Ronov (hrad, okres Česká Lípa)

Ronov
Věž v severovýchodním nároží se vstupy na hradební ochoz v prvním patře
Základní informace
Sloh	gotika
Výstavba	14. století
Materiál	kámen
Stavebník	Páni z Klinštejna
Další majitelé	Berkové z Dubé Ilburkové
Současný majitel	Biskupství litoměřické
Poloha
Adresa	Blíževedly, Česko Česko
Pohoří	České středohoří
Souřadnice	50°37′12,72″ s. š., 14°24′51,84″ v. d.
Ronov
Další informace
Rejstříkové číslo památky	18702/5-2844 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ronov je zřícenina hradu severovýchodně od Blíževedel v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Nachází se na vrcholu kopce Ronov, který je součástí Ralské pahorkatiny. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.^[1]

Nejstarší přímé zprávy o hradu pochází z patnáctého století. Roku 1438 jej vlastnil Vilém z Ilburka, který hrad významně přestavěl. Po roce 1538 se hlavním vrchnostenským sídlem stala stvolínecká tvrz, a Ronov se postupně změnil ve zříceninu.

Historie

Doba založení hradu a jeho nejstarší dějiny jsou nejasné. Vzhledem k názvu je nepochybné, že jej založil některý příslušník rozvětveného rodu Ronovců.^[2] August Sedláček soudil, že hrad okolo roku 1420 založil Hynek Hlaváč z Dubé,^[3] ale podle Dobroslavy Menclové mohl být založen už ve druhé polovině čtrnáctého století.^[4] První písemná zmínka o hradu pochází pravděpodobně z roku 1427.^[2]

Krajinu v okolí Ronova a Kravař měli od roku 1348 v zástavě bratři Hynek a Jindřich z Dubé. V roce 1355 ji získali do dědičného držení a po Hynkově smrti v roce 1361 ji zdědil jeho stejnojmenný syn († 1381). Syn Hynka mladšího se jmenoval také Hynek a získal přízvisko Hlaváč. V době jeho nezletilosti za něj majetek spravoval strýc Hynek z Dubé, bratr jeho otce a pán saského hradu Hohnstein. Nejspíše to byl on, kdo přenechal Kravařsko pánům z Klinštejna, jedné z vedlejších větví Ronovců.^[4] Přídomek jednoho z nich, Předboře z Ronova, by mohl být podle Rudolfa Anděla první nepřímou zmínkou o hradu. V tom případě by Ronov založili ve třetí čtvrtině čtrnáctého století páni z Klinštejna.^[4] Předborův přídomek se však vztahuje k lužickému hradu Ronov (též Rohnau) u Hirschfelde.^[5]

Na začátku husitských válek hrad ovládal Hynek Hlaváč z Dubé, který stál na straně krále Zikmunda a spolu s lužickým Šestiměstím bojoval proti husitům. Když v roce 1423 zemřel, zdědili jeho majetek bratři Jaroslav a Jindřich Berkové z Dubé. Jaroslav zemřel bezdětný v roce 1432. Jindřich zůstal majitelem hradu nejméně do roku 1437, ale krátce poté od něj hrad získal Vilém z Ilburka.

Vilém z Ilburka byl spojencem pánů z Vartenberka v jejich bojích s Šestiměstím. Lužičané proto v roce 1444 vypravili vojenskou výpravu, která se spojila s litoměřickým landfrýdem a Těmou z Koldic. Jejich vojsko potom neúspěšně oblehlo hrad Sloup Mikeše Pancíře, ale dobylo Rybnov, Stvolínky a města Žandov, Česká Kamenice a Osečná. Vojenský konflikt trval až do prosince roku 1444, ale Ronov při něm dobyt nebyl.^[4]

Vilémův stejnojmenný syn roku 1505 určil Ronov a městečko Stvolínky jako věno své manželce Anežce z Helfenštejna. Ta se také po jeho smrti v roce 1538 stala jedinou dedičkou, ale po její smrti měl majetek připadnout jejich dceři Anně.^[3] Anežka se přestěhovala ze špatně přístupného hradu do tvrze ve Stvolínkách. Hrad byl ještě nějakou dobu udržován, ale když Alžběta z Vartenberka prodala roku 1608 Stvolínky Adamu Hrzánovi z Harasova, byl označen jako pustý.^[4]

Během třicetileté války hrad sloužil jako útočiště obyvatelům z okolních vesnic, kteří na něm ukrývali majetek. V roce 1643 jej proto dobylo a vypálilo švédské vojsko.^[4] V roce 1845 nechal tehdejší majitel panství Stvolínky, litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille, postavit na vrchol Ronova křížovou cestu. Při jejím budování byl z velké části zbořen palác a na jeho místě vztyčen kříž. Křížová cesta byla upravována v roce 1891, ale časem zcela zanikla.^[4]

Stavební podoba

Ronov byl postaven ve dvou stavebních fázích. Starší snad tvořila pouze obytná věž, ze které téměř nic nedochovalo. Zříceniny jsou pozůstatkem budov, které nechal postavil Vilém z Ilburka. Za něj hrad získal dvoudílnou nebo trojdílnou dispozici. Poloha na dominantním a obtížně přístupném kopci hradu poskytovala ochranu před rozvíjející se dělostřelbou. Prvky aktivní obrany jsou patrné i v systému opevnění, ale patří k raným a nepříliš účinným řešením aktivní dělostřelecké obrany.^[2][6] Jejich kvalitu snižovaly oddělené úseky hradeb, po jejichž ochozech se obránci nemohli plynule pohybovat, a nemožnost postřelování všech kurtin.^[6]

Převážná většina zdiva je postavena z místního čediče, který je jen ojediněle doplněn tesanými pískovcovými prvky nebo cihlami a dlaždicemi. Hlavním obranným prvkem byla osmdesát až sto centimetrů tlustá hradba, před niž zcela vystupují dvě bašty, jejichž štěrbinová okna umožňují postřelování kurtin.^[7]

Vstup do hradu umožňovala brána, jejíž budova se částečně dochovala na jižní straně. Cesta se v průjezdu pravoúhle stočila a vstoupila na první nádvoří. Centrální skála a k ní připojená hradba dělila vnitřní prostor hradu na jihozápadní a severovýchodní část. Do druhé z nich se vcházelo další bránou v hradbě na jihovýchodním úpatí skály.^[8]

Budova v jihozápadním nároží měla obytný charakter. Přízemí osvětlovala jen drobná větrací okénka a do prvního patra se vstupovalo po dřevěné konstrukci otvorem v jihovýchodní zdi. Za vstupem se nacházela přibližně čtvercová místnost osvětlená oknem, u nějž se dochoval pískovcový překlad. V severovýchodní stěně je pískovcová klíčová střílna, která umožňovala ostřelovat prostor prvního nádvoří. V jihozápadní části prvního patra se nacházela roubená komora.^[8]

Problematické je stanovení funkce severovýchodní budovy. Velká okna, orientovaná na vnější stranu hradu, vedou k domněnce, že stavení mělo obytnou funkci. V prvním patře však vedla jen lávka, která spojovala dvojici dveří, jimiž se vstupovalo na ochozy přilehlých úseků hradeb. Budova nejasného účelu stála také mezi vrcholovou skálou a severozápadní hradbou.^[8] Hradní palác stával na skále, která převyšuje prostor nádvoří asi o pět metrů.^[7] Dochovaly se z něj pouze nepatrné základy.^[8]

Přístup

Z vrcholu je výhled po okolí, na nedaleké Stvolínky, Stranné či Blíževedly.^[9] Na hrad vede odbočka z červeně značené turistické trasy mezi Stvolínkami a Blíževedly. Nejbližší železniční zastávka je v Kravařích, odkud vede na úpatí vrchu zeleně značená trasa.^[10] Vrch Ronov se nachází na území chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj a jeho úbočí i vrchol jsou chráněny jako přírodní památka.^[11]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ronov na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Ronov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Hrad Ronov (u České Lípy) – 19. díl seriálu Hrady, zámky a tvrze českého severozápadu [online]. Historie v terénu – Litvínovsko, 2022-04-26 [cit. 2021-04-27]. Video s komentářem Milana Sýkory. Dostupné online.