Rorýs velký

Jak číst taxoboxRorýs velký
alternativní popis obrázku chybí
Rorýs velký v letu
hlas rorýse velkého
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsvišťouni (Apodiformes)
Čeleďrorýsovití (Apodidae)
Rodrorýs (Tachymarptis)
Binomické jméno
Tachymarptis melba
(Linnaeus, 1758)
Rozšíření rorýsa velkého (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště, fialově – zatoulanci (závislost na sezóně nejasná), bledě modře – možná migrace)
Rozšíření rorýsa velkého (světle zeleně – hnízdiště, tmavě zeleně – celoroční výskyt, modře – zimoviště, fialově – zatoulanci (závislost na sezóně nejasná), bledě modře – možná migrace)
Synonyma
  • Hirundo melba Linnaeus, 1758
  • Apus melba (Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rorýs velký (Tachymarptis melba) je velký druh rorýsa, ptáka z řádu svišťounů.

Popis

Rorýs velký je 20 až 23 cm velký, rozpětí křídel je od 51 do 58 cm a jeho hmotnost se pohybuje od 76 do 125 g. Je s odstupem největším rorýsem západní palearktické oblasti. Samci jsou v průměru o něco větší než samice (zhruba 2 %); délka křídla švýcarských samců je v průměru 229,5 mm, samic 225,6 mm.[2]

Celkově je hnědě zbarvený, s nápadně bílým břichem a bílou bradou, oddělenou od břicha hnědým obojkem. Mávání křídel je zřetelně pomalejší než u menších druhů rorýsů, proto může v první chvíli dojít dokonce k záměně za ostříže. Hnízdí v koloniích, většinou na vysokých budovách nebo skalních stěnách.[3]

Rozšíření

Hnízdiště rorýse velkého sahají od severní Afriky a jižní Evropy přes jih střední Evropy a jihozápadní Asii až po střední Asii, Indii a Srí Lanku, navíc hnízdí ve velké části Afriky jižně od Sahary a na Madagaskaru.

Nejsevernější hnízdiště ve střední Evropě se nacházely v roce 1999 ve švýcarské Basileji, francouzských Mylhúzách, německém Waldshutu, Freiburgu a Emmendingenu.[4] V roce 2021 bylo prokázáno hnízdění ve slovenských Michalovcích.[5]

Velmi vzácně zaletuje do České republiky, dosud byl zjištěn 14×.[6] Dne 2. května 2020 byl zaznamenán výskyt rorýse velkého na pražském Proseku.[7][8]

Poddruhy

Je známo 10 poddruhů:[9]

  • T. m. melba (Linnaeus, 1758)[10] – rorýs velký jihoevropský – Nominotypický poddruh je rozšířen od jižní Evropy přes Turecko po severozápadní Írán.
  • T. m. tuneti (Tschusi, 1904)[11] – rorýs velký severoafrický – Poddruh je rozšířen od Maroka přes Střední východ až do východní a západní části Pákistánu.
  • T. m. archeri (Hartert, 1928)[12] – rorýs velký arabský – Poddruh je rozšířen od severního Somálska, jihozápad Arabského poloostrova do Jordánska a Izraele.
  • T. m. maximus (Ogilvie-Grant, 1907)[13] – Poddruh je rozšířen v pohoří Ruwenzori.
  • T. m. africanus (Temminck, 1815)[14] – Poddruh je rozšířen od Etiopie po Jižní Afriku a jihozápadní Angolu.
  • T. m. marjoriae (Bradfield, 1935)[15] – Poddruh je rozšířen na severu střední Namibie a severozápadu Jižní Afriky.
  • T. m. willsi (Hartert, 1896)[16] – Poddruh je rozšířen na Madagaskaru.
  • T. m. nubifugus (Koelz, 1954)[17] – Poddruh je rozšířen v Himálaji.
  • T. m. dorabtatai (Abdulali, 1965)[18] – Poddruh je rozšířen v západní Indii.
  • T. m. bakeri (Hartert, 1928)[12] – Poddruh je rozšířen na Srí Lance.

Galerie

  • Vejce rorýse velkého

    Vejce rorýse velkého

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ U. N. Glutz v. Blotzheim und K. M. Bauer: Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Bd. 9., 2. Aufl., AULA-Verlag, Wiesbaden, 1994. ISBN 3-89104-562-X: S. 715.
  3. ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 218–219. 
  4. ↑ M. Schmidt: Der Alpensegler (Tachymarptis melba) in Freiburg im Breisgau – Dynamik einer Population. Naturschutz südl. Oberrhein 3, 2000: 35–44.
  5. ↑ První hnízdění rorýse velkého na Slovensku [online]. Avifauna, 2020-05-18 [cit. 2020-05-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ Pozorování rorýsa velkého v ČR na stránkách FK ČSO
  7. ↑ KADAVA, Lukáš. Překvapení pro ochranáře: Rorýs velký v Praze [online]. Avifauna, 2020-05-18 [cit. 2020-05-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ Vzácný návštěvník se stal naším 1000. pacientem. Do Prahy zaletěl rorýs velký [online]. Lesy Praha, 2021-08-22 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ IOC World Bird List Owlet-nightjars, treeswifts & swifts
  10. ↑ Carl von Linné, S. 192.
  11. ↑ Victor Ritter von Tschusi zu Schmidhoffen, S. 123.
  12. ↑ a b Ernst Johann Otto Hartert (1928), S. 363.
  13. ↑ William Robert Ogilvie-Grant, S. 56.
  14. ↑ Coenraad Jacob Temminck, S. 270.
  15. ↑ Rupert Dudley Bradfield, S. 131.
  16. ↑ Ernst Johann Otto Hartert (1896), S. 231.
  17. ↑ Walter Norman Koelz, S. 25.
  18. ↑ Humayun Abdulali, S. 156.

Literatura

  • Lars Svensson, Peter J. Grant, Killian Mullarney, Dan Zetterström: Der neue Kosmos Vogelführer. Kosmos, Stuttgart 1999, ISBN 3-440-07720-9.
  • Einhard Bezzel: Kompendium der Vögel Mitteleuropas. Nonpasseriformes - Nichtsingvögel. Aula, Wiesbaden 1985, ISBN 3-89104-424-0.
  • Carl von Linné. Systema Naturae per Regna Tria Naturae, Secundum Classes, Ordines, Genera, Species, Cum Characteribus, Differentiis, Synonymis, Locis. 10. vyd. Stockholm: Imprensis Direct Laurentii Salvii, 1758. Dostupné online. 
  • Coenraad Jacob Temminck. Manuel d'ornithologie, ou Tableau systematique des oiseaux qui se trouvent en Europe. 1. vyd. Amsterdam, Paris: J.C. Sepp & Fils, G. Dufour, 1815. [online Dostupné online]. 
  • Ernst Johann Otto Hartert. A new form of swift from Madagascar. [s.l.]: [s.n.], 1896. Dostupné online. S. 231. 
  • Ernst Johann Otto Hartert. A rush through Tunisia, Algeria, and Marocco, and collecting in the Maroccan Atlas, in 1927. [s.l.]: [s.n.], 1928. [online Dostupné online]. S. 337–371. 
  • William Robert Ogilvie-Grant. Mr. W. R. Ogilvie-Grant exhibited examples of a new species of Alpine Swift procured by the members of the Ruwenzori Expedition. [s.l.]: [s.n.], 1907. Dostupné online. S. 231. 
  • HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel, a kolektiv. Ptáci. Díl II/2. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Academia, 2005. (Fauna ČR; sv. 29/2). ISBN 80-200-1114-5. S. 1056–1059. 
  • Victor Ritter von Tschusi zu Schmidhoffen. Über palaearktische Formen. (VII.). [s.l.]: [s.n.], 1904. [online (PDF; 1 MB) Dostupné online]. S. 121–124. 
  • Walter Norman Koelz. Contributions from the Institute for Regional Exploration. Michigan: Ann Arbor, 1954. 
  • Rupert Dudley Bradfield. Description of New Races of Kalahari Birds and Mammals, &c. Benoni: Privatdruck, 1935. 
  • Humayun Abdulali. Notes on Indian Birds 3 - The Alpine Swift, Apus melba (Linnaeus), with a description of one new race. In: The Journal of the Bombay Natural History Society. [s.l.]: [s.n.], 1965. S. 153–160.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Avo apumel11.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
3260.ogg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
TachymarptisMelbaIUCNver2018 2.png
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0
Mapa rozšírenia dážďovníka skalného Tachymarptis melba podľa IUCN verzia 2018.2 ,
legenda: Hniezdiaci, výskyt v letnom období (#00FF00), Hniezdiaci, celoročný výskyt (#008000), Nehniezdiaci (#007FFF), Migrujúci (predpokladaný) (#AAFFFF)