Rohanský palác
Rohanský palác v Karmelitské ulici | |
---|---|
Průčelí Rohanského paláce z Karmelitské ulice | |
Základní informace | |
Sloh | Klasicismus |
Architekti | Bonifác Wolmut, Josef Zobel, Vincenc Kulhánek |
Výstavba | Kolem roku 1571 |
Přestavba | 1796, 1838–1841 |
Materiál | Zdivo |
Stavitel | Bonifác Wolmut |
Další majitelé | Černínové z Chudenic Hohenzollern-Hechingenové Rohanové |
Současný majitel | Česká republika |
Poloha | |
Adresa | Karmelitská 386/8 Harantova 386/2 Maltézské náměstí 386/2 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011, Česko |
Ulice | Karmelitská, Harantova a Maltézské náměstí |
Souřadnice | 50°5′8,16″ s. š., 14°24′16,92″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 39447/1-814 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rohanský palác nebo také Tyrolovský, Ottovský, Černínský či Kuronský palác je městský šlechtický palác postavený v klasicistním slohu. Nachází se v Praze na Malé Straně v ulicích Karmelitská 386/8, Harantova 386/2, Maltézské náměstí 386/2. Je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
Kolem roku 1571 německý architekt, stavitel a kameník Bonifác Wohlmut stavebně sjednotil tři domy na příslušné parcele, čímž vznikl renesanční palác. Později přibyl ještě čtvrtý dům, který v roce 1596 přikoupil Jeremiáš Tirol, objekt byl však později znovu rozdělen; v jedné z budov (v tzv. Ottovském domě u Maltézského náměstí) byl divadelní sál, kde se provozovala v letech 1700–1713 německá operní představení.
Barokně přestavěné objekty zůstaly delší čas oddělené, než se staly na konci 18. století majetkem Černínů z Chudenic. Za Jana Vojtěcha Černína byly v roce 1792 opět spojeny do jednoho celku a pak v roce 1796 klasicistně přestavěny podle projektu Josefa Zobela.
V roce 1796 palác koupil Petr Biron, vévoda kuronský a zemgalský. Jeho dcera kněžna Marie Pavlína z Hohenzollern-Hechingenu (mladší sestra Kateřiny Vilemíny Zaháňské), která palác zdědila v roce 1800, nechala v roce 1807 provést některé úpravy interiérů architektem Louisem Montoyerem.
V roce 1816 palác získal vévoda Charles Alain Rohan z Bouillon-Montbazonu a přičiněním jeho bratra Ludvíka Viktora Meriadeka (v letech 1838–1841) palác získal pozdně klasicistní podobu;[2] autorem projektu byl Vincenc Kulhánek.
Od roku 1919 byla část paláce pronajímána ministerstvu školství a v roce 1945 byl palác Rohanům zkonfiskován. V budově dnes sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Popis
Palác je poměrně rozlehlá dvoupatrová budova, obdélníkový půdorys zúžený v části u Maltézského náměstí je předělený středním křídlem, které tak vytváří dvojici vnitřních dvorů.
Fasáda hlavního průčelí v Karmelitské ulici je symetrická, devítiosá, se střední trojosou rizalitovou částí vyznačenou čtveřicí sloupů s korintskými hlavicemi a završenou nízkým atikovým štítem s erbem Rohanů. Uprostřed přízemí je průjezd s jednoduchým kamenným ostěním, nad středovým oknem prvního patra je oválný medailon s obrázkem Panny Marie.
Dlouhá boční fasáda v Harantově ulici je zajímavá tzv. syrským oknem, za nímž je v 1. patře asi nejvýznamnější a stylově nejzachovalejší prostor interiéru paláce, Velký zrcadlový sál s kasetovými stropy a intarzovanou podlahou, který je dílem Louise Montoyera.
Zadní průčelí paláce se obrací pěti osami na Maltézské náměstí, osy jsou odděleny pilastry s iónskými hlavicemi.
Vnitřní střední křídlo paláce zdobí v koutech niky, v nichž jsou vázy se lvími hlavami. V prostoru proti schodišti je novodobý bronzový akt dívky od Břetislava Bendy.
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-19]. Identifikátor záznamu 151476 : Rohanský palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Merhout, s. 28.
Literatura
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 557.
- MERHOUT, Cyril: Rohanský palác v renesanční době. Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze, roč. XLV, 1937, s. 14–29.
- KUBÍČEK, Alois. Rohanský palác v Praze na počátku 19. století. Časopis Společnosti přátel starožitností československých v Praze, roč. XLVI, 1938, 65–76.
- KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 210, 211.
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 165.
- POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 101.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 279.
- VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rohanský palác na Wikimedia Commons
- Hrady.cz
- Národní památkový ústav - Památkový katalog
- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: budova ministerstva
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Coat of arms of Prague
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha 1-Malá Strana, Rohanský palác
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 3.0
Rohanský palác z Karmelitské ulice
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 3.0
Rohanský palác z Karmelitské ulice