Rogério Dutra da Silva
Rogério Dutra da Silva | |
---|---|
Rogério Dutra da Silva v kvalifikaci Wimbledonu 2014 | |
Přezdívka | Rogerinho[1] |
Stát | Brazílie |
Datum narození | 3. února 1984 (38 let) |
Místo narození | São Paulo, Brazílie[1] |
Bydliště | Balneário Camboriú, Brazílie[1] |
Výška | 178 cm[1] |
Hmotnost | 73 kg[1] |
Profesionál od | 2003 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 1 832 302 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 30–65 |
Tituly | 0 ATP, 10 challengerů, 9 Futures |
Nejvyšší umístění | 63. místo (24. července 2017) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2017) |
French Open | 2. kolo (2017) |
Wimbledon | 1. kolo (2013, 2016, 2017) |
US Open | 2. kolo (2011, 2012, 2013) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2016) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 26–26 |
Tituly | 1 ATP, 4 challengery, 9 Futures |
Nejvyšší umístění | 86. místo (11. září 2017) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | čtvrtfinále (2017) |
Wimbledon | 1. kolo (2017) |
US Open | 2. kolo (2017) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 2. srpna 2019
Rogério Dutra da Silva (* 3. února 1984 São Paulo) je brazilský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do prosince 2017 devatenáct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl da Silva ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2017 na 63. místě a ve čtyřhře pak v září téhož roku na 86. místě. Trénuje ho Leonardo Kirche.[1]
V brazilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2011 semifinálem 1. skupiny Americké zóny proti Uruguayi, v němž vyhrál dvouhry s Marcelem Felderem i Martinem Cuevasem. Přispěl tak k výhře Brazilců 5:0 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 6–4 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]
Brazílii reprezentoval da Silva také na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře skončil ve druhém kole na raketě šestého nasazeného Francouze Gaëla Monfilse.
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval da Silva v listopadu 2001, když na turnaji v Campinasu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl svému krajanovi Júliu Silvovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval v červnu 2006 na brazilské události v Chapecu po finálové výhře nad Uruguaycem Martinem Vilarrubim. Na challengerech ATP poprvé triumfoval na říjnovém BH Tennis Open International Cup 2010 v Belo Horizonte, kde v závěrečném duelu zvítězil nad argentinským hráčem Facundem Argüellem.[2][1]
Premiérové čtvrtfinále na okruhu ATP World Tour si zahrál na červencovém Bet-at-home Cup Kitzbühel 2012 po skreči Jana Hájka a zdolání sedmého nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise. Mezi poslední osmičkou jej zastavil Ital Filippo Volandri. Bodový zisk mu po turnaji poprvé v kariéře zajistil průnik do elitní světové stovky, když 30. července 2011 v žebříčku figuroval na 95. místě.[1]
Ve finále okruhu ATP Tour debutoval na antukovém International German Open 2012, hraném v Hamburku v kategorii ATP 500, kde v závěrečném duelu čtyřhry se Španělem Danielem Muñozem de la Nava nestačili na španělský pár David Marrero a Fernando Verdasco. Na turnaji startovali z pozice náhradníků.[1]
V kvalifikaci Internazionali BNL d'Italia 2013 utrpěl poranění vazů hlezna. S nedoléčenou distorzí odehrál kvalifikační turnaj v Nice a po challengeru v Braunschweigu byl přinucen přerušit sezónu na sedm týdnů. Vrátil se newyorským US Open 2013 bez jediné výhry na okruhu v probíhajícím roce. Po zvládnuté kvalifikaci odehrál 27. srpna první kolo proti Kanaďanu Vasekovi Pospisilovi. V pětisetovém boji odvrátil sedm mečbolů a poprvé v kariéře otočil utkání ze stavu 0–2 na sety. Vítězný tiebreak v páté sadě vyhrál poměrem míčů 12:10. Ve druhé fázi odebral světové dvojce a pozdějšímu vítězi Rafaelu Nadalovi jen tři gamy.[1]
Ve světové klasifikaci se propadl až na 533. místo, které mu patřilo 8. června 2015. Rok poté, v červnu 2016, vystoupal po čtvrtfinále pražského challengeru na dosavadní kariérní maximum, 82. příčku.[1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužské dvouhře US Open 2011, do níž prošel jako šťastný poražený z kvalifikace. V úvodním kole vyřadil irského kvalifikanta Louka Sorensena, jenž ve čtvrté sadě zápas skrečoval. Následně odešel poražen od Američana Alexe Bogomolova.[1]
Finále na okruhu ATP World Tour
|
Čtyřhra: 2 (1–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 22. července 2012 | Hamburk, Německo | antuka | Daniel Muñoz de la Nava | David Marrero Fernando Verdasco | 4–6, 3–6 |
Vítěz | 1. | 6. března 2017 | São Paulo, Brazílie | antuka | André Sá | Marcus Daniell Marcelo Demoliner | 7–6(7–5), 5–7, [10–7] |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda |
---|
Challengery (10 D; 4 Č) |
Futures (9 D; 9 Č) |
Dvouhra (19)
Č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | 29. května 2006 | Brazil F3, Brazílie | antuka | Martin Vilarrubi | 6–2, 6–4 |
2. | 5. června 2006 | Brazil F4, Brazílie | antuka | Giovanni Lapentti | 6–0, 2–6, 7–6(7–2) |
3. | 12. června 2006 | Brazil F5, Brazílie | antuka | Santiago Giraldo | 6–4, 6–1 |
4. | 28. dubna 2008 | Brazil F2, Brazílie | antuka | André Ghem | 7–6(7–4), 4–6, 6–4 |
5. | 5. května 2008 | Brazil F3, Brazílie | antuka | André Miele | 5–7, 6–2, 6–4 |
6. | 2. června 2008 | Brazil F7, Brazílie | antuka | Daniel Silva | 6–0, 6–1 |
7. | 9. června 2008 | Brazil F8, Brazílie | antuka | Daniel Silva | 6–1, 6–7(2–7), 6–0 |
8. | 25. července 2010 | Brazil F16, Brazílie | antuka | Fernando Romboli | 6–3, 7–5 |
9. | 29. srpna 2010 | Brazil F21, Brazílie | antuka | Eladio Riberio Neto | 6–7(9–11), 7–5, 4–0skreč |
10. | 19. října 2010 | Belo Horizonte, Brazílie | tvrdý | Facundo Argüello | 6–4, 6–3 |
11. | 6. srpna 2011 | Campos do Jordão, Brazílie | tvrdý | Izak van der Merwe | 6–4, 6–7(5–7), 6–3 |
12. | 8. července 2012 | Panama City, Panama | antuka | Peter Polansky | 6–3, 6–0 |
13. | 14. dubna 2013 | Itajaí, Brazílie | antuka | Jozef Kovalík | 4–6, 6–3, 6–1 |
14. | 20. dubna 2014 | São Paulo, Brazílie | antuka | Blaž Rola | 6–4, 6–2 |
15. | 16. srpna 2015 | Praha, Česko | antuka | Radu Albot | 6–2, 6–7(5–7), 6–4 |
16. | 25. října 2015 | Santiágo, Chile | antuka | Horacio Zeballos | 7–5, 3–6, 7–5 |
17. | 14. května 2016 | Bordeaux, Francie | antuka | Bjorn Fratangelo | 6–3, 6–1 |
18. | 11. března 2017 | Santiago, Chile | antuka | Nicolás Jarry | 7–5, 6–3 |
19. | 8. dubna 2017 | Panama City, Panama | antuka | Peđa Krstin | 6–2, 6–4 |
Čtyřhra (13)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 8. října 2006 | Quito, Ekvádor | antuka | Marcelo Melo | Pablo Cuevas Horacio Zeballos | 6–3, 6–4 |
2. | 12. října 2008 | Florianópolis, Brazílie | antuka | Júlio Silva | Ricardo Hocevar André Miele | 3–6, 6–4, [10–4] |
3. | 8. srpna 2010 | Campos do Jordão, Brazílie | tvrdý | Júlio Silva | Vitor Manzini Pedro Zerbini | 7–6(7–3), 6–2 |
4. | 19. června 2016 | Perugia, Itálie | antuka | Andrés Molteni | Nicolás Barrientos Fabrício Neis | 7–5, 6–3 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rogério Dutra Silva na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Rogério Dutra da Silva na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 2. srpna 2019
- ↑ a b c Rogério Dutra da Silva na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 25. listopadu 2017
- ↑ Rogério Dutra da Silva na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 25. listopadu 2017
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rogério Dutra da Silva na Wikimedia Commons
- Rogério Dutra da Silva na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Rogério Dutra da Silva na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Rogério Dutra da Silva na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Dutra Silva WMQ14 (23)
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování