Rodnověří

Rodnověří neboli rodná víra, či jazyčnictví (tradiční ruský výraz), je novopohanské náboženství a nové náboženské hnutí hlásící se k odkazu slovanského předkřesťanského náboženství (historicky nazývaného pohanstvím), které kompletně vymizelo už v období středověku. Obecně bývá označováno jako slovanské novopohanství nebo jen pohanství, avšak ne vždy se organizace a následovníci rodné víry s těmito termíny ztotožňují.

Výraznými rysy slovanského náboženství je polyteismus (mnohobožství) založeném na slovanské mytologii a pravidelné slavení sezónních svátků. Hlavním cílem rodnověří je rekonstrukcionismus zaniklého náboženství Slovanů.

V rodnověrském prostředí jsou často odmítány výrazy jako pohanství a novopohanství (či neopohanství) pro jeho pejorativnost a nepřesnost. Označení rodnověří, vytvořené hlavou Unie slovanských komunit, Vadimem Kazakovem, je přijímáno nejšířeji a je používáno i v akademickém prostředí.^[1]

V některých specifických odnožích rodnověří bývá užíváno jiných slov jako je např. „védismus“, které má souviset jak s indickými védami, tak se slovem „vědět“, nebo také „pravoslaví“, které má vyjadřovat „slavení pravdy“. K jimi užívaným padělkům, jako je např. Velesova kniha a tzv. Slavjano-árijské védy, a k pseudovědeckým teoriím prezentovaným zejména učením Staroruské inglingské církve, se staví sdružení Rodná víra negativně.^[2]

V 19. století přinesl nastupující romantismus zájem o předkřesťanskou kulturu předků evropských národů, včetně slovanských. Už v roce 1839 tak Karel Slavoj Amerling založil sdružení Vykoupenců, tajný spolek založený sice na křesťanském základu, ale silně ovlivněný panteismem a úctou k přírodě.^[3] V roce 2000 vznikla v ČR jako občanské sdružení Rodná víra, které každoročně pořádá oslavy slovanských svátků.

Nejstaršími slovenskými rodnověrskými společenstvími jsou Krug Peruna a Pôvodný kruh založený Miroslavem Švickým, propagátorem tzv. vedomectví, později přejmenovaný na Rodný kruh. V roce 1999 byly založeny Bytosti z Trnavy, a roku 2006 byli založeni Dažbogovi vnuci. Mezi další rodnověrské organizace na Slovensku patří Paromova Dúbrava, Bratrstvo Perunovej sekery, Svätohaj Rodnej Viery a Rodolesie.

V Polsku se slovanským náboženstvím na počátku 20. století výrazně inspiroval Stanisław Szukalski a jeho uměleckého hnutí Rod vznešeného srdce. Pohansky orientované bylo také hnutí kolem časopisu Zadruga, založeného roku 1937 Janem Stachniukem. Na jeho odkaz navazuje časopis Żywioł. V současnosti jsou nejvýznamnějšími polskými rodnověrskými organizacemi Rodná církev polská (RKP, Rodzimy Kościół Polski), Rodná víra (RW, Rodzima Wiara) a Slovanská víra (SW, Słowiańska Wiara). Rodzima Wiara je orientována na extrémní pravici, a odštěpením od ní vznikla Słowiańska Wiara.^[4] Rodnověrců je v Polsku více než čtyři tisíce ^[5].

Rozvoj rodnověří v Sovětském svazu 70. let 20. století byl spojen především s ultranacionalistickým disentem. V 90. letech se začalo rodnověří dostávat do širšího povědomí díky knize Slavjansko-Goritsakaj borba Alexandra Belova a především novému vydání Velesovy knihy Alexandra Asova. První jmenovaná kniha pojednává o bojovém umění, které podle Belova vytvořili staří Slované. V době největšího úspěchu knihy jej praktikovalo přibližně 40 tisíc lidí, i když jen část z nich se hlásila k rodnověří, a zvýšila zájem o toto náboženství mezi ruskými skinheady. Velesova kniha, všeobecně uznávaný padělek známý od 50. let 20. století se stala nejodkazovanějším rodnověrským zdrojem.

(c) Union of Slavic Rodnover Communities / Союз Славянских Общин Славянской Родной Веры, ССО СРВ, CC BY-SA 4.0

(c) Union of Slavic Rodnover Communities / Союз Славянских Общин Славянской Родной Веры, ССО СРВ, CC BY-SA 4.0

V současném Rusku žije nejméně deset tisíc rodnověrců, největší organizace Unie slovanských komunit a Kruh slovanských tradic mají obě kolem pěti set členů.^[1] Kromě nacionalistických kruhů je ruské rodnověří populární mezi zájemci o alternativní duchovno a esoteriku, lidovou kulturu, hry na hrdiny a pagan metal.

Napětí v rodnověří existuje především v otázce nacionalismu. Kromě toho se vedou diskuse o postoji k historii a vědě. Především městští rodnověrci se výrazně ohrazují proti spojování s pseudovědeckými teoriemi jako je idea "starého ruského božstva Ra" nebo víra v pravost různé staroruské literatury, všeobecně považované za falsa. Významná je také snaha o to aby rodnověří nebylo spojováno s autoritářskými sektami a kulty, což se projevuje pojetím vztahu mezi lidmi a bohy jako bratrského svazku nebo odmítáním náboženských vůdců s rozsáhlou mocí, či náboženských vůdců vůbec.

Kromě organizací odmítajících náboženské autority existují i jiné skupiny. Nejvýznamnějším příkladem je Staroruská ingliistická církev ortodoxních starověrců – inglingové, založená Alexandrem Chinovičem vystupujícím pod jménem Pater Dij v Omsku. Ostatní rodnověrci zpravidla tuto církev označují jako sektářskou a nemají s ní přátelský vztah. Ačkoliv v roce 2004 ztratila statut registrovaného náboženského společenství, má stále komunity po celém Rusku a velký vliv.

Nacionalismus v ruských rodnověrských kruzích není uniformní. Část lidí hlásící se předkřesťanskému odkazu náboženství téměř nepraktikuje a nahlíží na rodnověří spíše jako na ideologii. U ostatních sahá spektrum názorů od podpory nacionálního socialismu po méně extrémní postoje. Například Unie slovanských komunit (USK), ač je národně orientována, nemá vlastní politické cíle, jiné, jako K bogoderžaviju napojená na stranu Jednotné Rusko, se profilují více jasně.^[1]

Ač je rodnověří v Rusku spojováno především s nacionalismem a šovinismem, existují rodnověrské komunity, které se od takovýchto názorů distancují. Jedná se především o Kruh pohanských tradic založený roku 2001 v Moskvě, který chápe rodnověří především jako přírodní náboženství.

Ukrajinské rodnověří patří společně s ruským k těm s největším počtem věřících a vlivem. Nejvýznamnějšími organizacemi je Rodové ohniště Rodné pravoslavné víry (RPV), Rodná ukrajinská národní víra (RUNV) a sdružující Sdružení rodnověrců Ukrajiny (SUR). Stejně jako v Rusku je oblíbeným zdrojem Velesova kniha.

Nejstarší rodnověrskou organizací na Ukrajině byla henoteistická Rodná víra (Рiдна Вiра) založena roku 1934 Volodymirem Šajanem. V roce 1985 bylo jeho následovníky založeno Tripolské bratrstvo (Трипiльське Братство) a roku 1987 vydána jeho kniha Víra našich předků (Вiра Предкiв Наших). Jeho učení dnes na Ukrajině vyznává několik desítek komunit.^[6] Na Tripolské bratrstvo také navázala Rodná pravoslavná víra, která splynula s Chrámem rodné víry založeným v roce 2001, jehož cílem bylo sjednocení učení Šajana a Sylenka.

Po druhé světové válce založil další organizaci, Rodnou ukrajinskou národní víru, Lev Sylenko, který se prohlásil za proroka a inkarnaci věčného ducha Rusi/Ukrajiny. RUNV je polytheistické, výrazně anti-křesťanské a jako hlavního boha chápe Dažboga. Centrum organizace je Ukraine's Holy Mother Cathedral v americkém Spring Glen, stát New York. Na Ukrajině pak existuje přes třicet komunit RUNV.

Mezi společné projekty rodnověrců, konané pod záštitou SUR, patří otevření Chrámu slunce v roce 2003. V této stavbě je umístěna knihovna, klub pro pořádání koncertů, výstav a přednášek, Muzeum ukrajinské genocidy a Slovanská akademie kultury národního obrození. V roce 2005 se v Kyjevě pod záštitou SUR uskutečnil Všeslovanský sněm rodnověrců. Jeho účelem bylo sjednocení rodnověrců.^[7]

V Bělorusku se rodnověrci sdružují okolo Střediska etnokosmologie Kryvja v Minsku a často úzce spolupracují s ruskými rodnověrci. Nejvýznamnější skupinou je Лес Поганства (Les pohanství) a nacionalisticky orientovaná Схорон Еж Словен. Rodnověrský spolek existuje také v Estonsku, kde je vysoký podíl slovanského obyvatelstva.^[8]

V jihoslovanských zemích zaznamenalo rodnověří menší úspěch než ve východoslovanských a západoslovanských.^[8]

univerzální symboly používané rodnověřím:

symbol	název	popis
	kolovrat	„Kolovrat“ (pravotočivý i levotočivý) je pokládán za symbol slunce, případně blesku. Autorem symbolu je Stanisław Jakubowski a jeho vznik datován kolem roku 1920.
	rozeta	Šestilistý květ neboli „rozeta“ je pokládán za symbol Peruna (a blesku), ohně, slunce a také ročních cyklů, názvy a výklady se různí, je častým dekorativním motivem lidových výšivek.
	znak hromu	„Znak hromu“ či „hromový znak“ (Gromoviti znaci) pochází z lidového prostředí a má být symbolem blesku a hromu a asociován s bohem Perunem.
	ruce boha	„Ruce boha“ (rece boga), též „slovanský kříž“, byl nalezen na starověké keramice z období před příchodem Slovanů (germánský kmen Vandalů), přesto je hojně rozšířen mezi slovanskými rodnověrci. Bývá přisuzován Svarogovi.
	sluneční kruh	Solární kruh, prostý symbol slunce, je častým dekorativním prvkem na různých předmětech.
	slovanská sekera	Nálezy drobných slovanských sekerek bývají považovány za amulet odkazující na atribut Peruna (zde replika dle nálezu z chazarské pevnosti Sarkel).
	hvězda Svaroga	Moderní symbol vytvořený rodnověrci nazývaný jako „hvězda Svaroga“ či „hvězda Rusi“ je pokládán za Svarogův symbol.
	symbol Velese	moderní symbol vytvořený rodnověrci pro boha Velese
	symbol Mokoši	Symbol bohyně Mokoši má podobu zoraného pole a představuje tak plodnost země poskytující lidem úrodu.
	alatyr (auseklis)	„Alatyr“ (estonský auseklis) je považován za symbol Peruna, hvězdy nebo mýtického kamene. Jako svůj znak ho používají slovinští rodnověrci.
	Perkunův kříž (Perunův kříž)	Různé varianty Perkunova kříže (Pērkonkrusts) neboli svastiky jsou baltské a slovanské symboly slunce nebo blesku, přičemž nehraje roli směr jejich rotace. Mohou být pravotočivé i levotočivé, obě verze mají stejný význam. Nemají nic společného s ideologií nacismu nebo s rasismem.
	tryzub (trojzubec)	Tryzub je státním znakem Ukrajiny a ukrajinští rodnověrci ho vykládají jako předkřesťanský symbol tří světů.
	sluneční kříž	Prostý solární kříž, symbol slunce běžný v mnoha tradicích i mimo slovanské prostředí.
	svastika	V krajním případě se může vyskytnout klasická svastika jako dekorativní prvek, žádná známá skupina jí neužívá jako znak či logo své organizace.

• některá dostupná loga:
• 
  logo Rodné polské církve, na níž jsou „ruce boha“ jako , symbol nejasného původu a významu, je užíván nejvíce polskými rodnověrci.
• 
  logo Dažbogových vnuků
• 
  logo chorvatské společnosti Perunova svetinja
• 
  vlajka Chorvatské rodnověrské aliance (Croatian Rodnovery Alliance, chorvatsky Savez Hrvatskih Rodnovjeraca)
• 
  logo ukrajinské RunVíry s tryzubem, který je státním znakem Ukrajiny, ukrajinští rodnověrci ho považují za předkřesťanský symbol
• 
  znak organizace Rodzima Wiara

• Novopohanství
• Slovanské náboženství
• Nová náboženská hnutí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rodnověří na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo rodnověří ve Wikislovníku
• Společenství Rodná víra
• Rodný kruh (předtím Pôvodný kruh)
• dokument ČT o Rodné víře z cyklu Cesty víry
• Ruské novopohanské mýty a antisemitismus (anglicky)