tyler Cleveland6–4, 6–7(2–7), 6–3
3.listopad 2006Nashville, Spojené státytvrdý (h)Dánsko Kristian Pless7–6(11–9), 6–3
4.březen 2007Wolfsburg, Německokoberec (h)Německo Daniel Brands6–2, 3–6, 6–1
5.březen 2008Sunrise, Spojené státytvrdýFrancie Sébastien Grosjean5–7, 7–5, 6–1
6.březen 2010Caltanissetta, ItálieantukaItálie Matteo Trevisan7–5, 6–3
7.červen 2010Fürth, NěmeckoantukaNěmecko Tobias Kamke6–4, 6–2
8.srpen 2010San Marino, San MarinoantukaItálie Filippo Volandri6–2, 7–6(10–8)
9.srpen 2010Manerbio, ItálieantukaItálie Marco Crugnola6–3, 6–2
10.září 2010Como, ItálieantukaČesko Ivo Minář6–4, 6–3
11.listopad 2014La Possession, RéuniontvrdýFrancie Florent Serra3–6, 6–1, 7–5
12.květen 2015Aix-en-Provence, FrancieantukaFrancie Paul-Henri Mathieu7–6(7–1), 6–2
13.září 2015Trnava, SlovakiaantukaArgentina Horacio Zeballos6–4, 6–1
14.červenec 2016Scheveningen, NizozemskoantukaČesko Adam Pavlásek6–4, 6–7(9–11), 6–2
15.září 2016Sibiu, RumunskoantukaItálie Lorenzo Giustino7–6(7–2), 6–2

Čtyřhra (14 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.srpen 2005L'Aquila, ItálieantukaNizozemsko Igor SijslingŠvýcarsko Frédéric Nussbaum
Švýcarsko Benjamin-David Rufer
6–4, 7–6(10–8)
2.červenec 2006Heerhugowaard, NizozemskoantukaBelgie Dominique CoeneNěmecko Martin Emmrich
Švýcarsko Sven Swinnen
2–6, 6–3, 6–3
3.listopad 2005Louisville, Spojené státytvrdý (h)Nizozemsko Igor SijslingUSA Amer Delic
USA Robert Kendrick
bez boje
4.srpen 2010Cordenons, ItálieantukaNizozemsko Rogier WassenUSA James Cerretani
Kanada Adil Shamasdin
7–6(16–14), 7–5
5.srpen 2010Manerbio, ItálieantukaNizozemsko Thomas SchoorelArgentina Diego Junqueira
Španělsko Gabriel Trujillo Soler
6–4, 6–4
6.listopad 2010Réunion Island, RéuniontvrdýChorvatsko Mate PavićFrancie Jonathan Eysseric
Francie Fabrice Martin
7–5, 4–6 [10–7]
7.květen 2015Aix-en-Provence, FrancieantukaPákistán Ajsám KúrešíUSA Nicholas Monroe
Nový Zéland Artem Sitak
6–1, 6–2
8.květen 2015Bordeaux, FrancieantukaNizozemsko Thiemo de BakkerFrancie Lucas Pouille
Ukrajina Serhij Stachovskyj
6–3, 7–5
9.září 2016Sibiu, RumunskoantukaNěmecko Tim PützFrancie Jonathan Eysseric
Francie Tristan Lamasine
6–4, 6–2
10.duben 2019Sophia Antipolis, FrancieantukaNizozemsko Thiemo de BakkerFrancie Enzo Couacaud
Francie Tristan Lamasine
6–4, 6–4
11.červenec 2022Lüdenscheid, NěmeckoantukaNizozemsko Sem VerbeekNěmecko Fabian Fallert
Německo Hendrik Jebens
6–2, 5–7, [10–3]
12.červenec 2022Amersfoort, NizozemskoantukaNizozemsko Sem VerbeekKolumbie Nicolás Barrientos
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
6–4, 3–6, [10–7]
13.srpen 2022Grodzisk Mazowiecki, PolskotvrdýRakousko Philipp OswaldMonako Hugo Nys
Francie Fabien Reboul
6–3, 6–4
14.říjen 2022Alicante, ŠpanělskotvrdýFrancie Albano OlivettiUzbekistán Sandžar Fajzijev
Uzbekistán Sergej Fomin
7–6(7–5), 7–5

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robin Haase na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Robin Haase na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024
  2. Robin Haase na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024
  3. Robin Haase | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Robin Haase na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).