Roklanská chata

Roklanská chata
Roklanská chata (30. 7. 2017)
Poloha
Adresa	Modrava, Česko Česko
Souřadnice	48°59′10,15″ s. š., 13°25′51,74″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roklanská chata je samota nacházející se uprostřed Modravských slatí v Národním parku Šumava. Ačkoli byla roku 1936 zbudována pro turisty, po roce 1948 se nacházela v nepřístupném pásmu železné opony a po pádu železné opony byla celá oblast začleněna do I. zóny Národního parku Šumava a proto je téměř po celou dobu své existence veřejnosti nepřístupná. Chata byla nejvýše položeným celoročně obývaným stavením na Šumavě.^[1]

Poloha

Chata se nachází v Roklanském lese, 1 km jižně od Medvědí hory. Na západě ji obklopuje hraniční část Modravských slatí, historickými prameny označovaná Kaltstaudenské slatě. V těchto místech také pramení Roklanský potok. Jižně od Roklanské chaty leží další ze slatí, Vrchová a na východě pak rozlehlé Novohuťské močály. Chata i celé okolí se nachází v bezzásahové zóně. Okolní les je zasažen kůrovcem a dotváří zdejší divoké prostředí.

Roklanská chata

Roklanská chata byla postavena Klubem československých turistů při turistické cestě směřující do Bavorska na horu Roklan, vedle již stojící Roklanské hájovny. Na vzniku chaty se podílel významný sušický architekt Karel Houra, mj. autor rozhleden na Javorníku a Svatoboru.^[2]

Hájovna byla postavena kvůli rozšiřování těžebních revírů a v důsledku s tím byla vybudována i Roklanská nádrž, zadržující vodu Roklanského potoka, který pramení nedaleko odsud, pro plavení dřeva. Hájovna sloužila jako lesní úřad i jako hostinec, ubytovna a bylo možné najmout si zde i průvodce do okolních lesů a na 1,5 km vzdálený Roklan.

Za komunistického režimu vedla těmito místy 1. linie železné opony a hned vedle chaty byla postavena rota Roklan. Po pádu železné opony byla celá oblast Modravských slatí, včetně Roklanské chaty začleněna do I. zóny Národního parku Šumava a je veřejnosti nepřístupná.

V roce 2018 Ministerstvo kultury České republiky projednávalo návrh na prohlášení chaty kulturní památkou. Plzeňský kraj byl pro, městský úřad v Sušici proti, ministerstvo návrh zamítlo především kvůli špatnému stavu chaty. Starosta Modravy Antonín Schubert označil nezařazení chaty mezi kulturní památky za jistou tragédii a demolici považuje za selhání státu v péči o svěřený majetek.^[2]

Správa Národního parku Šumava požádala v létě 2022 kvůli špatnému stavu objektu o demoliční výměr, v srpnu proběhlo místní šetření, před koncem roku 2022 podala správa národního parku podnět proti nečinnosti stavebního úřadu. Stavební úřad v Kašperských Horách žádost v lednu 2023 zamítl s odůvodněním, že žadatel neprokázal vlastnictví objektu. Stavba není zapsána v katastru nemovitostí.^[3] Krajský úřad Plzeňského kraje však v odvolacím řízení konstatoval, že o vlastnictví objektu správou národního parku nejsou pochybnosti.^[4] Ministr životního prostředí Petr Hladík následně možné provedení demolice pozastavil za účelem odborného posouzení stavebně technického stavu budovy.^[5]

Proti zbourání chaty vznikla petice, kterou podepsalo přes pět tisíc lidí.^[3] Existenci stavby naopak kritizují přírodovědci, kteří poukazují na nutnost ochrany Modravských slatí coby jedné z nejcennějších chráněných přírodních lokalit ve střední Evropě.^[6]

Roklanská hájovna

Již v 9. století se na Roklanském potoku a jeho přítocích těžilo zlato.^[7] Poté, co v roce 1799 získal panství Prášily Josef II. ze Schwarzenbergu, nechal vybudovat Vchynicko-tetovský plavební kanál, aby bylo možné ze Šumavy splavováním dopravit dřevo do vnitrozemí. K těmto účelům byl na jihovýchodním úpatí vrcholu Medvědí hory v místech Mlýnské slatě přehrazen Roklanský potok 45 metrů dlouhou hliněnou hrází vyztuženou dřevěnými piloty. Tato hráz vytvořila 4 metry hlubokou Roklanskou nádrž, jejíž voda se používala ke splavování dřeva.^[8] V roce 1804 byla u Roklanské hráze postavena chalupa, kterou obýval rybníkář. Chalupa rybníkáře zůstala podřízena Prášilskému panství až do poloviny 19. století, ale již na počátku 19. století bylo dřeva z těchto oblastí tolik, že byly založeny dřevařské osady Josefstadt a Březník.

Po zrušení patrimoniální správy byla od roku 1850 chalupa v majetku obce Prášily a podíl měla i obec Stadlern v soudním okrese Hartmanice. Od roku 1868 patřila okresnímu hejtmanství v Sušici a začala sloužit jako myslivna, ale následující rok začala sloužit jako hájovna a začala se nazývat Roklanskou hájovnou.^[9] V tomto roce byl totiž v Roklánské hájovně zřízen okresní lesní úřad pro Roklanský les, který tím byl vyčleněn z lesní správy na Březníku, kde od roku 1832 zastával úřad lesníka Augustin Trampus. Na Roklanské hájence byl prvním okresním lesníkem a revírníkem jeho syn Josef Trampus, který se s rodinou do Roklanské hájovny nastěhoval.^[7] Hájovna v té době nabízala i občerstvení a nocleh výletníkům.^[10] Tehdy v ní žilo dvanáct lidí. Větrné polomy v letech 1868 a 1870 zničily velkou část mohutných stromů a tak práce bylo dostatek. V roce 1910 v hájovně žilo jedenáct lidí. V roce 1924 se Filipova Huť, Preisleiten, Březník, Modrava a Roklanská hájovna odtrhly od Prášil a vytvořily vlastní komunitu, která zpočátku nesla název Preisleiten. V roce 1934 byl název obce změněn na Filipovu Huť.^[11] Rostoucí turistický ruch přiměl Klub českých turistů v roce 1936 k výstavbě Roklanské chaty jako ubytovny hned vedle hájovny. Stavba postavená podle plánů sušického stavitele Karla Houry^[7] byla otevřena v roce 1937 a stala se hlavním českým výchozím bodem k výletům na Roklan. Po Mnichovské dohodě byla Roklanská chata připojena k Německé říši. Od roku 1939 do roku 1945 patřilo území do bavorského okresu Bergreichenstein. Po druhé světové válce byli německy mluvící obyvatelé odsunuti. Stará Roklanská hájenka další období nepřežila. Noviny Nový den ze dne 8. října a 7. prosince 1946 píší o staré Roklanské chatě (hájovně), která vyhořela a přetrvaly z ní jen sutiny se zbylým komínem.^[9]

Po roce 1948 se území ocitlo v nepřístupném pásmu železné opony. Na základech hájovny na podzim roku 1950 byla postavena rota Pohraniční stráže. Když se v Roklanské nádrži utopil voják z pohraniční stráže, došlo k odstřelení hráze rybníka. Pohraniční rota Roklan byla zrušena v roce 1963 a v krajině její zbytky nejsou patrné. Zůstala stát jen Roklanská chata, která chátrá a hrozí její demolice z důvodu napadení dřevěné konstrukce dřevomorkou.^[12]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Roklanská chata v pořadu Zmizelá Šumava Televize Seznam (video)
• Roklanská chata na webu Zaniklé obce
• Roklanská chata na webu o Modravských pláních