Rogendorfové
| Rogendorfové (Roggendorfové) | |
 Erb svobodných pánů z Rogendorfu podle Siebmachera, rok 1605 | |
| Země | Morava |
|---|---|
| Tituly | Svobodní páni |
| Zakladatel | Mikuláš z Rogendorfu |
| Rok založení | 14. století |
| Vymření po meči | 19. století |
.jpg)
Rogendorfové, či Roggendorfové, nebo páni z Rogendorfu byli rakouský šlechtický rod, jehož větev se usadila i na území Moravy.
Dějiny rodu
Kořeny rodu spadají do 14. století, kdy se jako první historicky doložená postava uvádí Mikuláš z Rogendorfu. Vilém z Rogendorfu se proslavil v roce 1529, kdy byl jedním z velitelů Vídně při jejím prvním tureckém obléhání.
V roce 1619 si vzal Jiří Ehrenreich z Rogendorfu (13. ledna 1596–1653) Johanku Drnovskou z Drnovic, která byla poslední členkou rodu Drnovských z Drnovic. Protože byl protestant, jeho rodina utrpěla při pobělohorských konfiskacích a přišla o panství Dolní Kounice. Jeho žena Johanka však po jeho smrti vysoudila v roce 1661 rodový majetek v Rájci, který přešel na jejího syna Kristiána z Rogendorfu (28. září 1635 – 19. prosince 1701). Ten se stal komorníkem Leopolda I., přísedícím zemského práva a královským hejtmanem. V roce 1686 byl povýšen do hraběcího stavu s titulem "hrabě z Rogendorfu a svobodný pán z Molenburku."
Jeho nástupcem se stal syn Karel Ludvík (25. května 1685–1738), který dosáhl titulu tajného rady, komořího a přísedícího zemských desk. Byl dobrým hospodářem, staral se o rozvoj svého panství. Založil sklárnu v Housku, v roce 1716 založil vesnici Rogendorf, v roce 1717 panský dvůr pod ruinami hradu Holštejna a roku 1724 vesnici Molenburk. V letech 1711–1724 vlastnil Letovice. Roku 1733 znovu vystavěl zchátralý kostel v Petrovicích. Podporoval rozvoj hamrů na řece Svitavě. Jeho manželkou byla od roku 1710 Karolina Anna Pálffy z Erdőd, která byla velice zbožná. Ve Sloupě nechala vystavět špitál a poutní kostel Panny Marie Bolestné.
Karel Ludvík po sobě zanechal čtyři syny a tři dcery. Nejstarší František Antonín byl c.k. polním maršálkem a komořím a ujal se rodinných statků Rogendorf a Molenburk v Dolních Rakousích. Vilém Felix byl kanovníkem v Olomouci, Arnošt byl nejvyšším polním strážmistrem a komořím. Karlova dcera Rafaela si vzala roku 1743 hraběte Antonína Josefa ze Salmu, který v roce 1763 koupil majetkové podíly ostatních dědiců rájeckého panství a tento statek tak přešel do vlastnictví rodu Salmů.
Rod Rogendorfů žil v Rakousku do 19. století.
Literatura
- Jindřich Wankel, Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1984
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rogendorfové ve Wikimedia Commons - http://genealogy.euweb.cz/austria/rogendorf.html
- http://patricus.info/Rodokmeny/Rogendorff.txt
Média použitá na této stránce
Wappen des reichsfreiherrlichen Geschlechts von Rogendorf (Roggendorf)
Costume armour of Wilhelm Von Rogendorf
Wappen der von Rogendorff, nach einem um 1520 gefertigten großen Holzschnitt von Albrecht Dürer, für welchen der Meister sieben Ellen Samt als Rekompens erhielt. Das Größenverhältnis der einzelnen Teile des Wappens ist geändert: das Kleinod nimmt nahezu die Hälfte der ganzen Höhe ein. Die Form der Helmdecke charakterisiert alle Dürerschen Wappenzeichnungen. Die Auffassung der Tiere ist naturalistisch. (Meyers Konversations-Lexikon, 1888; ebd.: Entwickelung der Wappenkunst, Doppelseitige Farbkarte). Colin Eisler, Dürers Arche Noah. Tiere und Fabelwesen im Werk von Albrecht Dürer. München 1996 (zuerst 1991): "Das herrliche Gefieder des Pfaus muß Dürers Aufmerksamkeit erregt haben. Dennoch weiß man von keiner bedeutenden Studie zu diesem Vogel, dessen kostbares Fleisch man ebenso preist wie seine wunderbaren Federn. Ein Pfau befindet sich unter dem Glücksrad auf dem Holzschnitt Der Fuchs und die Zeit drehen das Glücksrad. Da er sich hier offenbar fehl am Platz fühlt, entfaltet er indigniert sein Gefieder nicht. Auf Dürers Wappenholzschnitt von 1520 stecken zwölf Pfauenfedern in den Büffelhörnern, die der Krone der Roggendorfs entwachsen. Das Werk entstand in Antwerpen, wo man solche Federn importierte. Sie formen einen Strahlenfächer um den drohend aufgerichteten, gekrönten Roggendorflöwen herum. Indem Dürer ein solch bombastisches Wappen schuf, bot sich ihm, der sich zeitlebens gern herausputzte, die Möglichkeit, selbst zum Pfau zu werden, denn die reichen Brüder bezahlten ihn mit sieben Ellen kostbaren Seidensamts."