Ronov nad Sázavou (hrad)

Ronov
Torzo paláce
Základní informace
Výstavba	před rokem 1329
Zánik	po roce 1538
Materiál	kámen
Stavebník	Smil z Ronova
Další majitelé	Lichtenburkové páni z Pirkštejna
Poloha
Adresa	Ronov nad Sázavou, Česko Česko
Souřadnice	49°34′14,88″ s. š., 15°47′0,96″ v. d.
Ronov
Další informace
Rejstříkové číslo památky	36521/6-322 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ronov je zřícenina hradu v Kraji Vysočina. Nachází se východně od Ronova nad Sázavou u Přibyslavi v okrese Havlíčkův Brod. Postaven byl na začátku 14. století Smilem z Ronova, potomkem rodu Ronovců ze severních Čech. První zmínka o hradu je z roku 1329, v 16. století byl hrad opuštěn.

Zřícenina je chráněna jako kulturní památka.^[1] Nachází se na soukromém pozemku, který je využíván jako obora. Je volně přístupný pro návštěvníky.

Historie

Čtrnácté století

První písemná zmínka o hradu Ronov (název pochází od ostrví v erbu pánů z Ronova (Ronovce) – německy die Ronne) se datuje do roku 1329,^[2] z nějž se dochovala listina vydaná syny Heinmana z Přibyslavi, mezi nimiž figuroval i Smil z Ronova, který se jako první po zmíněném hradu psal. Hrad tak byl založen nejspíše pány z Lichtenburka (z nichž páni z Ronova vzešli a byli jejich blízcí příbuzní) někdy v první polovině 14. století. Původně měl zřejmě být strážním hradem na důležité obchodní stezce mezi Německým Brodem a Žďárem nad Sázavou.^[2] Jeho vznik tak souvisí s kolonizací horního Posázaví ve 13. století, která byla motivována především zdejšími bohatými ložisky stříbra. Tato kolonizace byla povětšinou prováděna právě pány z Lichtenburka.

Založení hradu ve čtrnáctém století je všeobecně přijímáno, ale August Sedláček připustil jeho vznik už před rokem 1272. Miloslav Sovadina doložil, že se k sázavskému Ronovu vztahuje přídomek Čeňka z Ronova zmíněného roku 1272.^[3]

Smil z Lichtenburka, pokládaný za zakladatele hradu, zemřel roku 1355. Po jeho smrti hrad získali synové Čeněk a Zdeněk z Ronova.^[2] Už v roce 1357 se zdejší páni stali majiteli městečka Borová a také letovického hradu. Nedlouho poté bylo k ronovskému panství připojeno také městečko Přibyslav. Po těchto ziscích si tak mohli oba bratři někdy před rokem 1360 panství rozdělit. Ronov společně s Přibyslaví a Borovou obdržel Zdeněk z Ronova. V roce 1366 byl na hradě připomínán purkrabí. Po Zdeňkově smrti v roce 1375 panství zdědila jeho dcera Anna. Ta jej předala svému strýci (Zdeňkovu bratru a majiteli Letovic) Čeňku z Letovic a z Ronova.

V roce 1381 na hradě byla založena kaple Nanebevzetí Panny Marie a k vydržování hradního kaplanství je určena ves Čachotín. V roce 1390 Čeněk z Letovic a Ronova zemřel a majitelem hradu a panství se stal jeho nejstarší syn Zikmund z Letovic a Ronova. Ten zůstal jeho pánem do roku 1397, kdy zemřel a nástupcem se stal jeho mladší bratr Smil, po jehož smrti v roce 1405 panství převzal Zikmundův nejmladší bratr Čeněk z Ronova a Letovic.

Husitské války

Čeněk se do regionálních historických pramenů zapsal především svými spory s církví. Už v roce 1409 se kvůli určitým majetkům (polnosti, lesy mlýny a hamry) dostal do sporu se žďárským klášterem, který museli urovnávat až vyšší náboženští činitelé. Čeněk proslul jako nekompromisní odpůrce husitů. V roce 1421 se společně se svým bratrem Hynkem zúčastnil Kutnohorského tažení proti Chotěboři, při kterém bylo navzdory slibům upáleno tři sta vzdávajících se kališníků. Tato aktivita však nezůstala bez odezvy a 7. října 1424 husité Ronov oblehli, posléze dobyli a vážně poškodili. Tohoto tažení se zúčastnil i Jan Žižka, který v nedalekém Žižkově Poli o pouhé čtyři dny později zemřel. Ronov se tak stal nejspíše posledním místem, které dobyl. Po smrti byl Žižka dokonce zřejmě odvezen zpět na Ronov, odkud byl vypraven k pohřbu do Hradce Králové nebo do Čáslavi.

V konečném důsledku však události několika dní v roce 1424, během nichž zřejmě ronovský pán Čeněk z Letovic a Ronova padl, vedly k rozpadu rozsáhlého panství. Letovice byly roku 1424 rovněž dobyty husity a do majetku Ronovských se už nikdy nevrátily. I po těchto osudových událostech však hrad Ronov zůstal v obyvatelném stavu. Někdy po roce 1424 na ronovskopřibyslavské panství přišel poslední pokračovatel rodu původních majitelů – Čeněk Hlaváč z Ronova. Ten však hrad nejspíše roku 1434 prodal.

Druhá polovina patnáctého století

Po prodeji v roce 1434 ronovské panství získal Hynce Ptáček z Pirkštejna. Za jeho působení na Ronově také došlo ke spojení zdejšího panství s panstvím polenským, a je tak pravděpodobné, že nejpozději v těchto letech hrad definitivně ztratil své bývalé postavení správního centra. Hynek Ptáček zemřel v roce 1444, kdy panství a s ním i Ronov připadly do majetku jeho nezletilé dcery Markéty. Místo ní se tak jeho prozatímním správcem stal Ptáčkův přítel Jan Čabelický ze Soutic. V roce 1463 se Markéta provdala za syna českého krále Jiřího z Poděbrad Viktorína z Poděbrad.

V roce 1468 se nakrátko zdejším majitelem stává Burian Trčka z Lípy, který však ještě téhož roku zemřel, a panství i s Ronovem se vrátil do rukou Markéty. Ta však zemřela už v roce 1472, a Viktorín tak polenskopřibyslavské panství zdědil. Viktorín, který se zapletl do konfliktů s Matyášem Korvínem, však už v závěru života nedisponoval dostatkem finančních prostředků, a tak v roce 1486 panství prodal svému vzdálenému příbuznému Janu Bočkovi z Kunštátu. V této době je už v historických pramenech zmiňováno polenskopřibyslavské panství s centrem právě v Polné. Hrad Ronov sice zůstal obyvatelný a nejspíš byl i obývaný nebo jinak využívaný, jeho význam byl však v těchto letech už pravděpodobně minimální.

Zánik

Kdo Ronov obýval na přelomu patnáctého a šestnáctého století, už dnes není možné zjistit. Jisté je pouze to, že i v těchto letech zůstával součástí polenskopřibyslavského panství. To se v roce 1486 dostala nejprve do majetku Jana Bočka z Kunštátu a brzy poté jej získal také jeho syn Hynek Boček z Kunštátu. Ten spojené panství roku 1515 prodal Mikuláši II. Trčkovi z Lípy a pouhý rok poté hrad přešel do vlastnictví jeho bratra Buriana Trčky z Lípy. Tehdy (1516) je Ronov naposledy zmíněn jako obyvatelný. Už roku 1538 byl Ronov při prodeji panství Janem Trčkou z Lípy Karlovi z Valdštejna poprvé popsán jako neobydlený a pustý. V dalších letech pak už jako nevyužitelný postupně zchátral až do dnešní podoby.

Stavební podoba

Za staveniště hradu byla zvolena nízká ostrožna obtékaná Losenickým potokem. Vstupní stranu chránil příkop. Za příkopem vybíhá směrem k východu val, který sestupuje po svahu směrem k potoku. Je možné, že val pokračoval podél koryta a posléze se opět napojil k zadní části hradu. Chránil by tak prostor případného předhradí.^[4]

Na čelní straně se nacházelo parkánovité nádvoří, z jehož obvodu vystupovala branská věž. Samotné hradní jádro mělo pětiboký půdorys. Z jeho zástavby se dochovala část východní hradby a torzo paláce na jižní straně. Za jádrem se terén snižuje. Také zde se dochovala část východní hradby a nároží menší budovy. Zda byl opevněn také rozvětený opyš, kterým ostrožna končí, není jasné.^[4]

V patnáctém století zajistilo předpolí hradu rozměrné zemní opevnění. V jeho čele se nacházely dvě polygonální bašty. Chránil je obvodový příkop a na bočních stranách také vnější val.^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ronov nad Sázavou na Wikimedia Commons