Roman Havlík

Roman Havlík
Narození	22. prosince 1952 Praha, Československo Československo
Úmrtí	8. července 2000 (ve věku 47 let) Praha, Česko Česko
Alma mater	AVU, Praha
Povolání	grafik, malíř, kaligraf
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Roman Havlík (22. prosince 1952, Praha – 8. července 2000, Praha) byl český grafik, malíř, kreslíř a kaligraf.

Roman Havlík se narodil 22. prosince 1952 v Praze jako druhý syn Rosalii a Melchioru Havlíkovým. Matka pocházela ze silně nábožensky založené rodiny z Kyjeva. Otec se narodil v italském Udine, ale život prožil v Čechách. Na život synů měl velký vliv i v jejich dospělosti.

Roman od dětství rád kreslil. Studoval Střední průmyslovou školu stavební ve Zborovské uliciv Praze V. Studium ukončil složením maturitní zkoušky v roce 1970. Na Akademii výtvarných umění se hlásil hned po maturitě, ale nebyl přijat. Studoval jeden akademický rok na VŠCHT v Praze. Pokoušel se o přijetí na AVU, střídal různá zaměstnání (např. průvodčí v tramvaji). Až v roce 1975 uspěl u přijímacího řízení na AVU a studoval v ateliéru Ladislava Čepeláka. V roce 1976 se oženil se Zorou Haškovou, dcerou významného českého imunologa Milana Haška, se kterým se spřátelil.

Spolu s manželkou a jejím bratrem Jiřím se vydali v roce 1977 na cestu do Francie. Navštěvovali expozice známých umělců v Paříži, v Provance a dalších městech, také soubornou výstavu Henryho Moora, který stál u zrodu řady moderních uměleckých směrů včetně kubismu.

V roce 1979 se Romanovi a Zorce narodil syn Adam, po dvou letech syn Michael. Havlík v této době studoval, měli existenční problémy a bydleli v jednom pokoji u Haškových. V roce 1981 zakončil Roman Havlík AVU s červeným diplomem. V diplomové práci se věnoval osobnosti Vladimíra Boudníka, který byl jeho vzorem. Také se přátelil s Boudníkovými přáteli Josefem Hamplem a Alešem Veselým.

Na letní prázdniny jezdili manželé do vily v Hluboké nad Vltavou, kde žily tety Zory, Slavěna Marešová a Milada Marešová. Obě přispěly k Romanovu uměleckému vývoji. Slavěna Marešová vystudovala textilní návrhářství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a Milada byla malířka a ilustrátorka.

Manželé se přestěhovali v roce 1983 do ulice „U družstva“ (Praha IV). V bytě se scházeli přátelé, umělci a pořádali výstavy a setkání. V roce 1984 začal mít Roman Havlík problémy s alkoholem, to se odrazilo na rodinném soužití a také na jeho tvorbě. Začal pracovat jako restaurátor, pracoval na Svaté hoře u Příbrami, na Kuksu, v Praze na Hradčanském náměstí. Manželé se rozvedli v roce 1988.^[1]

Od roku 1994 opět vídal své syny. Alkohol působil Romanovi zdravotní problémy, lékaři mu diagnostikovali cirhózu jater. V devadesátých letech i přes problémy se zdravím, začal tvořit s novou energií. Vystavoval v Polsku, Japonsku a Francii. Se svou přítelkyní Lenkou Kostkovou bydleli v Kouřimi. Chystal se rekonstruovat domek a proto byl nečekaný a blízkými nepochopitelný jeho návrat k alkoholu. Zemřel 8. července 2000 v nedožitých 48 letech.^{[Pozn 1]}

V tvorbě Romana Havlíka je patrný vliv Vladimíra Boudníka, přátel Aleše Veselého a Josefa Hampla. Vzorem mu byl i jeho učitel Ladislav Čepelák. Jeho projev: nitky, provázky, muchlané papíry navazují na strukturální abstrakce šedesátých let Čestmíra Janouška, Antonína Málka, Aleše Veselého, Jana Koblasy. Jeho práce jsou ovlivněny expresionismem, spacialismem, minimalismem, Arte povera a orientalismem.

Doba, ve které Havlík žil a pracoval, nebyla jednoduchá, ani přívětivá k tvořícím umělcům. Jeho díla vznikala od roku 1975, tedy v poslední čtvrtině 20. století. Většina umělců byla nucena tvořit dle politicky žádoucích měřítek. Havlík nebyl členem žádné z výtvarných skupin. „Sdružování“ a názorové kompromisy mu byly cizí. V době po sametové revoluci byla prezentace tvorby jednodušší. Ale Roman Havlík nebyl příliš nakloněn své „sebeprezentaci“, samostatnou výstavu nikdy nerealizoval. Většinou svoje díla prezentoval v rámci společných výstav s kolegy u nás nebo v zahraničí.

První grafické práce vytvořil již při studiu u prof. Čepeláka. V této době vznikly série Starci (1976), Okna (1978–1980), série Pohyb (1977–1984) a Sport (1979–1987). V rané tvorbě se věnoval také kolážím z papíru a kůží, suché jehle, litografii a perokresbě. Náměty litografií byly většinou figurální nebo portrétní. Často se omezoval pouze na černou, bílou a odstíny šedé barvy.^[1]

V 80. letech 20. století vytvořil většinu autorových děl, pokračoval na grafických sériích „Pohyb“ a „Sport“. Sérii Sport rozšířil o témata věnovaná boxu a fotbalu: Box (1981–1983), Fotbal (1982–1987). V tomto období pracoval s různými technikami, věnoval se experimentální perokresbě. Využíval vrstvení, muchlání a protrhávání hedvábného papíru, vznikla série: Linie a tvar (1984–1987). V druhé polovině 80. let tvořil monotypy, perokresby a na zakázku sérii Ryby (1986). Ilustroval knihy, pracoval na přebalech desek a plakátyech. Nově používal spreje a společně s použitím šablon vznikly Sprejované mozaiky (1985). V roce 1986 vytvořil Minimály (tuš na papíře) a skupinu monotypů, kde se věnoval abstrakci, část je věnována koním.

V 90. letech 20. století pracoval na kolážích a asamblážích, experimentoval s křivítky a rádýlky v kombinaci s tužkou, tuhou a stříbrnými materiály. V tomto období vytvořil jedny z mála akrylů na tvrdém papíře. I zde zůstal u černé a bílé barvy s tóny šedé. Využíval světla a stínu, opakoval motivy technikou plexitisku. Vracel se k motivu koní a vznikla výrazně kolorovaná série perokreseb. Změnou v Havlíkově tvorbě je série velkoformátových barevných sprejů, které „odkazují“ na street art a graffiti. V průběhu své tvorby se věnoval také plastikám z měděných plechů.

Vzhledem k předčasnému úmrtí nebyla jeho práce „ukončena“. Je zastoupen v Národní galerii v Praze, ale veřejnosti není jeho tvorba téměř známa. Zůstal ve vzpomínkách blízkých a přátel. V encyklopedických publikacích jej lze nalézt ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999 III. H.^[2] a v Nové encyklopedii českého výtvarného umění.^[3] Existují pouze dvě práce předních českých kunsthistoriků, Magdaleny Juříkové („Kritika společné výstavy Romana Havlíka a Jany Skalické, Chmelnice 2.– 5. 7. 1987“) a Jiřího Machalického, ve kterých je zmíněn.^[1]

Tvorba Romana Havlíka je inspirována přírodou, pohybem resp. sportem, východní kulturou a kaligrafií, zahrnuje sociálními motivy. K jeho nejkomplexnějším pracím patří grafické série.

• 1977 Ukázka z tvorby mladých výtvarných umělců, Paříž 1977
• 1982 Roman Havlík, Jaroslav Horálek, Helena Horálková, Jaroslav Hylas, Boris Jirků, Zdeněk Řehořík, Mikrobiologický ústav ČSAV, galerie, Praha
• 1983 Mladí realisté, státní zámek Staré Hrady
• 1985 Konfrontace, Hodonín
• 1986 Drobná grafika pražských umělců, palác kultury, Praha
• 1986 Mezinárodní výstava tisků nezávislých, Kanagawa prefectural gallery, Japonsko
• 1987 Česká grafika, Würth am Main
• 1987 Konfrontace VI, Špitálská ulice, Praha 10, Vysočany^[4]
• 1987 Roman Havlík: Grafika, Jana Skalická: Grafické objekty, Junior klub Na chmelnici, Praha
• 1988 Z nových zisků Národní galerie v Praze z let 1984-1986, 4. část, Městská knihovna Praha, Praha
• 1988 Rockfest 88, Palác kultury, Praha
• 1989 Současná česká grafika, Mánes, Praha
• 1990 Československá koláž, Galerie Zámeček - Ernestinum, Příbram
• 1990 Ladislav Čepelák a jeho škola, Mánes, Praha
• 1996 Bienále kresby Plzeň
• 1996 Bienále české grafiky Ostrava, Dům umění, Ostrava
• 1997 Česká koláž, Palác Kinských, Praha
• 1999 Světla - stíny - odlesky, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž ^[5]

• 1992 Česká kresba, předaukční výstava, Galerie R, Praha
• 1992 Česká kresba, Aukce, Galerie R, Praha
• 2015 Moderní a současné umění: předaukční výstava, European Arts Investments, Praha
• 2015 Moderní a současné umění: Aukce, Obecní dům - výstavní sály, Praha
• 2015 Výběr výtvarného umění, předaukční výstava, European Arts Investments, Praha 1
• 2015 Výběr výtvarného umění: Aukce, Obecní dům - výstavní sály, Praha

• Čestmír Janošek
• Vladimír Boudník
• Aleš Veselý
• Josef Hampl
• Jana Skalická

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Havlík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Roman Havlík
• Roman Havlík v informačním systému abART
• Databáze Národní knihovny ČR, Havlík, Roman, 1952-2000