Rome Masters
Rome Masters | |
---|---|
Internazionali BNL d'Italia | |
Centrální dvorec (Campo Centrale) pro 10,5 tisíce diváků z roku 2010[1] | |
(c) Itto Ogami, CC BY 3.0 Stadion Nicoly Pietrangeliho (Stadio Nicola Pietrangeli) pro 3 720 diváků | |
Založeno | 1930 |
Odehráno | Internazionali BNL d'Italia 2023 |
Místo | Řím, Itálie |
Dějiště | Foro Italico |
Souřadnice | 41°55′45″ s. š., 12°27′21″ v. d. |
Povrch | antuka / venku |
Soutěže | 96 dvouhra (48 kvalifikace) / 32 čtyřhra |
Období | květen |
ATP Tour | |
1970–1989 | Championship Series (Grand Prix) |
1990–1992 | Championship Series Single Week |
1993–1999 | Super 9 |
2000–2008 | Masters Series |
2009– | ATP Tour Masters 1000 |
Dotace | 8 637 966 EUR |
WTA Tour | |
1990–2008 | WTA Tier I |
2009–2020 | WTA Premier 5 |
2021– | WTA 1000 |
Dotace | 3 572 618 EUR |
www Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rome Masters, oficiálně Internazionali BNL d'Italia, je profesionální tenisový turnaj mužského okruhu ATP Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v italském hlavním městě Římě. Založen byl v roce 1930. Dějištěm jsou otevřené antukové dvorce areálu Foro Italico.
Turnaj s tradičním názvem Italian Open představuje Mezinárodní mistrovství Itálie v tenise. Od sezóny 2009 se mužská část řadí do devítidílné kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská polovina od roku 2021 probíhá v kategorii WTA 1000. V květnovém termínu je římská událost generálkou na pařížský antukový grandslam French Open.
Historie
Rome Masters byl založen roku 1930 v Miláně z iniciativy hraběte Alberta Bonacossy,[2] kde probíhal do sezóny 1934 na antukových dvorcích Tennis Clubu Milano. Úvodní ročník vyhráli Američan Bill Tilden a Španělka Lilí de Álvarezová. Následně se v roce 1935 přestěhoval do římského areálu Foro Italico. S počátkem druhé světové války roku 1939 byla událost přerušena a obnovena až v sezóně 1950. Ročník 1961 proběhl ve Sporting Clubu severoitalského Turína.
Profesionálům se s příchodem open éry otevřel roku 1969. Mezi lety 1970–1989 patřil na okruhu Grand Prix do nejvyšší kategorie Grand Prix Super Series. Se vznikem ATP Tour v roce 1990 se turnaj stal jeho součástí v kategorii ATP Championship Series Single Week, která následně několikrát změnila název až k ATP Tour Masters 1000.
V roce 1979 se ženský turnaj konal dva týdny před mužským. V období 1980–1984 se ženským dějištěm stala Perugia a roku 1985 Taranto. V sezóně 1986 ženská část neproběhla, ačkoli se během července odehrál turnaj v Perugii patřící do Virginia Slims World Championships Series, který ovšem nebyl uznán za oficiální ročník Rome Masters. V roce 1987 se pak ženy vrátily zpět na dvorce římského Fora Italico.[3]
Výrazné změny nastaly v roce 2023, po vzoru Indian Wells Masters a Miami Masters ze stejné kategorie. Turnaj byl prodloužen z jednoho na dva týdny, s dvoudenní kvalifikací a navazující dvanáctidenní hlavní soutěží, stejně jako Madrid Open a mužský Shanghai Masters.[4] Startovní pole bylo rozšířeno z 56 na 96 singlistů a ženská čtyřhra dorovnala 32 páry soutěž mužského deblu.[5]
Nejvyšší počet deseti mužských singlových titulů získal Španěl Rafael Nadal a mezi ženami pětkrát triumfovala Američanka Chris Evertová.
Přehled finále
Mužská dvouhra
Rok | vítěz | finalista | výsledek |
---|---|---|---|
1930 | Bill Tilden | Umberto de Morpurgo | 6–1, 6–1, 6–2 |
1931 | George Patrick Hughes | Henri Cochet | 6–4, 6–3, 6–2 |
1932 | André Merlin | George Patrick Hughes | 6–1, 5–7, 6–0, 8–6 |
1933 | Emanuele Sartorio | André Martin-Legeay | 6–3, 6–1, 6–3 |
1934 | Giovanni Palmieri | Giorgio de Stefani | 6–3, 6–0, 7–5 |
1935 | Wilmer Hines | Giovanni Palmieri | 6–3, 10–8, 9–7 |
1936 | turnaj se nekonal | ||
1949 | |||
1950 | Jaroslav Drobný | William Talbert | 6–4, 6–3, 7–9, 6–2 |
1951 | Jaroslav Drobný (2) | Giovanni Cucelli | 6–1, 10–8, 6–0 |
1952 | Frank Sedgman | Jaroslav Drobný | 7–5, 6–3, 1–6, 6–4 |
1953 | Jaroslav Drobný (3) | Lew Hoad | 6–2, 6–1, 6–2 |
1954 | Budge Patty | Enrique Morea | 11–9, 6–4, 6–4 |
1955 | Fausto Gardini | Giuseppe Merlo | 1–6, 6–1, 3–6, 6–6skreč |
1956 | Lew Hoad | Sven Davidson | 7–5, 6–2, 6–0 |
1957 | Nicola Pietrangeli | Giuseppe Merlo | 8–6, 6–2, 6–4 |
1958 | Mervyn Rose | Nicola Pietrangeli | 5–7, 8–6, 6–4, 1–6, 6–2 |
1959 | Luis Ayala | Neale Fraser | 6–3, 3–6, 6–3, 6–3 |
1960 | Barry MacKay | Luis Ayala | 7–5, 7–5, 0–6, 0–6, 6–1 |
1961 | Nicola Pietrangeli (2) | Rod Laver | 6–8, 6–1, 6–1, 6–2 |
1962 | Rod Laver | Roy Emerson | 6–2, 1–6, 3–6, 6–3, 6–1 |
1963 | Marty Mulligan | Boro Jovanović | 6–2, 4–6, 6–3, 8–6 |
1964 | Jan-Erik Lundquist | Fred Stolle | 1–6, 7–5, 6–3, 6–1 |
1965 | Marty Mulligan (2) | Manuel Santana | 1–6, 6–4, 6–3, 6–1 |
1966 | Tony Roche | Nicola Pietrangeli | 11–9, 6–1, 6–3 |
1967 | Marty Mulligan (3) | Tony Roche | 6–3, 0–6, 6–4, 6–1 |
1968 | Tom Okker | Bob Hewitt | 10–8, 6–8, 6–1, 1–6, 6–0 |
1969 | John Newcombe | Tony Roche | 6–3, 4–6, 6–2, 5–7, 6–3 |
1970 | Ilie Năstase | Jan Kodeš | 6–3, 1–6, 6–3, 8–6 |
1971 | Rod Laver (2) | Jan Kodeš | 7–5, 6–3, 6–3 |
1972 | Manuel Orantes | Jan Kodeš | 4–6, 6–1, 7–5, 6–2 |
1973 | Ilie Năstase (2) | Manuel Orantes | 6–1, 6–1, 6–1 |
1974 | Björn Borg | Ilie Năstase | 6–3, 6–4, 6–2 |
1975 | Raúl Ramírez | Manuel Orantes | 7–6, 7–5, 7–5 |
1976 | Adriano Panatta | Guillermo Vilas | 2–6, 7–6, 6–2, 7–6 |
1977 | Vitas Gerulaitis | Antonio Zugarelli | 6–2, 7–6, 3–6, 7–6 |
1978 | Björn Borg (2) | Adriano Panatta | 1–6, 6–3, 6–1, 4–6, 6–3 |
1979 | Vitas Gerulaitis (2) | Guillermo Vilas | 6–7, 7–6, 6–7, 6–4, 6–2 |
1980 | Guillermo Vilas | Yannick Noah | 6–0, 6–4, 6–4 |
1981 | José Luis Clerc | Víctor Pecci | 6–3, 6–4, 6–0 |
1982 | Andrés Gómez | Eliot Teltscher | 6–2, 6–3, 6–2 |
1983 | Jimmy Arias | José Higueras | 6–2, 6–7, 6–1, 6–4 |
1984 | Andrés Gómez (2) | Aaron Krickstein | 2–6, 6–1, 6–2, 6–2 |
1985 | Yannick Noah | Miloslav Mečíř | 6–3, 3–6, 6–2, 7–6 |
1986 | Ivan Lendl | Emilio Sánchez | 7–5, 4–6, 6–1, 6–1 |
1987 | Mats Wilander | Martín Jaite | 6–3, 6–4, 6–4 |
1988 | Ivan Lendl (2) | Guillermo Pérez Roldán | 2–6, 6–4, 6–2, 4–6, 6–4 |
1989 | Alberto Mancini | Andre Agassi | 6–3, 4–6, 2–6, 7–6, 6–1 |
1990 | Thomas Muster | Andrej Česnokov | 6–1, 6–3, 6–1 |
1991 | Emilio Sánchez | Alberto Mancini | 6–3, 6–1, 3–0skreč |
1992 | Jim Courier | Carlos Costa | 7–6, 6–0, 6–4 |
1993 | Jim Courier (2) | Goran Ivanišević | 6–1, 6–2, 6–2 |
1994 | Pete Sampras | Boris Becker | 6–1, 6–2, 6–2 |
1995 | Thomas Muster (2) | Sergi Bruguera | 3–6, 7–6(7–5), 6–2, 6–3 |
1996 | Thomas Muster (3) | Richard Krajicek | 6–2, 6–4, 3–6, 6–3 |
1997 | Àlex Corretja | Marcelo Ríos | 7–5, 7–5, 6–3 |
1998 | Marcelo Ríos | Albert Costa | bez boje |
1999 | Gustavo Kuerten | Patrick Rafter | 6–4, 7–5, 7–6(8–6) |
2000 | Magnus Norman | Gustavo Kuerten | 6–3, 4–6, 6–4, 6–4 |
2001 | Juan Carlos Ferrero | Gustavo Kuerten | 3–6, 6–1, 2–6, 6–4, 6–2 |
2002 | Andre Agassi | Tommy Haas | 6–3, 6–3, 6–0 |
2003 | Félix Mantilla | Roger Federer | 7–5, 6–2, 7–6(10–8) |
2004 | Carlos Moyà | David Nalbandian | 6–3, 6–3, 6–1 |
2005 | Rafael Nadal | Guillermo Coria | 6–4, 3–6, 6–3, 4–6, 7–6(8–6) |
2006 | Rafael Nadal (2) | Roger Federer | 6–7(0–7), 7–6(7–5), 6–4, 2–6, 7–6(7–5) |
2007 | Rafael Nadal (3) | Fernando González | 6–2, 6–2 |
2008 | Novak Djoković | Stanislas Wawrinka | 4–6, 6–3, 6–3 |
2009 | Rafael Nadal (4) | Novak Djoković | 7–6(7–2), 6–2 |
2010 | Rafael Nadal (5) | David Ferrer | 7–5, 6–2 |
2011 | Novak Djoković (2) | Rafael Nadal | 6–4, 6–4 |
2012 | Rafael Nadal (6) | Novak Djoković | 7–5, 6–3 |
2013 | Rafael Nadal (7) | Roger Federer | 6–1, 6–3 |
2014 | Novak Djoković (3) | Rafael Nadal | 4–6, 6–3, 6–3 |
2015 | Novak Djoković (4) | Roger Federer | 6–4, 6–3 |
2016 | Andy Murray | Novak Djoković | 6–3, 6–3 |
2017 | Alexander Zverev | Novak Djoković | 6–4, 6–3 |
2018 | Rafael Nadal (8) | Alexander Zverev | 6–1, 1–6, 6–3 |
2019 | Rafael Nadal (9) | Novak Djoković | 6–0, 4–6, 6–1 |
2020 | Novak Djoković (5) | Diego Schwartzman | 7–5, 6–3 |
2021 | Rafael Nadal (10) | Novak Djoković | 7–5, 1–6, 6–3 |
2022 | Novak Djoković (6) | Stefanos Tsitsipas | 6–0, 7–6(7–5) |
2023 | Daniil Medveděv | Holger Rune | 7–5, 7–5 |
Ženská dvouhra
Mužská čtyřhra
Rok | vítězové | finalisté | výsledek |
---|---|---|---|
1930 | Wilbur Coen Bill Tilden | Umberto de Morpurgo Placido Gaslini | 6–0, 6–3, 6–3 |
1931 | Alberto Del Bono Pat Hughes | Henri Cochet André Merlin | 3–6, 8–6, 4–6, 6–4, 6–3 |
1932 | Giorgio de Stefani Pat Hughes (2) | J. Bonte André Merlin | 6–2, 6–2, 6–4 |
1933 | Jean Lesueur André Martin-Legeay | Giovanni Palmieri Emanuele Sertorio | 6–2, 6–4, 6–2 |
1934 | Giovanni Palmieri George Lyttleton-Rogers | Pat Hughes Giorgio de Stefani | 3–6, 6–4, 9–7, 0–6, 6–2 |
1935 | Jack Crawford Vivian McGrath | Jean Borotra Jacques Brugnon | 4–6, 4–6, 6–4, 6–2, 6–2 |
1936 | turnaj se nekonal | ||
1949 | |||
1950 | Bill Talbert Tony Trabert | Budge Patty Bill Sidwell | 6–3, 6–1, 4–6skreč |
1951 | Jaroslav Drobný Frank Sedgman | Giovanni Cucelli Marcello Del Bello | 6–2, 7–9, 6–1, 6–3 |
1952 | Jaroslav Drobný (2) Frank Sedgman (2) | Giovanni Cucelli Marcello Del Bello | 3–6, 7–5, 3–6, 6–3, 6–2 |
1953 | Lew Hoad Ken Rosewall | Jaroslav Drobný Budge Patty | 6–2, 6–4, 6–2 |
1954 | Jaroslav Drobný (3) Enrique Morea | Tony Trabert Vic Seixas | 6–4, 0–6, 3–6, 6–3, 6–4 |
1955 | Art Larsen Enrique Morea (2) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 6–1, 6–4, 4–6, 7–5 |
1956 | Jaroslav Drobný (4) Lew Hoad (2) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 11–9, 6–2, 6–3 |
1957 | Neale Fraser Lew Hoad (3) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 6–1, 6–8, 6–0, 6–2 |
1958 | Antal Jancsó Kurt Nielsen | Luis Ayala Don Candy | 8–10, 6–3, 6–2, 1–6, 9–7 |
1959 | Roy Emerson Neale Fraser (2) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 8–6, 6–4, 6–4 |
1960 | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | Roy Emerson Neale Fraser | 3–6, 7–5, 2–6, 11–11skreč |
1961 | Roy Emerson (2) Neale Fraser (3) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 6–2, 6–4, 11–9 |
1962 | Roy Emerson (3) Neale Fraser (4) | Ken Fletcher John Newcombe | 6–2, 6–4, 11–9 |
1963 | Bob Hewitt Neale Fraser (5) | Nicola Pietrangeli Orlando Sirola | 6–3, 6–3, 6–1 |
1964 | Bob Hewitt (2) Neale Fraser (6) | Tony Roche John Newcombe | 7–5, 6–3, 3–6, 7–5 |
1965 | Tony Roche John Newcombe | Ronald Barnes Thomaz Koch | 1–6, 6–4, 2–6, 12–10skreč |
1966 | Roy Emerson (4) Fred Stolle | Nicola Pietrangeli Cliff Drysdale | 6–4, 12–10, 6–3 |
1967 | Bob Hewitt (3) Frew McMillan | Bill Bowrey Owen Davidson | 6–3, 2–6, 6–3, 9–7 |
1968 | Tom Okker Marty Riessen | Nicholas Kalogeropoulos Allan Stone | 6–3, 6–4, 6–2 |
1969 | Tom Okker Marty Riessen vs. John Newcombe Tony Roche | 4–6, 6–1, suspenzace (bez vítěze) | |
1970 | Ilie Năstase Ion Țiriac | William Bowrey Owen Davidson | 0–6, 10–8, 6–3, 6–8, 6–1 |
1971 | John Newcombe (2) Tony Roche (2) | Andrés Gimeno Roger Taylor | 6–4, 6–4 |
1972 | Ilie Năstase (2) Ion Țiriac (2) | Lew Hoad Frew McMillan | 3–6, 3–6, 6–4, 6–3, 5–3skreč |
1973 | John Newcombe (3) Tom Okker (2) | Ross Case Geoff Masters | 6–2, 6–3, 6–4 |
1974 | Brian Gottfried Raúl Ramírez | Juan Gisbert Ilie Năstase | 6–3, 6–2, 6–3 |
1975 | Brian Gottfried (2) Raúl Ramírez (2) | Jimmy Connors Ilie Năstase | 6–4, 7–6, 2–6, 6–1 |
1976 | Brian Gottfried (3) Raúl Ramírez (3) | Geoff Masters John Newcombe | 7–6, 5–7, 6–3, 3–6, 6–3[p. 1] |
1977 | Brian Gottfried (4) Raúl Ramírez (4) | Fred McNair Sherwood Stewart | 6–7, 7–6, 7–5 |
1978 | Víctor Pecci Belus Prajoux | Jan Kodeš Tomáš Šmíd | 6–7, 7–6, 6–1 |
1979 | Peter Fleming Tomáš Šmíd | José Luis Clerc Ilie Năstase | 4–6, 6–1, 7–5 |
1980 | Mark Edmondson Kim Warwick | Balázs Taróczy Eliot Teltscher | 7–6, 7–6 |
1981 | Hans Gildemeister Andrés Gómez | Bruce Manson Tomáš Šmíd | 7–5, 6–2 |
1982 | Heinz Günthardt Balázs Taróczy | Wojciech Fibak John Fitzgerald | 6–4, 4–6, 6–3 |
1983 | Francisco González Víctor Pecci (2) | Jan Gunnarsson Mike Leach | 6–4, 6–2 |
1984 | Ken Flach Robert Seguso | John Alexander Mike Leach | 3–6, 6–3, 6–4 |
1985 | Anders Järryd Mats Wilander | Ken Flach Robert Seguso | 4–6, 6–3, 6–2 |
1986 | Guy Forget Yannick Noah | Mark Edmondson Sherwood Stewart | 7–6, 6–2 |
1987 | Guy Forget (2) Yannick Noah (2) | Miloslav Mečíř Tomáš Šmíd | 6–2, 6–7, 6–3 |
1988 | Jorge Lozano Todd Witsken | Anders Järryd Tomáš Šmíd | 6–3, 6–3 |
1989 | Jim Courier Pete Sampras | Danilo Marcelino Mauro Menezes | 6–4, 6–3 |
1990 | Sergio Casal Emilio Sánchez | Jim Courier Martin Davis | 7–6, 7–5 |
1991 | Omar Camporese Goran Ivanišević | Luke Jensen Laurie Warder | 6–2, 6–3 |
1992 | Jakob Hlasek Marc Rosset | Wayne Ferreira Mark Kratzmann | 6–4, 3–6, 6–1 |
1993 | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | Wayne Ferreira Mark Kratzmann | 6–4, 7–6 |
1994 | Jevgenij Kafelnikov David Rikl | Wayne Ferreira Javier Sánchez | 6–1, 7–5 |
1995 | Cyril Suk Daniel Vacek | Jan Apell Jonas Björkman | 6–3, 6–4 |
1996 | Byron Black Grant Connell | Libor Pimek Byron Talbot | 6–2, 6–3 |
1997 | Mark Knowles Daniel Nestor | Byron Black Alex O'Brien | 6–3, 4–6, 7–5 |
1998 | Maheš Bhúpatí Leander Paes | Ellis Ferreira Rick Leach | 6–4, 4–6, 7–6 |
1999 | Ellis Ferreira Rick Leach | David Adams John-Laffnie de Jager | 6–7, 6–1, 6–2 |
2000 | Martin Damm Dominik Hrbatý | Wayne Ferreira Jevgenij Kafelnikov | 6–4, 4–6, 6–3 |
2001 | Wayne Ferreira Jevgenij Kafelnikov (2) | Daniel Nestor Sandon Stolle | 6–4, 7–6(7–6) |
2002 | Martin Damm (2) Cyril Suk (2) | Wayne Black Kevin Ullyett | 7–5, 7–5 |
2003 | Wayne Arthurs Paul Hanley | Michaël Llodra Fabrice Santoro | 7–5, 7–6(7–5) |
2004 | Maheš Bhúpatí (2) Max Mirnyj | Wayne Arthurs Paul Hanley | 1–6, 6–4, 7–6(7–1) |
2005 | Michaël Llodra Fabrice Santoro | Bob Bryan Mike Bryan | 7–5, 6–4 |
2006 | Mark Knowles (2) Daniel Nestor (2) | Jonatan Erlich Andy Ram | 4–6, 6–4, [10–6] |
2007 | Fabrice Santoro (2) Nenad Zimonjić | Bob Bryan Mike Bryan | 6–4, 6–7(4–7), [10–7] |
2008 | Bob Bryan Mike Bryan | Daniel Nestor Nenad Zimonjić | 3–6, 6–4, [10–8] |
2009 | Daniel Nestor (3) Nenad Zimonjić (2) | Bob Bryan Mike Bryan | 7–6(7–5), 6–3 |
2010 | Bob Bryan (2) Mike Bryan (2) | John Isner Sam Querrey | 6–2, 6–3 |
2011 | John Isner Sam Querrey | Mardy Fish Andy Roddick | bez boje |
2012 | Marcel Granollers Marc López | Łukasz Kubot Janko Tipsarević | 6–3, 6–2 |
2013 | Bob Bryan (3) Mike Bryan (3) | Maheš Bhúpatí Rohan Bopanna | 6–2, 6–3 |
2014 | Daniel Nestor (4) Nenad Zimonjić (3) | Robin Haase Feliciano López | 6–4, 7–6(7–2) |
2015 | Pablo Cuevas David Marrero | Marcel Granollers Marc López | 6–4, 7–5 |
2016 | Bob Bryan (4) Mike Bryan (4) | Vasek Pospisil Jack Sock | 2–6, 6–3, [10–7] |
2017 | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | Ivan Dodig Marcel Granollers | 4–6, 6–4, [10–3] |
2018 | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | Pablo Carreño Busta João Sousa | 3–6, 6–4, [10–4] |
2019 | Juan Sebastián Cabal (2) Robert Farah (2) | Raven Klaasen Michael Venus | 6–1, 6–3 |
2020 | Marcel Granollers (2) Horacio Zeballos | Jérémy Chardy Fabrice Martin | 6–4, 5–7, [10–8] |
2021 | Nikola Mektić Mate Pavić | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–4, 7–6(7–4) |
2022 | Nikola Mektić (2) Mate Pavić (2) | John Isner Diego Schwartzman | 6–2, 6–7(6–8), [12–10] |
2023 | Hugo Nys Jan Zieliński | Robin Haase Botic van de Zandschulp | 7–5, 6–1 |
Ženská čtyřhra
Rekordy
Mužská dvouhra
Nejvíce titulů | Rafael Nadal | 10 |
---|---|---|
Nejvíce finále | Rafael Nadal | 12 |
Novak Djoković | ||
Nejvíce titulů v řadě | Rafael Nadal (2005–2007) | 3 |
Nejvíce finále v řadě | Rafael Nadal (2009–2014) | 6 |
Nejvíce vyhraných zápasů | Rafael Nadal | 69 |
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě | Rafael Nadal | 17 |
Nejvíce odehraných ročníků | Nicola Pietrangeli | 22 |
Nejvyšší % výhraných zápasů (při alespoň 20 odehraných zápasech) | Rod Laver | 93,75 % |
Björn Borg | ||
Nejmladší vítěz | Björn Borg | 17 let, 11 měsíců a 2 dny (1974) |
Nejstarší vítěz | Bill Tilden | 38 let, 2 měsíce a 18 dnů (1930) |
|
|
Ženská dvouhra
Nejvíce titulů | Chris Evertová | 5 |
---|---|---|
Nejvíce finále | Chris Evertová | 7 |
Nejvícekrát poražená finalistka | Lucia Valeriová | 4 |
/ Martina Navrátilová | ||
Nejvíce titulů v řadě | Conchita Martínezová (1993–1996) | 4 |
Nejvíce finále v řadě | Conchita Martínezová (1993–1997) | 5 |
Nejvícekrát poražená finalistka v řadě | Lucia Valeriová (1934, 1935) | 2 |
Lesley Turnerová (1963, 1964) | ||
Martina Navrátilová (1974, 1975) | ||
Virginia Ruziciová (1980, 1981) | ||
Monika Selešová (1991, 1992) | ||
Amélie Mauresmová (2000, 2001) | ||
Simona Halepová (2017, 2018) | ||
Karolína Plíšková (2020, 2021) | ||
Nejvíce vyhraných zápasů | Conchita Martínezová | 44 |
Serena Williamsová | ||
Nejvíce vyhraných zápasů v řadě | Conchita Martínezová | 24 |
Nejvíce odehraných ročníků | Lea Pericoliová | 20 |
Nejvyšší % výhraných zápasů (při alespoň 20 odehraných zápasech) | Chris Evertová (36–3) | 92,31 % |
Margaret Courtová (24–2) | ||
Neporažená vítězka | Doris Hartová | 7–0 (1951, 1953) |
Althea Gibsonová | 5–0 (1956) | |
Tracy Austinová | 5–0 (1979) | |
Lilí Álvarezová | 4–0 (1930) | |
Helen Jacobsová | 4–0 (1934) | |
Hilde Krahwinkel Sperlingová | 4–0 (1935) |
|
|
Ženská čtyřhra
deblistka | pár | |||
---|---|---|---|---|
Nejvíce titulů | Virginia Wadeová | 4 | Thelma Coyne Longová Mary Hawtonová | 2 |
Paola Suárezová Virginia Ruano Pascualová | ||||
Sie Šu-wej Pcheng Šuaj | ||||
Nejvíce finále | Thelma Coyne Longová | 5 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová | 5 |
Silvana Lazzarinová | ||||
Lea Pericoliová | ||||
Virginia Wadeová | ||||
Virginia Ruziciová | ||||
Martina Hingisová | ||||
Nejvícekrát poražené finalistky | Silvana Lazzarinová | 5 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová | 5 |
Lea Pericoliová | ||||
Nejvíce titulů | Olga Morozovová (1972, 1973, 1974) | 3 | Thelma Coyne Longová Mary Hawtonová (1956, 1957) | 2 |
/ Monika Selešová (1990, 1991, 1992) | Gigi Fernándezová Nataša Zverevová (1994, 1995) | |||
Nejvíce finále v řadě | Silvana Lazzarinová (1962–1965) | 4 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová (1962–1965) | 4 |
Lea Pericoliová (1962–1965) | ||||
Nejvícekrát poražené finalistky v řadě | Silvana Lazzarinová (1962–1965) | 4 | Silvana Lazzarinová Lea Pericoliová (1962–1965) | 4 |
Lea Pericoliová (1962–1965) |
|
|
|
Galerie
Španěl Rafael Nadal
Srb Novak Djoković
Švýcar Roger Federer
Češka Petra Kvitová
Srbka Jelena Jankovićová
Srbka Ana Ivanovićová
Italky Roberta Vinciová a Sara Erraniová
Němka Sabine Lisická
- (c) Itto Ogami, CC BY 3.0
Areál Foro Italico
Odkazy
Poznámky
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italian Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ V Římě pokřtili nový tenisový amfiteátr, Foro Italico zkrásnělo. iDNES.cz [online]. 2010-04-28 [cit. 2022-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Athletes – Alberto, Count Bonacossa [online]. Sports Reference [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-02. (anglicky)
- ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 740–741. (anglicky)
- ↑ ATP Announces Record $37.5 Million Prize Money Increase For 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-17. (anglicky)
- ↑ MASTROLUCA, Alessandro. 12 days of challenges and a super-weekend in between: the Internazionali BNL d'Italia as never seen before. Internazionali BNL d’Italia [online]. 2023-03-23 [cit. 2023-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-10. (anglicky)
- ↑ The Bridgeport Post from Bridgeport, Connecticut · Page 33 [online]. Bridgeport, Connecticut: The Bridgeport Post (In: Newspapers.com), 1976-09-16 [cit. 2018-05-22]. S. 33. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Internazionali BNL d'Italia na Wikimedia Commons
- Rome Masters – oficiální stránky (anglicky), (italsky)
- Rome Masters na ATP Tour (anglicky)
- Rome Masters na WTA Tour (anglicky)
Média použitá na této stránce
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Autor: previous version User:Ignaciogavira ; current version HansenBCN, designs from SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Spain (1785-1873 and 1875-1931)
Autor: previous version User:Ignaciogavira ; current version HansenBCN, designs from SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Spain (1785-1873 and 1875-1931)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of Belarus in 1991—1995
Autor: , Licence: CC BY 3.0
Autor: Roberto Faccenda from Canale CN, Italy, Licence: CC BY-SA 2.0
Singles champion Serena Williams (left) and Runner-up Madison Keys hold the trophies at the Internazionali BNL d'Italia 2016. Rome.
Autor: JC, Licence: CC BY-SA 2.0
© Tennis-Bargains.com
Autor: Tatiana from Moscow, Russia, Licence: CC BY-SA 2.0
Sabine Lisicki
Autor: Tatiana from Moscow, Russia, Licence: CC BY-SA 2.0
Ana Ivanovic
flag of the Kingdom of Egypt (1922–1953) and the Republic of Egypt (1953–1958).
Autor: JC, Licence: CC BY-SA 2.0
© Tennis-Bargains.com
Autor: Tatiana from Moscow, Russia, Licence: CC BY-SA 2.0
Jelena Janković at the 2014 Internazionali BNL d'Italia
Flag of Mexico (1934-1968)
Autor: mariannebevis from Rome, Italy, Licence: CC BY 2.0
The Italian tennis players Roberta Vinci and Sara Errani at 2012 Rome Masters
(c) Itto Ogami, CC BY 3.0
Foro Italico - Campo Pietrangeli
Autor: Tatiana from Moscow, Russia, Licence: CC BY-SA 2.0
Petra Kvitová at the 2014 Internazionali BNL d'Italia