Ronald Ross

Ronald Ross
Narození13. května 1857
Almora
Úmrtí16. září 1932 (ve věku 75 let)
Londýn
Místo pohřbeníPutney Vale Cemetery
BydlištěSkotsko
Alma materBarts and The London School of Medicine and Dentistry
Povolánílékař, matematik, epidemiolog, básník, romanopisec, malariolog, mikrobiolog, zoolog, patolog a botanik
ZaměstnavatelKrálova kolej v Londýně
Oceněníspolečník Královské společnosti (1901)
Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1902)
Královská medaile (1909)
rytíř komandér Řádu lázně (1911)
Bisset Hawkins Medal (1914)
… více na Wikidatech
ChoťRosa Bessie Bloxam
DětiCharles Campbell Ross of that Ilk, younger[1]
RodičeCampbell Claye Grant Ross[1] a Matilda Elderton[1]
PříbuzníCharles Ross (sourozenec)
David Campbell Ross of Ross and Shandwick[1] (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Ronald Ross (13. května 1857, Almora – 16. září 1932, Londýn) byl britský lékař, parazitolog a spisovatel, jeden ze zakladatelů moderní epidemiologie. Za svůj výzkum malárie obdržel v roce 1902 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství. Zjištěním, že tuto nemoc přenášejí komáři Anofeles tak položil základy v boji proti této nemoci.

Život

Narodil se v Indii jako syn anglického generála sira C. C. G. Rosse. Když mu bylo deset let, otec ho poslal do Anglie získat vzdělání. Pod otcovým nátlakem v roce 1875 zahájil studium na londýnské Univerzitě medicíny svatého Bartoloměje (St Bartholomew's Hospital Medical College), přestože se chtěl stát nezávislým umělcem. Miloval hudbu a literaturu.[2] O šest let později vstoupil do Indické lékařské služby (Indian Medical Service). Následně se vrátil do Indie, kde se jako člen Indian Medical Service (1892–1899) zabýval studiem malárie. Po počátečních neúspěších a stovkách experimentů se mu roku 1897 podařilo prokázat přítomnost původce malárie v žaludku komára Anopheles stephensi. Podpořil tak teorii lékaře londýnské námořní nemocnice Patricka Mansona o tom, že nemoc přenášejí komáři.[3] O rok později to prokázal v pokusech s ptáky. Ukázal, že malarický parazit byl přenášen kousnutím infikovaných komárů. Na jeho poznatky navázal italský lékař a zoolog Giovanni Battista Grassi. Ross se s ním později dostal do sporu během řízení o udělení Nobelovy ceny.[2]

Ross odešel z Indie roku 1899 a nastoupil na Liverpoolskou univerzitu tropického lékařství (Liverpool School of Tropical Medicine).[2] Vzápětí byl vedením školy vyslán do západní Afriky, aby zde pokračoval ve svém výzkumu malárie – měl vypátrat druhy komárů, které ji přenášejí. V roce 1901 byl zvolen členem Královské společnosti, ve které mezi lety 1911 a 1913 zastával funkci místopředsedy, a Královské vysoké školy lékařů v Anglii (Royal College of Surgeons of England). Roku 1902 se stal členem Bathského řádu. V roce 1911 v něm byl povýšen do hodnosti rytíře komandéra. Belgický král ho jmenoval také důstojníkem řádu Leopolda II.[3]

V roce 1902 se stal profesorem i předsedou tropického lékařství na univerzitě v Liverpoolu a obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.[3] V Liverpoolu působil do roku 1912, od kdy začal přednášet v Londýně na Kings College Hospital. Roku 1917 byl jmenován konzultantem War Office pro léčbu malárie. Roku 1918 se stal rytířem komandérem Řádu sv. Michala a sv. Jiří. Později pracoval rovněž jako konzultant britského ministerstva důchodů. V roce 1926 pak stanul v čele Rossova ústavu a kliniky tropických nemocí a na tomto postu pracoval až do své smrti. [2] Dělal rovněž prezidenta Společnosti tropického lékařství (Society of Tropical Medicine).[3]

Ross byl průkopníkem moderní epidemiologie a prvním, kdo začal tvořit a systematicky používat matematické modely pro popis a odhad chování epidemie. Celý svůj život zasvětil boji proti malárii. Krom odborných epidemiologických a matematických prací psal též básně, povídky i romány a maloval obrazy.[3] V roce 1923 vydal obsáhlou autobiografii Paměti (Memoirs) s úplným popisem problému malárie a jeho řešení.

Obdržel řadu vyznamenání a čestných členství v mnoha společnostech ze všech možných koutů světa. Ačkoli se kvůli své činorodosti s mnoha lidmi často dostával do sporů, po celém světě si vybudoval rozsáhlý okruh přátel. Roku 1889 se oženil s Rosou Bessie Bloxamovou.[2] Z tohoto svazku vzešli dva synové, Ronald a Charles, a dvě dcery, Dorotha a Sylvie. Zatímco Rosa zemřela v roce 1931, Ross ve svém institutu po dlouhé nemoci zesnul o rok později.[3]

Dílo

  • The Prevention of Malaria (1910)
  • Studies on Malaria (1928)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ a b c d e CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum-INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola Ronald Ross, s. 69–72. 
  3. ↑ a b c d e f The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1902. NobelPrize.org [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ronald Ross.jpg
Ronald Ross, winner of Nobel Prize in Medicine