Rorate

Ne irascaris Domine,
ne ultra memineris iniquitatis:
ecce civitas Sancti facta est deserta:
Sion deserta facta est:
Jerusalem desolata est:
domus sanctificationis tuae et gloriae tuae,
ubi laudaverunt te patres nostri.

Odlož hněv svůj, ó Pane náš
a zapomeň už na naše nepravosti.
Hle, tvé svaté město je pouští,
opuštěný je Sión,
Jeruzalém je liduprázdný.
To místo tobě zasvěcené, dům tvé slávy,
kde k chvále tvé zpívali otcové naši.

Peccavimus, et facti sumus tamquam immundus nos
et cecidimus quasi folium universi:
et iniquitates nostrae quasi ventus abstulerunt nos:
abscondisti faciem tuam a nobis,
et allisisti nos in manu iniquitatis nostrae.

Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistým
a odpadli jsme jako zvadlé listí.
Jako vichr nás uchvátily naše viny,
když jsi před námi ukryl svou tvář
a vydal nás napospas nepravosti naší.

Vide Domine afflictionem populi tui,
et mitte quem missurus es:
emitte Agnum dominatorem terrae,
de Petra deserti ad montem filiae Sion:
ut auferat ipse jugum captivitatis nostrae.

Pohlédni, Pane, na ponížení lidu svého,
ať přijde ten, jenž přijít má.
Pošli Beránka, ať vládne zemi
od skály na poušti až k hoře siónské dcery.
Ať on sám sejme jho poroby naší.

Consolamini, consolamini, popule meus:
cito veniet salus tua:
quare maerore consumeris,
quia innovavit te dolor?
Salvabo te, noli timere,
ego enim sum Dominus Deus tuus,
Sanctus Israël, Redemptor tuus.^[1]

Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý,
neboť blízko je tvoje spása.
Proč se stále trápíš v úzkostech,
proč tě bolest svírá?
Zachráním tě, neboj se, doufej!
Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj,
Izraelův svatý a spása tvoje.^[2]