Rondel (opevnění)
Rondel je druh okrouhlého pozdně gotického a renesančního dělostřeleckého opevnění. Obvykle se stavěl v nárožích obranné linie převážně jako zemní bašta, která mohla být zajištěna proti sesunutí armováním.[1] Na přelomu 15. a 16. století byl základním prvkem rondelového systému opevňování, jehož významným teoretikem byl Albrecht Dürer.[2]
Rondelový systém opevňování
Na přelomu 15. a 16. století dosáhla děla vysoké technické úrovně a stávající opevnění postupně ztrácela schopnost odolávat palbě. Věže a hradby tvořené vysokými, ale relativně slabými zdmi, se pod soustředěnou palbou snadno bortily a vzhledem k omezenému prostoru neumožňovaly nasazení těžkých děl při jejich obraně. Jedním ze způsobů, jak tento nedostatek odstranit, se stalo používání nižších zemních valů, které odolávaly dělostřelbě podstatně lépe. Zděná hradba u nich sloužila jen jako armování proti sesunutí valu, ale v některých případech byly pevnosti budovány čistě jako zemní stavby. Široké koruny valů umožnily nasazení těžkých obranných děl a zděné hradby se stavěly jen podél koruny valu nebo na jeho úpatí, kde střílny pro ruční zbraně sloužily k obraně příkopu.[2]
Obrana prostoru při úpatí valu byla založena na schopnosti flankování, které umožnila výstavba okrouhlých nebo polygonálních dělostřeleckých bašt. Ty byly vysunuty do příkopu před čelo valu. Děla a ruční zbraně, které na nich byly umístěny, mohly ostřelovat prostor podél kurtiny a sousední rondely se mohly krýt palbou navzájem. Obranu brány pevnosti obvykle zajistil barbakan.[2]
Nevýhody rondelového systému byly dvě. Kruhový půdorys rondelu nebyl výhodný pro účinné rozmístění výzbroje, protože do každého směru mohl střílet jen velmi omezený počet děl. Ještě závažnější nevýhodou byl mrtvý prostor před čelem každého rondelu, který nebylo možné zasáhnout palbou ze sousedních rondelů. V těchto místech mohli útočníci využít relativní bezpečí k přistavění žebříků nebo pokusu o podkopání zdi. Rondelový systém byl proto opuštěn a nahrazen opevněním bastionovým.[2]
V Čechách byly rondely použity při zdokonalování obranného systému hradů Pardubice, Kunětická Hora, Chlumec nad Cidlinou a Hluboká.[1] Předpokládá se, že jejich zemní rondely vycházejí z polských vzorů a polští stavitelé se zase inspirovali v husitských Čechách. Po roce 1479 se rondely rozšířily také do středního Německa.[3]
Reference
- ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Rondel, s. 476.
- ↑ a b c d KUPKA, Vladimír, a kol. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. 528 s. ISBN 80-7277-047-0. Kapitola Rondelové opevnění, s. 87–92.
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů: Dodatky. Praha: Libri, 2002. 140 s. ISBN 80-7277-114-0. Heslo Rondel, s. 84–85.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu rondel na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
... Mais ce qui donne à l'étude des tours du château de Salces un intérêt marqué, c'est la manière dont elles sont disposées pour abriter les défenseurs. En effet, la place de Salces, barrant la route entre l'étang de Leucate et les derniers contre-forts des Corbières, est dominée par ces hauteurs. Les tours, les courtines, les demi-lunes sont soumises à des vues de revers et d'enfilade.
C'est en exhaussant les parapets des tours du côté dangereux et en établissant à la gorge des tours opposées des parados,que l'ingénieur a couvert les plates-formes. L'exhaussement des parapets du côté de la montagne met les embrasures à couvert, tandis que celles du côté opposé sont à ciel ouvert.
La figure 39 présente à vol d'oiseau la perspective d'une de ces tours. On voit en A le parapet exhaussé défilant les canonniers et les pièces placés sur la plate-forme, ainsi que le ferait un cavalier ou une traverse. Les courtines, construites seulement pour de la mousqueterie, ne sont pas munies d'embrasures, mais possèdent une banquette B et relèvent leurs parapets en face des terrains élevés qui ont des vues sur le château. Des échauguettes C occupent les angles rentrants des tours avec les courtines, et peuvent recevoir des arquebusiers dont le tir flanque les escarpes. De plus, de petites pièces placées dans des étages voûtés et suffisamment aérés enfilent les fossés à la base et vers le
sommet des talus des tours ...