Roland D.VI
| Roland D.VI | |
|---|---|
 Roland D.VI | |
| Určení | stíhací letoun |
| Výrobce | Luftfahrzeug-Gesellschaft |
| Šéfkonstruktér | Ing. Tantzen |
| První let | 1917 |
| Uživatel | Luftstreitkräfte Francie, Kanada, Japonsko |
| Výroba | 1918- |
| Vyrobeno kusů | 353[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Roland D.VI byl německý jednomístný jednomotorový stíhací dvojplošník užívaný v první světové válce. Letoun byl vyvinutý v továrně Luft-Fahrzeug-Gesellschaft (LFG).
Vývoj
První prototyp letounu, 1000. letadlo postavené továrnou, poprvé vzlétl 13. října 1917.[1] Stroj poháněl vodou chlazený řadový šestiválec Mercedes D.III o výkonu 118 kW, který poháněl také druhý, značně upravený prototyp. Z důvodu nedostatku těchto pohonných jednotek, s nímž měl typ označení D.VIa, byl do třetího prototypu instalován řadový šestiválec Benz Bz.IIIa, se kterým nesl označení Roland D.VIb. Výzbroj typu tvořily dva kulomety Maxim LMG08/15 ráže 7,92 mm na trupu před pilotem.
Od 20. ledna do 12. února 1918 probíhala v Adlershofu soutěž o zakázku na standardní stíhací letoun pro Luftstreitkräfte, kterou firma L.F.G. obeslala mimo jiné i dvěma prototypy D.VI. Letoun byl po jejím ukončení společně se stroji Rumpler D.I a Siemens-Schuckert D.III vybrán jako záložní typ pro Fokker D.VII. V únoru 1918 všechny tři prototypy zakoupil inspektorát letectva a objednal stavbu padesátikusové série D.VIa, kterou následovala objednávka z dubna na stejný počet D.VIb. Do září roku 1918 pak bylo celkem objednáno 353 exemplářů D.VI.[1]
Nasazení
Prvních pět Rolandů D.VIa obdržela Jasta 35b 14. května 1918, po které následovaly útvary Jasta 23b, 32b a 33. Po několika kusech dostaly rovněž Jagdstaffeln 30 a 34b. Koncem června pak na západní frontě operovalo 55 D.VI, z toho 38 D.VIa.[1]
Obě verze pak neuspěly při druhé soutěži stíhacích letadel, konané ve dnech 1. až 15. července 1918. Pouze nadporučík Hermann Göring dokázal na D.VIb s překomprimovaným motorem Benz Bz.IIIaö stoupat stejně rychle, jako Fokker D.VII a Pfalz D.XII s motory BMW.IIIa.[1]
V posledních měsících války typ sloužil i u Jasta 17, 21, 24 a 59. Spolu s rozšiřující se výrobou Fokkerů D.VII byly Rolandy stahovány ze západní fronty na méně exponovaná místa. Sloužil však i jako cvičný až do podepsání příměří.[1]
Po válce si z ukořistěných letounů ponechali několik D.VI Američané. Jeden z těchto strojů (7502/18) byl v roce 1919 testován na letišti McCook Field pilotem Louisem P. Moriartym.[1] Nejméně po jednom D.VIb získali Kanaďané a Japonci.[1]
L.F.G. Roland D.VIb v Československu
Chaotické poválečné situaci v Německu a Rakousku využívala spousta společností i jednotlivců k odprodeji vojenské techniky nejrůznějším zájemcům, většinou ze strany nově vytvořených států. Letecký sbor v Československu uzavřel s německou firmou Norddeutsche Importgesellschaft M.b.H z Hamburku prostřednictvím svého zástupce Dr. Kroegera smlouvu z 28. ledna 1920, která předpokládala mimo jiné dodání šesti stíhacích strojů Roland D.VIb. Společnost však nakonec do Československa dodala pouze dva letouny tohoto typu.[2]
.jpg)
Roland D.VIb (2250/18, tov. č. 3984) přiletěl ke 4. letecké setnině dislokované na chebském letišti v únoru 1920. Již 11. března tohoto roku stroj přelétl pilot npor. Václav Kahovec do Prahy. Zde byla vystavena Průvodní kniha letadla a npor. Vilém Stanovský provedl kontrolní let. Následně byl letoun přidělen pilotní škole Náhradního praporu čs. voj. letectví v Praze, kde létal do 19. června 1920. Toho dne npor. Stanovský D.VIb poškodil při přistání do vysoké trávy. 10. července byl předán do opravy v Hlavních leteckých dílnách v Praze a opravený letoun do vzduchu znovu zvedl zalétávací pilot Alois Ježek 23. listopadu. Ten se stavem D.VIb nebyl spokojen, proto stroj zůstal nadále u HLD v Praze. Teprve 17. ledna 1921 při opakovaném záletu konstatoval pilot Ježek odstranění závad a MNO se rozhodlo předat opravený Roland do Vojenského leteckého učiliště v Chebu. Polní pilot Procházka z chebského letiště stroj převzal po kontrolním letu 26. ledna a o dva dny později odstartoval na svou domovskou základnu. V krátké vzdálenosti před samotným přistáním však letounu došlo palivo a při následném nouzovém přistání byl Roland opět poškozen. Oprava byla svěřena leteckým dílnám v Chebu, kde byla dohotovena koncem února 1921. Během záletu po opravě 28. února 1921 zjistil pilot Procházka ztrácení otáček motoru. Problémy karburátoru a zapalování prvního československého D.VIb vyústily do dalšího nouzového přistání 14. března při zkušebním letu pilota Procházky. Letadlo bylo opět předáno leteckým dílnám v Chebu a po opravě a zkušebním letu pilota Procházky 17. července 1921 létal u Pokračovací školy. Zde se za jeho řízením vystřídala plejáda významných čs. pilotů, např. tehdejší letmistři Brabenec a Dovolil, pozdější piloti ČSA, veteráni I. světové války piloti Bohumil Munzar, Jindřich Kostrba a Václav Kahovec, nebo slavný sportovní pilot JUDr. Lhota. Poslední let ve stavu československého vojenského letectva provedl tento letoun 9. července 1922, kdy byl zničen rtm. Machovcem při nouzovém přistání v Chebu.
Druhý L.F.G. Roland D.VIb (2253/18, tov. č. 3987) přistál na letišti 4. letecké setniny v Chebu 19. února 1920.[2] Stroj byl do května 1920 uložen v chebském skladišti, kdy byl přelétnut do Prahy na letiště ve Vysočanech. Zde sloužil u pilotní školy až do 13. července 1920, kdy D.VIb při tvrdém přistání poškodil pilot Karel Levý. Letoun převzaly do opravy Hlavní letecké dílny v Praze a po opravě na podzim 1920 byl přelétnut zpět do Chebu k Pokračovací škole. 22. listopadu 1920 při startu ke školnímu letu Roland opět poškodil polní pilot Ludvík Pravda. Po výměně vrtule odstartoval 9. února 1921 na školní let por. Josef Řepka, který stroj při přistání rozbil. Opravy byly provedeny v Chebu, kde byl tento D.VIb v květnu 1921 zletuschopněn. Od 11. listopadu 1921 prodělával 2253/18 generální opravu v LD Cheb, která byla ukončena záletem 19. května 1922. Poté byl předán zpět Pokračovací škole. Již 22. července téhož roku však nebyl schopen letu pro poruchu motoru a 9. září byl do opravy předán rovněž drak. Druhý československý Roland D.VIb pak sloužil až do 15. září 1924, kdy byl pro nadměrné opotřebení rozhodnutím Ministerstva národní obrany zrušen.[2]
Uživatelé
Hlavní technické údaje
Údaje platí pro Roland D.VIb[1]
- Rozpětí: 9,40 m
- Délka: 6,40 m
- Výška: 2,60 m
- Nosná plocha: 21,70 m²
- Hmotnost prázdného letadla: 670 kg
- Vzletová hmotnost: 850 kg
- Maximální rychlost: 200 km/h
- Výstup do 2000 m: 4,9 min
- Výstup do 4000 m: 7,8 min
- Dostup: přes 6000 m
- Vytrvalost: 2 hod.
Odkazy
Reference
Literatura
- HORNÁT, Jiří. Roland (LFG) D.VI. Letectví a kosmonautika. 1996, roč. LXXII., čís. 2, s. 44.
- Václav Němeček, Vojenská letadla - letadla první světové války, Naše vojsko, 1974
- KAŠE, Jan. Stíhací letadla první světové války v Československu. 1. vyd. Most: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-23-x.
- GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 69.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Roland D.VI na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Roland (LFG) D.VI Archivováno 27. 3. 2019 na Wayback Machine.
- (rusky) Roland D.VI
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Germans(1866-1871)
Roland D.VI
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Wilhelm Eickhoff, test pilot, in Roland D.VIa at Hannover Langenhagen.
Autor: Alan Wilson , Licence: CC BY-SA 2.0
The Roland D.VI was a German WW1 fighter which was in competition against (and lost out to) the Fokker D.VII. Despite not being the preferred machine, it still went into production and about 350 were built. The restored fuselage of this sole surviving example is on display in the 'WW1' hangar at the Muzeum Lotnictwa Polskiego. Krakow, Poland. 23-8-2013.
It's history is given in the following info taken from the museum website:-
"A single seat wooden biplane fighter, the LFG Roland D.VI was constructed at the end of 1917 at Berlin's Luftfahrzeug-Gesellschaft m.b.H. The company's trademark was Roland the knight, hence the name of aircraft manufactured by LFG. The chief designer of the company, Kurt Tantzen, together with engineers Richter and Cammerer worked out a method of making streamlined fuselages as shells formed from strips of plywood, attached to light skeleton made of multi-layer, glued formers and spruce longerons.
This method, known as Klinkerrumpf (lit. clinker construction fuselage), appeared as a way of coping with plywood shortages that were suffered by Germany due to Allied naval blockade. Interestingly, the Klinkerrumpf had its roots in an ancient boat-building technique, employed e.g. by the Vikings. However, the construction process was very time-consuming. After an initial forming of the two halves of a fuselage on a wooden mould, they were put together on a light skeleton. After the assembly, the entire fuselage was coated with a special dope, based on copal resin.
Mass production started in February 1918. At first, there came three Roland D.VI aircraft of the prototype series, powered by the Mercedes D III/Benz Bz IIIa engine. Also in February, the first fifty airframes of the D.VIa version were produced. The next hundred machines were assembled in June 1918. This batch was powered by the Mercedes D III engine. The airframes of the D.VIb series with the Bz IIIa engines were produced from April until September same year. In total, 359 examples of the fighter were built.
The first Roland D.VI reached the frontline in May 1918. Based on available sources it is known that the majority of those machines equipped fighter squadrons (Jagdstaffeln, abbr. Jasta) No. 23b, 32b, 33, 35b as well as naval aviation squadrons. By the end of June, fifty five Roland VI fighters were engaged in combat altogether, with another seventy joining in August. This is the last month, from which there is credible information concerning combat engagement of these machines.
Despite unquestionable advantages, the Roland did not play a major role in the First World War – it was outperformed by the simpler in construction and better powered Fokker D.VII. The Roland D.VI, despite excellent aerodynamics, had insufficient power for vertical combat. Another problem was the frequent breaking of the fuselage in the section behind the pilot's cockpit - especially during hard landings.
The LFG Roland D.VI serial number 2225/18 took part in the second fighter's competition in Adlershof. After the war it became a part of the German Aviation Collection. Found in Poland in 1945, its remains were shipped to Krakow in 1963. The demolished fuselage, broken into three large and several smaller pieces, was integrated (recreating part of the formers and many fragments of the skin). All the original fragments were put back to their places and the whole of the fuselage was impregnated with a dope based on copal resin (as was originally done). The Krakow's Roland D.VI is the only suriving example in the world."Technical Drawings of the First World War Aircraft
General arrangement drawing of LFG Roland D.VI b.