Rodinné konstelace

Rodinné konstelace je zpochybněnou^[1][2] metodou rozvoje osobnosti, sebepoznávání a psychoterapie. Podle svých zastánců umožňuje ukázat a pocítit souvislosti a vztahy mezi členy rodiny, případně členy širších systémů. Jejich tvůrcem je Bert Hellinger. Metoda je používána v alternativních poradenských postupech.

V rodinných osudech se některé příběhy (respektive vzorce chování) opakují. Pokud jsou podobnosti v příbězích nápadné, mohou se jejich aktéři ptát po příčině. Rodinné konstelace odpovídají na tuto potřebu a nabízejí jeden z pohledů na nevědomou rodinnou dynamiku.

Rodinné konstelace zavedl Bert Hellinger (1925–2019), který tuto metodu vyvinul v osmdesátých a devadesátých letech. Hellingerův fenomenologický přístup se částečně opírá o psychodrama, vyvinuté rakouským lékařem Jakobem Levy Moreno, rodinné rekonstrukce a sochání Virginie Satirové a hypnoterapii Miltona Ericksona.

Technika konstelací spočívá v sestavení jakéhosi „modelu“ rodiny, vztahu nebo jiného systému ze „zástupců“ vybraných z ostatních účastníků semináře.

Klient terapeutovi popíše podstatu problému, který ho na konstelace přivedl. Terapeut klientovi navrhne, kteří lidé z jeho příběhu by měli v konstelaci vystupovat, a klient si mezi účastníky semináře vybere takové zástupce skutečných osob, kteří mu dotyčné pocitově nejvíc připomínají.

Ukazuje se, že v osobních příbězích jsou důležití nejen rodiče, sourozenci, prarodiče, ale mnohdy i vzdálenější příbuzní nebo lidé s rodinou nějak spjatí. V příbězích mívají zvlášť velký význam rodinní příslušníci, kteří jsou z vědomí rodiny vytěsněni nebo se na ně zapomnělo. Mohou to být potracené nebo brzy zemřelé děti, nežádoucí členové systému či příbuzní s tragickým osudem.

Klient si rovněž zvolí zástupce, který bude v situaci zastupovat jeho samého. Takto vybrané zástupce klient rozestaví tak, jak si myslí, že by se rozestavili sami, kdyby byli přítomni. Výchozí rozestavení tedy odpovídá jeho vnitřnímu obrazu dotyčného systému. Proto to musí dělat soustředěně a bez ohledu na formální očekávání.

Od chvíle, kdy zástupci zaujmou své pozice, se u nich začínají projevovat charakteristické pocitové reakce. Jejich pocity v konstelaci jsou překvapivě autentické a silné. Konstelace umožňují spatřit situaci v její podstatě a často vynesou na světlo skrytou dynamiku systému. Tento jev je základem metody.

Pozorováním reakcí a dotazováním zástupců dostáváme řadu informací o systému a procesech, které pod povrchem systému probíhají. Zároveň vychází najevo, zda v rozestavené konstelaci nechybí někdo, kdo ve skutečnosti v systému byl důležitý, či zda v systému nepřevzal někdo roli jiného člena rodiny. Přeskupováním systému, hledáním „správného“ místa pro jednotlivé členy a doplněním systému o další vyloučené anebo zapomenuté členy rodiny začíná proces, jehož hojivý účinek pociťuje nejen klient, nýbrž později celý jeho rodinný systém. Pro ostatní účastníky semináře je jejich „práce“ v rolích zástupců, ale i sama účast na semináři neobyčejně intenzívní a přináší vždy hluboké prožitky a překvapivé náhledy do jejich vlastního života.

Konstelace lze dělat také jako individuální poradenství. Zde se pracuje se značkami místo osobních zástupců pro jednotlivé členy systému. Klient značky rozestaví na podlahu jako by tam stáli členové systému, případně si může stoupnout na jejich místo, aby se vcítil do příslušných rolí.

Obecné principy formulované Bertem Hellingerem a používané při konstelacích lze aplikovat na rodinné systémy, pracovní či školní kolektivy^[3] a další organizační systémy. Největšího rozšíření dosáhla původní aplikace metody na rodinné systémy.

Z hlediska zacílení lze Rodinné konstelace dále formálně dělit podle toho, kterou část rodinného systému řeší.

V případě rodinných konstelací původního rodinného systému jde o pochopení vztahů členů původní rodiny. Patří sem sourozenci, rodiče a jejich sourozenci, prarodiče a jejich sourozenci a někdy i starší generace. Podle Hellingera je naše životní cesta silně ovlivňována událostmi a vzorci z rodinné historie, které se nevědomě přenášejí z generace na generaci.^[4]

Dalším vztahovým systémem, jemuž lze lépe porozumět s pomocí techniky Rodinných konstelací, je systém partnerského vztahu. Do něj patří nejen partner nebo partnerka a děti, ale někdy i dřívější „důležití“ partneři a případně osoby z původní rodiny.

Označení Systemické konstelace se užívá pro obecnější aplikace konstelačních postupů na jakýkoliv systém tvořený vzájemně se ovlivňujícími členy.

Konstelace lze s úspěchem použít i na odkrytí vnitřní dynamiky pracovních kolektivů, organizačních systémů (podnikové konstelace), ale i různých dalších systémů.

Konstelace v různých formách pronikají i do dalších oblastí života. Pro utřídění můžeme systemické konstelace dělit na:

• Rodinné konstelace
• Partnerské konstelace
• Experimentální formy (šamanské konstelace, konstelace problému, voice dialogue – konstelace vnitřních hlasů, konstelace zdravotních symptomů, konstelace vnitřního dítěte, vnitřního přesvědčení atd.)
• Podnikové a organizační konstelace
• Politické konstelace
• Konstelace pro muže a pro ženy

Provádění rodinných či systemických konstelací je sice licencováno některými alternativními psychoterapeutickými společnostmi, jde ale o metodu spornou, která má četné kritiky. Je to metoda fenomenologická, nekauzální, subjektivistická, jejíž účinnost nelze standardními metodami ověřovat. Podle hodnocení Českého klubu skeptiků zde má, podobně jako u všech pseudovědeckých metod, léčbu zprostředkovávat jakási „energie“. Často tuto metodu provozují nekvalifikované osoby. Ale nabízejí ji i odborní lékaři a psychoterapeuti.^[1]

• Wilfried Nelles: Amorův šíp, Láska, touha a růst v partnerském vztahu, Agamé, 2007, v originále: In guten wie in schlechten Zeiten, ISBN 978-80-904016-0-0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rodinná konstelace na Wikimedia Commons