Rovná (národní přírodní památka)

Národní přírodní památka Rovná
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Přístupová cesta k památce od obce Rovná během zimy
Základní informace
Vyhlášení	28. prosince 1972
Vyhlásil	Ministerstvo kultury ČSR
Nadm. výška	416 až 418 m n. m.
Rozloha	1,77 ha[1][2]
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Strakonice
Umístění	Rovná
Souřadnice	49°17′16,8″ s. š., 13°56′48,84″ v. d.
Rovná
Další informace
Kód	553
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rovná je národní přírodní památka ležící v okrese Strakonice západně od obce Rovná, v jejímž katastrálním území se i nachází, chráněná z důvodu posledního výskytu nížinné formy hořce jarního v Čechách.^[3][4] Z důvodu značného významu této lokality je prováděno v ohrazené části památky o rozloze přibližně 120 m² ruční kosení a rozrušování travních drnů, které má od roku 2004 na starost správa CHKO Blanský les.^[5][6] Národní přírodní památka se nachází na severozápadním břehu Rovenského rybníka^[7] a je přístupná polní cestou vedoucí po hrázi rybníka. Severozápadně od národní přírodní památky se nachází další chráněné území; přírodní památka Sedlina.

Optimální dobou k návštěvě památky je jaro, kdy rozkvétá kriticky ohrožený hořec jarní^[7] na území mezofilní až mezohydrofilní louky.^[4] Vedle hořce se v oblasti vyskytuje celá řada dalších rostlin, např. zástupci ostřic jako ostřice Hartmanova, ostřice oddálená,^[5] ostřice latnatá, ostřice obecná,^[7] ostřice dvouřadá, dále prstnatec májový,^[7] hořec brvitý,^[5] kozlík dvoudomý a mnohé další.

Poloha

Národní přírodní památka se nachází na louce při severozápadním břehu Rovenského rybníka^[7] na západním okraji obce Rovná. Louka leží mezi 416 až 418 metry nad mořem. Celková výměra chráněného území je 2,1583 ha.^[8] Území se svažuje od západu k východu, kde jeho hranici tvoří zmiňovaný rybník. Severní hranici tvoří potok, který vtéká do Rovenského rybníka. Západní tvoří v severnější části přilehlé zemědělsky využívané pole, v jižní půlce polní cesta a remízek. V jižním cípu je zakončena další loukou. Na východě louka přiléhá k Rovenskému rybníku.

Historie

Dle místního botanika lokalita sloužila dříve jako obecní pastviště, později se zde hrál fotbal.^{[chybí lepší zdroj][9]} Největší populace hořce jarního začala růst v místě tehdejších fotbalových branek.^[9] První zmapování hořce jarního proběhlo na lokalitě roku 1957 J. Moravcem, který tehdejší populaci odhadoval na přibližně 500 až 1000 kvetoucích kusů na ploše 35 arů.^[10] Následná přísná ochrana území měla paradoxně neblahý vliv na populaci hořce, jelikož louku brzy ovládla jiná rostlinná společenstva. Až pravidelné kosení louky vedlo k rozmachu populace hořce.^[9] V osmdesátých letech 20. století se odhadovalo, že v lokalitě volně kvete okolo 500 exemplářů hořce jarního, což potvrzuje mapování provedené V. Žílou v roce 1981.^[10] Na počátku osmdesátých let 20. století^[10] došlo i přes opakovaný zákaz k neplánovanému masivnímu pohnojení louky umělými hnojivy místním zemědělcem z JZD,^[10] což mělo zničující dopad na populaci kriticky ohrožené rostliny.^[9] K tomu se přidaly změny v obci, kdy pastva postupně skomírala, až se přešlo na mechanické sečení lokality jednou do roka.^[11] Do současnosti tak přežilo jen několik jedinců.^[7] Na základě vědecké studie bylo v roce 2007 pozorováno sedmnáct kvetoucích lodyh a dvě vyvinuté tobolky; rostliny byly fertilní.^[12] V dubnu 2020 byla na lokalitě pozorována pouze jedna kvetoucí rostlina.

V roce 1997 byly na lokalitě dokonce pozorovány jen poslední dvě kvetoucí rostliny, které v následujícím roce uhynuly. V roce 1999 se v lokalitě objevili další jedinci, načež začala soustavná snaha o záchranu druhu.^[11] Od roku 1998 bylo na malých územích na místo pastvy zavedeno trhání a rozrušování drnů vedoucí k postupnému nárůstu populace hořce. Mezi lety 1999 až 2002 probíhala v oblasti památky pastva koní, po roce 2002 se ji nepodařilo nadále zajistit.^[11] Nicméně produkce semen na lokalitě je nestejnorodá a závislá na počasí v době kvetení.^[13] Vlivem snížení jedinců v populaci, což má za následek oslabení genofondu, se začínají projevovat genetické změny, jako například inbrední deprese (snižování počtu semen v tobolce).^[13]

Hořec jarní byl dříve rozšířen přibližně na 60 lokalitách na území Česka převážně v oblasti jižních a středních Čech v souvislém výskytu od oblasti mezi řekou Vltavou po Brdy a až po oblast Krumlovska,^[14] ale do současnosti (k roku 2011) se zachovaly poslední tři lokality. Na území národní přírodní památky Rovná se jedná o poslední populaci nížinné formy hořce jarního v Čechách, obě lokality horské formy se nacházejí na území CHKO Jeseníky.^[15]

Přírodní poměry

V horninovém podloží lokality se nachází skupina moldanubika a to převážně biotitické pararuly, nicméně nedaleko od západní hranice území se nachází v podloží krystalický vápenec. Mateční hornina je zakryta jílovitými či štěrkovitými písky, písčitojílovitou hlínou a fluviálními nivními hlínami^{[p 1]} a vodními sedimenty. Většina plochy lokality je pokryta glejem vznikajícím jako projev kolísání spodní vody v důsledku poklesu hladiny blízkého rybníka.^[16] Louka má dle chemismu půdy zásaditý až neutrální charakter, je minerálně bohatá a trvale až čerstvě vlhká.^[17]

Flóra

Vedle hořce jarního se v oblasti vyskytuje taktéž ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), ostřice oddálená (Carex distans),^[18] ostřice latnatá (Carex paniculata), ostřice obecná (Carex nigra),^[7] ostřice dvouřadá (Carex disticha), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis),^[7] hořec brvitý (Gentianopsis ciliata),^[5] kozlík dvoudomý (Valeriana dioica),^[7] hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), zeměžluč spanilá (Centaurium pulchellum), vítod nahořklý (Polygala amarella),^[18] a druhy z okruhu pampelišky bahenní (Taraxacum sect. Palustria) jako je pampeliška bažinná (Taraxacum madidum), pampeliška bavorská (Taraxacum bavaricum), pampeliška husí (Taraxacum pauckertianum) a pampeliška chudolaločnatá (Taraxacum paucilobum).^[7][5] Ve vlhčích částech louky se ještě v osmdesátých letech 20. století vzácně vyskytovala ostřice Davallova (Carex davalliana) a ostřice blešní (Carex pulicaris).^[16] Historický výskyt pampelišky trojlaločné (Taraxacum trilobifolium) a jetele jahodnatého (Trifolium fragiferum)^[18] se již nepodařilo ověřit a výskyt s největší pravděpodobností na lokalitě zanikl.

Fauna

Mimo obvyklé druhy živočichů charakteristické pro vlhké prostředí se zde vyskytují i druhy charakteristické pro sušší oblasti. Jsou to například střevlíček Syntomus truncatellus nebo slunéčka Tytthaspis sedecimpunctata a Scymnus femoralis, dále vrtalka Phytomyza soenderupi, ze zástupců dvoukřídlých lupice Rhaphium zetterstedti a kmitalka Themira annulipes. V oblasti je hojná ploštička Ischnodemus sabuleti.^[16]

Ochrana

V rámci snahy o zachování druhu nížinné formy hořce jarního je celý genofond rovenské populace uchováván v bance explantátových kultur ve VÚLHM ve Strnadech.^[6] Nicméně se zdá, že se k roku 2008 populace sama neobnovuje, jelikož nebyly v posledních letech zaznamenány semenáčky.^[15] Z toho důvodu byl přijat plán, který se snaží zvýšit populaci během pěti let z 20 kusů na přibližně 200 kusů, což by zajistilo možnost samovolné reprodukce.^[15] Plán taktéž předpokládá, že by se měl areál výskytu hořce rozšířit za stejné období minimálně o 100 %^[15] a to sběrem semen přímo z tobolek, maximálně však u 30 % rostlin.^[19]

Jako ideální se pro ochranu památky jeví extenzivní pastva koz a ovcí,^[20] je však také třeba pravidelně odstraňovat spadané topolové listí, které jinak při tlení změní chemismus půdy a zabrání tak klíčení semenáčků.^[21] V plánu je vykácení hybridních topolů na severním okraji památky a nahrazení vhodnými původními druhy dřevin.^[22]

Ohrady

V prostoru louky se nachází dvě menší dřevěné ohrady o rozloze přibližně 120 m², ve kterých rostou poslední exempláře hořce jarního v Čechách. Začátkem roku 2010 se navrhovala jako ideální forma managementu území přirozená pastva zvěře, která se ale nedařila dlouhodobě zajistit z důvodu nepřítomnosti chovu zvěře v přilehlé obci.^[6] Prostor ohrádky je dvakrát až třikrát ročně ručně sečen a taktéž dochází k rozrušování travních drnů, což populaci hořce svědčí, neboť jeho semenáčky se pak mají kde uchytit.^[6] Během podzimu dochází k odstraňování spadu listí z blízkých topolů a v létě v případě sucha jsou hořce zalévány.^[6] Plán z roku 2010 počítá s tím, že pokud nebude zajištěna pastva, bude celé území památky dvakrát ročně koseno lehkou mechanizací a to v době června a září.^[6] Před případným opětovným zavedením pastvy je potřeba opravit dřevěné ohrady.^[23]

Hydrologie

V lokalitě jsou umístěna čidla monitorující vlhkost a stav podzemní vody pomocí vrtaných sond.^[6] Cílem plánu o území je úprava hydrologického poměru na lokalitě pomocí zadržování vody přehrazováním odvodňovacího kanálu. Tento krok by měl zlepšit vlhkost na území po dobu celého roku, obohatit půdní profil o minerální látky a tím zvýšit pravděpodobnost uchycení semenáčků.^[20] Potřeba tohoto opatření je dána postupným vysušováním biotopu způsobeným částečně i vybudováním odvodňovacích stok na severovýchodní a jihozápadní hranici památky.^[24]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• PAULIČ, R. Inventarizační průzkum NPP Rovná z oboru botanika. Správa CHKO Blanský les: Inventarizační průzkum, 2007. 
• ALBRECHT, Josef, a kol. Českobudějovicko. Redakce Peter Mackovčin, Josef Albrecht. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. (Chráněná území České republiky; sv. VIII. Českobudějovicko). ISBN 80-86064-65-4. S. 401. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rovná na Wikimedia Commons