Rogers Cup 2018
Rogers Cup 2018 | |
---|---|
Datum | 6.–12. srpna 2018 |
Ročník | 129. (muži) / 117. (ženy) |
Místo | Toronto (muži), Montréal (ženy), Kanada |
Dějiště | Aviva Centre (Toronto) IGA Stadium (Montréal) |
Kategorie | ATP World Tour Masters 1000 |
Kategorie | WTA Premier 5 |
Dotace | 5 939 970 USD (muži) 2 820 000 USD (ženy) |
Soutěže | 56 dvouhra / 24 čtyřhra (muži) 56 dvouhra / 28 čtyřhra (ženy) |
Povrch | tvrdý – DecoTurf / venku |
Vítězové | |
mužská dvouhra | |
Rafael Nadal | |
ženská dvouhra | |
Simona Halepová | |
mužská čtyřhra | |
Henri Kontinen / John Peers | |
ženská čtyřhra | |
Ashleigh Bartyová / Demi Schuursová | |
Rogers Cup | |
< 2017 2019 > | |
Rogers Cup presented by National Bank 2018, francouzsky Coupe Rogers 2018, také známý pod názvem Canada Masters 2018, byl společný tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem DecoTurf. Konal se mezi 6. až 12. srpnem 2018 ve dvou kanadských velkoměstech Torontu a Montréalu jako 129. ročník mužského a 117. ročník ženského turnaje.
Mužská polovina soutěže probíhala v torontském areálu Aviva Centre. Po grandslamu a Turnaji mistrů byla zařazena do třetí nejvyšší kategorie okruhu ATP Masters 1000 a její dotace činila 5 939 970 amerických dolarů. Ženská část s rozpočtem 2 820 000 dolarů se odehrávala v montréalském areálu s centrkurtem IGA Stadium. Na okruhu WTA patřila do kategorie WTA Premier 5. Turnaj byl součástí letní americké šňůry na tvrdých betonech US Open Series 2018.
Nejvýše nasazenými hráči v soutěžích dvouher se stali světové jedničky, mezi muži Rafael Nadal ze Španělska a v ženském singlu Simona Halepová z Rumunska. Jako poslední přímí účastníci do dvouher nastoupili americký 52. hráč žebříčku Frances Tiafoe a rumunská 49. žena klasifikace Sorana Cîrsteaová.[1][2]
Jubilejní osmdesátý singlový titul na okruhu ATP Tour ve sto šestnáctém kariérním finále vyhrál první hráč žebříčku Rafael Nadal ze Španělska. Získal tak třicátý třetí vavřín v sérii Masters, kde figuroval na prvním místě a Canada Masters se stal jeho první událostí mistrovské série s tvrdým povrchem, z níž si odvezl čtvrtý titul.[3] Řecký poražený finalista Stefanos Tsitsipas odehrál finále v den 20. narozenin a stal se nejmladším hráčem historie, který na jediném turnaji ATP vyřadil čtyři tenisty elitní světové desítky.[3][4] Osmnáctý singlový titul na okruhu WTA Tour a druhý z Rogers Cupu vybojovala 26letá rumunská světová jednička Simona Halepová.[5]
Třináctý společný titul z deblových soutěží si připsal finsko-australský pár Henri Kontinen a John Peers po odvrácení čtyř mečbolů ve finále.[6]Druhou společnou trofej ze čtyřhry túry WTA si odvezla australsko-nizozemská dvojice Ashleigh Bartyová a Demi Schuursová. Poražená finalistka Latisha Chan se vrátila do čela žebříčku WTA ve čtyřhře.[7]
Rozdělení bodů a finančních odměn
Rozdělení bodů
Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | Q | Q2 | Q1 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
dvouhra mužů[2] | 1000 | 600 | 360 | 180 | 90 | 45 | 10 | 25 | 16 | 0 |
čtyřhra mužů[8] | 0 | — | — | — | — | |||||
dvouhra žen[1] | 900 | 585 | 350 | 190 | 105 | 60 | 1 | 30 | 20 | 1 |
čtyřhra žen[9] | 5 | — | — | — | — |
Finanční odměny
Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | Q2 | Q1 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
dvouhra mužů[2][10] | $1 020 425 | $500 340 | $251 815 | $128 050 | $66 490 | $35 055 | $18 930 | $4 360 | $2 220 |
dvouhra žen[1][11] | $519 480 | $252 425 | $126 450 | $60 210 | $29 010 | $14 860 | $8 015 | $3 260 | $1 970 |
čtyřhra mužů[8] | $316 000 | $154 710 | $77 600 | $39 830 | $20 590 | $10 860 | — | — | — |
čtyřhra žen[9] | $148 605 | $75 060 | $37 160 | $18 705 | $9 490 | $4 690 | — | — | — |
Dvouhra mužů
Nasazení
Stát | Hráč[2] | ATP | Nasazení |
---|---|---|---|
Španělsko | Rafael Nadal | 1. | 1. |
Německo | Alexander Zverev | 2. | 3. |
Argentina | |||
Jižní Afrika | Kevin Anderson | 6. | 4. |
Bulharsko | Grigor Dimitrov | 5. | 5. |
Chorvatsko | Marin Čilić | 7. | 6. |
Rakousko | Dominic Thiem | 8. | 7. |
USA | John Isner | 9. | 8. |
Srbsko | Novak Djoković | 10. | 9. |
Belgie | David Goffin | 11. | 10. |
Argentina | Diego Schwartzman | 12. | 11. |
Španělsko | Pablo Carreño Busta | 13. | 12. |
USA | Jack Sock | 19. | 13. |
Itálie | Fabio Fognini | 14. | 14. |
Španělsko | |||
Austrálie | Nick Kyrgios | 17. | 16. |
Žebříček ATP k 30. červenci 2018 |
Jiné formy účasti
Následující hráči obdrželi divokou kartu do hlavní soutěže[2]:
Následující hráči postoupili z kvalifikace[2]:
- Jevgenij Donskoj
- Ryan Harrison
- Pierre-Hugues Herbert
- Ilja Ivaška
- Bradley Klahn
- Daniil Medveděv
- Jošihito Nišioka
Následující hráči postoupili z kvalifikace jako tzv. šťastní poražení:
Odhlášení
- před zahájením turnaje
- Roberto Bautista Agut → nahradil jej Mackenzie McDonald
- Tomáš Berdych → nahradil jej Júiči Sugita
- Čong Hjon → nahradil jej Mirza Bašić
- Juan Martín del Potro → nahradil jej Michail Južnyj
- Roger Federer → nahradil jej Jérémy Chardy
- Richard Gasquet → nahradil jej Matthew Ebden
- Philipp Kohlschreiber → nahradil jej Márton Fucsovics
- Leonardo Mayer → nahradil jej Benoît Paire
- Gaël Monfils → nahradil jej Frances Tiafoe
- Andreas Seppi → nahradil jej João Sousa
Skrečování
Mužská čtyřhra
Nasazení
Stát | Hráč[8] | Stát | Hráč[8] | ATP | Nasazení |
---|---|---|---|---|---|
Rakousko | Oliver Marach | Chorvatsko | Mate Pavić | 5. | 1. |
Finsko | Henri Kontinen | Austrálie | John Peers | 11. | 2. |
Francie | Pierre-Hugues Herbert | Francie | Nicolas Mahut | 15. | 3. |
USA | Mike Bryan | USA | Jack Sock | 16. | 4. |
Polsko | Łukasz Kubot | Brazílie | Marcelo Melo | 19. | 5. |
Spojené království | Jamie Murray | Brazílie | Bruno Soares | 27. | 6. |
Nizozemsko | Jean-Julien Rojer | Rumunsko | Horia Tecău | 27. | 7. |
Kolumbie | Juan Sebastián Cabal | Kolumbie | Robert Farah | 29. | 8. |
Žebříček ATP k 30. červenci 2018; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru |
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Následující páry nastoupily z pozice náhradníka:
Odhlášení
- před zahájením turnaje
Ženská dvouhra
Nasazení
Stát | Hráčka[1] | WTA | Nasazení |
---|---|---|---|
Rumunsko | Simona Halepová | 1. | 1. |
Dánsko | Caroline Wozniacká | 2. | 2. |
USA | Sloane Stephensová | 3. | 3. |
Německo | Angelique Kerberová | 4. | 4. |
Ukrajina | Elina Svitolinová | 5. | 5. |
Francie | Caroline Garciaová | 6. | 6. |
Španělsko | Garbiñe Muguruzaová | 7. | 7. |
Česko | Petra Kvitová | 8. | 8. |
Česko | Karolína Plíšková | 9. | 9. |
Německo | Julia Görgesová | 10. | 10. |
Lotyšsko | Jeļena Ostapenková | 11. | 11. |
Rusko | Darja Kasatkinová | 13. | 12. |
USA | Venus Williamsová | 14. | 13. |
Belgie | Elise Mertensová | 15. | 14. |
Austrálie | Ashleigh Bartyová | 16. | 15. |
Japonsko | Naomi Ósakaová | 17. | 16. |
Žebříček WTA k 30. červenci 2018 |
Jiné formy účasti
Následující hráčky obdržely divokou kartu do hlavní soutěže[1]:
Následující hráčky postoupily z kvalifikace[1]:
- Ana Bogdanová
- Katie Boulterová
- Caroline Dolehideová
- Kirsten Flipkensová
- Sesil Karatančevová
- Barbora Krejčíková
- Christina McHaleová
- Monica Niculescuová
- Lucie Šafářová
- Carla Suárezová Navarrová
- Wang Čchiang
- Sofja Žuková
Odhlášení
- před zahájením turnaje
- Dominika Cibulková → nahradila ji Aryna Sabalenková
- Madison Keysová → nahradila ji Alison Van Uytvancková
- Coco Vandewegheová → nahradila ji Sorana Cîrsteaová
- Serena Williamsová → nahradila ji Tatjana Mariová
Ženská čtyřhra
Nasazení
Stát | Hráčka[9] | Stát | Hráčka[9] | WTA | Nasazení |
---|---|---|---|---|---|
Česko | Barbora Krejčíková | Česko | Kateřina Siniaková | 6. | 1. |
Čínská Tchaj-pej | Latisha Chan | Rusko | Jekatěrina Makarovová | 8. | 2. |
Maďarsko | Tímea Babosová | Francie | Kristina Mladenovicová | 11. | 3. |
Česko | Andrea Sestini Hlaváčková | Česko | Barbora Strýcová | 15. | 4. |
Kanada | Gabriela Dabrowská | Čína | Sü I-fan | 20. | 5. |
Slovinsko | Andreja Klepačová | Španělsko | María José Martínez Sánchezová | 24. | 6. |
USA | Nicole Melicharová | Česko | Květa Peschkeová | 32. | 7. |
Austrálie | Ashleigh Bartyová | Nizozemsko | Demi Schuursová | 33. | 8. |
Žebříček WTA k 30. červenci 2018; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru |
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
- Françoise Abandová / Tatjana Mariová
- Eugenie Bouchardová / Sloane Stephensová
- Carson Branstineová / Rebecca Marinová
Přehled finále
Mužská dvouhra
- Rafael Nadal vs. Stefanos Tsitsipas, 6–2, 7–6(7–4)
Ženská dvouhra
- Simona Halepová vs. Sloane Stephensová, 7–6(8–6), 3–6, 6–4
Mužská čtyřhra
- Henri Kontinen / John Peers vs. Raven Klaasen / Michael Venus, 6–2, 6–7(7–9), [10–6]
Ženská čtyřhra
- Ashleigh Bartyová / Demi Schuursová vs. Latisha Chan / Jekatěrina Makarovová, 4–6, 6–3, [10–8]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2018 Rogers Cup na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Rogers Cup 2018 – ženská dvouhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Rogers Cup 2018– mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nejúspěšnější turnaj na hardu. Nadal v Torontu zastavil Tsitsipase a má 80. titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-13 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Tsitsipas v Torontu řádí dál. Přidal další odvrácený mečbol, další skalp hráče Top 10 a je ve finále Masters [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-12 [cit. 2018-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Montreal dobyla opět Halepová. Ve finále zdolala Stephensovou [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-12 [cit. 2018-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Dzevad Mesic. ATP Toronto: Henri Kontinen and John Peers avoid final disaster, win title [online]. Tennis World, 2018-08-12 [cit. 2018-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Barty and Schuurs take home Montreal doubles title [online]. WTA Tour, Inc., 2018-08-12 [cit. 2018-08-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Rogers Cup 2018 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Rogers Cup 2018 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rogers Cup 2018 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rogers Cup 2018 – kvalifikace ženské dvouhry [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Rogers Cup 2018 [PDF]. WTA Tour, Inc. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Finská vlajka
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.