Roman Kreuziger

Roman Kreuziger
Osobní informace
Datum narození	6. května 1986 (38 let)
Místo narození	Moravská Třebová, Československo
Stát	Česko Česko
Výška	183 cm
Hmotnost	67 kg
Rodiče	Roman Kreuziger starší
Web	https://roman-kreuziger.com/
Týmové informace
Současný tým	Team Bahrain Victorious
Disciplína	silniční cyklistika
Role	závodník (neaktivní) sportovní ředitel
Typ jezdce	všestranný superdomestik
Profesionální týmy
2006–2010 2011–2012 2013–2016 2017–2018 2019–2020 2021	Liquigas Astana Saxo–Tinkoff Orica–Scott Team Dimension Data Gazprom–RusVelo
Manažerské týmy
2022–	Team Bahrain Victorious
Úspěchy
Grand Tours Giro d'Italia 5. celkově (2011) Vítěz hodnocení mladých jezdců Vítěz 19. etapy (2012) Tour de France 5. celkově (2013) Etapové závody Celkový vítěz Tour de Suisse (2008) Celkový vítěz Tour de Romandie (2009) Jednodenní závody a klasiky Vítěz Clásica de San Sebastián (2009) Vítěz Amstel Gold Race (2013) Národní šampion v silničním závodu (2016) Ocenění Král cyklistiky (2004, 2008, 2009, 2013, 2018)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roman Kreuziger (* 6. května 1986 Moravská Třebová), přezdívaný Křižák, je bývalý český silniční profesionální cyklista. Cyklistice se věnuje od jedenácti let, kdy dostal silniční kolo, v té době ještě jezdil pod dohledem svého otce Romana Kreuzigera, někdejšího juniorského mistr světa v cyklokrosu.

Po ukončení kariéry profesionálního jezdce v říjnu 2021 se stal sportovním ředitelem stáje Bahrain Victorious.^[1]

V roce 2004 vyhrál silniční závod juniorů na MS v silniční cyklistice.

Po velmi úspěšné juniorské kariéře se v roce 2006 stal profesionálním jezdcem. Roku 2007 byl druhý v prologu Paříž–Nice a získal tím svoje první 2 ProTour body. Jeho prvním profesionálním vítězstvím byla 1. etapa závodu Settimana Ciclista Lombarda. Svoje 2. místo z prologu Paříž–Nice zopakoval na prologu Kolem Romandie a díky výdrži v horách i excelentnímu 6. místu v závěrečné časovce si Kreuziger vydobyl celkově 6. pozici v tomto závodě. Byl též částí výběru v časovce družstev v Eindhovenu, kde si Liquigas (ve složení Magnus Bäckstedt, Mauro Da Dalto, Roman Kreuziger, Aljaksandr Kučynski, Vincenzo Nibali, Roberto Petito, Manuel Quinzato a Frederik Willems) dojel pro 5. místo. Následně odjel na závod Kolem Dánska, kde byl druhý v závěrečné časovce a celkově obsadil 11. místo. V září zkusil svoji první z Grand Tours – Vueltu, dojel 21., těsně za Pro Tour body. V horách předvedl výborný výkon, jen v časovkách zajel hůře, než se předpokládalo.^[zdroj?]

Na začátku roku 2008 ho zbrzdilo zranění, ale do plné formy se vrátil v závodě Kolem Romandie, kde obsadil druhé místo v celkové klasifikaci 35 sekund za vítězným Němcem Klödenem.^[2] V tomto roce si připsal vítězství na etapovém závodě Tour de Suisse, a to jako jeho vůbec nejmladší vítěz v historii tohoto závodu. Na Tour de France skončil v celkové klasifikaci na dvanáctém místě a v soutěži jezdců do 25 let druhý^[3]. Na Olympijských hrách v Pekingu v roce 2008 dojel pětačtyřicátý.^[4] V roce 2008 se stal podruhé králem české cyklistiky.

Na jaře roku 2009 spustil své první oficiální internetové stránky.^[5] Na Tour de France skončil v celkovém pořadí na 9. místě se ztrátou 14:16 na vítězného Alberta Contadora, v kategorii do 25 let skončil 3. se ztrátou 10:05 na vítězného Andy Schlecka.

V únoru roku 2010 vyhrál celkové pořadí závodu Kolem Sardinie, a také jeho 2. etapu. Na závodě Paříž–Nice skončil celkově čtvrtý a vyhrál celkové pořadí mladých jezdců. V červenci na slavném závodu Tour de France obsadil 9. místo se ztrátou 11:54 na vítězného Alberta Contadora.

Před sezónou 2011 vyjádřil touhu atakovat stupně vítězů na Giro d'Italia.^[6] Sezónu započal závody Volta ao Algarve a Paříž–Nice. Ostrým testem pro něj byl etapový závod Giro del Trentino, kde zvítězil v poslední etapě a navíc získal prvenství ve vrchařské soutěži. O dva dny později navíc získal 4. místo na poslední z ardenských klasik, závodě Lutych-Bastogne-Lutych.

I přesto, že nesplnil své předsezonní cíle, na Giru předvedl velmi dobrý výkon, získal 6. místo v celkové klasifikaci a navíc zvítězil v kategorii do 25 let, a získal tak bílý trikot. Po závodě se nechal slyšet, že pokud bude zdráv, hodlá absolvovat i nejprestižnější etapový závod současnosti - Tour de France.^[7] Tak se také stalo a 2. července se Roman Kreuziger postavil na start Tour de France s cílem pomoct k co nejlepšímu celkovému umístění Alexandru Vinokurovi. Za svůj osobní cíl si Roman stanovil etapové vítězství. Hned v jedné z prvních etap ale Roman spadl a poranil si zápěstí (po závodě byla odhalena mikrofraktura člunkové kosti), což výrazně ovlivnilo jeho výkony v dalších etapách. O pár etap později navíc Vinokurov spadl, zlomil si stehenní kost a Tour de France pro něj skončila. Kreuziger chtěl pokračovat a vyhrát alespoň etapu, ale zbytkem závodu už se spíše protrápil, etapu nevyhrál a celkově se ztrátou přes tři hodiny skončil 112. Později se přišlo na to, že Kreuziger odjel skoro celou Tour se zlomenou rukou.

V roce 2012 měl v plánu jet závody Giro d'Italia a Vuelta a España a vynechat Tour de France.^[8] Na týdenním etapovém závodě Tierreno-Adriatico skončil celkově třetí.^[9] Podle plánu startoval na Giru, na kterém nesplnil roli lídra a celkově skončil až na 15. místě. Vyhrál 19. etapu, ve které už ale nebyl hrozbou pro čelo závodu.^[10]

Na olympiádě v Londýně reprezentoval spolu s Janem Bártou, s čímž on sám ostře nesouhlasil.^[11] V samotném závodě jel aktivně, do cíle dorazil 15.^[12] Po dojezdu pak v rozhovoru prohlásil, že by bylo neslušné sjíždět uniklého Vinokurova, který jezdí za stejnou stáj.^[13] Následně rezolutně odmítl, že by na olympiádě Vinokurovi pomáhal.^[14]

Roku 2013 přestoupil do stáje Saxo–Tinkoff, se kterou podepsal tříletý kontrakt a stává se spolujezdcem Alberta Contadora. 14. dubna vyhrál jarní klasiku Amstel Gold Race. Na nejvýznamnější cyklistickou akci Tour de France jel Kreuziger jako superdomestik Alberta Contadora a dařilo se mu výborně. Ve většině etap byl lepší než lídr týmu, a kdyby nebyl svazován týmovou strategií, pravděpodobně by ho porazil. Jeho nejlepším etapovým výsledkem bylo 4. místo v horské časovce. Jeho tým Saxo–Tinkoff ovládl klasifikaci týmů. On sám obsadil celkově 5. místo. Po 17. etapě dokonce v průběžném pořadí figuroval na 3. místě a stal se tak prvním Čechem, který kdy dokázal být alespoň v průběžném pořadí na virtuálním pódiu Tour.

Rok 2014 Kreuziger započal 8. místem na Tour of Oman. Poté jel na Tirreno–Adriatico jako podpora Alberta Contadora. Jeho týmový parťák závod vyhrál, on sám skončil celkově 3. Následně se účastnil Valonského šípu, Lutych-Bastogne-Liege a Tour de Suisse - na všech třech závodech se umístil v první desítce.

V červnu 2014 jeho stáj Tinkoff–Saxo oznámila, že Kreuziger byl dočasně suspendován poté, co UCI zpochybnila abnormality v jeho biologickém pasu. UCI původně upozorňovala na problémy v jeho biologických datech ze sezón 2011 a 2012 prostřednictvím dopisu z června 2013, na který Kreuziger odpověděl v říjnu 2013, i když se hodnoty nedostaly mimo rozsah biologického pasu, který určuje, jaké hodnoty by měly mít vzorky získané od cyklistů. UCI na to následně navázala v květnu 2014. To Kreuzigerovi znemožnilo jet Tour de France^[15] a Tour de Pologne. V srpnu 2014 Mezinárodní sportovní arbitráž zamítla Kreuzigerovo odvolání, aby mohl startovat na Vueltě a España.^[16] Rozhodčí komise Českého olympijského výboru 22. září dospěla k názoru, že neporušil antidopingová pravidla. UCI a Světová antidopingová agentura se v říjnu 2014 proti rozhodnutí odvolaly k Mezinárodní sportovní arbitráži.^[17] Případ byl oběma úřady stažen dne 5. června 2015.^[18] Kreuziger se tak v roce 2015 mohl zúčastnit Tour de France, kde skončil na 17. místě.

V roce 2016 skončil celkově 6. na Vuelta a Andalucía a 10. na Tirreno–Adriatico. Následně se stal Mistrem České republiky v silničním závodu mužů a v dresu národního šampiona pak na své poslední Tour de France za tým Tinkoff skončil celkově desátý.

Kvůli avizovanému zániku týmu Tinkoff na konci roku 2016 v srpnu téhož roku Orica–Scott oznámila „game-changing signing,“ kdy s Kreuzigerem uzavřela dvouletou smlouvu, která měla vejít v platnost na začátku roku 2017 a skončit na konci roku 2018.^[19] Ve své první sezóně v týmu získal Kreuziger jediné vítězství, a to na Pro Ötztaler 5500.

V roce 2018 zaznamenal umístění v první desítce ve třech závodech ardenských klasik, včetně 2. místa na Amstel Gold Race, když prohrál sprint proti jeho někdejšímu kolegovi, Michaelu Valgrenovi. Skončil také na 6. místě v silničním závodě na Mistrovství světa v Innsbrucku.

Roku 2019 přestoupil do jihoafrické stáje Dimension Data. Ve stejném roce se umístil na 16. místě na Tour de France.

O rok později nezaznamenal žádný výrazný výsledek. Svoji poslední Tour dokončil jako 109.

V roce 2021 přestoupil do ruského Gazpromu. Ani zde si však žádný výrazný výsledek nepřipsal. Po ukončení kariéry profesionálního jezdce v říjnu téhož roku se stal sportovním ředitelem stáje Bahrain Victorious.

Grand Tour	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020
Giro d'Italia	—	—	—	—	5	15	—	—	28	—	—	55	—	—
Tour de France	—	12	8	7	112	—	5	—	17	10	24	—	16	109
Vuelta a España	21	—	61	28	—	—	DNF	—	—	—	—	—	—	—

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roman Kreuziger na anglické Wikipedii.

• BARBOŘÍKOVÁ, Romana. Nabídka byla, ale je čas odejít. Sport. Czech News Center, 2021-10-16, roč. XXIX. (LXIX.), s. 20–21. ISSN 1210-8383. 
• HARTMAN, Pavel. Musíte znát svoji klapku: Loučení šampiona. Roman Kreuziger - rozhovor o neobyčejné cyklistické kariéře. Fotografie Markéta Navrátilová, profimedia aj. SportMagazín. Czech News Center, 2021-10-22, roč. XXV, čís. 42, s. 10–22. ISSN 1214-3677. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Roman Kreuziger na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Roman Kreuziger na FirstCycling
• Roman Kreuziger na WorldCyclingStats
• Roman Kreuziger na ProCyclingStats
• Roman Kreuziger v databázi Olympedia (anglicky)
• Interview ČT24 – Roman Kreuziger, cyklistický závodník, 7. 11. 2021