Rocheova mez

Představa obíhající masy tekutiny, držené pohromadě gravitací. Zde zobrazeno nad oběžnou polohou. Daleko od Rocheovy meze je masa tekutiny prakticky sférická.
Představa obíhající masy tekutiny, držené pohromadě gravitací. Zde zobrazeno nad oběžnou polohou. Daleko od Rocheovy meze je masa tekutiny prakticky sférická.
Blíže k Rocheově mezi je těleso deformováno slapovými silami.
Blíže k Rocheově mezi je těleso deformováno slapovými silami.
Při dotyku v Rocheově mezi se již nemůže masa tekutiny udržet vlastní gravitací a slapové síly způsobí rozpad tělesa.
Při dotyku v Rocheově mezi se již nemůže masa tekutiny udržet vlastní gravitací a slapové síly způsobí rozpad tělesa.
Částice bližší primárnímu pohybu se pohybují rychleji než částice vzdálenější. Reprezentováno červenými šipkami.
Částice bližší primárnímu pohybu se pohybují rychleji než částice vzdálenější. Reprezentováno červenými šipkami.
Různá oběžná rychlost materiálu případně způsobí zformování se prstence.
Různá oběžná rychlost materiálu případně způsobí zformování se prstence.

Rocheova mez ([rɔʃɔva]IPA) je teoretická hranice vzdálenosti, pod níž je jedno těleso, držené pohromadě pouze vlastní gravitací, roztrženo vlivem slapových sil druhého tělesa. Udává se zvlášť pro tuhá tělesa (předpokládá se zachování tvaru) a zvlášť pro tělesa kapalná (kde se bere v úvahu deformace slapovými silami). Je pojmenována podle francouzského astronoma Édouarda Rocheho, který ji teoreticky odvodil v roce 1848.

Tuhý satelit

Tuhým satelitem se rozumí homogenní koule, která není deformována slapovými ani odstředivými silami (jsou zanedbány síly v materiálu tělesa – pevnost materiálu).

Nerotující

Rocheova mez vzdálenosti nerotujícího tuhého satelitu od středu většího centrálního tělesa je

kde je poloměr centrálního tělesa, je hustota centrálního tělesa a je hustota satelitu.

Rocheovu mez lze vyjádřit také z hmotnosti centrálního tělesa :

Vázaně rotující

Nízké oběžné dráhy přirozených satelitů jsou obvykle kruhové a s vázanou rotací, při níž je k centrálnímu tělesu přivrácená stále stejná strana satelitu. Rotací způsobené odstředivé síly se pak přičítají k silám slapovým, což Rocheovu mez pro tuhý satelit zvyšuje na

Vázaně rotující tekutý satelit

Tekutý satelit se protahuje slapovými silami centrálního tělesa a zplošťuje vlastní rotací, dokud nedosáhne hydrostatické rovnováhy. Zvětšení délky satelitu v důsledu této deformace dále zesiluje deformující síly a zeslabuje vlastní gravitaci satelitu. Výsledkem je pak mnohem větší hodnota Rocheovy meze, která pro vázaně rotující nestlačitelný homogenní tekutý satelit v hydrostatické rovnováze činí

Výraz celkem dobře vyhovuje i pro kamenné a ledové měsíce s typickým rozměrem větším než 100 km, tedy pro tělesa plně formovaná gravitací. U těles menších vstupuje do hry jejich vnitřní pevnost.

Při poklesu pod Rocheovu mez dochází k rozpadu měsíce a formování prstence – viz obrázek.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roche limit na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Roche limit (ring).svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Roche limit: The varying orbital speed of the material eventually causes it to form a ring.
Roche limit (tidal sphere).svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Roche limit: Closer to the Roche limit the body is deformed by tidal forces.
Roche limit (ripped sphere).svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Roche limit: Within the Roche limit the mass's own gravity can no longer withstand the tidal forces, and the body disintegrates.
Roche limit (top view).svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Roche limit: Particles closer to the primary move more quickly than particles farther away, as represented by the red arrows.
Roche limit (far away sphere).svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Roche limit: Far from the Roche limit the mass is practically spherical.