Rokosz

Polský výraz rokosz (čti: rokoš) původně označoval shromáždění polské szlachty ke svolání sejmu. Výraz si polština vypůjčila z uherského prostředí, kde se podobná shromáždění konala na poli zvaném Rákos (čti Rakoš). Postupem času "rokosz" znamenal ozbrojené, pololegální, povstání polsko-litevské szlachty proti králi, ve jménu obrany ohrožení svých svobod.[1] Šlechtici, kteří se sjeli na rokosz vytvořili "konfederaci".[1]

Institut rokosze ve svém pozdějším smyslu vychází ze středověkého práva na odpor vůči královské moci. Rokosz odvozuje svoji autoritu z práva odmítnutí uposlechnutí krále, jak bylo artikulováno v Mielnickém privileji (przywilej mielnicki, podepsaný 23. října 1501) a později v Jindřichovských článcích z roku 1573.[1]

Dva z nejznámějších rokoszů se odehrály v 17. století (Zebrzydowského povstání) a v 16. století (Kohoutí válka).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rokosz na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Juliusz Bardach, Boguslaw Lesnodorski, a Michal Pietrzak, Historia panstwa i prawa polskiego (Warszawa: Paristwowe Wydawnictwo Naukowe, 1987, s. 225-226

Externí odkazy

Podobá hesla