Rosekruciáni
Jako rosekruciáni nebo rosikruciáni (též rozekruciáni, rozikruciáni, případně rosekruciánský řád nebo rosikruciánský, někdy, patrně pod vlivem němčiny, jako rosenkruciáni atd.) se označovala tajná společnost, založená na západní mystické a esoterické tradici. Spiritualita rosekruciánů zakládající se na hermetismu, kabale, alchymii a křesťanské mystice bývá nazýváno rosekruciánstvím.
Dnes se na rosekruciány odvolává několik různých mystických tajných společností.
Historie
Johann Valentin Andreae
Rosekruciánství vzniklo v Německu počátkem 17. století. Po roce 1614 zde byly anonymně publikovány tři rosekruciánské manifesty, Fama Fraternitatis Rosae Crucis (Pověst Bratrstva růžového kříže), Confessio Fraternitatis (Vyznání Bratrstva) a Alchymická svatba Christiana Rosenkreutze, za jejichž autora je považován teolog Johann Valentin Andreae, který je také autorem rosekruciánské legendy.
Vliv těchto tří sociálně kritických mystických spisů, líčících „nejchvályhodnější řád“ a „obecnou reformu lidství“, byl tak silný, že historička Frances Yates později označila 17. století za epochu „rosekruciánského osvícenství“.
Christian Rosenkreutz
Osobnost legendárního zakladatele „tajného“ středověkého řádu Růže a Kříže, Christiana Rosenkreuze, je bezprostředně spojována s hermetickým učením. Tato jinotajná postava německého lékaře a filosofa, měla putovat na přelomu 14. a 15. století do Jeruzaléma. Podle základního rozekruciánského spisu Fama Fraternitatis (1614) však Rosenkreuz nedosáhl tohoto cíle, nýbrž nabyl v bájném arabském městě Damkaru esoterického poznání ve fyzice, matematice, magii a kabale. Toto pak po návratu přes Španělsko šířil zpět po Evropě.
Putování a postava Christiana Rosenkreuze jsou typickým alegorickým výtvorem pozdního středověku (podobně jako Komenského Labyrint světa a ráj srdce); s tím, že jednotlivým fázím jeho cesty lze podle alchymistického způsobu připodobňovat nejen reálnou reflexi okolního světa, ale také postupné transmutační kroky k realizaci alchymistického Velikého Díla.
Rosekruciánská hnutí 19. století
Rozekruciánská tradice souvisí s tradicí svobodného zednářství a její historii lze spolu s historií alchymie sledovat až do osvícenství. Po přerušení v 18. století křížily její již značně pokřivené a zprostředkované ideje různí okultisté. Mezi jejich potomky patřila i rozekruciánská skupina okolo francouzského literáta Joséphina Péladana. Ten se „…pokusil spojit katolictví s estetismem přebujelého kultu umění a s neorenesancí v okultistickém hnutí růžového kříže, 1888 založil Řád chrámu růžového kříže a jmenoval se jeho velmistrem.“ Péladan odvozoval svůj původ od chaldejských mágů. Byl zastáncem přísné vnitřní kázně, což se projevilo i v přísaze skládané při vstupu do řádu: „Přísahám, při svém věčném hledání, že budu zbožňovat a milovat krásu na cestách Umění a Mystéria; že budu chránit své srdce před sexuální láskou pro tu ideální a nikdy nebudu hledat poezii v ženě, která je pouze jejím hrubým obrazem.“
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rosicrucianism na anglické Wikipedii.
Literatura
- Frances A. Yates: Rozenkruciánské osvícenství. Přel. M. Konvička. Praha: Pragma 2000.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rosekruciáni na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Rosenkreuzerové v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- (anglicky) Secret Mysteries of America's Beginnings: The New Atlantis, 165 minut, režie Christian J Pinto
Média použitá na této stránce
Die Darstellung entstand um 1604 und wurde im Speculum sophicum Rhodostauroticum durch Theophilus Schweighart veröffentlicht. Im Mittelpunkt des Bildes steht ein sich auf Rädern bewegendes, festungsähnliches Gebäude. Man betrachtet das Bild aus dem »OCCIDENS«, also vom Westen aus. Einen Hinweis darauf liefert uns die untere Bildbeschriftung (hier im Bild nur schlecht erkennbar). Der Eingang zu diesem Gebäude, der sich dem Betrachter direkt offenbart, ist durch einen Schriftzug gekennzeichnet. Über dem Torbogen liest man »VENITE DIGNI« (»KOMMEN SIE HER, WÜRDIGE«). Zur Rechten des Torbogens erkennt man ein Kreuz und zur Linken eine Rose. Direkt unter dem Eingang liest man das über zwei Linien verteilte Wort »MOVEAMVR« (»LASST UNS BEWEGT WERDEN«). Über dem Torbogen befinden sich zwei Fenster, worüber sich der Schriftzug »IESVS NOBIS OMNIA« (»JESUS [IST] ALLES FÜR UNS«) entlangzieht. Es wird also deutlich, dass es sich neben all den vielen weiteren symbolischen Darstellungen um eine rosenkreuzerische Darstellung handeln könnte. Kreuz und Rose sind deutlich auszumachen, jedoch nicht, wie in heutiger Form, vereint dargestellt.