Rogério Dutra da Silva
Rogério Dutra da Silva | |
---|---|
Rogério Dutra da Silva v kvalifikaci Wimbledonu 2014 | |
Přezdívka | Rogerinho[1] |
Stát | Brazílie |
Datum narození | 3. února 1984 (38 let) |
Místo narození | São Paulo, Brazílie[1] |
Bydliště | Balneário Camboriú, Brazílie[1] |
Výška | 178 cm[1] |
Hmotnost | 73 kg[1] |
Profesionál od | 2003 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 1 832 302 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 30–65 |
Tituly | 0 ATP, 10 challengerů, 9 Futures |
Nejvyšší umístění | 63. místo (24. července 2017) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2017) |
French Open | 2. kolo (2017) |
Wimbledon | 1. kolo (2013, 2016, 2017) |
US Open | 2. kolo (2011, 2012, 2013) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 26–26 |
Tituly | 1 ATP, 4 challengery, 9 Futures |
Nejvyšší umístění | 86. místo (11. září 2017) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | čtvrtfinále (2017) |
Wimbledon | 1. kolo (2017) |
US Open | 2. kolo (2017) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 2. srpna 2019
Rogério Dutra da Silva (* 3. února 1984 São Paulo) je brazilský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do prosince 2017 devatenáct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl da Silva ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2017 na 63. místě a ve čtyřhře pak v září téhož roku na 86. místě. Trénuje ho Leonardo Kirche.[1]
V brazilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2011 semifinálem 1. skupiny Americké zóny proti Uruguayi, v němž vyhrál dvouhry s Marcelem Felderem i Martinem Cuevasem. Přispěl tak k výhře Brazilců 5:0 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 6–4 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]
Brazílii reprezentoval da Silva také na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře skončil ve druhém kole na raketě šestého nasazeného Francouze Gaëla Monfilse.
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval da Silva v listopadu 2001, když na turnaji v Campinasu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl svému krajanovi Júliu Silvovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval v červnu 2006 na brazilské události v Chapecu po finálové výhře nad Uruguaycem Martinem Vilarrubim. Na challengerech ATP poprvé triumfoval na říjnovém BH Tennis Open International Cup 2010 v Belo Horizonte, kde v závěrečném duelu zvítězil nad argentinským hráčem Facundem Argüellem.[2][1]
Premiérové čtvrtfinále na okruhu ATP World Tour si zahrál na červencovém Bet-at-home Cup Kitzbühel 2012 po skreči Jana Hájka a zdolání sedmého nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise. Mezi poslední osmičkou jej zastavil Ital Filippo Volandri. Bodový zisk mu po turnaji poprvé v kariéře zajistil průnik do elitní světové stovky, když 30. července 2011 v žebříčku figuroval na 95. místě.[1]
Ve finále okruhu ATP Tour debutoval na antukovém International German Open 2012, hraném v Hamburku v kategorii ATP 500, kde v závěrečném duelu čtyřhry se Španělem Danielem Muñozem de la Nava nestačili na španělský pár David Marrero a Fernando Verdasco. Na turnaji startovali z pozice náhradníků.[1]
V kvalifikaci Internazionali BNL d'Italia 2013 utrpěl poranění vazů hlezna. S nedoléčenou distorzí odehrál kvalifikační turnaj v Nice a po challengeru v Braunschweigu byl přinucen přerušit sezónu na sedm týdnů. Vrátil se newyorským US Open 2013 bez jediné výhry na okruhu v probíhajícím roce. Po zvládnuté kvalifikaci odehrál 27. srpna první kolo proti Kanaďanu Vasekovi Pospisilovi. V pětisetovém boji odvrátil sedm mečbolů a poprvé v kariéře otočil utkání ze stavu 0–2 na sety. Vítězný tiebreak v páté sadě vyhrál poměrem míčů 12:10. Ve druhé fázi odebral světové dvojce a pozdějšímu vítězi Rafaelu Nadalovi jen tři gamy.[1]
Ve světové klasifikaci se propadl až na 533. místo, které mu patřilo 8. června 2015. Rok poté, v červnu 2016, vystoupal po čtvrtfinále pražského challengeru na dosavadní kariérní maximum, 82. příčku.[1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužské dvouhře US Open 2011, do níž prošel jako šťastný poražený z kvalifikace. V úvodním kole vyřadil irského kvalifikanta Louka Sorensena, jenž ve čtvrté sadě zápas skrečoval. Následně odešel poražen od Američana Alexe Bogomolova.[1]
Finále na okruhu ATP World Tour
|
Čtyřhra: 2 (1–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 22. července 2012 | Hamburk, Německo | antuka | Daniel Muñoz de la Nava | David Marrero Fernando Verdasco | 4–6, 3–6 |
Vítěz | 1. | 6. března 2017 | São Paulo, Brazílie | antuka | André Sá | Marcus Daniell Marcelo Demoliner | 7–6(7–5), 5–7, [10–7] |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda |
---|
Challengery (10 D; 4 Č) |
Futures (9 D; 9 Č) |
Dvouhra (19)
Č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | 29. května 2006 | Brazil F3, Brazílie | antuka | Martin Vilarrubi | 6–2, 6–4 |
2. | 5. června 2006 | Brazil F4, Brazílie | antuka | Giovanni Lapentti | 6–0, 2–6, 7–6(7–2) |
3. | 12. června 2006 | Brazil F5, Brazílie | antuka | Santiago Giraldo | 6–4, 6–1 |
4. | 28. dubna 2008 | Brazil F2, Brazílie | antuka | André Ghem | 7–6(7–4), 4–6, 6–4 |
5. | 5. května 2008 | Brazil F3, Brazílie | antuka | André Miele | 5–7, 6–2, 6–4 |
6. | 2. června 2008 | Brazil F7, Brazílie | antuka | Daniel Silva | 6–0, 6–1 |
7. | 9. června 2008 | Brazil F8, Brazílie | antuka | Daniel Silva | 6–1, 6–7(2–7), 6–0 |
8. | 25. července 2010 | Brazil F16, Brazílie | antuka | Fernando Romboli | 6–3, 7–5 |
9. | 29. srpna 2010 | Brazil F21, Brazílie | antuka | Eladio Riberio Neto | 6–7(9–11), 7–5, 4–0skreč |
10. | 19. října 2010 | Belo Horizonte, Brazílie | tvrdý | Facundo Argüello | 6–4, 6–3 |
11. | 6. srpna 2011 | Campos do Jordão, Brazílie | tvrdý | Izak van der Merwe | 6–4, 6–7(5–7), 6–3 |
12. | 8. července 2012 | Panama City, Panama | antuka | Peter Polansky | 6–3, 6–0 |
13. | 14. dubna 2013 | Itajaí, Brazílie | antuka | Jozef Kovalík | 4–6, 6–3, 6–1 |
14. | 20. dubna 2014 | São Paulo, Brazílie | antuka | Blaž Rola | 6–4, 6–2 |
15. | 16. srpna 2015 | Praha, Česko | antuka | Radu Albot | 6–2, 6–7(5–7), 6–4 |
16. | 25. října 2015 | Santiágo, Chile | antuka | Horacio Zeballos | 7–5, 3–6, 7–5 |
17. | 14. května 2016 | Bordeaux, Francie | antuka | Bjorn Fratangelo | 6–3, 6–1 |
18. | 11. března 2017 | Santiago, Chile | antuka | Nicolás Jarry | 7–5, 6–3 |
19. | 8. dubna 2017 | Panama City, Panama | antuka | Peđa Krstin | 6–2, 6–4 |
Čtyřhra (13)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 8. října 2006 | Quito, Ekvádor | antuka | Marcelo Melo | Pablo Cuevas Horacio Zeballos | 6–3, 6–4 |
2. | 12. října 2008 | Florianópolis, Brazílie | antuka | Júlio Silva | Ricardo Hocevar André Miele | 3–6, 6–4, [10–4] |
3. | 8. srpna 2010 | Campos do Jordão, Brazílie | tvrdý | Júlio Silva | Vitor Manzini Pedro Zerbini | 7–6(7–3), 6–2 |
4. | 19. června 2016 | Perugia, Itálie | antuka | Andrés Molteni | Nicolás Barrientos Fabrício Neis | 7–5, 6–3 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rogério Dutra Silva na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Rogério Dutra da Silva na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 2. srpna 2019
- ↑ a b c Rogério Dutra da Silva na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 25. listopadu 2017
- ↑ Rogério Dutra da Silva na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 25. listopadu 2017
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rogério Dutra da Silva na Wikimedia Commons
- Rogério Dutra da Silva na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Rogério Dutra da Silva na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Rogério Dutra da Silva na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Dutra Silva WMQ14 (23)