Rousínov (Slabce)
| Rousínov | |
|---|---|
 Rousínovská náves | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Slabce |
| Okres | Rakovník |
| Kraj | Středočeský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°1′13″ s. š., 13°40′34″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 106 (2021)[1] |
| Katastrální území | Rousínov u Rakovníka (4.72 km²) |
| Nadmořská výška | 420 m n. m. |
| PSČ | 27041 |
| Počet domů | 73 (2011)[2] |
 (c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de  Rousínov | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 141917 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rousínov je místní částí městyse Slabce v okrese Rakovník. Obec se nachází patnáct kilometrů jihozápadně od Rakovníka a představuje významný soubor lidové architektury, která byla ušetřena větších moderních zásahů.
Název
Název vesnice je odvozen z osobního jméno Rúsín, které se změnilo v Rousín, ve významu Rousínův dvůr. V historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech: Russynow (1352 – okolo 1405), in Russina (1363), Rusynow (1410), in Russinowie (1457) nebo Rausynow (1623).[3]
Historie
Podle Václava Kočky byl Rousínov založen za vlády knížete Břetislava I., který osídlil okolní kraj zajatci ze svého tažení do Polska od hradu Hedče a z Červené Rusi. Dokladem toho mají být místní názvy Hedčany, Krakov, rybník Polák, bývalý Polský ovčín.
První písemná zmínka o Rousínovu pochází z roku 1352 a nachází se v církevních záznamech rakovnického děkanství.[3] V roce 1335 prodal Hynek ze Žleb hrad Hazmburk králi Janovi Lucemburskému. Václav Kočka Hynka ze Žleb spojil s Hynkem z Krakova a bez opory v písemných pramenech uvedl, že Hynek od panovníka dostal náhradou vsi Krakov, Všesulov, Skupá a Rousínov. Vycházel nejspíše ze skutečnosti, že uvedené vesnice byly základem krakoveckého panství, byť to lze doložit až o desítky let později.[4] Hynek ze Žleb navíc zemřel už roku 1351,[5] zatímco Hynek z Krakova vykonával roku 1358 podací právo ke kostelu svaté Markéty ve Skytalech.[4] Roku 1363 Všesulov, který tehdy patřil ke Krakovu, od Čeňka ze Mšeného koupil Jan, levoboček falckého kurfiřta Rudolfa II.[6] Jan poté v letech 1371, 1374 a 1376 vykonával podací právo k rousínovskému kostelu.[4] V roce 1410 byl Rousínov součástí krakoveckého panství, které tehdy koupil Jindřich Lefl z Lažan.[6]
Roku 1457 byl v Rousínově poplužní dvůr jakéhosi Duchka z Rúsinova, což sice nebyl šlechtic, ale mohl to být svobodný rychtář v Rousínově.
Po smrti Jindřicha Albrechta z Kolovrat v roce 1530 se dělilo krakovecké panství mezi jeho syny Albrechta Hynka a Jana z Kolovrat, přičemž Rousínov zůstal u krakoveckého panství, které dostal Albrecht. Dalšími majiteli byli Jan Popel z Lobkovic a Jan Újezdecký z Červeného Újezdce.[7] Jeho synové prodali Zhoř, Rousínov a Skupou Dlaskovi ze Vchynic na Petrovicích. Roku 1589 koupil tento majetek Jaroslav ze Vchynic, jeho dva synové se roku 1614 rozdělili takto: jeden dostal Krakovec a půl Rousínova, druhý Zhoř, Skupou a druhou polovinu Rousínova. Za třicetileté války byl Rousínov z poloviny spálen.
Dalším majitelem byl Ota Jiří Helversen, který roku 1670 ustanovil, že chce být pohřben v rousínovském kostele. Za jeho spásu se sloužilo 500 mší, poddaným se odpustily všechny poplatky, bylo rozděleno 150 zlatých, žebrákům po 15 krejcarech, školní mistr dostal 5 zlatých, manželka Maxmiliána Lidmila 1000 zlatých, zlaté řetězy, koně, pozlacenou vázu a poháry, psací stůl, perský koberec atd. V Rousínově byla pohřbena též jeho manželka a později i syn Diviš Albrecht.
Roku 1715 koupil Rousínov a další obce Karel Josef Hildeprant z Ottenhausenu. Dalšími majiteli panství krakoveckého a tedy i Rousínova byli jeho potomci. Roku 1847 koupil panství Hugo hrabě z Nostic Rieneka na Hřebečnících a ten jej prodal roku 1866 knížeti Alexi Croy Düllmen a jeho manželce Františce Salm-Salmové.
Ve vsi byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 3 hostince, kolář, kovář, 2 krejčí, obuvník, pekař, řezník, sadař, 2 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Rousínov, trafika, truhlář.[8]
Obyvatelstvo
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 612 | 516 | 493 | 460 | 440 | 394 | 376 | 296 | 259 | 195 | 142 | 106 | 96 | 74 | 106 |
| Počet domů | 82 | 85 | 84 | 87 | 82 | 85 | 87 | 79 | 80 | 67 | 57 | 70 | 73 | 73 | 73 |
Pamětihodnosti
- Kostel Narození Panny Marie zmíněný poprvé v roce 1363, kdy zde byl z popudu rytíře Smila z Krakova ustanoven knězem Václav Franěk
- Bývalá sýpka
- Dům čp. 1
- Usedlost čp. 2
- Fara (dům čp. 36)
- Rodný dům Karla Buriana (čp. 40) s pamětní deskou od Františka Zusky
Rodáci
- Karel Burian (1870–1924), operní pěvec
- Václav Konopásek (1866–1938), hudební skladatel a pedagog
- Václav Nováček (1906–1953), malíř
Další fotografie
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0Rodný dům Karla Buriana
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0Náves
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0Hospoda
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0Bývalá škola
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Rousínov, s. 593.
- ↑ a b c KYPTA, Jan; LAVAL, Filip; NACHTAMANNOVÁ, Alena; NEUSTUPNÝ, Zdeněk; VESELÝ, Jan. Demolice a novostavba aneb Vznik hradu Krakovce v 80. letech 14. století. Průzkumy památek. 2019, roč. 26, čís. 1, s. 4–5. ISSN 1212-1487.
- ↑ URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 585 s. ISBN 80-7106-579-X. S. 198–199.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Krakovec hrad, s. 102. Dále jen Sedláček (1891).
- ↑ Sedláček (1891), s. 106.
- ↑ Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. Praha: Rudolf Mosse, 1932, s. 1487. (česky, německy)
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rousínov na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Rousínov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
Rodný dům Karla Buriana v Rousínově, části Slabců
(c) Pavel Hrdlička, Wikipedia, CC BY-SA 4.0
Rousínov, část Slabců
Náves v Rousínově u Rakovníka.
