Romeo a Julie

Romeo a Julie
Autor	William Shakespeare
Původní název	Romeo and Juliet
Země	Anglické království
Jazyk	angličtina
Žánr	tragédie a melodrama
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Romeo a Julie (Romeo and Juliet) je divadelní hra, kterou napsal William Shakespeare. Premiéru měla v roce 1595. Jedná se o milostnou tragédii, patrně jeden z nejznámějších milostných příběhů v historii světového dramatu. Pojednává o nešťastné lásce Romea Monteka a Julie Kapuletové, mladých milenců ze dvou znepřátelených veronských rodin.

Dílo se dočkalo mnoha filmových adaptací, roku 1954 v režii Renata Castellaniho; nejznámější je z roku 1968 v režii Franca Zeffirelliho, moderní verze z roku 1996 v režii Baze Luhrmanna. Bylo také inspirací pro novodobou verzi příběhu – muzikál West Side Story.

Námětem je nešťastný příběh milenců ze dvou mocných znepřátelených kupeckých rodů ve Veroně na přelomu 13. a 14. století, zvaných italsky Cappelletti a Montecchi. Literárně jej původně zpracoval v roce 1554 Matteo Bandello ve své sbírce novel, ze kterých Shakespeare čerpal i další náměty. Text přeložil a převedl do veršů roku 1562 anglický básník Arthur Brooke. Brookeův Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě má 3000 veršů. Dalším anglickým překladatelem Bandella byl William Painter, který vydal v druhém svazku díla Letohrad z roku 1567 příběh milenců Rhomea a Julietty.

Shakespeare dále čerpal ze všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována již ve starověkém Řecku, s motivem uspávajícího léku se setkáváme u Xenofonta z Efesu ve 2. století n. l. Milenci, jejichž rodiny jim zakazují se scházet, jsou v příběhu Pýramos a Thisbé známé z pera římského Ovidia.

Někteří shakespearologové kladou vznik této tragédie do začátků Shakespearova působení v herecké skupině lorda komořího.

Hlavními postavami milostného dramatu jsou dva mladí dospívající lidé, chlapec Romeo a dívka Julie. Julii je třináct let a představuje typ mladé naivní dívky, která propadne romantickým představám o lásce a bláznivě se zamiluje do Romea. Romeo je zpočátku kurtoazním milencem (zde se ukazuje, že Shakespeare byl stále ještě ovlivněn názory středověké literatury, kde byla láska k ženě prokazována formou kurtoazní – platonické lásky), ale v průběhu příběhu se Romeo i Julie vlivem okolností a tvrdé reality světa mění v reálně uvažující osoby, které jsou do sebe vášnivě zamilovány. Obě postavy v příběhu mentálně dozrávají.

Postava františkána Lorenza (Vavřince) je výrazně středověkou postavou, ale postupem děje se stává svými názory a myšlenkami více renesančním člověkem, který se staví proti nesmyslnosti řádů a cítí s oběma milenci. Jeho postava však není dějem nikterak zasažena. Postava chůvy představuje symbol mateřské lásky k Julii, která sice není jejím dítětem, ale jejíž utrpení z vůle rodičů odmítá.

• Eskalus – vévoda veronský
• Paris – mladý šlechtic, příbuzný vévodův
• Montek a Kapulet – hlavy dvou znepřátelených rodů
• Stařec – z rodu Kapuletů
• Romeo – syn Montekův
• Merkucio – příbuzný vévodův a přítel Romeův
• Benvolio – synovec Montekův a přítel Romeův
• Tybalt – synovec paní Kapuletové
• Bratr (otec) Vavřinec (Lorenzo) – františkán
• Bratr Jan – z téhož řádu
• Baltazar – sluha Romeův
• Samson a Řehoř (Gregory) – sluhové Kapuletovi
• Petr – sluha Juliiny chůvy
• Abraham – sluha Montekův
• Lékárník
• Tři hudebníci
• Panoš Parisův
• Jiný Panoš
• paní Monteková – manželka Montekova a matka Romeova
• paní Kapuletová – manželka Kapuletova a matka Juliina
• Julie – dcera Kapuletova
• Juliina chůva
• Veronští měšťané, příbuzní obou rodů, masky, stráže, hlídky a družiny, Chorus
• Královna Mab

Příběh se odehrává v 16. století v italském městě Verona, kde žily dva významné rody – Kapuleti a Montekové. Mezi nimi se již léta táhl dávný spor. Děj příběhu začíná popisem střetu mezi Monteky a Kapulety na náměstí ve Veroně, který ukončí až vévoda Eskalus. Těmito vyhrocenými spory mezi oběma rody je naplněno první jednání tragédie.

Nyní se však po celé Veroně šíří zpráva, že u Kapuletů bude velký maškarní ples a při této příležitosti má být oznámeno zasnoubení Julie s Parisem. Toto se dozví i Montek Romeo a se svými dvěma věrnými druhy Merkuciem a Benvoliem se rozhodne navštívit tento ples, přestože se koná v domě úhlavních nepřátel. Romeo tam se svými druhy pod rouškou plesové masky skutečně pronikne a ocitne se na plese, kde jsou přítomni všichni příbuzní a známí rodiny Kapuletů. Tybalt však Romea pozná a chce ho zostudit tím, že vyprovokuje bitku kvůli tomu, že si dovolil vstoupit na ples Kapuletů. Starý Kapulet ale jeho počínání zastaví s tím, že nechce skandál po celé Veroně. Romeo tedy se svými přáteli zůstává na plese a spatří zde Julii. Ta se mu zdá překrásná a říká, že doposud nepoznal lásku, dokud nespatřil tuto ženu. Láska na první pohled.

Ples pomalu končí, ale oba mladí lidé na sebe musí pořád myslet. Romeo v noci tajně navštíví zahradu Kapuletů a vyslechne Juliino vyznání vřelých citů k němu. Sám se pak dá poznat a pod balkónem u Juliiny ložnice jí otevřeně vyzná lásku. Druhý den oba milence tajně oddá otec Vavřinec, který mladou dvojici podporuje, protože doufá, že sňatek Romea a Julie pomůže jejich rodiny usmířit.

Jenže Tybalt, Juliin bratranec, nenávidí Romea. Odpoledne v den svatby zabije Tybalt Romeova přítele Merkucia, který přijme výzvu k boji místo Romea (ten Tybalta nyní považuje za příbuzného), a Romeo následně zabije Tybalta. Za vraždu Tybalta je vyhoštěn z města Verony a odchází do Mantovy. Mladí manželé se musí rozloučit. Pan Kapulet, který samozřejmě nic neví o sňatku své dcery, má pro Julii zprávu, že již zítra bude mít svatbu s Parisem. Julie s tím nesouhlasí, ale otec jí dá jen dvě možnosti: buď svatba s Parisem, nebo ať táhne z jeho domu. Proto zoufalá Julie s pomocí chůvy požádá otce Vavřince o pomoc. Ten zajistí nápoj, po kterém bude Julie vypadat mrtvá, a Romeo si pro ni nakonec přijde do hrobky Kapuletů.

Nápoj ji uspí a Julie skutečně vypadá jako mrtvá. O jejím pohřbu se dozví i Romeo, ke kterému shodou náhod nedorazil posel od otce Vavřince se zprávou, že Julie ve skutečnosti nezemřela. Posel nedorazil, protože nebyl vpuštěn do města kvůli zdejšímu moru. Romeo si koupí jed u lékárníka v Mantově, vrátí se zpět do Verony a jde naposledy políbit Julii. Na hřbitově potká Parise a v souboji jej zabije. Romeo poté vstoupí do hrobky Kapuletů a spatří Julii. Zoufá si nad osudem a její smrtí a znovu jí vyznává lásku. Po rozloučení se světem Romeo jed vypije. Julie se probouzí, ale Romeo vedle ní leží již mrtvý. Zdrcená Julie vezme Romeovu dýku a probodne se. Takto skončil věčný spor mezi rodinami Kapuletů a Monteků, rodiny usmířil až smutek nad ztrátou jejich dětí. Nechaly vystavět zlaté sochy Romea a Julie, které ve Veroně stojí dodnes.

Kompozice díla je chronologická a člení se na prolog a pět dějství. Celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným jazykovým stylem – pětistopým jambickým veršem (takzvaným blankversem). Blankvers je v Shakespearových dílech typickým jazykovým prostředkem, díky němuž jsou jasně rozpoznatelná. Problém nastává s překladem díla do českého jazyka. Jambický verš se v češtině nedá příliš využít, protože po zvukové stránce nejsou shodné; proto je také jambická stopa v českých písemných dílech velmi vzácná. Přesto ji ale využil například Karel Hynek Mácha v díle Máj.

V díle je využita próza i poezie, metafory, figury a použit vytříbený a vznešený styl, který je tak typický pro Shakespearova díla. Často se objevují jmenné tvary přídavných jmen, citově zabarvené výrazy, inverze. Vzorem pro Shakespeara byla řecká tragédie Phiramus a Thisbé. Dílo bylo vzorem pro pozdější generaci spisovatelů, jak českých, tak zahraničních. Mezi překladateli díla do češtiny prosluli Martin Hilský (přeložil největší počet Shakespearových děl, včetně sonetů), Jiří Josek, Alois Bejblík, E. A. Saudek, Josef Topol a Josef Václav Sládek.

• 1979 Romeo a Julie, Divadlo na Vinohradech, překlad: Olga Walló, režie: František Štěpánek, v titulních rolích: Oldřich Kaiser, Lenka Kodešová
• 1992 Romeo a Julie, Divadlo na Vinohradech, překlad: Josef Topol, režie: Jan Burian, v titulních rolích: Ivan Trojan, Vendulka Křížová
• 2015 Romeo a Julie, Divadlo na Vinohradech, překlad: Jiří Josek, režie: Juraj Deák, v titulních rolích: Marek Lambora, Sabina Rojková

• APPELBAUM, Robert. “Standing to the Wall”: The Pressures of Masculinity in Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. Folger Shakespeare Library, 1997, roč. 48, čís. 3. ISSN 00373222. DOI 10.2307/2871016. 
• ARAFAY, Mireia. Books in Motion: Adaptation, Adaptability, Authorship. [s.l.]: Editions Rodopi BV, 2005. ISBN 9789042019577. 
• BLOOM, Harold. Shakespeare: The Invention of the Human. New York: Riverhead Books, 1998. Dostupné online. ISBN 1573221201. 
• Margaret M. S. Alexander; Wells, Stanley. Shakespeare and Sexuality. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0521804752. Kapitola The Legacy of Juliet's Desire in Comedies of the Early 1600s, s. 52–71. 
• BONNARD, Georges A. Romeo and Juliet: A Possible Significance?. Review of English Studies. 1951, roč. II, čís. 4, s. 319–327. ISSN 0034-6551. DOI 10.1093/res/II.5.319. 
• BOWLING, Lawrence Edward. The Thematic Framework of Romeo and Juliet. PMLA. 1949, roč. 64, čís. 1, s. 208–220. DOI 10.2307/459678. 
• BRANAM, George C. The Genesis of David Garrick's Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. 1984, roč. 35, čís. 2, s. 170–179. Dostupné online. DOI 10.2307/2869925. 
• BRODE, Douglas. Shakespeare in the Movies: From the Silent Era to Today. New York: Berkley Boulevard Books, 2001. Dostupné online. ISBN 0425181766. 
• Shaughnessy, Robert (ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare and Popular Culture. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. ISBN 9780521605809. Kapitola Musical Shakespeares: attending to Ophelia, Juliet, and Desdemona, s. 150–174. 
• COLLINS, Michael. The Literary Background of Bellini's ‘I Capuleti ed i Montecchi’. Journal of the American Musicological Society. 1982, roč. 35, čís. 3, s. 532–538. DOI 10.1525/jams.1982.35.3.03a00050. 
• Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola International Shakespeare, s. 174–193. 
• DRAPER, John W. Shakespeare's ‘Star-Crossed Lovers’. Review of English Studies. 1939, roč. os-XV, čís. 57, s. 16–34. DOI 10.1093/res/os-XV.57.16. 
• DRIVER, Tom F. The Shakespearian Clock: Time and the Vision of Reality in Romeo and Juliet and The Tempest. Shakespeare Quarterly. 1964, roč. 15, čís. 4, s. 363–370. Dostupné online. DOI 10.2307/2868094. 
• EDGAR, David. The Life and Adventures of Nicholas Nickleby. New York: Dramatists' Play Service, 1982. Dostupné online. ISBN 0822208172. 
• EHREN, Christine. Sweet Sorrow: Mann-Korman's Romeo and Juliet Closes Sept. 5 at MN's Ordway [online]. Playbill, 3 September 1999 [cit. 2008-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-30. 
• EVANS, Bertrand. The Brevity of Friar Laurence. PMLA. 1950, roč. 65, čís. 5, s. 841–865. DOI 10.2307/459577. 
• FOWLER, James. Picturing Romeo and Juliet. Shakespeare Survey. Cambridge University Press, 1996, roč. 49, s. 111–129. Dostupné online. ISBN 0521570476. 
• Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Women and Shakespearean Performance, s. 155–173. 
• GIBBONS, Brian (ed.). Romeo and Juliet. London: Thomson Learning, 1980. ISBN 9781903436417. 
• GOLDBERG, Jonathan. Queering the Renaissance. Durham: Duke University Press, 1994. ISBN 0822313855. 
• GROVES, Beatrice. Texts and Traditions: Religion in Shakespeare, 1592-1604. Oxford, England: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 0199208980. 
• HALIO, Jay. Romeo and Juliet: A Guide to the Play. Westport: Greenwood Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0313300895. 
• HALLIDAY, F.E. A Shakespeare Companion 1564–1964. Baltimore: Penguin, 1964. Dostupné online. 
• Holden, Amanda (Ed.) et al. The Viking Opera Guide. London: Viking, 1993. Dostupné online. ISBN 0670812927. 
• Wells, Stanley; deGrazia Margreta. The Cambridge Companion to Shakespeare. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0521658810. Kapitola Shakespeare in the Twentieth-Century Theatre, s. 199–215. 
• Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Touring Shakespeare, s. 194–211. 
• HONEGGER, Thomas. ‘Wouldst thou withdraw love's faithful vow?’: The negotiation of love in the orchard scene (Romeo and Juliet Act II). Journal of Historical Pragmatics. 2006, roč. 7, čís. 1, s. 73–88. DOI 10.1075/jhp.7.1.04hon. 
• HOSLEY, Richard. Romeo and Juliet. New Haven: Yale University Press, 1965. 
• Jackson, Russell (ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare on Film. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. ISBN 0521639751. Kapitola Shakespeare's Cinematic Offshoots, s. 295–313. 
• KAHN, Coppélia. Coming of Age in Verona. Modern Language Studies. 1977, roč. 8, čís. 1, s. 5–22. ISSN 00477729. 
• KEEBLE, N.H. Romeo and Juliet: Study Notes. [s.l.]: Longman, 1980. Dostupné online. ISBN 0582781019. 
• Shaughnessy, Robert (ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare and Popular Culture. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. ISBN 9780521605809. Kapitola Shakespeare™: myth and biographical fiction, s. 93–113. 
• LEVENSON (ED.), Jill L. Romeo and Juliet. Oxford: Oxford University Press, 2000. ISBN 0192814966. 
• LEVIN, Harry. Form and Formality in Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. 1960, roč. 11, čís. 1, s. 3–11. Dostupné online. DOI 10.2307/2867423. 
• LUCKING, David. Uncomfortable Time In Romeo And Juliet. English Studies. 2001, roč. 82, čís. 2, s. 115–126. DOI 10.1076/enst.82.2.115.9595. 
• LUJAN, James. A Museum of the Indian, Not for the Indian. The American Indian Quarterly. 2005, roč. 29, čís. 3–4, s. 510–516. ISSN 0095182X. 
• MACKENZIE, Clayton G. Love, sex and death in Romeo and Juliet. English Studies. 2007, roč. 88, čís. 1, s. 22–42. DOI 10.1080/00138380601042675. 
• MCKERNAN, Luke, Terris, Olwen. Walking Shadows: Shakespeare in the National Film and Television Archive. London: British Film Institute, 1994. ISBN 0851704867. 
• MARKS, Peter. Juliet of the Five O'Clock Shadow, and Other Wonders [online]. 29 September 1997. (New York Times). Dostupné online. 
• MARSDEN, Jean I. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Shakespeare from the Restoration to Garrick, s. 21–36. 
• MEYER, Eve R. Measure for Measure: Shakespeare and Music. Music Educators Journal. 1968, roč. 54, čís. 7, s. 36–38, 139–143. ISSN 00274321. 
• MOORE, Olin H. The Origins of the Legend of Romeo and Juliet in Italy. Speculum. 1930, roč. 5, čís. 3, s. 264–277. Dostupné online. ISSN 00387134. 
• MOORE, Olin H. Bandello and “Clizia”. Modern Language Notes. Johns Hopkins University Press, 1937, roč. 52, čís. 1, s. 38–44. ISSN 01496611. 
• Shaughnessy, Robert (ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare and Popular Culture. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. ISBN 9780521605809. Kapitola Shakespeare in North America, s. 230–258. 
• MUIR, Kenneth. Shakespeare's Tragic Sequence. New York: Routledge, 2005. ISBN 9780415353250. 
• NESTYEV, Israel. Prokofiev. Stanford: Stanford University Press, 1960. 
• NEVO, Ruth. Tragic Form in Shakespeare. Princeton, NJ: Princeton University Press, 1972. Dostupné online. ISBN 069106217X. 
• Shakespeare on the Drive. The New York Times. 19 August 1977. 
• Shaughnessy, Robert (Ed.). The Cambridge Companion to Shakespeare and Popular Culture. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. ISBN 9780521605809. Kapitola Shakespeare Illustrated. 
• PARKER, D.H. Light and Dark Imagery in Romeo and Juliet. Queen's Quarterly. 1968, roč. 75, čís. 4. 
• PEDICORD, Harry William. The Theatrical Public in the Time of David Garrick. New York: King's Crown Press, 1954. Dostupné online. 
• Wells, Stanley; deGrazia Margreta. The Cambridge Companion to Shakespeare. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. ISBN 0521658810. Kapitola Shakespeare in the Theatre, 1660-1900, s. 183–198. 
• QUINCE, Rohan. Shakespeare in South Africa: Stage Productions During the Apartheid Era. New York: Peter Lang, 2000. ISBN 9780820440613. 
• ROBERTS, Arthur J. The Sources of Romeo and Juliet. Modern Language Notes. 1902, roč. 17, čís. 2, s. 41–44. Dostupné online. ISSN 01496611. 
• Romeo — Definition from the Merriam–Webster Online Dictionary [online]. Merriam–Webster. Dostupné online. 
• ROSENTHAL, Daniel. BFI Screen Guides: 100 Shakespeare Films. London: British Film Institute, 2007. ISBN 9781844571703. 
• RUBINSTEIN, Frankie. A Dictionary of Shakespeare's Sexual Puns and their Significance (Second Edition). London: Macmillan, 1989. ISBN 0333488660. 
• SADIE, Stanley. The New Grove Dictionary of Opera. Oxford: Oxford University Press, 1992. ISBN 9781561592289. 
• SANDERS, Julie. Shakespeare and Music: Afterlives and Borrowings. Cambridge: Polity Press, 2007. ISBN 9780745632971. 
• Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 9780521797115. Kapitola Pictorial Shakespeare, s. 62–63. 
• Scott, Mark W. (Ed.), Schoenbaum, S. (Ed.). Shakespearean Criticism. Detroit: Gale Research Inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0810361299. 
• SHAPIRO, Stephen A. Romeo and Juliet: Reversals, Contraries, Transformations, and Ambivalence. College English. 1964, roč. 25, čís. 7, s. 498–501. Dostupné online. DOI 10.2307/373235. 
• SIEGEL, Paul N. Christianity and the Religion of Love in Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. 1961, roč. 12, čís. 4, s. 371–392. Dostupné online. DOI 10.2307/2867455. 
• Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Twentieth-century Performance: the Stratford and London companies, s. 98–117. 
• SPENCER (ED.), T.J.B. Romeo and Juliet. London: Penguin, 1967. Dostupné online. ISBN 9780140707014. 
• Stites, Richard (Ed.). Culture and Entertainment in Wartime Russia. Bloomington: Indiana University Press, 1995. ISBN 9780253209498. 
• STONE, George Winchester Jr. Romeo and Juliet: The Source of its Modern Stage Career. Shakespeare Quarterly. 1964, roč. 15, čís. 2, s. 191–206. Dostupné online. DOI 10.2307/2867891. 
• TANSELLE, G. Thomas. Time in Romeo and Juliet. Shakespeare Quarterly. 1964, roč. 15, čís. 4, s. 349–361. Dostupné online. DOI 10.2307/2868092. 
• Jackson, Russell. The Cambridge Companion to Shakespeare on Film. Cambridge: Cambridge University Press, 2000. ISBN 0521639751. Kapitola The tragedies of love on film, s. 135–159. 
• Wells, Stanley; Stanton, Sarah. The Cambridge Companion to Shakespeare on Stage. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 9780521797115. Kapitola Shakespeare plays on Renaissance Stages, s. 1–20. 
• Van Lennep, William (Ed.), Avery, Emmett L.; Scouten, Arthur H. The London Stage, 1660–1800. Carbondale: Southern Illinois University Press, 1965. Dostupné online.  Archivováno 21. 1. 2021 na Wayback Machine.
• WELLS, Stanley. Looking for Sex in Shakespeare. Cambridge: Cambridge University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0521540399. 
• WINTER, William. The Life and Art of Edwin Booth. London: MacMillan and Co, 1893. Dostupné online. 

• MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 2/ M-Ž. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. S. 459. 
• JIŘÍK, Richard. Stručné výklady nejlepších dramat Shakespearových. Vyškov: Hanácké knihkupectví Jaroslava Pátka, 1907. Dostupné online. Kapitola Romeo a Julie, s. 37-46. 
• SHAKESPEARE, William. Romeo a Julie. Překlad František Doucha. Praha: Kronberger a Řiwnáč, 1847. Dostupné online. Slavná Shakespearova tragédie v překladu Františka Douchy a knižním vydání z roku 1847. 

• Tristan a Isolda
• Lajla a Madžnún
• Pýramos a Thisbé
• Krišna a Rádha
• Liang a Zhu
• Samson a Dalila

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Romeo a Julie na Wikimedia Commons
• Dílo The Tragedy of Romeo and Juliet ve Wikizdrojích (anglicky)
• Téma Romeo a Julie ve Wikicitátech
• Výklad díla Romeo a Julie v projektu Mluvící hlavy FF UK (prof. Martin Hilský)
• Romeo a Julie v databázi Archivu Národního divadla